Na to, jak pozdě jsme šli minulou noc spát jsme se vzbudili poměrně brzy. 

Bohužel vytažení ze sladké říše snů bylo poněkud násilné. 

Řekla bych, že oba bychom se velice rádi ještě několik hodin topili ve sladkém nevědomí, ale bodyguardi měli hold jiný nápad. 

"Vstávejte."slyšela jsem z dálky Paulův hlas.

Harry jen něco nesrozumitelně zamručel a více se ke mě přitiskl.

"Dělejte, za chvíli jedeme na letiště. Vím, že jste asi moc nespali, ale v letadle  na to budete mít dostatek času." neustále mluvil.

Nedočkal se však žádné reakce. 

"Vstávejte nebo sem pošlu kluky." vyhrožoval a alespoň na mě to zabralo. 

Harry se opět ponořil do hlubokého spánku. 

Rozhodla jsem se Paula více netrápit. 

Na několikátý pokus se mi konečně povedlo zvednout ztěžklá víčka. 

Jemně jsem se vyprostila z kudrnáčova bezpečného objetí a unaveně se posadila.

"Kolik je?" zeptala jsem se naprosto vyčerpaně a protřela si oči.

"Deset ráno. Ve dvanáct jedeme na letiště. Dohlédneš, ať vstane?" zeptal se mě a hlavou kývl k Harrymu, který si stále spokojeně chrupkal a všechno mu bylo jedno.

"Jo. Děkuju, že jsi nás vzbudil." slabě jsem se na něj usmála a Paul odešel.

Uběhly teprve čtyři hodiny od doby, kdy jsme ulehli do postele.

Cítila jsem se naprosto vyčerpaná a prázdná. 

Rozhodla jsem se však vstanout. 

Za dvě hodiny vyrážíme na letiště. Museli jsme se sbalit, uklidit pokoj a spoustu dalších věcí, až jsem se začala obávat, že to nestihneme.

Doufala jsem, že mi pořádná sprcha pomůže. 

Přešla jsem tedy ke svému kufru, odkud jsem vytáhla oblečení a následně se vydala do koupelny. 

Horká voda mě po chvíli začala opět uspávat a tak jsem na sebe na pár sekund pustila ledovou. Byl to celkem šok pro mé tělo, ale dalo by se říci, že mě to dostatečně probralo. Vlasy jsem si myla už večer a přišlo mi celkem zbytečné si je umývat znovu. 

Vylezla jsem ze sprchy a pustila se do ranní hygieny. 

Nakonec jsem se oblékla. 

Jelikož většinu dnešního dne strávím v letadle, opět jsem zvolila své oblíbené tepláky, které jsem měla i včera. K nim jsem si vzala obyčejné černé tílko a huňatou bílou mikinu s mickey mousem. . 

Možná se to může zdát dětinské, ale mě se líbila a nedokázala jsem si představit, že dlouhý let strávím v něčem jiném. 

Do kapsy jsem si ještě strčila své černé brýle.

Vlasy jsem si dala do drdolu a byla hotova. 

Malování mi, stejně jako nějaké strojení, připadalo pro dnešek absolutně zbytečné. Když půjdeme k autům, vezmu si brýle a bude to v pohodě. 

Jakmile jsem byla hotova, vrátila jsem se zpět do pokoje. 

Nyní jsem měla před sebou trochu těžší úkol a to vzbudit toho opilce. 

"Harry, vstávej." zašeptala jsem, jakmile jsem k němu došla a jemně do něj šťouchla.

Opět jen něco nesrozumitelně zamumlal a překulil se na druhou stranu.

"Harry, dělej. Za chvíli musíme jít na letiště. Na spaní bude dost času pak." přemlouvala jsem jej a nenechala se odradit.

"Ještě hodinu." zamručel se zavřenýma očima.

"To už bude pozdě." řekla jsem mu.

Samozřejmě, že jsem se nedočkala žádné reakce, ale nic jiného jsem ani neočekávala. 

Nakonec jsem se byla nucena uchýlit k poněkud krutější metodě. 

Jednoduše jsem mu sebrala peřinu a odnesla ji na druhý konec pokoje. 

"Vstávej." byla jsem naprosto neústupná a ještě několik minut mu pořád něco říkala, takže nemohl pořádně opět usnout. 

"Okay, okay!" řekl a rychle se vyšvihl do sedu, přitom otevřel oči.

"Au." zamumlal Harry a okamžitě se chytil za hlavu.

Jakmile však jeho pohled spočinul na mě, bolestný výraz byl ten tam a nahradil jej hlasitý smích. 

Harry se strašlivě rozesmál a díval se na mou mikinu.

Jen jsem nad ním zakroutila hlavou a vzala hotelový telefon, abych mohla objednat něco k snídani. 

Jeho neutuchající smích jsem se snažila přehlížet. 

"Už jsi skončil?" zeptala jsem se, jakmile jsem dokončila naši objednávku. 

Ani jsem se neptala, co by chtěl k snídani. Určitě mu nebude zrovna nejlépe od žaludku a tak jsem objednala jen nějaké pečivo, kávu, mou oblíbený pomerančový džus, čaj a duchapřítomně i nějaký aspirin pro Harryho. 

"Sluší ti to, Sam." řekl mi upřímně a dodal "Opravdu. Líbí se mi, když nosíš věci s kreslenými postavičkami. Ale vidět, jak se na mě hned po ránu usmívá ta myš, nebo co to je, z tvé mikiny bylo přeci jen poněkud...dechberoucí." utahoval si ze mě.

V duchu jsem se tetelila blahem, že se mu líbí můj styl, ale přesto jsem se rozhodla přejít do protiútoku "Tvůj včerejší příchod a následné události se mi také jevili jako poněkud dechberoucí, pane grcko." 

Na chvíli se zagabonil pod tíhou přezdívky, kterou jsem mu chytře vymyslela, ale vzápětí se jeho obličej vyjasnil a na tváři se mu objevil kajícný výraz.

Rozhodl se se mnou už dále nepošťuchovat a vypadalo to, že se chystá omluvit.

"Omlouvám se, Sam. Pomalu se mi všechny ty střípky ze včerejška spojují a raději bych si nic z toho nepamatoval. Mrzí mě, žes mě viděla takhle. Možná to tak nevypadá, ale stydím se." dodal pološeptem a tvářil se neskutečně vážně. 

Vypadalo to, že jej ona ranní dobrá nálada rázem opustila. 

"To je v pohodě, Harry. Nedělej si s tím těžkou hlavu." usmála jsem se na něj povzbudivě.

"Ještě bych ti chtěl poděkovat za to, jak ses mě postarala. Bez tebe a tvé pomoci bych to tady asi trochu vymaloval." ušklíbl se.

"Nemáš za co, bylo mi potěšením se starat o tvé opilé já." řekla jsem s tichým uchechtnutím.

"Někdy ti to oplatím." mrkl na mě a v očích se mu nebezpečně zalesklo.

"Doufám že ne." zhrozila jsem se.

"Po pár týdnech s námi se z tebe stane násoska, Sam." se smíchem se postavil a zamířil ke svému kufru.

"Pijeme mnohem víc, než jak se na veřejnosti jeví." zamumlal ještě a než jsem stačila cokoliv odpovědět, vzal si věci a zmizel v koupelně.

Po chvíli jsem uslyšela tekoucí vodu. 

Mezitím co se sprchoval, já se rozhodla volný čas využít k tomu, abych posbírala své věci a začala je skládat do kufru. 

Měla jsem ještě několik zavazadel. Ty jsem však otvírala jen málokdy. I Harry to tak měl. Bylo by celkem zvláštní, kdyby na tour po celém světě odjel s jedním kufrem.

Zajímalo mě, jak to kluci dělají s praním prádla. Při jejich povolání by sice mohli nosit oblečení jen na jedno použití, ale věděla jsem že oni takoví nebudou. Vysvětlovali to Harryho roztrhané džíny. 

Určitě prali třeba na hotelu anebo chodili ve městě, kde se zrovna nacházeli, do prádelen. 

Jen při té představě pěti kluků stojících před pračkou mi začali cukat koutky. 

Budu se na to muset zeptat později.

Harry se po chvíli vynořil z koupelny. 

"To není zrovna pohodlné oblečení do letadla." okomentovala jsem jeho úzké černé džíny s dírami a svetr stejné barvy. 

"Kdo říká, že budu spát v kalhotech." slabě se na mě usmál, tváří mu však probíhala bolest.

"Hlava?" ptala jsem se celkem zbytečně.

"Bolí jako střep, žaludek mám jako na vodě...prostě kocovina." ušklíbl se.

Rozhodla jsem se už v událostech včerejší noci více nerýpat. 

Ani jsem k tomu vlastně neměla příležitost, jelikož se ozvalo zaklepání na dveře. 

Harry odběhl a za pár chvil se vrátil s tolik známým snídaňovým vozíčkem.

"Ty víš, čím mi udělat radost." pronesl vděčně, když jsme na stůl vyskládávali všechno jídlo a okamžitě sáhl po aspirinu.

V tichosti jsme tedy pojedli a začali si balit posledních pár věcí.

"Měli jsme si spíš objednat oběd." zamumlala jsem při zjištění, že je půl dvanácté.

"V letadle dostaneme jídlo. Kdyžtak si ještě něco můžeme koupit na letišti." ujišťoval mě Harry, který si právě do svého kufru skládal trička. 

Jakmile jsme dokončili balení a postavili všechny naše kufry do chodbičky, zbývalo nám ještě pár minut. 

"Neříkal jsi, že si včera tančil u tyče?" ptala jsem se Harryho s pozvednutým obočím a zapnula televizi. B

yla jsem si více než jista, že se zde najde nějaká reportáž s fotografiemi.

A taky, že našla.

"...si včera pořádně užíval se svými přáteli v Londýně. Harry Styles je pařmen už od pohledu a včera to jen potvrdil v jednom z londýnských klubů. Přes přísný zákaz fotografování se povedlo získat pár snímků, jak dvacetiletý zpěvák tančí u tyče, jakoby se pro to narodil. Asi ve čtyři ráno se poté navrátil zpět do hotelu ke své přítelkyni, která na něj jistě s obavami čekala. Muselo to být opravdu zvláštní shledání, vzhledem k tomu, že Harryho táhlo několik bodyguardů. Avšak, on jí to jistojistě patričně vynahradil. O dvě hodiny později přidal na twitter vcelku žhavou fotografii z postele, na které se k Sam silně tiskne. Vypadá to mezi nimi docela vážně, nemyslíte?" 

Na obrazovce začalo okamžitě naskakovat několik fotografií. 

Harry, jak se drží železné tyče a spousta dalších póz, které u ní jistě předváděl. 

Jako poslední zde byla naše fotka, kterou dal na twitter. 

Úplně jsem na to zapomněla.

Vypnula jsem televizi a podívala se na Harryho, který se tvářil opravdu rozpačitě. Očividně to pro něj nebylo zrovna dvakrát příjemné. 

Spoustě lidí vadí jejich opilé fotky a to je vidí jen oni, či jejich přátelé. 

Díky popularitě One Direction tuhle novinku už jistě ví i v Číně.

"Ta poslední fotka, byla hezká." zamumlala jsem s povzbudivým úsměvem.

Harry se na mě vděčně podíval.

"Taky se mi líbí." řekl a šel do chodbičky. 

Za chvíli se vrátil, svetr vyměnil za mikinu s kapucí, na hlavu si nasadil černou beanie a na oči brýle. 

"Nechci žádné kocovinové fotky." dodal na vysvětlenou.

"To věřím." povzbudivě jsem mu stiskla ruku. 

Jakmile jsme se i obuli, byl nejvyšší čas vyrazit. 

Přes rameno jsem měla menší tašku, do které jsem si strčila mobil, sluchátka a pár dalších věcí, které bych mohla při onom několikahodinovém letu potřebovat. 

Harry to vyřešil jednoduše. Do kapsy u kalhot vrazil mobil, do druhé sluchátka a peněženka zaujala své místo v jeho mikině. 

"Black and white." zazubil se při pohledu na naše oblečení.

"Dneska zrovna dvakrát neladíme, to máš pravdu." souhlasila jsem s ním.

"Uvidíš, že i toho media využijí. Bude to jako ďábelský Styles a neposkvrněná slečna Williamsová." opět mě obdařil slabým pousmáním.

V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. 

V duchu jsem se rozloučila s tímto pokojem, kde jsem strávila několik úžasných dní a s Harrym jsme vyšli na chodbu. 

"O kufry se postaráme. Ostatní už šli, takže teď jste na řadě vy. Držte se hlavně blízko u sebe, ty lidi jsou prostě všude. Jdeme." zavelel Paul a my se naskládali do výtahu.

Harry si mě k sobě pevně přivinul. 

Nasadila jsem si brýle a objala jej okolo pasu. 

"Bude to v pohodě." zamumlala jsem směrem k němu. 

Jen kývl hlavou a slabě se pousmál. 

Výtah zastavil a dole s k nám připojili další bodyguardi. 

Jakmile jsme vystoupili, opět nás zasáhl ohlušující řev a fotoaparáty. 

Na Harryho hlavu to jistě nepůsobilo příliš dobře.

"Zvládnem to." zašeptala jsem, tak aby mě slyšel jen on. 

Pak jsme vyšli vstříc té vřavě. 

Už jen dostat se k hotelovým dveřím nám dalo pořádně zabrat.Všichni se snažili zachytit Harryho obličej. Oba jsme klopili tváře k zemi a pevně se drželi jeden druhého.

Venku to bylo hotové peklo. 

Pokaždé si myslím, že to nemůže být hlučnější, ale připadá mi, že každý nový den mé přesvědčení naprosto vyvede z omylu.

"Harry! Harry! Chceš nám něco říct k událostem včerejšího večera?!" 

"Řekni nám k tomu něco!" 

"Jede Sam do Ameriky?!" 

Doléhaly na nás paparazzi.

Přes všechny ty novináře jsme naštěstí neslyšeli, co říkají všudypřítomné fanynky. 

A možná to bylo i dobře. 

Sem tam jsem totiž zaslechla slovo děvka. Určitě kvůli té fotce.

Pomalým tempem jsme se dostali až do auta.

Vzadu seděl Niall se Zaynem a my zaujali místa před nimi.

Po chvíli jsme se začali vymotávat z davu a pomalu mířit směrem k letišti.

"Tak jak bylo, ty tanečníku?" ptal se okamžitě Niall, jakmile jsme se pozdravili.

Harry jen zmučeně zamručel a opřel si hlavu o okno.

"Jestli ti je špatně, tak to musela být dobrá párty." ozval se i Zayn.

"To teda byla." zamumlal a bolestivě přivřel oči.

"Zvracel?" zeptali se mě oba kluci.

Vykulila jsem oči a svou otázku začali objasňovat. 

"Když jsem s ním byl jednou na pokoji a přišli jsme z klubu, držel jsem mu vlasy." chvástal se blonďáček. 

"Taky jsem už měl možnost Harrymu pomáhat, když to trochu přepískl." sdělil nám i Zayn své zkušenosti.

"Já jsem pořád tady, vy volové. A jestli vás to tak moc zajímá, jo zvracel jsem. Sam se o mě ale úžasně postarala. Kdybyste si ji chtěli zarezervovat na poalkoholovou péči, máte smůlu. Ta patří výhradně jen mě." ušklíbl se na ně a odlepil se od okénka.

"Sam nebo ta péče?" ozvalo se ze zadu.

"Obojí." šlo vidět, že Harry začíná mít opět dobrou náladu. 

Do tváří se mu nahrnulo trochu červeně a on mě volnou rukou volně objal okolo ramen. Nenechala jsem se dvakrát pobízet a opřela se o něj.

"Jsi moje spása, už jsem ti to říkal." usmál se na mě. 

Kluci mlčeli. 

Očividně jim došla slova.

"Já myslel...ehm...že tohle všechno má být jen na oko." zamumlal Niall.

"To taky ano. Ale proč bych se nemohl s mou údajnou přítelkyní kamarádit. Zatím nám to skvěle klape. Stávají se z nás opravdoví kámoši. Viděli jsme se skoro nazí, když tedy počítám plavky, hlídali jsme spolu dítě, chodíme ven, a dokonce byla i mým pomocníkem při blití." rozplýval se Harry.

"Já jsem pořád tady, víš?" Šťouchla jsem do něj s úsměvem a pokračovala "Ale máš pravdu. Taky se mi s tebou dobře pracuje. Jseš prostě můj kamarád do deště."

Ty dvě paka za námi z našich výlevů chytili menší záchvat smíchu.

"Jak dlouho pojedeme na letiště?" zeptala jsem se Paula sedícího vedle řidiče.

"Necelou hodinu. Ve dvě pak odlétáme."oznámil mi.

Neklidně jsem se zavrtěla, protože už mě z toho ustavičného sezení začínaly bolet určité části těla a ty čtyři hodiny spánku mému fazickému stavu zrovna dvakrát neprospívaly.

"Můžeš si lehnout na mě." nabídl mi Harry ochotně.

"Děkuju, ale vydržím to. Nechci riskovat, že by se ti náhodou udělalo špatně a já to schytala." řekla jsem mu upřímně a snažila se pohodlně opřít do sedadla.

Kluci za námi se opět začali smát.

Zbytek cesty už probíhal v relativní tichosti, občas jsme prohodili pár slov, ale jinak jsme mlčeli. 

I kluci byli vcelku unavení a vyhlídka desetihodinového letu je příliš nelákala, vzhledem k tomu, že jakmile přistaneme, budeme si muset přeřídit čas o devět hodin na zpátek. 

Tohle všechno jsem se během naší cesty na letiště dozvěděla. 

Slíbila jsem si, že předtím než vzlétneme, ještě zavolám rodičům. 

Bude docela těžké se s nimi dalších několik dní dorozumívat.

"Za chvíli tam budeme." oznámil nám Paul po pár minutách.

"Boční vchody zrovna nějak zpravují, takže budeme muset projít přímo středem." řekl po chvíli, kdy s někým dotelefonoval.

"První půjde Niall se Zaynem a pak Harry se Sam. Je to tam prý mnohem hektičtější než před hotelem, takže se držte u sebe." upozorňoval nás ještě.

Nemusím se zmiňovat, že křik, který k nám doléhal byl ještě hlasitější, než jsem si dovedla představit. 

Nedivila jsem se, že je zde taková divočina. 

Kluci odjížděli z Anglie na celkem dlouhou dobu, takže veškeré zpravodajství a fanoušci měli poslední šanci své idoly vidět než odcestují. Docela jsem to i chápala, ale nemuseli být tak hlasití a mnohdy i hrubí. 

Všude bylo hrozně moc lidí a pochybovala jsem, že se jedná jen o ty, kteří někam cestují. 

Auto, pomalu projíždějící tou masou nakonec zastavilo kousek od letištní haly. 

Odtud už jsme museli pěšky. 

Niall se Zaynem vystoupili i s Paulem jako první a my ekali stále v bezpečí a za černými okny.

"Zabral ti ten prášek?" ptala jsem se opatrně Harryho, protože opět vypadal že jej něco bolí.

Slabě se pousmál a odvětil "Docela jo. Ale pořád mi není nejlíp." 

"Alespoň budeš mít poučení na příště." mrkla jsem na něj.

Harry se pochybovačně ušklíbl a řekl "Tak to pochybuju." 

"Vlastně. Kluci říkali, že už s obsahem tvého žaludku mají taky jisté zkušenosti." 

"Nediv se. Společně jsme dospívali a k tomu tohle prostě patří. Ale musím říct, že nejlépe ses o mě postarala právě ty." věnoval mi jeden ze svých ďolíčkových úsměvů.

Ještě jsem chtěla něco poznamenat, to už se však dveře od auta otevřely a my museli jít. 

Nasadila jsem si brýle a opatrně vylezla ven. Harry byl hned za mnou. 

Jakmile se ocitl vedle mě, jeho ruka automaticky spočinula okolo mého pasu. Rovněž jsem se jej chytila a byla připravena se vydat na onu dobrodružnou cestu rozvířeným davem. 

Procházeli jsme okolo skupinky dívek, která okamžitě začala nahlas křičet "Ham." 

Nasadila jsem široký úsměv a podívala se na Harryho. I on na mě upíral svůj pohled. Jen jsme se na sebe usmáli a pokračovali v cestě uličkou bodyguardů. 

Kupodivu to neprobíhalo tak drasticky, jak jsem si představovala.

"Podívejte, jak spokojeně vypadají, určitě měli sex." slyšela jsem a malinko se při té poznámce pozastavila. 

Všudypřítomné fanynky zřejmě neměli tušení, že i my jsme obyčejní lidé a slyšíme je stejně dobře jako všichni okolo.

"Jak jsou každý v jiné barvě. To je tak roztomilé." 

Všude okolo nás se ozývala změt hlasů a jen sem tam jsem z oněch útržků mohla poskládat celou větu.

"Tak my měli sex, jo?" zašeptal mi do ucha Harry, jakmile jsme už procházeli letištní halou.

I zde bylo spoustu fanoušků. 

Jak jsem se ale v autě dozvěděla, naštěstí naše početná skupina měla projít letištní kontrolou a vším potřebným v dostatečné vzdálenosti od všech okolních lidí. 

"Taky jsi to slyšel?" uchechtla jsem se. 

Harry si mě k sobě pevněji přitáhl a druhou rukou mi zastrčil za ucho pramínek vlasů, který se mi uvolnil z drdolu. 

Byl to prostě dokonalý herec. 

Rádoby zamilovaně jsem se na něj podívala a poté stydlivě sklopila pohled k zemi.

Všichni okolo samozřejmě zavzdychali a achali jakoby Harryho letmý dotyk sami cítili. 

Po několika dalších minutách jsme se konečně dostali do oné uzavřené zóny. 

Jednalo se vlastně jakoby o jeden terminál, kde byla jen naše obrovská skupina. Všichni postupně procházeli kontrolou a detektory kovu. Pak si posedali na umělohmotná sedátka a jen čekali. 

Fanoušci už za určitou hranici nemohli a tak jen s fotoaparáty stáli několik desítek metrů od nás a vše pozorně sledovali. 

Harry nás zavedl do řady, kde ostatní členové obrovské skupiny, jež s kluky pracovala, rovněž čekali na kontrolu. 

"Jsme pod drobnohledem." zamumlala jsem, když jsme jen tak stáli. 

Slabě jsem mu tak dala najevo, že bychom mohli opět dělat nějaké zaláskované cukrblikování.

Harry to okamžitě pochopil. 

Najednou už mě nedržel okolo pasu, ale postavil se ke mě zezadu a jemně mě objal, takže jeho ruce překřížil na mém břiše. Lehce jsem se zaklonila a pohodlně se o něj opřela.

Opřel si mi hlavu o rameno a rty se téměř dotýkal mého krku. 

Položila jsem si své ruce volně na ty jeho a zašeptala.

"Možná by tě i vzali do divadla." 

Harry se jen vesele uculil, přiblížil svou tvář k mému uchu a odpověděl "S holkama to prostě umím." 

Jemně se rty otřel o mé ucho, až jsem trochu ztuhla a poté se vrátil zpět na mé rameno.

"Abych byla upřímná. Když si představím, co ti z té pusy dneska ráno vycházelo, malinko mě to znechucuje." pořád jsem se tvářila zamilovaně, ale můj hlas zněl škádlivě. 

"Umyl jsem si zuby. A to hned několikrát." zamumlal tiše a já cítila, že se usmívá. 

"Hally! Sam!" ozval se najednou kousek od nás veselý hlásek. 

Právě k nám mířila Lux, Lou a Tom. 

Pozdravili jsme se s nimi a Lux okamžitě chtěla na zem. 

Kupodivu se pověsila na nohu mě a ne Harrymu, což jej trochu rozrušilo, protože až donedávna byl jejím miláčkem právě on. 

"Holky musí držet spolu." vyplázla jsem na něj jazyk a rozpojila jeho ruce na mém briše, zatímco jsem brala holčičku do náruče.

"Neboj, Hally. Polád si můj nejoblíběnější kluk ty." usmála se na něj a vztáhla k němu ruku. Harry mě opět pevně objal kolem pasu a Lux tak mohla přelézat z mé náruče do té jeho. Budou to skvělé fotky. 

"Včela jsme se Sam vylepšili tvou panenku, Hally. Mám ji v batůžku. Chceš ji vidět?" ptala se jej zvědavě, jakmile ji tulení přestalo bavit.

"Samozřejmě, že chci princezno." mrkl na ni a postavil ji na zem. 

Lou jí podala roztomilý batůžek a Lux z něj po chvíli vytáhla Harryho panenku. 

Šlo vidět, jak se snaží nepropuknout v smích. 

S pozvednutým obočím se na mě podíval a řekl "Je zajímavé, že ty tetování na hrudi a břiše jste nakreslili na chlup přesně, ale na těch rukou to moc valné není."

"Sam si pamatovala jenom ty na bliše. A já doplnila ty ostatní. Musíme to ještě vylepšit." spustila mudrlantským hlasem.

"Nevím, jestli se mám cítit špatně, že si nepamatuješ všechny mé tetování. Ale na druhou stranu mě těší, že si pamatuješ ty, co mám jinde než na rukou. Je tak jasné, že ti mé tělo musí připadat neskutečně atraktivní." uculil se na mě Harry a já se opět začala nebezpečně červenat. 

Naštěstí už řada před námi začala řídnout a my za chvíli došli k odbavování.

Lux se vrátila zpět ke svým rodičům, aby se nikde neztratila.  

Jakmile jsme se dostali přes detektor kovu a základní letištní kontroly, uchýlili jsme se k odpočinkovým křesílkům v hale. 

Samozřejmě, fanoušci a fotografové to všechno sledovali z uctivé vzdálenosti ale pořád zde byli. 

Dávala jsem si pozor, abych se držela co nejblíže u Harryho.

Ten to rovněž pochopil a místo toho, abych si sedla vedle něj, si mě stáhl na klín.

Kousek od nás se uhnízdili i Zayn s Niallem a Lux, která se zase nacházela vedle, mě jim nadšeně ukazovala panenku, kterou jsme spolu včera vyrobily.

Kluci se ani nesnažili skrýt svůj smích a jejich zvýšené hlasy se po chvíli rozléhaly celou halou. Všichni, kterým Lux nového Harryho ukazovala měli podobnou reakci.

Čekání jsme tedy strávili v příjemné náladě.

Najednou jsem si uvědomila, že jsem chtěla zavolat rodičům.

"Myslíš, že bych stihla ještě jeden hovor domů?" zeptala jsem se tiše Harryho.

Jen kývl hlavou, že rozumí a jakmile jsme se zvedli, zamířili jsme ke vzdálenější části haly, abychom měli alespoň nějaký klid.

"Děkuju, že jsi se mnou šel." zamumlala jsem k němu s úsměvem, zatímco jsem v tašce hledala telefon.

"V pohodě. Pro svou přítelkyni přeci udělám cokoliv." řekl mi. 

Letmo se rozhlédl a jakmile vidět, že nás už většina fanoušků zaznamenala a upírají své zraky směrem k nám, opět mě k sobě pevně přimkl.

Jen jsem se usmála, konečně našla telefon a vytočila číslo rodičů.