Nespala jsem však zrovna nejdéle. 

Uprostřed noci mě vzbudila hlasitá rána, jakoby se někdo svalil na zem. 

Rychle jsem si vyndala sluchátka z uší a díky stále rozsvícené lampičce mohla vidět, co se děje. 

Harry právě přišel ze své alkoholové projížďky.

Zamžikala jsem a snažila se zaostřit na několik osob, které stáli na prahu ložnice a chodbičky. Byli zde asi čtyři bodyguardi, kteří s unavenými výrazy hleděli na dlouhou, v černé barvě oděnou postavu, jež ležela rozpláclá u jejich nohou. 

Okamžitě mi došlo, kdo to asi tak bude.

"Pšššt...nesmíte ji vzbudit. Jste hrozně hluční, víte?!" volal na ně ze země pološeptem Harry.

"Vstávej. Do postele je to už jen kousek." ozval se Paulův hlas a několik svalnatých rukou pomáhalo postavit Harryho zpět na nohy.

"Já sám. Zvládnu to. Já jsem Harry, víte? Já zvládnu vše! Jsem jako Batman!" chvástal se a odháněl od sebe všechny bodyguardy.

"Batmana má rád sice Liam, ale to nevadí, občasná krádež nikomu neuškodí. Zaynovi zase říkají Badman nebo to je spíš Badboy? Já nevím...každopádně ty dvě slova zní podobně, nemyslíte?" upřel na ně svůj podnapilý pohled jako nějaký filozof.

"Vstávej, Harry." zkusili to znovu, ovšem on se jim jen tak nedal.

"Já sám!" vyjekl popuzeně a dál ležel na zemi.

Jakmile viděl, že to vzdali a jej jen pozorují, na tváři se mu objevil slabý úsměv a s velkým úsilím se pokoušel vyškrábat na nohy.

Jeho výsledky však nebyly zrovna valné.

Povedlo se mu posadit, ale každou chvíli se převažoval dozadu. Nakonec to vyřešil tak, že se podepřel rukama. 

Takhle nějaký ten čas jen seděl a snažil se zaostřit mým směrem. 

Jakmile viděl, že jsem vzhůru, na tváři se mu objevil nakvašený výraz "Proč jste ji vzbudili?! Vy jste tak hrozně hlasití!" rozčiloval se, zatímco jsem jej pozorovala pobaveným pohledem. 

"Kde jsi nechal čepici?" ptala jsem se zvědavě.

Harry vykulil oči a jednou rukou si sáhl na hlavu, což způsobilo, že opět ztratil rovnováhu a nyní ležel na podlaze ve vodorovné poloze. 

Jeden z bodyguardů mu hodil jeho beanie na obličej.

"Jéé proč je tu najednou taková tma a horko?" ozvalo se tlumeně zpod kusu látky.

"To jsem v pekle?" pokračoval hlasitě ve svých úvahách.

"Tak dost. Musíš jít do postele." řekl Paul s cukajícími se koutky a opět se pokoušeli toho opilce postavit.

Harry se jim však jeho zázračnými nekonfigurovanými pohyby opět nějak vyvlékl, ale tentokrát si třískl hlavou tvrdě o podlahu.

Čepice se nyní válela kousek od něj.

"Au. To docela bolelo. Myslíte, že dělají sádry i na hlavu? Asi ne, co?" zauvažoval a vzápětí dodal "Stejně bych si to nenechal dát. Určitě by mi to zničilo vlasy. Vypadal bych jako blbeček, kdybych měl jednu stranu krásně kudrnatou a tu druhou vyholenou. Určitě by mi oholili celou hlavu, ale to bych nemohl vyjít ani na ulici. Víte, mám hrozně asymetrický tvar lebky a o uších ani nemluvím. Opravdu vám to nepřeji vidět. Ty vlasy jsou má spása." rozpovídal se a já se už nemohla nesmát.

Vstala jsem a zamířila k němu. 

Sklonila jsem se a tak, abych mu viděla do obličeje jsem řekla "Tak vstávej, o tom můžeme debatovat v posteli. Nech si od nich pomoct, ano?" 

"Ale Sam, já to zvládnu. Jsem opravdu schopný, víš? Do postele dokážu dojít levou zadní, koukej." prohlásil hrdě a začal se stavět na čtyři. 

"Teď jenom zjistit, která noha je levá." zamumlal pro sebe. 

"Já ti věřím. Nemusíš mi nic dokazovat." řekla jsem mu mile a uvolnila prostor bodyguardům.

Harry byl natolik zahlcen myšlenkami, která je noha je která, že asi ani nepostřehl v jakém momentě stál opět jen na dvou. 

Tedy on nestál, doslova jej k té posteli museli dotáhnout. Vypadalo to, jako když ve filmech táhnou rukojmí v bezvědomí a tak zvláštně za nimi vlají nohy. 

Harry na tom byl v tuto chvíli stejně. 

Bodyguardi jej položili na postel a zamířili ke dveřím. 

"Zvládneš to, Sam?" ujišťoval se Paul, když jsem je vyprovázela.

"V pohodě. Kdyby se něco dělo, tak vás zavolám." usmála jsem se na něj a řekla "Děkuju, že jste ho dopravili až do pokoje." 

"To je v pořádku. I když se s námi asi čtvrt hodiny hádal o tom, že do postele dojde sám. Že prý bychom tě vzbudili." protočil očima.

"Taky se mi zdá, že i kdyby vás bylo deset nikdo by mě neprobudil víc, jak jeden opilý Styles." uchechtla jsem se.

Popřála jsem Paulovi a ostatním bodyguardům dobrou noc a vrátila se zpět do pokoje.

Harry se za tu dobu stihl překulit na záda a nyní něco ťukal na svém mobilu. 

Jakmile si všiml, že jsem se vrátila, široce se usmál a nadšeně na mě volal "Sam! Sam, pojď rychle sem! Musíme si udělat selfie! Víš, že to slovo ve skutečnosti nenávidím? Ale teď mi to nijak nevadí, zvláštní. To bude asi tím, že přestalo pršet." 

"Jo, to bude určitě tím." řekla jsem s tichým smíchem.

"Sedni si, musíme ti sundat tu bundu." snažila jsem se jej nějak podepřít, aby se mohl posadit. 

Harry však veškeré mé pokusy úspěšně sabotoval, špulil rty a neustále opakoval "But first...let me take a selfie." 

Pořád mačkal něco na svém iPhonu a měnil při tom výrazy. 

Odhadovala jsem, že se nejspíše fotí.

"No tak, Harry. Posaď se." řekla jsem důrazněji.

"Až se se mnou vyfotíš." sdělil mi neúprosně a vzápětí jsem vedle něj ležela na posteli.

Očidně na mé stáhnutí k němu zapracovala nějaká nepodnapilá část jeho mozku, která po provedení tohoto úkonu okamžitě vypnula.

"Tak je to skvělé." nad naše hlavy dal ruku s mobilem a na obrazovce se objevily naše obličeje.

"A teď úsměv." řekl a začal mačkat nějaké tlačítko na dotykovém displeyi.

Jeho výrazům se prostě nešlo nesmát a tak z toho vznikaly celkem zvláštní fotky, na kterých ani jeden z nás nevypadal dokonale, což mě trochu těšilo.

"Okay, tohle už mě nebaví, pojďme dělat něco jiného." prohlásil po chvíli a řekl "Mám nápad! V každém hotelu, kde budeme si uděláme selfie v koupelně. Takže jdeme!" 

Rozhodně se pokoušel postavit. 

V tu chvíli už jsem stála a snažila se jej zarazit. 

Samozřejmě, že jakmile se oběma nohama dotkl země a pokoušel se udělat krok, pokaždé se skácel zpět na postel.

"Pojď si lehnout Harry. Musíš spát." přemlouvala jsem jej a jistila, aby si při svých pokusech něco neudělal. 

Najednou se mu povedlo udržet na nohou déle než pár sekund.

Když jsem viděla, že se chystá skutečně jít, došlo mi že by se to jistě neobešlo bez ošklivého pádu a proto jsem jej lehce šťouchla do hrudníku, aby raději spadl na měkkou matraci. 

Jakoby však vytušil co mám v umýslu, chytil mě okolo pasu, takže jsem okamžitě přistála na něm. 

Harry si mě k sobě pevně přimkl a upřeně mi hleděl do očí.

"Takhle se mi to líbí." zamumlal potěšeně.

"Jsi opilý, Harry." upozornila jsem jej věcně.

"Možná trošičku." přiznal nenuceně a po jeho slovech mě  ovál silný alkoholový odér, až se mi rozslzely oči.

Držel mě opravdu pevně a všechny mé únikové pokusy byly marné.

Ležela jsem na něm celou vahou svého těla a on mě k sobě ještě pevně tiskl.

"Připadám si jako na horské dráze." zamumlal po chvíli a já i v tom slabém světle jasně viděla, jak v obličeji najednou zbledl.

"A já nemám rád horské dráhy." dodal hlasem, který jsem u něj snad ještě neslyšela a najednou jeho sevření opadlo.

Okamžitě jsem věděla, co asi tak přijde a rozhodně jsem nemínila dnes spát na chodbě.

Co nejšetrněji jsem se z Harryho odkulila a hledala nějakou vhodnou nádobu, kde by mohl vyvrátit obsah svého žaludku. 

Přesně k tomu se totiž právě schylovalo.

Rychle jsem přiskočila ke svému kufru a vytáhla jednu z mnoha igelitových tašek, ve kterých jsem měla zabaleno oblečení. 

Za pár okamžiků už jsem byla u Harryho, který se začal nebezpečně vyklánět z postele. 

Bylo jasné, že v tuto chvíli je mu absolutně jedno, kde onen náklad vyloží. 

Klekla jsem si k němu a právě včas mu přistrčila otevřenou tašku před tvář. 

Jen jsem doufala, že není diravá. 

Situace vypadala asi následovně. 

Harry polovinou těla přepadával z postele, přičemž já se jej snažila bokem udržet na místě. V kleku jsem tvořila takovou zábranu pro jeho tělo, zatímco jsem mu u hlavy přidržovala tašku a druhou rukou se snažila pochytat jeho vlasy, ovšem bezúspěšně.

Pokojem se hodnou chvíli ozývaly jen dávivé zvuky. 

Byla jsem ráda, že jsem tak silná a neutekla odsud s křikem nebo nezvracela společně s ním. Ale vypadalo to, že teď mou pomoc potřeboval a já mu ji byla odhodlána dopřát i za cenu vlastního pohodlí.

Jakmile se jeho tělo, po nekonečně dlouhé době, přestalo třást v pravidelných křečích, zkusila jsem na něj promluvit.

"Zvládneš jít...ehm...do koupelny?" 

Pomalu zvedl hlavu a upřel na mě svůj pohled. 

Už nebyl tak skelný a já poznala, že mu pomalu začíná docházet, co se stalo. 

S alkoholem z něj nejspíše vyprchalo i trochu ze stavu, který způsobuje.

Jen kývl hlavou a začal si pomalu sedat. 

Já i má taška jsme byly v absolutní pohotovosti a sledovaly každý jeho pohyb.

Přehodil nohy přes pelest postele a opatrně se postavil. 

Jakmile udělal krok, kolena se mu opět podlomila, ale naštěstí neupadl.

Ihned jsem jej jednou rukou chytila okolo pasu a snažila se jej udržet na nohou. Vděčně se o mě opřel a pomalu jsme mířili ke koupelně. 

"Budeš ještě zvracet?" zeptala jsem se.

Jen zakroutil hlavou a bolestivě přivřel oči. 

Hádala bych, že to pro něj muselo být alespoň z části ponižující.

Cesta tam nám trvala opravdu dlouho. 

Harry je sice hubený, ovšem jeho výška a hmostnost kostí a svalů, byly pro mé tělo docela záhul. Po každém kroku jsme si museli oba odpočinout, neboť hrozilo že jej pustím.

"Tak si tady sedni. Trochu tě umyjeme a pak půjdeme spát." řekla jsem mu něžně, když jsme konečně dorazili do koupelny a pomohla mu sednout si na zem, aby si přitom mohl opřít o vanu.  

Ve volné ruce jsem pořád držela plnou tašku a tak jsem její obsah se zadrženým dechem vylila do záchodu. Samotnou igelitku jsem hodila do sprchového koutu, stříkla na ni pořádnou vrstvu sprchového gelu, jehož vůně alespoň trochu překryla onen charakteristický zápach zvratků a pustila na ni vodu. 

Jakmile byla taška ponořená, zamířila jsem k umyvadlu.

Vzala jsem menší ručník a namočila jej. 

Klekla jsem si k zbědovaně vypadajícímu Harrymu a pomalu mu začala utírat tvář. 

"Sam. To nemusíš." zachraptěl a sáhl mi po ruce.

"Ale musím. Takhle tě jít spát nenechám." mrkla jsem na něj a očistila mu obličej. 

Pak jsem mu opět pomohla na nohy a podpírala jej u umyvadla, protože jsem mu potřebovala umýt konečky vlasů, jež se připletly do oné nešťastné cesty, kdy alkohol s jídlem putoval z jeho žaludku. 

Vzala jsem jeho kartáček a natlačila na něj pořádnou dávku pasty. 

Podala jsem jej Harrymu, který se ze všech sil držel okrajů umyvadla a snažil se nespadnout.

"Umyj si zuby." řekla jsem mu a snažila se jej podpírat.

"Já jsem ale idiot. Takový trapas se mi teda ještě nestal." skoro jakoby se na mě bál podívat a pomalu si strčil kartáček do úst.

Chlácholivě jsem jej pohladila po zádech a chápavým tónem řekla "Nic si z toho nedělej, Harry. Tohle se může stát každému. Ale hold jen ti vyvolení u toho mají společnost." 

"Nevím, jestli se na tebe po tomto budu moct zítra podívat, aniž bych se necítil blbě." zamumlal vyčerpaně.

"To uvidíme zítra, ano? Teď si vyčisti zuby a půjdeme spát." po tomhle už nic neřekl a jen si vypláchl ústa.

Dal kartáček na jeho místo a já mu pomohla zpět do pokoje.

Posadila jsem jej na postel a začala mu sundávat bundu.Kalhoty si naštěstí rozepl sám a tak jsem mu je jen pomohla stáhnout. S tričkem nastal menší problém, jelikož ty pohyby byly na Harryho stav až moc složité a prudké. Nakonec jsme to však zvládli a já mu jej s vítězoslavným úsměvem přetáhla přes hlavu.

S výdechem si lehl do postele.

"Hned přijdu." řekla jsem tiše a vrátila se do koupelny.

Tam jsem vypláchla onu tašku, pečlivě ji smotala a v ložnici hodila do koše. 

Ještě jsem vytáhla jednu čistou a položila ji na zem, vedle Harryho strany, kdyby náhodou.

O pár chvil později jsem zhasla lampičku a lehla si do postele. 

Harry ležel na boku čelem ke mně a podle jeho zavřených očí jsem usoudila, že asi už usnul.

"Sam..." zamumlal po chvíli.

"Ano?" okamžitě jsem se k němu otočila, jestli se mu opět neudělalo špatně.

"Je mi zima." stěžoval si.

Na to jsem neměla co odpovědět. 

Naštěstí na mou reakci ani nečekal a pokračoval "Mohl...mohl bych se k tobě přitulit. Tak to dělají tučňáci, víš? A někteří lidé, kteří třeba uvízli v horách se vyvlečou a nazí se k sobě tulí a vytváří tak tělesné teplo, které je mnohem lepší než oblečení. Samozřejmě se nemusíme vysvlékat. Stačilo by mi, kdybych se k tobě mohl přitulit. Můžu?" svou velkou teorii dokončil touto prostou otázkou.

"Dobře. Ale ne že mi nabliješ za krk." upozornila jsem jej a otočila se k němu zády.

"Neboj." zamumlal a více se ke mně přitiskl.

Jednu ruku mi dal pod hlavu jako polštář, zatímco tu druhou schovanou pod přikrývkou, položil na tu moji, jež jsem měla volně přehozenou přes bok. Několikrát se ještě zakroutil, aby našel pohodlnou pozici a po chvíli jsem již cítila, jak mě jeho zklidněný dech lechtá na krku.

Ale stále nespal.

Jakoby náhle ožil.

"Nechtěl jsem se tak opít, Sam." nemusel ani mluvit nahlas, jeho ústa se nacházela kousek od mého ucha.

"Ale chtěl." řekla jsem s úsměvem, který však nemohl.

"Chtěl, ale ne tak moc. Byl jsem pořádně naštvaný, jen co jsem vyšel z hotelu. Venku na mě začali pokřikovat paparazzi. Pořád se ptali na tebe a měli hodně ošklivé poznámky. Takže jakmile jsme tam dojeli, okamžitě jsem nám všem objednal drinky. Ostatní se krotili, ale já ne. Chtěl jsem na všechno zapomenout." rozpovídal se a já jej bedlivě poslouchala. 

Přesto mi však připadalo, že tohle není úplně všechno, co mu říkali. Jakoby se na něco snažil nemyslet, zavřít to do šuplíku ve své mysli.

"Cestou na hotel mě museli podpírat čtyři bodyguardi. Absolutně jsem necítil nohy...a všude bylo tolik novinářů a kamer. Dokonce i pár fanoušků, kteří kempují před hotelem vidělo v jakém jsem byl stavu. Už teď jsou možná ty fotky na twitteru a různých stránkách. Já jsem takový idiot." povzdechl si zlomeně.

Nevěděla jsem, co říct. 

Takhle otevřeně se mnou snad Harry ještě nemluvil a mě to přirozeně zaskočilo.

"Bude to v pořádku, uvidíš. Prostě jsi se opil, no a co? Každý to jednou za čas potřebuje a i ten nejslušnější člověk to s alkoholem občas přežene. Je to lidské a když to oni tak neberou a chtějí se v tom dál šťourat, je to jejich chyba. Navíc... myslím si, že si tímto kouskem jisto jistě získáš ještě více obdivovatelů." culila jsem se ke konci.

"To jako proč?" nechápal Harry.

"Vsadím se, že jsi musel vypadat naprosto roztomile, když tě táhli. I tady jsi vedl velmi zajímavé rozhovory se svým druhým já. A věř mi, ty holky venku to nebudou brát způsobem-Ten Harry je ale ukrutné prase. Takhle se opít.- ale budou si spíše říkat něco ve stylu-On byl tak roztomilý, jako právě vylíhlé hříbátko. A viděly jste ty jeho oči? Tak krásně zářily.-" uchechtla jsem se svým představám, jak si tohle o něm fanoušci opravdu říkají.

"A jak to bereš ty?" zeptal se po chvíli ticha zvídavým tónem.

Na okamžik jsem se zarazila, zamyslela se nad tím a pak řekla "Mohlo se to obejít bez toho zvracení, ale jinak se mi poznání další stránky tvého života opravdu líbilo. Hlavně to, jak sis pořád fotil selfie. Nebo jak ses obával, že mě bodyguardi vzbudí a přitom jediný rušící článek jsi byl ty sám." tiše jsem se smála při té vzpomínce.

Harry zaúpěl "To jsem opravdu dělal?!" 

Po chvíli si na tuto otázku sám odpověděl "Samozřejmě že dělal a nejen to! Cítím, jak ze mě ta opilost čím dál víc mizí a rozjasňuje se mi mysl společně se vzpomínkami z celého včerejšku a dnešku." pokračoval.

"Sakra! Vždyť já v klubu tančil u tyče!" skoro vykřikl zděšením. 

"Teď ty fotky a videa chci vidět na sto procent." uchechtla jsem se a raději se to ani nepokoušela přestavovat.

"A jak ses vůbec měla ty? Nenudila jsi se?" ptal se mě, jakoby byl normální všední den.

Nevěděla jsem, kolik je asi tak hodin, ale podle světla pronikajícího do pokoje muselo být už docela dost. 

Když jsem se nad tím tak zamyslela, ani jsem se necítila unavená. 

Harryho příchod mě dokonale probral a šlo vidět, že i jeho zvracení jej opět vrátilo do světa živých lidí.

"Šla jsem Lou vrátit fén, ale nakonec jsem tam byla tak hodinu, protože jsem si hrála s Lux. Skvěle jsme vylepšily tvoji panenku. Upřímně...jediná podobnost mezi tím kenem a tebou jsou možná tak vlasy." řekla jsem mu a čekala na jeho reakci. 

"Ještě ty si z toho dělej srandu. Kluci ji přirovnávají k Susan Boyle a i na internetu je plno těch srovnávacích obrázků." bylo mi jasné, že nyní otráveně protáčí očima.

"Ale neboj, opravdu jsme ji vylepšily. Budeš koukat, až ti ji zítra Lux ukáže." slibovala jsem mu a dodala "No...a pak jsem na chodbě potkala Zayna. Vypadal opravdu smutně a tak jsem mu nabídla, ať se staví."

"A co jste jako dělali?! Má snad Perrie, ne?!" Harryho tělo se celé napjalo.

Hlasitě jsem se rozesmála a po chvíli řekla "Perrie dneska odjela do Ameriky. Chyběla mu a tak jsme si tady povídali. Jenom povídali. Netěší mě, že máš o mě takové představy,Harry." poznamenala jsem ke konci.

"Omlouvám se, to bude asi ten zbytkový alkohol. Občas chytám takové schízy." zamumlal už o něco uvolněněji.

"V pohodě, už si na to  tvé podivínské chování začínám zvykat." utahovala jsem si z něj.

"Říká člověk, co nosí pyžama s kresleným psem a kdo ví, jaké věci v tom svém kufru ještě ukrýváš." vrátil mi to.

Já se však jen ušklíbla a řekla "Pořád se mě snažíte setřít pomocí Snoopyho. To není moc intelektuální, pane Stylesi. Už jsem si na vaše drahocenná slova vytvořila imunitu." líbilo se mi mu vykat. 

"Nech toho, nebo ti nabliju za krk." varoval mě, z hlasu mu však čišela radost.

"To bys neudělal, ty selfie králi." uchechtla jsem se nové přezdívce, kterou jsem pro Harryho vymyslela. 

Najednou ruka, která mi podpírala hlavu zmizela a Harry se přetočil na záda. 

Než jsem se stačilo zeptat, co se děje, byl zpět. 

"Selfieee!" zakřičel a přímo před obličej mi strčil svůj mobil. 

Blesk, který z něj znenadání vyšel mě na pár chvil oslepil. 

Než jsem se stačila vzpamatovat, Harry nás fotil znovu. 

Opřel si hlavu o tu mou a ještě několikrát cvakal svým iPhonem. 

"Jestli jsem doteď nebyla slepá z foťáků všech paparazzi, tak teď rozhodně jsem." zavrčela jsem, jakmile mi před očima zmizely poslední světelné záblesky. 

Harry mi začal ukazovat naše společné fotografie a jedna byla horší než druhá. 

Zatímco on se tvářil pobaveně, roztomile, vystrašeně a Bůh ví jak ještě, já měla na tváři nechápavý výraz a škeřila se, jakobych snědla kilo citrónů. 

"Ty jsou opravdu povedené." řekla jsem sarkasticky.

"Uhm...dobře uznávám, že to nebyl zrovna dobrý nápad. Ale teď už o tom budeš vědět, takže se nebudeš tvářit tak...ehm...překvapeně." prohlásil opatrně.

"Páni! Skvěles to vystihl, Harry!" zhodnotila jsem jeho výběr slov. 

Opět na nás namířil mobil, tentokrát jsem však byla předem upozorněna, takže jsem měla čas se alespoň usmát. 

Tahle dávka fotografií vypadala mnohem lépe než ty předešlé a dokonce se mi i několik obrázků líbilo.

"Tahle je pěkná." 

"Ta se mi líbí." 

Prohlásili jsme oba ve stejnou dobu. 

Na displeyi byla fotografie na níž se vesele usmíváme a Harry má hlavu natisklou na té mé tak blízko, že se naše vlasy promíchávají.

"Dám to na twitter. Na upevnění našeho vztahu. Jak jsem tak zpozoroval, hodně lidí si fotí selfie i po sexu...je to trochu zvrhlé, ale když se jim to líbí. Takže necháme fanoušky ať si o téhle fotce v posteli myslí, co chtějí." jakmile dokončil své myšlenkové pochody, začal něco ťukat do mobilu.

"Máš v sobě ještě alkohol, ne?" ptala jsem se překvapeně. 

"Proč? Však je pěkná. Sluší ti to a i mně." prohlásil pyšně. 

"Já nevím. Není to trochu moc? Nezraní to fanoušky nebo tak něco?" malinko jsem se spíš bála, že mě budou všichni ještě více nenávidět, ale to jsem Harrymu neřekla. 

Jsem tu proto, že si z nenávisti přece nic dělat nemám. Nemohla jsem vědět, že to bude mnohem těžší úkol, než to chození s Harrym. 

"Všichni přece chtějí potvrzení našeho vztahu a tahle fotka jim bude muset stačit. Kdyžtak ji ráno vymažu." řekl nepřítomně a pořád něco ťukal do mobilu.

"A nemá to ještě nějaký důvod?" zajímala jsem se opatrně, protože tohle mi k Harrymu zrovna moc nesedělo.

Znovu se mi vybavilo, co mi říkal o tom, že se nechtěl tak moc opít.

Povzdychl si a šlo vidět, že následující slova pečlivě volí "Ti paparazzi venku měli zase nějaké kecy na El a Louiho. A mě a Louiho. Už mě to unavuje. Doufal jsem, že se to s tvým příchodem zastaví, ale oni to očividně tak moc nežerou. Budeme se muset hold více projevovat. I teď už se na veřejnosti projevujeme mnohem okatěji než ostatní kluci s jejich holkama...ale já jsem hold Harry Styles, vždycky něco extra a tak jim to asi nestačí." 

"Aha." řekla jsem dutě.

Jak jim to nemůže stačit? 

Vždyť s Harrym hrajeme takový vztah, že tomu občas začínám věřit i já!

Nechápala sem to, ale raději jsem mlčela.

"Tak to tam dej." zašeptala jsem po chvíli.

"Už se stalo." uchechtl se, zamkl mobil a opět jej položil zpět na místo.

"Ani jsi mi tu fotku neukázal!" ohradila jsem se. 

"Kdyžtak ráno, Sam. Už je šest. Musíme se alespoň na chvíli vyspat." zamumlal unaveně a opět zaujal pozici, kterou jsme měli, než jej chytla ona selfie mánie.

"To je ti ještě pořád zima?" divila jsem se s úšklebkem.

"Ne. Ale líbí se mi tě takhle držet. Už dlouho jsem s nikým tak nespal. Chybí mi to." zašeptal mi upřímným hlasem do ucha.

I já musela uznat, že je tahle poloha více než příjemná. 

Z jedné strany mě hřálo jeho polonahé tělo a v tomto pevném, přesto tak něžném objetí jsem se cítila naprosto chráněná a v bezpečí.

"Dobrou noc, Harry." řekla jsem místo odpovědi a zavřela oči.

"Dobrou, Sam." slyšela jsem ještě od něj, než se má mysl propadla do černočerné tmy.