Stále jsem byla pořád ještě v šoku z té čiré surovosti, co se venku odehrála. 

Tělo mě bolelo jako po nějakém boji a srdce mi divoce bušilo do hrudního koše. 

"Jedeme." zavelel Paul, jakmile jsme byli všichni v bezpečí auta.

Na okna bušilo tisíce dlaní a já myslela, že se mi z toho rozskočí hlava.

"Cos to tam proboha vyváděla?!" obrátil se ke mě Paul a jeho oči dávaly jasně najevo, že je naštvaný.

"Spadlo mi to." řekla jsem a zvedla červenající se dlaň s ušpiněnou obálkou.

"Už to nikdy nedělej, Sam. Myslím, že tohle byli nějací odpůrci vašeho vztahu. Normální fanoušci tak zuřiví nejsou. Viděl jsem, jak tě pořádně zatáhli za vlasy." podotkl Paul a prohlížel mě, aby zjistil zda nemám nějaká zranění. 

Skoro jsem se bála podívat se na Harryho. 

Jakmile jsem tak učinila, píchlo mě u srdce. 

Tvářil se smutně a jakoby si tohle všechno dával za vinu.

"Nebyla to tvoje chyba, Harry." řekla jsem mu tiše a lehce jej pohladila po ruce. 

"Udělala jsem hloupost. Ještě pořád jsem v tomhle ohledu nová." pokusila jsem se o slabý úsměv. 

"Není ti nic?" ptal se mě s obavami a svůj pohled upíram na mou bolavou ruku.

"Jsem v pořádku." řekla jsem mu uklidňujícím tónem. 

Zamlčela jsem, že budu mít na ruce nejspíše modřínu jako Londýnské oko, pohmožděných pár prstů a skalpovanou polovinu hlavy. Nechtěla jsem mu přidělávat zbytečné starosti. Přeci jen, si za to můžu sama. Bezhlavě jsem se vrhla do davu lidí, kteří mě nenávidí.

"Tak se alespoň podíváme, kvůli čemu jsi tak riskovala život." navrhl a s očekáváním se hleděl na obálku, kterou jsem stále držela. 

Sama jsem byla zvědavá na fotky z kabiny, i když jedna má část se jich celkem obávala. 

Tušila jsem, že tam bude pár celkem intimních okamžiků a proto jsem nechtěla, aby se obálka dostala do rukou fanoušků či novinářů. 

V obou případech, by pak ty obrázky viděla polovina světa díky sociálním sítím, televizi, či novinám. 

Beze slov jsem obálku roztrhla a vyndala z ní několik fotografií. 

Obrázky byli celkem přeházené. 

Jako první bylo jak s Harrym sedíme u stolu a pochutnáváme si na vynikajícím jídle. Následovala fotografie, když stojíme u zábradlí, Harry mě objímá okolo pasu a společně si užíváme nezapomenutelný výhled. 

Bylo zde ještě několik takových fotek, z každé však dýchalo něco jiného. 

Poslední dvě však zachycovaly něco, na co bych docela ráda zapomněla. Ještě jsem si stále pořádně nemohla vysvětlit, jak k tomu došlo. 

Vcelku se mi však líbila ta první. Byl to okamžik chvíli předtím, než jsme se políbili. Hlavy jsme měli blízko u sebe a zatímco v mém obličeji se mísila nerozhodnost s touhou, Harry se na mě zasněně díval, až mě z toho i nyní šimralo v břiše. 

Ta druhá už byla o poznání žhavější. Byl to ten moment, kdy mě lehce natlačil na zábradlí, takže jsme byli doslova tělo na tělo. Vypadalo to, jakobychom se chtěli jeden do druhého vpít. 

Rychle jsem fotografie schovala k těm dalším a bezpečně je uložila zpět do obálky.

"Ehm...zajímavé." odkašlal si onen kudrnáč a když jsem se na něj podívala, v očích mu vesele jiskřilo. 

Ještě jsme nijak neprobírali, co se tam nahoře stalo a já doufala, že k tomu ani nedojde. Nazvala bych to nejspíše zkratem. 

I když, na druhou stranu se přece nic tak hrozného nestalo. 

Tohle přece patří k naší roli. 

Musím se s tím vypořádat, ať chci nebo ne. 

Můžu být vůbec ráda, že jsem dostala někoho tak úžasného, jako je Harry Styles. 

Ještě nyní mi lehce brněly rty, když jsem si na onen magický okamžik vzpomněla. 

Při pohledu na mého společníka mi došlo, že i on si vybavuje onu chvíli. 

Oba jsme podlehli pokušení a nechali se vézt jen svými pudy.

Najednou mi došlo, jak neskutečně jsem zase unavená. Stalo se toho tolik, až mi to hlava pomalu přestávala brát. 

Neubránila jsem se hlasitému zívnutí. 

"Za chvíli tam budeme." řekl mi Harry tichým hlasem a i on vypadal po dnešku vyčerpaně. 

"Půjdeš rovnou do pokoje, ano? Já se ještě zastavím za fanoušky." sdělil mi a já jej začala ještě více obdivovat. Přesto, jak byl neskutečně unavený, stále v sobě našel sílu aby se věnoval svým fanouškům. 

"Harry?" zeptala jsem se jej slabě a čekala, až se na mě podívá.

"Já...ztratila jsem tvoje brýle. Mrzí mě to, promiň." řekla jsem mu opatrně a obávala se jeho reakce.

Kupodivu se jen slabě usmál a odpověděl mi "To nevadí, Sam. Mám ještě celou sadu." mrkl na mě a dodal "Hlavní je, že tobě se nic nestalo." 

Byla jsem ráda, že to vzal tak v klidu. 

Znovu jsem si vybavila okamžiky, které předcházely tomu, jak mi Harryho brýle sletěly z očí a mimoděk se slabě otřásla. 

Naštěstí si toho nikdo nevšiml. 

"Za chvíli budeme před hotelem. Je to tam o hodně klidnější. Fanoušci ví, že se u nich Harry zastaví jen když nebudou vyšilovat." oznámil nám Paul a já už z dálky viděla masu lidí a fotoaparátů před naším hotelem.

Auto zastavilo a bodyguardi rychle vyšli ven, aby nám připravili bezpečné prostředí. 

"Za chvíli za tebou přijdu, Sam." usmál se na mě Harry a povzbudivě mi stiskl ruku. 

V tom se otevřely dveře, čímž nám Paul dával znamení, že můžeme vystoupit. 

Pomalu jsme se vysoukali z auta. 

Harry mě jemně objal okolo pasu a před všemi lípl pusu na tvář. 

"Uvidíme se nahoře." řekl dostatečně nahlas, abych jej slyšela.

Jen jsem kývla, že rozumím a nechala se uličkou bodyguardů nasměrovat do bezpečí hotelového pokoje. 

Jakmile se za mnou zavřely dveře, hodila jsem obálku s fotografiemi na noční stolek a unaveně se svalila na postel, kde jsem nějakou chvíli jen tak ležela. Po chvíli jsem vstala, čapla své pyžamo a zamířila do koupelny. 

Bylo něco po desáté a já se cítila naprosto vyčerpaná. 

Rozhodla jsem se si opět dopřat uklidňující koupel. 

Zatímco se napouštěla voda do oné skvěle vypadající vany, stoupla jsem si před zrcadlo a odlíčila se. Rovněž jsem si sundala Harryho košili a pověsila ji zpět na místo. 

Pomalu jsem si začala pročesávat vlasy, i když jsem měla pokožku hlavy ještě pořádně podrážděnou. Zaplašila jsem myšlenku, jak se někdo chlubí trsem mých vlasů. 

Do vany jsem nasypala voňavou pěnu a jakmile zde bylo dostatečné množství vody, zastavila jsem kohoutek. 

Na svém mobilu jsem si v přehrávači našla mnou vytvořené album s výstižným pojmenováním- Old School Songs- a pustila jej. Jakmile se koupelnou začaly linout první tóny mých oblíbených skladeb, konečně jsem se začala po hektickém dnešku uklidňovat. 

Svlékla jsem si zbytek oblečení a zamířila k lákavé vaně. Ponořila jsem se až po bradu a jen si vychutnávala teplou vodu, která uvolňovala mé unavené svaly. 

Po pár pokusech jsem dokonce přišla i na to, jak fungují trysky a tak jsem si nyní připadala jako ve výhřivce. 

Bylo to vynikající. 

Začala jsem si nahlas zpívat právě hrající písničku a byla ráda, že můžu konečně na chvíli vypnout. 

Takhle jsem strávila asi třičtvrtě hodiny. 

Jakmile voda začínala chládnout a mé hlasivky ochabovat, rozhodla jsem se konečně vylézt. Usušila jsem se, převlékla do pyžama, umyla si zuby a ještě si vlasy zapletla do copu, aby byly zítra vlnité. 

Cítila jsem se o poznání lépe. 

Usmála jsem se na sebe do zrcadla a zamířila zpět do ložnice. 

Málem mě trefil šlak, jakmile jsem spatřila Harryho ležícího na posteli. 

Pobaveně se na mě culil a já raději nechtěla vědět, jak dlouho zde byl. 

Rychle jsem si lehla vedle něj a co nejvíc se zachumlala pod peřinu. 

"Čau Snoopy." pozdravil mě a ve tvářích se mu objevily ďolíčky.

"Nazdar ovečko." oplatila jsem mu pozdrav a sledovala, jak se na mě zamračil.

"Tak hele, ovečka jsem byl možná tak před čtyřmi lety." zamumlal a ležérně si prohrábl své kudrliny.

"A teď jsi teda co?" chtěla jsem vědět. 

"Myslím, že pro mé božské vlasy ještě nikdo nevymyslel žádný název." zamyslel se nad tím. 

"To máš asi pravdu." přisvědčila jsem, i když bych jeho účes shrnula jedním slovem-sexy. 

O tuto myšlenku jsem se však s Harrym odmítala podělit.

"Mimochodem, hezky zpíváš." mrkl na mě, čímž potvrdil, že tu musel být už hodně dlouhou dobu. 

Trochu jsem zčervenala a raději nic neodpovídala.

Po chvíli se postavil a s krátkým "Jdu dopřát svým kudrnám trochu vláhy." zamířil do koupelny. 

Tenhle kluk prostě věděl, jak vám zlepšit den. 

Chtělo se mi hrozně spát, ale rozhodla jsem se, že počkám na Harryho. Potřebovala jsem vědět, jaký je nás program na zítřek a věděla jsem, že on mi může dát odpověď. 

 Vzala jsem z nočního stolku ovladač a chystala se zapnout televizi, abych neusnula. Než jsem tak však učinila, pokojem se rozezněl můj vyzváněcí tón. 

Položila jsem tedy ovladač zpět na jeho místo a přijala hovor. 

"Ahoj mami." vyhrkla jsem vesele, jakmile jsem zjistila, kdo mi volá.

"Ahoj Sam. Jak ses dnes měla?" zeptala se mě zvědavě a snažila se o bezstarostný tón. 

Já však poznala, že se jí v hlase odráží zvláštní napětí a nervozita. 

"Potkala jsem pár nových lidí a pak jsme jely s Eleanor, to je přítelkyně Louiho, za kluky  do studia. Musím říct, že to jejich nové album bude opravdu pecka." prozradila jsem jí a sama se divila, že se mi jejich muzika skutečně líbí.

"Opravdu? Nemáš trochu jiný vkus?" ptala se mě a já si představila, jak teď s úsměvem pozvedla obočí.

"Mám, ale ty nové písničky jsou úplně jiné. Nevím, jak bych to popsala, ale hrozně se mi líbí." vysvětlila jsem jí to.

"Aha. A to jste byli celý den ve studiu?" zajímala se a já opět slyšela ten zvláštní podtón.

"Mami, co se děje?" zasmála jsem se, protože mi to její vyptávání bylo více než jasné. 

Na tohle jsem však byla zvyklá spíše u táty.

"Ehm...a nebyli jste pak s Harrym náhodou na Londýnském oku?" řekla.

"Jo byli. Páni, kéž bys to viděla. Byla to opravdu nádhera. Měla jsem celý Londýn jako na dlani. Zprvu jsem se bála, ale Harry mi pomohl to překonat." odpověděla jsem jí a vzpomínala na ony fantastické chvíle před několika hodinami.

"To jsem viděl, jak jí to pomohl překonat. Kate, řekni jí, ať přijede domů." uslyšela jsem v pozadí tátův nabručený hlas a ihned mi došlo, co se děje. 

Viděli ty fotografie.

"Táta je naštvaný, mám pravdu?" zeptala jsem se opatrně mámy. 

Ta si povzdechla a odpověděla mi "Zlatíčko, není to tak, že by byl naštvaný. Pořád tě vidí jako jeho malou holčičku. Určitě si umíš představit, jak mu je, když na něj všude vykukují fotky tebe a Harryho jako vystřižené z nějakého romantického filmu. Jen má o tebe strach. Bojí se, že to napětí médií nevydržíš. Nevím, jestli jsi to už viděla, ale k některým nejsou zrovna pěkné titulky." řekla mi opatrně. 

"Já to chápu. Ale je to součástí mé práce, mami. Nic si z těch novinářů nedělám, opravdu. Vždyť jako by nadávali jen mému charakteru. Jsem v pohodě. Vlastně jsem za posledních pár let nezažila takové dobrodružství. Je to tady opravdu skvělé. Nemusíte se o mně bát, já to zvládnu. Jsem přeci vaše dcera." uklidňovala jsem oba rodiče a myslela svá slova smrtelně vážně.

"Často se ale stává, že role se často prolije do tvého skutečného života. . V tom krutém světě plném peněz a paparazzi by tohle mohlo být mnohem nebezpečnější. Pokus se tomu vyvarovat, Sam." naléhala na mě vážným hlasem máma.

"Nebojte se o mě. Budu v pořádku. Všichni mi tady říkají, ať si z těch řečí a haterů nic nedělám. Opravdu jsem v pohodě." opakovala jsem jim pořád dokola.

"I po tom dnešním útoku, jak ti někdo pomalu vyrval polovinu hlavy?!" ozval se ve sluchátku tátův podrážděný hlas a já na něm poznala, že se trápí. 

"To byla jen nějaká skupina, která mě nenávidí. Normálně by se to nestalo. Byl tam hrozný rozruch, měli jsme málo bodyguardů a hlavně to byla moje chyba, protože jsem se nedržela Harryho a chtěla vzít něco, co mi upadlo. Nebylo to tak hrozné, jak to možná vypadalo, tati." nalhávala jsem mu i sama sobě. a snažila se nemyslet na bolavé části mého těla.

"Žádné peníze na světě nestojí za to, aby tě někdo mrzačil, Sam." řekl mi táta se smutným povzdechem. 

"Já vím, ale nechci to vzdát jen po pár špatných zážitcích. I přes to všechno, co se stalo, byl pro mě dnešní den naprosto nezapomenutelným. Viděla jsem Londýn z výšky několika set metrů. Bylo to něco nepopsatelného. Slibuju, že jak přijedu domů, tak vás tam taky vezmu. Nechci se vrátit do svého starého života. Chci si užít pohádkový rok, vydělat pro nás dostatek peněz, dostat doporučení na svou vysněnou školu a pak začít žít svůj sen. Vím, že o mě máte s mámou hrozný strach, ale budu v pořádku. Za chvíli přijedu domů na zkoušky a všechno bude jako dřív, slibuju." zhluboka jsem po svém dlouhém monologu vydechla a doufala, že na tátu zapůsobil.

Po pár chvílích tíživého ticha si rezignovaně povzdechl "Ani nevíš, jak moc jsme na tebe hrdí, Sam. Do tohohle bych se asi nenechal uvrtat ani já. Pořád se o tebe budu bát, ale doufám, že tě ten střapatý kluk a bodyguardi ochrání." zasmál se a já věděla, že všechno už bude v pořádku.

"Jmenuje se Harry, tati." řekla jsem mu se slabým úsměvem.

"Vždyť já vím." povzdechl si a dodal "Na některých těch fotkách vám to opravdu slušelo." 

"Děkuju. Moc si toho vážím." odpověděla jsem překvapeně, protože taková slova jsem od něj opravdu nečekala.

"Nemáš za co, holčičko. Dám ti ještě mámu, ano? Dobře se vyspi." řekl a předal telefon mamce. 

Chvíli jsem si s ní ještě povídala a vylíčila jí, co vše jsem dneska viděla. 

Jakmile hlasitě zívla, obě jsme usoudily, že je nejvyšší čas zavěsit. 

Bylo už něco okolo půl dvanácté. 

Popřála jsem jí dobrou noc a odložila mobil na noční stolek. 

Vzala jsem ovladač a odhodlala se pustit televizi. Přece jen, mě trochu zajímalo, jak na těch dnešních snímcích vypadáme. 

Máma měla pravdu, bylo to skoro na každé stanici o celebritách. Nechtěla jsem vidět zítřejší vydání novin. 

Nechala jsem puštěnou jednu z reportáží.

"Včera jsme vám ukazovali exkluzivní fotografie z procházky na níž naši fotografové zachytili Harryho Stylese s neznámou dívkou. Jestli si někteří z vás stále myslí, že se jedná o pouhou kamarádku tohoto zelenookého mladíka, následující snímky vás vyvedou z omylu. I dnes si tenhle mladý páreček vyrazil za zábavou." 

V tu chvíli vešel do místnosti Harry. Koutkem oka jsem se na něj podívala a rychle stočila svůj zrak směrem k televizi. 

Všimla jsem si však, že má na sobě opět jen boxerky.

"Tentokráte zvolili romantickou projížďku na Londýnské oku. Gentleman Styles svou dívku očividně překvapil i fantastickou večeří, která je v kabině čekala. Jestli vám tohle pořád nestačí jako důkaz, tak nyní už uvěříte ani kdybyste nechtěli. Hnědovláska se mu totiž rozhodla odvděčit příjemným způsobem. Nedbajíc mnoho fotografů všude kolem nich, oba dva se líbali jako o život. Kdo ví, kam by tohle dospělo, kdyby se nenacházeli v prosklené kabině..." 

Malinko se mi z moderátorčiných slov zvedal žaludek. 

Opět dělali z komára velblouda. 

Obrazovku v tu chvíli začaly zaplavovat naše fotografie a musela jsem uznat, že některé vypadaly opravdu jakoby se k něčemu schylovalo. 

Než jsem stihla pořádně zčervenat, Harry, který nyní hleděl na televizi kousek od naší postele, pár kroky přiskočil ke mě, vzal mi ovladač a obrazovka v tu ránu zčernala. 

"Média vždy všechno přehánějí." mumlal, zatímco zamířil ke své straně. 

Odložil ovladač na noční stolek, zapnul lampičku a zhasl velké světlo. 

Náš pokoj se ponořil do šera, přesto však bylo ještě dobře vidět.

Pomalu vklouzl vedle mě pod deku. 

Dávala jsem si pozor, abychom se vzájemně nedotýkali. 

Byla jsem přikrytá až po krk a čouhali mi jen ruce, které jsem měla na přikrývce a nervózně si hrála s prsty. 

"Jsi v pohodě?" zeptal se mě Harry a starostlivě si mě prohlížel.

"Jo. Nic mi není." odpověděla jsem mu rychle a pokusila se o úsměv.

Jeho obočí se však nakrčilo a já sledovala kam se dívá. 

"Co to máš?" tvářil se zaraženě a ukazoval na mou odhalenou paži, na které nyní stkvěla obrovská modřina, které jsem si předtím nevšimla.

Bylo to přesně to místo, kde mě před několika hodinami někdo štípl.

Rádoby nezaujatě jsem pokrčila rameny a rychle zastrčila ruce pod přikrývku.

"Asi jsem se někde bouchla." řekla jsem. 

"Tohle nevypadá na jen tak ledajaké bouchnutí." změřil si mě pochybovačným pohledem.

"Jsem nešika. Modřiny mám skoro pořád." zalhala jsem, což poznal.

Zmučeně si povzdechl a upřel na mě pohled svých zelenohnědých očí, které se pod slabým světlem, jež zde panovalo, zdály o několik odstínů tmavší.

"Sam." zašeptal po chvíli a pokračoval "Jestli ti to udělali fanoušci, nemusíš se mi to bát říct. Protože jestli je to pravda, tak to žádní fanoušci nejsou. Jen obyčejní lidé, kterým chybí morální zásady." 

"Můžu si za to sama. Neměla jsem se tam vrhat pro tu obálku." vysoukala jsem ze sebe a nevěděla, proč ty, co mi to udělali, bráním. 

"To je sice pravda, ale i tak to neznamená, že ti můžou ubližovat při každém okamžiku, kdy seš nechráněná." odpověděl mi a pokusil se o menší úsměv.

"Už to nerešme, ano?" snažila jsem se utnout tuto konverzaci. 

"Tak dobře. Asi už půjdeme spát, ne? Jsem utahaný jak kotě." řekl po chvíli ticha.

"To jsme dva." uchechtla jsem se a pak si na něco vzpomněla "Harry? Co máme v plánu na zítra?" zeptala jsem se jej zvědavě. 

Chvíli se na mě díval a vzápětí se mu rty roztáhly do toho nejširšího úsměvu, který jsem kdy viděla "Volnoo." pronesl zpěvavým hlasem a dodal "Můžeme dělat, co budeme chtít. Osobně bych doporučoval prospat dopoledne. Nikdo nás tentokrát budit nebude, to jsem zařídil. Ochranka sem nepustí ani kluky. Tohle je poslední možnost na pořádný spánek a myslím, že bychom ji mohli využít. Když vstanem dřív, můžem se třeba dívat na filmy nebo něco takového." 

"Jo. To zní dobře." souhlasila jsem s ním a byla ráda, že nebude žádný budíček. 

"Dneska to bylo docela hektické, takže zítra si dáme menší relax." zamumlal a unaveně si přotřel oči.

"Pojďme spát." řekla jsem, jelikož i já jsem byla vyčerpaná.

"Skvělý nápad." pochválil mě s úsměvem a zhasl světlo na své straně. 

Místnost se ponořila do nepropustné tmy a já pomalu zavírala víčka.

"Dobrou a doufejme dlouhou noc." popřál mi tiše Harry. 

"Dobrou." odpověděla jsem mu v polospánku.

Tentokrát jsem se nestarala o to, že vedle mě leží polonahý kluk. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem usnula téměř okamžitě a propadla se do bezesného spánku, který by mi mohli všichni nespavci závidět.