„Já čekala, že už nepříjdeš!" vyjekla El a obmotala ruce kolem Jungkookova krku. „Snažil se mi vymazat vzpomínky. Zase. Ale nepodařilo se mu to, protože jsem přišel na to, jak s námi manipuluje. Využívá k tomu čas. Má k tomu speciální hodinky El. Ty hodinky jsou jeho moc. Musíme se jich zbavit." vychrlil na ni okamžitě. El na něj koukala a bedlivě ho poslouchala. „Nevšimla jsem si žádných....no ano, pamatuji si je když jsem ho střelila zrovna před tím si je prohlížel. Věděl, že jsem ho přišla zabít a proto nezemřel." řekla naštvaně. Jungkook přikývl. „Teď už potřebujeme jen plán, jak je dostat a vymazat ho z tohodle světa navždy." řekl Jungkook.

Dorazili jsme ke mě domů do našeho pokoje, kde jsem měla svoje věci. Podívala jsem se do skrýše, kde jsem měla další zbraně a naštěstí to Jin nenašel, když se mi vkradl do domu. Hodila jsem jednu zbraň Jungkookovi. „Víš jak s ní zacházet?" zeptala jsem se a Jungkook vypadal, že se zbraně bojí, ale nakonec přikývl. „Po dnešku asi ano. Snažil jsem se ho zastřelit a trefil jsem se přesně tam kam jsem chtěl, takže hádám, že umím střílet." řekl zmateně. Tak si nepamatoval ještě všechno. „Takže je jasné, že dnes půjde po mě, jelikož už nevím, kde by se mohl nacházet budu muset posloužit jako návnada."

„Tak s tím teda nesouhlasím El. Vyhrožoval, že mě zabije před tvýma očima. On nevtipkoval. Nenechám tě s ním samotnou."

„Ale to je právě jediná možnost, jen když nebudeme spolu nezabije tě. A mě se nepokusí nic udělat. Musím ho na sebe nalákat. Zavolám mu že s ním chci mluvit. Ty se mezitím schováš dostatečně dobře na místo, kde na něj budeš mít dostatečný výhled a zastřelíš ho, jakmile dostanu ty jeho hodinky."

„A jak je dostaneš?"

„To už nech na mě." mrkla El na Jungkooka.

„Tohle se mi teda dvojnásobně nelíbí. A jak najdeme místo, kde mě neuvidí a budu ho přitom moct perfektně zastřelit?"

El se zamyslela. „Naše bývalá škola bude nejlepší místo. Schováš se na střechu a já ho vylákám na parkoviště u školy. Budeš mít krásný výhled na něj, ale on né na tebe."

El začala se začala připravovat a vzala si i pro jistotu malý nožík. Pořádně si ho schovala a uviděla, jak se Jungkook vůbec nechtěl připravovat. „Něco se děje?" zeptala se. Jungkook se na ni podíval. „Ano. Promiň." a přitáhl si ji k sobě. Políbil ji na rty a ona uvolnila svoje tělo, dokud necítila jak něco ostrého neprošlo její kůží. Byla to injekce. Jungkook ji rychle chytil pevně v náručí, aby nespadla, když se ji začali podlamovat kolena. „Co jsi mi to dal?" zeptala se ospalím hlasem a snažila se nezavřít oči. „Nemůžeš jít do takového nebezpečí El. To nemůžu riskovat." řekl ji a ona už usnula.

Po pár hodinách:

„Věřila jsem ti Jungkooku. Chtěla jsem ho zastavit společně, ale ty jsi mě neposlechl. Musel jsi ho zabít sám. Ale teď tu ležíš ty. Zase mi krvácíš v náručí. A já musím pozorovat tvoje oči jak se pomalu zavírají. Jak tvoje srdce pomalu přestává tlouct. Jsi blázen!" vykřikla El, která sedí na zemi a Jungkook s dírou v srdci krvácí na její ruce. Nestačila ho zase zachránit. Kdyby ji neuspal mohla ho zachránit. Nemuselo to takhle dopadnout. Podívala se na bezvládné tělo Jina, který na sobě už neměl hodinky. V srdci měl zabodnutý nůž a bylo jasné, že už je po všem, ale taky to znamenalo konec pro Jungkooka. Ten ji naposledy pohladil po tváři a jeho oči se zavřeli na dobro. El zase zůstala sama.

Jak se tohle všechno stalo? To se všechno dozvíte v další kapitole. A taky konečně se dočkáme konce. Ale jestli šťastného nebo smutného to už je jen na vás. Kdo chce, aby Jungkook a El spolu žili šťastně ? :D