Nevěděla co na to říct a tak raději nic neříkala. Jungkook se jí díval do očí a čekal, co na to řekne. Ale mlčela. El se najednou vzpamatovala. Odstrčila Jungkooka od sebe a vytrhla mu svoje klíče z ruky. Obešla ho a vyrazila ke svému domu. Jungkook tam jen stál a pozoroval ji jak odchází. Říkal si, že by měl jít za ní, zastavit jí, ale neudělal to. Neběžel za ní.

El se dostala domů a zamkla za sebou. Vyzula si boty a svlékla oblečení. Svalila se na gauč a zamručela. Tak moc ji bolela hlava. Stále cítila Jungkookův polibek na rtech. Dotkla se svých rtů a znovu si je olízla. Tak moc jí to chybělo. Chtěla víc. Neměla odcházet. Měla mu říct, jak moc ho chce. Jak moc trpěla, když on spal. Zvedla se z gauče a koukala ven z okna. Pak se podívala na své ruce a pak ji zrak spočinul na obrázku. Byla to ta fotka, kterou vyfotil Jin. Hlídal je. Stále je sleduje. „Co jsem to zase udělala?" řekla si a dívala se na fotku. Najednou ji položila na stůl a vběhla zpátky do chodby. Nazula si rychle boty, přehodila si přes sebe nějakou bundu a vyběhla ven. Běžela k místu, kde nechala Jungkooka stát. Ale už tam nebyl. Místo bylo prázdné. Nikdo kolem nebyl. El stála sama pod pouliční lampou a koukala kolem. Slzy se jí hrnuli do očí. Měla ho donutit, aby ji zastavil, neměla odejít. Měla ho obejmout a říct mu, že s ním chce taky přes to nebezpečí zůstat, ale už bylo pozdě. 

Jungkook se potloukal ulicemi a nemohl uvěřit, že ho El jen tak odbila. Myslel si, že ona s ním chce stále zůstat přes to nebezpečí, ale není to pravda. Ty roky El velmi změnili. Už není, taková jako dřív. Už není tak jemná, tak naivní. Zdálo se mu, že mu nevěří. Dívala se na něj, jako by jeho slovům nevěřila. Když se probudil, jeho bratr mu řekl, že El může za to, že málem umřel. Že je poutal nešťastný osud. Že spolu nikdy nemohou být šťastní a on je zbavil prokletí a osvobodil ho. Taky mu říkal ať odejde a nikdy se k El nepřibližuje, ale nemohl to udělat. Když do nemocnice přišli jeho přátelé byl šťastný, dokud neviděl El odcházet. V ten den byla pro něj cizí, nevěděl kam ji má zařadit. Nemohl si vzpomenout, ale každým dnem si začíná vzpomínat. A vrací se mu více a více vzpomínek. Bál se že je všechny zase ztratí. Vybavili se mu všechny slzy, všechny rány, které kvůli němu musela snést. Všechny opakované minulosti, kdy vždycky skončil mrtví. Ne El nebyla ta, kdo ho málem zabil. Ona ho zachránila z kruhu prokletí. Když se ho vzdala, ano málem umřel, ale přežil a nyní může žít jinak nově, žádný nešťastný osud už je nespojuje. Teď mají osud, který si sami vytvoří. Ale pokud chce žít s El šťastně bude se muset nejprve zbavit Jina. Oblékl si tedy černou koženou bundu, černou čepici a vyrazil přímo k Jinově sídle.

Vešel velmi nápadně a ani se jednou nezastavil. Jakmile ho někdo chtěl zastavit střelil ho přímo do hlavy. Nakonci cesty stál přímo naproti Jinovi a jeho bodygárdům. Jin se usmíval a díval se mu do očí. „Proč jsi přišel Jungkooku?" zeptal se Jin s úsměvem na tváři. „Lhal jsi! El za to nemůže, to ty. Zničil jsi naše životy! To ty jsi rozhodoval za nás. Náš osud není nešťastný. Náš osud je náš. Né tvůj! Dovol mi si ho vzít zpět!" řekl Jungkook a zamířil přímo na Jungkooka. Kulka vystřelila z jeho pistole a řítila se přímo na Jina. Jin si v klidu vytáhl ruku z kapsy kabátu a podíval se na hodinky. Kulka mu prošla hlavou, zase viděl černo, ale brzy se vzbudil. Jungkook už byl svázaný od jeho bodygárdů a naštvaně i nevěřícně se na Jina díval. „Co to má znamenat! Zastřelil jsem tě! Přímo do hlavy!" křičel na něj. Jin se usmál. Už ho bolela hlava z toho neustálého střílení. „Už mě to nebaví. Chtěl jsem vidět, jak se zase dáte s El dohromady a já vás překvapím, rozdělím a pak tě zabiju, ale co takhle to udělat už teď?" řekl Jin a vytáhl z Jungkookovi kapsy mobil. „Moc pěknej, to sis koupil nový mobil hned jak si vyšel z nemocnice? Takhle utrácíš otcovo dědictví?" a vytočil Elino číslo. El to, ale nezvedala.

El naštvaně přišla domů. Dala si studenou sprchu a zase přišla k názoru, že je to tak možná lepší. Neměla by se k němu nikdy přibližovat. Pak si lehla do postele a snažila se zastavit myšlenky, které ji běhali hlavou. Ale únava je vypnula a ona za malou chvilku spala. Netušila, že jí v bundě zvoní mobil.

Jin jí zavolal znovu a pak naštvaně praštil mobilem o zem. „Hej! Teď jsem ho koupil!" zakřičel Jungkook. Jin vytáhl kudlu a položil mu ji pod krk. „Uděláme to takhle. Pustím tě. Ty se jí budeš vyhýbat, ale pak si najednou zase vzpomeneš, políbíš ji a nenecháš ji odejít a já tě pak zabiju. Nechám ji, aby se dívala na to jak umíráš a pak si ji vezmu. Zamiluje se do mě. Ale víš jak to všechno udělám? Tím, že zase zapomeneš, tvoje vzpomínky, jsou nebezpečné. Když je nemáš můžu s tebou jednoduše manipulovat." řekl Jin vytáhl si ruku z kapsy a podíval se na hodinky. Pak luskl prsty a Jungkook usnul.

El se probrala uprostřed noci. Něco se jí zdálo. Něco hodně špatného. Pamatovala si jen útržky. Jungkook. Krev. Noc. Pouliční světla. Podívala se na hodiny a zjistila, že příjde pozdě do práce. Dnes má hodně práce. Celý den se nezastavila a stále obsluhovala. Stále doufala, že se Jungkook objeví u dveří, ale nepříjde. Po včerejšku co mu řekla se ani nediví. Neměla k Jinovi vůbec jít. Až všichni hosti odešli. Sedla si na barovou židličku a začala pít. Jeden panák za druhým. Najednou ji někdo chytil za ruku a zastavil ji. Vzal jí sklenici z ruky a vypil ji do dna. Byl to Jungkook. „Přišel jsem tě zachránit." řekl.