Zbořila jsem nůž do jeho fotky, která byla přilepená na mé nástěnce.

„Už tě mám." a usmála se.

Najednou mi začal zvonit mobil. Podívala jsem se směrem k mému stolu. Podívala jsem se, kdo volal. Neznámé číslo. Pomalu jsem hovor příjmula.

„Jsem vždy o krok před tebou El." znovu ji volal, ten hrubý a nepříjemný hlas. Proběhl jí mráz po zádech vždy když ho slyšela. Vždycky tak moc ráda chtěla vědět, kde zrovna  je. A vždy se ptala, ale teď věděl přesně, kde se nachází. „Copak nezeptáš se, jako vždy, kde jsem?" zeptal se Jin. Ela se ušklíbla. „Prosím, řekni mi, kde jsi?" řekla slabým hlasem. Musela hrát nevinnou dívku, která stále nic netušila. Ale to se plete za ty roky si získala zdroje. Našla muže, kteří ji pomohli jí ho najít. „Tam, kde malá dívka pláče, tam kde kluk mrtví i živý spí." řekl najednou. El to zaskočilo. Řekl jí, kde je, takže....„Ale no tak, stále budeš hrát blbou? Myslíš si, že já jsem blbej? Víš moc dobře, kde teď jsem. Myslela jsi, že mě překvapíš až odsud odejdu? Ale to mě asi nestihneš zastavit v tom, co se mu chytám udělat. Až odsud vyjdu bude po všem." Věděl to. Věděl, že ona ví, kde je. Je v nemocnici u Jungkooka a něco se mu chytá udělat. El se hrnuli znovu slzy do očí. Nezachrání ho. Nestihne to. Rychle položila hovor a běžela ze svého domu k autu. Rychle ho nastartovala a pádila nepovolenou rychlostí do nemocnice.

Nemocnice byla plná lidí, všichni někam odbíhali a spěchali. Nikdo si jí nevšiml, není divu, že se sem Jin jen tak nepozorovaně dostal. Brala schody po dvou, běžela rychle do třetího patra, kde ležel Jungkook. Za nedlouho silně oddychovala před jeho dveřmi. Pokoj 333. Snažila se zastavit rychle zastavit tlučící srdce. Chytila za kliku.

„Dobrý den. Můžu se zeptat, kdo jste?" ozvala se vedle ní sestřička. El se na ni podívala. Byla to jiná sestřička, než která tu zde vždycky bývala. „Já jsem El. Chodím sem každý den, po práci." odpověděla. Sestřička se podívala na její ruku, kterou stále měla na klice. „Aha, ale já potřebuji od vás vyplnit nějaké dotazníky než budete moct vstoupit do pokoje 333." řekla naléhavě a chytila Elinu ruku. El se bránila a vytrhla ji z její ruky. „Ne, na to nemám čas!" vykřikla El. Odstrčila sestřičku stranou a rychle otevřela dveře. Sestřička spadla na zem a rychle se začala zvedat. El nahlédla do místnosti, kde ležel Jungkook, stále na přístrojích. Vedle jeho postele stála tmavá postava se dvěma muži. Jin se na ni podíval s úšklebkem na tváři.

„Nová hra začíná Jungkooku, jsem zvědavý, jak to zvládneš." řekl a pomalu se podíval zpět na Jungkooka. El neváhala a sáhla po své zbrani. „Jak se opovažuješ....!" nedořekla to, protože ji sestřička okamžitě vpíchla injekci do krku. El rázem padla na podlahu.

„Výborně Lysandro." řekl Jin a podíval se na svého polomrtvého bratra. Sklonil se k jeho uchu. „Slyšel jsi Jungkooku? Hra začala. Snad se probereš až bude po všem." zašeptal mu do ucha a přišel k El, která bezvládně ležela na podlaze. „Rychle ji dej na pokoj, postarej se, aby se nemohla pohnout, přijdu totiž na návštěvu." řekl Lysandře a ta se uklonila. A Jin vyšel z místnosti pryč. Ti dva muži pomohli Lysandře dostat El na pokoj, který jim sestřička ukázala. 

El se probrala. Bolela jí hlava a nemohla se pohnout. Až po otevření očí, zjistila, že je přivázaná k posteli. „Co se to děje?" zmateně řekla. Začala se rozhlížet kolem, ale trošku se jí motal celý svět. „Nic se neděje. Spala jste skoro den, ale vzbudila jste se včas. Máte totiž návštěvu." řekla sestřička. El se konečně začala soustředit. Byla to ta sestřička, co ji napadla. Usmívala se na ni, jako by se nic nestalo. Pracuje pro toho parchanta. „Měla by jste bát ráda za takovou vzácnou návštěvu." řekla sestřička a stiskla její ruku pevně. El se podívala za ni. Stál tam Jin.

„Zdravím El." řekl a El se začala snažit dostat z provazů, ale ta mrcha je utáhla moc pevně a silně. Bylo to marné. „Měla by jste pozdravit nazpět!" vykřikla na ni sestřička. El se na ni podívala. „Proč bych měla zdravit takového parchanta, debila a vraha....!" vykřikla El. Lysandra ji dala facku. El začala zuřit. „Jak si tohle můžeš nechat líbit oppa?" zeptala se Jina. Jin se jen zasmál. „Odsud už to zvládnu sám Lysandro, děkuji." řekl a pokynul, aby odešla. Naposledy se na El zamračila a odkráčela pryč.

„Omlouvám se, za svou přítelkyni. Doufám, že to dlouho pálit nebude." řekl a vzal její bradu do své ruky a otočil její tvář, aby viděl, jak je červená. El na něj plivla. Jin ji pustil a otřel si obličej. „Tak staré triky. Nechápu, že jsi stále naživu El?" 

„Možná jsem na živu, protože jsi mě ještě nezabil. Měl by jsi to udělat, když už jsi tady. A Jungkooka z toho vynech."

„Jak bych mohl zabít hlavní hrdinku, takové skvostné hry?" a zasmál se.

„Žádnou tvou hru už s tebou hrát nebudeme!" vykřikla.

„To není moje hra, to je hra života a smrti. Sami jste si ji vybrali. Ale jak je vidět není jednoduché hrát s odevzdaným srdcem, že ano?"

„Proč mě tu držíš?"

„Jen na chvíli, chtěl jsem si promluvit, ale pak tě hned pustím, to se neboj. Za každou moji zodpovězenou otázku ti odvážu jednu končetinu až nakonec budeš volná. Co ty na to? Pak se můžeš pomstít. Ale pokud odmítneš, nechám tě tu do večera a pak tě najde nějaký doktor a osvobodí tě. Bude to, ale zvláštní, nikdo neví, jak ses sem dostala, kdo tě svázal. Lidé budou mít otázky, budou tě vyslýchat. A kdo ví, jak to skončí. Slyšel jsem, že blázinec je místo, které ti tvůj psychiatr napsal do zprávy. A nebo nenapsal? To uvidíme, zda příjmeš mou nabídku a nebo ne."

„Vyber si." řekl Jin.

První kapitola u konce. Tak mi napište do komentářů, jak by jste se rozhodli. Co si má El vybrat?