Sedla jsem si do lavice. Misto vedle Cole bylo obsazené... Nikdo vedle mě neseděl, za což jsem byla ráda. ,,Je tu volno?" ,,Jo..." ,,Ty seš teda nadšená." ,,Nech mě být Adame." ,,Nemáš náladu?" Sedl si vedle mě a začal si vybalovat věci.

Že by se změnil a byl milý?

,,Promiň." Koukla jsem se na něho nechápavym pohledem. ,,Za co?" ,,Za všechno. Nechtěli jsme Tě nějak trápit, měla to být jen sranda."

Nechtěli...

,,Sranda? Pro Tebe je to, co Ty a Tvý kámoši děláte sranda?" ,,Ne...uh... omlouvám se, jo? Já bych s Tebou chtěl být v pohodě..."

Jistě že ano Adame a já Ti prostě věřila

,,Dobře." Usmála jsem se. ,,Takže mír?" ,,Mír."

Byla jsem šťastná, že jednomu z nich přišel rozum. Nebo jsem si teda myslela že mu přišel rozum...

Lidi se nemění

~Čaute