Odmlčela jsem se. Po tváři se mi skutálela slza. Sedla jsem si normálně na postel do tureckého sedu a hleděla někam do neznáma, hlavně jsem se nechtěla kouknout na něj.

,,Kim? Co se děje? Řekl jsem něco špatně? Omlouvám se, nechtěl jsem..." ,,Neřekl jsi nic špatně, jen..." ,,Jen..?" ,,Nic," usmála jsem se. ,,taky Tě m-mám ráda." Pousmál se a přitáhl si mě do objetí.

Nebylo to tak těžké vyslovit...Znova. Jenže tím nebe končí a zítřejší peklo začíná, bude totiž pondělí a já se vracím na to místo...Najednou se všechno zlé vrací a mně se opět svírá žaludek v bolestech a trápení...

Ahooj :D Takže strašně vám děkuji za 1k přečtení❤ A taky se omlouvám že delší dobu nevysla kapitola :>

~Čaute