.42.

,,Kim?" promluvil po dlouhém tichu. Ne nepříjemném a trapném tichu, ale příjemném tichu. Leželi jsme v posteli vedle sebe. Měla jsem hlavu na jeho hrudi a vnímala jeho tlukot srdce. Cítila jsem jeho horký a příjemný dech, bylo mi při něm dobře. Klidně bych takhle mohla ležet celou věčnost. Hladil mě po zádech, což mě neskutečným způsobem uklidňovalo. ,,Ano?" usmála jsem. 

Ty doteky. Ten dech. Ten tlukot srdce...To všechno mě v ten moment uklidňovalo a dělalo nejšťastnější dívkou v ten moment...Zase šťastná...

,,Mám Tě rád." 

Tyhle slova mě děsila. Naposledy jsem to řekla matce před její smrtí a ona mně taky...Od té doby se bojim, že toho kdo mi to řekne ztratím...Navždy...


Helloooo :DD Ako sa máte? Seru na to, neumim slovensky xd No sooo xd

Hlasy a komenty potěší, známe známe :DD

Úžasná písnička, doufám že tu ještě nebyla :DD

Teta Anonymka xd

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top