,,Páni..." řekl, když vstoupil do mého pokoje. Sedla jsem si napostel a naznačila, aby si taky sedl. Pochopil a sedl si vedle mě. ,,Máš hezký pokoj," usmál se na mě. ,,Díky..." zašeptala jsem.

Byla jsem dost nesvá. Věděla jsem, že až odejde Dominik domů, tak si na mě otec zase vybije vstek...

,,Děje se něco?" Zeptal se s dost ustaraným výrazem. ,,N-ne. V pohodě..." ,,Nevěřím Ti." ,,Já sobě taky ne..." ,,Strach." ,,Cože?" ,,Máš strach. Vím to. Vidím to. Z čeho máš strach Kim? Nebo spíš, z koho?"

Pořád netušim jak na to přišel...Sice jsem byla kousek od breku, ale to je celkem vedlejší. Dominiku? Jsi opravdový přítel...Děkuju...

Taak další kapitola :D
Snad se líbí, hlasy a komenty potěší a woah už 40 kapitol a 800 přečtení, děkuju moc! ^^
Skvělá písnička! ^^ Jep, já poslouchám i tohle :D

~Teta Anonymka