Leželi jsme v objetí v posteli. ,,Můžu tu takhle zůstat navždy?" Zeptal se mě. Pousmála jsem se. ,,Ne zlato, to nemůžeš." ,,Prooč?" ,,Nic nemůže být navždy. Možná tak do smrti."

Ani naše přátelství...

,,Já čekal že spíš řekneš něco ve smyslu: A co když, budu chtít na záchod." Zasmál se a já s nim. ,,To je zas druhá věc." Přimáčkl si mě ještě více k sobě. ,,Nechceš tu přespat?" ,,Dneska ne..." ,,Nesnášim čtvrtky." ,,Proč?" ,,Nemůžeš tu přespat." ,,Ale ne každý čtvrtek." ,,Shh." Zasmál se. Sedla jsem  si na něj obkročmo. ,,Možná bych už měla jít." Vyhoupl se do sedu a dal mi ruce na boky. ,,Už?" ,,Otec bude naštvaný." ,,No a?" ,,Tak já Ti to přeložim. Křupnou mu ZASE nervy a zmlátí mě." ,,Vypadni domu!" Zasmál se.

Naše přátelství bylo zvláštní...

,,Mám Tě rád."

Někteří si mysleli že je mezi námi něco více...

,,I já Tebe Cole." Dala jsem mu pusu na tvář.

Ale nebylo.

,,Dobrou."

A už nejspíš ani nebude

,,Dobrou."

Sladké sny zlato. Oba milujeme tmu. Teď bude tma věčná.

Ahoj, tak snad se příběh líbí :D Já jsem s nim pro zatim docela spokojená, tak doufám že i vy ^^

~Čaute