,,Jak Tě mohlo něco takového vůbec napadnout?" řekl otec. ,,Normálně," usmál se nevinně Dominik. ,,Nebudeš tu spát!" ,,To teda budu a Ty s tim nic neuděláš. Kim? Ukážeš mi Tvůj pokoj?" usmál se na mě a já jen nejistě příkývla. 

Obdivuju jak se nebojí si dovolovat...

Šli jsme směrem ke schodům a Dominik šel trochu napřed. Otec mě silně chytl za paži, trochu s ní škubl a  řekl: ,,Počkej až tu nebude Dominik, ty neposlušná děvko," pak mě pustil a já šla i s Dominikem nahoru.

Budu vůbec někdy šťastná? Kéž by...Snít jen mohu o to, protože dobře vím, že nejsem v pohádce aby se mi plnily sny...

Woah :D Dneska můžu na wattpad, tak proč nenapsat kapitolku, než půjdu ven s klukama, že? :D Hlasy a komenty potěší :3 A když tak píšu z počítače, ale jsem spíš zvyklá na mobil, takže pardoon :D Opět super písnička :3

Čaute :3