.36.
,,Mně rodiče zakázaly se s Tebou bavit..." ,,Proč ses vrátil? Ne že bych nebyla ráda, ale...Ty sis na mě pamatoval?" ,,Našel jsem tohle," vytáhl z kapsy nějaké DVD. ,,Co to..." ,,Pusť to," usmál se a podal mi DVD. Poslechla jsem ho.
Čekala jsem snad všechno, ale tohle...
Na videu jsem viděla malou já. Jak si malá já hraje s malým chlapcem. Myslim, že to byl Dominik. Jak se můj otec a dva, pro mne neznámy dospělí, jak se smějí a baví se. Hádám, že to jsou Dominikovo rodiče. A pak...Přišla tam moje matka. Přinesla pití. Usmívala se. Zase jsem ji viděla se usmívat. Ukápla mi slza. ,,Už si vzpomínám..." ,,Vážně?" Natěšeně se usmál. ,,Jo..." utřela jsem si slzu a usmála se na něj. ,,Alee. Nebreč prosim. Stačilo mi Tě vidět brečet na videu." Podívala jsem se na něj nechápavým pohledem. Vzal ovladač a trochu popojel ve videu. ,,Ježiš to nee," začala jsem se smát, když jsem viděla sebe, jak se snaží jezdit na skateboardu.
Snaha byla, ale vážně jse, na skatu neuměla. Strašně jsem brečela, když jsem spadla. Dominik ke mně přišel a ošetřil mi ránu. Začal mě uklidňovat. Bylo to tak hezké a očividně mi to pomohlo. Usmála jsem se a obejmula ho. Ohh. Už jako malá jsem nabalovala? :D
Ok zase píšu ve škole xd Když já se nudíííím :DD
Úžasná písnička :3
Tak ale snad se další díl líbil
Hlasy a komenty potěší :D
Čaute
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top