,,Co to děláš?!" Ozval se najednou mne neznámý hlas.

Stál tam chlapec. Asi stejně starý jako já. Nevěděla jsem kdo to je, ani jak se sem dostal...

,,Nic. Co tady děláš? Jak ses sem dostal? A kdo vůbec jsi?" ,,Znám Tvého tátu. Polož tu žiletku. Neudělala sis něco?"

Proč se o mne onen neznámý chlapec tak zajímal?

,,Ne, jsem v pohodě." ,,Určitě?" Naklonil se aby mi viděl lépe na ruku, kde očekával něco jiného, než to co uviděl. ,,Ty ses řezala už i před tim?" ,,Cože?" Koukla jsem se na něj nechapavým pohledem. ,,Máš jizvy..."

Všiml si. Byl jediný, kromě Cola, kdo si všiml...

Pokrčila jsem rameny. ,,Jen jsem venku spadla," řekla jsem bez výrazu. ,,Jo jasně. Tohle je snad nejhorší lež, kterou jsi mohla vymyslet." Sklopila jsem zrak. ,,Ah... no tak pojď," pomohl mi vstát. ,,Kam?" ,,Do kuchyně. Udělám Ti kakao a Ty mi všechno hezky řekneš."

Jak sakra mohl vědět kde je kuchyň? Kdo je ten chlapec? A od kud zná mého otce? Nic mi z toho nedávalo smysl...

Velmi nečekaný zvrat :D Hlasy a komenty potěší atd :D Úžasná písnička :3

~Čaute