Další den ráno jsem se probudila v posteli. Vedle mě ležel spící Cole.

Ne večer jsme nic takového nedělali -.-

Nechala jsem ho spát a opatrně vylezla z postele. Nechtěla jsem ho probudit, což se mi moc nepovedlo... ,,To bys utekla nebo co?" Zašklebil se. ,,Kéž by to šlo..."

Kéž by šlo, utéct z tohohle světa do jiného,

Zatvářil se naoko uraženě. ,,To bys přede mnou chtěla utéct?" Dramaticky se chytil za srdce.

Kéž by to šlo, utéct před pocity.

,,Ne před Tebou."

Kéž by to šlo, utéct životu...

,,Tak před kým, nebo před čím?" ,,Před životem."

A podlehnout smrti.

Ahój :D Tak snad se další díl líbil, hlasy a komenty potěší a tak daalee :D

Taky znáte ten pocit, kdy byste nejradši utekli přede všemi a přede vším? Kdy je vám tak úzko a špatně, že byste jednoduše chtěli zemřít?

Aby to bylo fér tak jsem vydala i kapitolu z téhle knížky, Protože jsem hodná teta Anonymka ^^

~Čaute