Probudila jsem se u mě v pokoji s modřina na celém těle. Vstala jsem a došla k zrcadlu. Na krku jsem měla více cucfleků a všechny časti těla mě bolela. Třásla jsem se a chtěla zapomenout na to, co se stalo.

Odpustit ano, ale zapomenout nikdy.

Zavolala jsem Colovi. ,,Ahoj." Řekl. ,,A-ahoj Cole. Hele...," Utřela jsem si slzu. ,,Myslíš, že bych mohla dneska přespat u Tebe? Prosim..." Hlas se mi třásl a myslim, že poznal, že se něco děje.

On to poznal vždycky...

,,Jasně, mám pro Tebe dojet nebo...?" Přerušila jsem ho. ,,N-ne, to je dobrý, je to kousek, dojdu tam..."  ,,Dobře, tak zatim ahoj." Řekl trochu nejistě. ,,Ahoj." Típla jsem mu to, na nic nečekala a hned vyrazila k němu. Byla už docela tma a i zima, přidala jsem do kroku. Za chvíli jsem byla u jeho domu. Zazvonila jsem a otevřel dveře. Hned jsem mu skočila kolem krku. ,,Co se děje? Jsi v pořádku?" Řekl a přimáčkl si mě k sobě. ,,Je mi fajn..."

Jsem taková malá lhářka, co dodat...