Ráno jsem se probudila jako každé jiné ráno a zhluboka se nadechla. Dneska je ten den, kdy půjdu na svou první misi. Která je shodou okolností zneškodnit mého kamaráda ze školy. Chach. Už se fakt moc těším!

Takže jsem vstala z postele a převlékla se do normálního oblečení. Oblečení na večer už jsem si připravila na židli a potom jsem vyšla z mého pokoje a jen šla a šla, a přemýšlela o dnešním večeru. Co když to bude katastrofa? Co když to pokazím a otec mě už potom nikdy nepřijme?

Rychle jsem zastavila v chůzi a mávla nad svýma myšlenkama rukou. Zatracený obavy.
Když jsem se už konečně trochu vzpamatovala pokračovala jsem v chůzi. Za chvíli už jsem došla na místo, mého cíle. Zmrzlinový stánek.

Přišla jsem k němu a začala si vybírat jakou příchuť si dám. Že by čokoládovou? Ne tu jsem měla včera. Nebo banánovou? Ne ta je moc žlutá. Nebo že by ananasovou? Ježíši! Já si snad nikdy nevyberu. Kašlu na to.

„Prosím tři zmrzliny. Jednu čokoládovou, druhou banánovou, a třetí ananasovou." Rozhodla jsem se tedy koupit všechny tři příchutě. Pan za stánkem mi je dal a já se rozhodla pro další věc. Tři zmrzliny rozhodně nesním. Půjdu za Colem!

Takže jsem se rozešla do tělocvičny a postavila se před dveře. Jak je sakra otevřu. V jedné ruce mám dvě zmrzliny v druhé jednu. To nejde! .......Mám nápad!

Zmrzlinu kterou jsem měla v levé ruce jsem dala ke zbývajícím dvoum a otevřela dveře. Jenže poté jsem uslyšela divné křupnutí a když jsem se podívala na zem ležela tam čokoládová zmrzlina. Zdá se mi to nebo to vypadá jako hovínko? No co. Já to uklízet nebudu.

Takže jsem tu hromádku neštěstí radši přeskočila a došla se dvěma zmrzlinama ke Colovi.

„Čauky hovínko!" Pozdravila jsem Cola s nově inspirovanou urážkou.

„Ahoj mrdko!" Řekl na zpět a já už jsem k němu došla a podala mu jednu ze zmrzlin. „Tady máš. Byly tři ale jedna mi bohužel spadla a leží támhle." Ukázala jsem an místo kde bylo hovínko a oba dva jsme se začali zas smát na plný kolo.

Potom jsme si už jen povídali, smáli se, tvářili se jako zhulení, a zkoušeli si vymyslet nás kamarádský pozdrav, dokud už nebyl čas jít na misi.

Do tělocvičny najednou vtrhl jeden z agentů a řekl mi, ať se jdu nachystat a potom jít za otcem. Potom hned co vyřídil zprávu zmizel za dveřmi. Uff, tak je to tady.

„Tak tedy asi čau." Začala jsem se loučit se svým nejlepší a taky jediným kamarádem a začala mi už téct i jedna slza.

„Rose. To bude dobrý. Věř mi. Za chvíli už budeš zpátky tady a budeme se tu zas smát jako zhulený a na zemi možná že ještě pořád bude ležet to hovínko." Cole se mě snažil uklidnit a zároveň rozesmát, což se mu taky povedlo.

„Budeš mi chybět ty jedna stará bramboro." Řekla jsem ještě se smíchem a rychle se mu pivesila kolem krku.

„Ty mě taky kravičko." Rozloučil se se mnou nakonec i on a já se odtrhla z objetí.

„Tak tedy čau." Řekla jsem a už tedy opustila dveře. Utrpěla jsem si několik neposedných slz a namířila si to přímo do pokoje, kde mám nachystané oblečení na misi.

Když už jsem byla převlečená do tmavě modrých šatů a okolo pasu jsem si ovazala černý opasek. Trochu jsem se namalovala a vlasy si nechala volně rozpuštěné. Když jsem se poté postavila před zrcadlo. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Je to celkem změna oproti tomu co nosím normálně. Wow. Já jsem kočka!

Když už jsem se dost vynadívala na svoji krásu, tak jsem se rozhodla už jít za otcem a začít svou první misi.

Došla jsem k jeho dveřím a vešla po zaznění slova "dál".

„Ahoj tati. Jsem připravená jít do akce!" Řekla jsem a postavila se před něj. On seděl jako obvykle na své otáčející se židli.

„Výborně zlatíčko. Vypadáš nádherně." Pochválil mě a už jsem prostě nevnímala to jak mě oslovil. „Teď už jenom vyjdi z budovy a venku na tebe bude čekat černé auto. Moji agenti tě odvezou do onoho baru. Tam už jen počkáš na náš cíl. Poté už to bude jen a jen na tobě. Jo a ještě něco. Tady máš komunikační zařízení. S tím mi budeš podávat hlášení o tom co se děje. Kdyby se cokoliv stalo tak mi to ihned řekni. To by mělo být vše! Můžete odejít agentko!" Řekl a já jsem s úsměvem na tváři a komunikačním zařízením, v podobě menší krabičky, opouštěla budovu ve které žiju celý svůj život. Konečně můžu dokázat co ve mě je.

Ahojky!
Jsem tu zas! Tentokrát trošku v pozdních hodinách ale je to tu! Rose se nám už konečně vydává do akce! Co si myslíte že se stane? Je to její první mise takže ji držte palce a prosím čtěte dál moji fanfikci.

Belly❤️