Právě stojím před školou a přemýšlím. Co když mě tam nepřijmou? Nebo to tam bude hrozné? Nebo co když přijdou na to že jsem z Hydry? V hlavě se mi honilo tolik obav a já jsem začala váhat jestli tam vůbec chci. Na to jak jsem se ráno a včera večer těšila, jsem teď úplně znejistěla.

No tak, Rose. Jsi silná holka. Ty to přece zvládneš. Je to přece jenom jedna blbá škola, tam se nemáš čeho bát. Maximálně tak úkolů! Povzbudilo mě mé podvědomí. Jenom jsem se nad tím pousmála a poté se zhluboka nadechla a vešla do školy.

Když jsem vešla, přede mnou stála dlouhá chodba na, které se hemžilo tisíce studentů. Po stranách byly rozmístěny skříňky a na stropě svítily žlutá světla. Sice je to zatím jenom chodba, ale už teď si myslím, že se mi tu bude líbit. Až na ten hluk a tolik lidí přes, které se nějak musím dostat do ředitelny.

Tlačila jsem se mezi studenty této školy a snažila se pohledem najít ředitelnu. Konečně jsem došla na konec té chodby, kde už nebylo tolik lidí a chodba se rozdvojovala.

Rozhlédla jsem se doprava a potom doleva a nevěděla kudy mám jít. Tak jsem se rozhodla se někoho zeptat, kde je ta ředitelna.

„Mm, nevíte kde je ředitelna? Jsem tady nová a potřebuju se jít ohlásit." Zeptala jsem se prvního člověka, kterého jsem viděla a ten přede mnou zastavil. Vypadal celkem mile. Měl černé vlasy a hnědé oči. Na sobě měl bílou košili a přes ní přehozené hnědé sako. Vážně mu to slušelo.

„Jasně. Je to tudy doleva a potom třetí dveře vpravo. Měla bys to hned poznat, protože na dveřích je napsáno "ředitelna"." Odpověděl mi mile a usmál se.

Jenom jsem se na něho taky usmála, poděkovala mu a šla tam kam mi ukázal.

Došla jsem ke dveřím s nápisem "ředitelna" a zaklepala. Po zaznění "dále" jsem dveře otevřela a naskytl se mi pohled na celkem hezky zařízenou místnost. Byla celkem prostorná. Přede mnou stál dřevěný stůl na, kterém leželo spousta papírů a per. Za stolem seděl pan ředitel a mile se na mě usmíval.

„Vítejte v naší škole! Vy jste Rose Davisová, že ano?" Zeptal se mě a stále se celkem nakažlivě usmíval. Příjmení jsem si musela změnit kvůli krytí. Byla to i jedna z tátových podmínek.

„Ano. To jsem já. Máte to tu hezké. Už teď si myslím, že se mi tu bude líbit." Odpověděla jsem a taky se na něho usmála. Ten jeho úsměv mi už začínal lézt na nervy.

„To je dobře. Tak tady máte pár základních věcí, které potřebujete. Jako je rozvrh a číslo skříňky." Podal mi nějaké papíry a stále se usmíval. Ale vážně. Teď už mi to přijde hodně divný. Vypadá trochu jako nějaký psychopat co se právě dostal z blázince a všechny tady zabije.

„Děkuji." Převzala jsem si od něj ty papíry. A s milým rozloučením odešla ven ze dveří. Podívala jsem se na rozvrh. První hodinu mám děják. Super! Dějepis mám celkem ráda. V Hydře mě učili spíš jenom dějiny Hydry a né okolního světa. Takže se těším až se dozvím něco víc.

To je tak vzrušující! Já jsem ve škole! Stále tomu nemůžu nějak uvěřit, ale je to pravda. Jsem tu. Konečně jsem tu!

Potom jsem si z papírů vyhrabala mapu téhle školy, abych mohla zjistit, kde je ta učebna, kam právě potřebuju jít. Takže jsem si na mapě začala hledat učebnu číslo 56 a když jsem jí našla, vyrazila jsem tam. Do skříňky jsem ještě dneska nepotřebovala.

Došla jsem do učebny a sedla si na volné místo. A hned začala výuka. Už je to tady!

Čauky! Jak se vede!😘😁
Jsem tu zas já! Já vím je to úžasné!🥳🥳 No dobře tak to stačí. Pokud to ještě nevíte rozhodla jsem se že kapitoly budou vycházet vždy v pátek pokud teda nebudu zrovna někde jinde a nebudu mít čas ale to budou jenom výjimky. No tak užívejte života (dokud ještě trvá...😁) a hezký den.

Jestli vůbec někdo tyhle moje kecy čte...

Belly❤️