Poznámka: Nebojte, nejdu vás strašit s varováním! V druhé části této kapitoly je ale i zakomponovaná jedna písnička a pokud z toho chcete mít pořádný zážitek, určitě doporučuji si ji poslechnout. Jedná se o Justify Me od kapely Skywalker. Nemusí to být styl hudby pro každého a třeba se vám nebude líbit, ale za mě hlavně jde o ten text. Můžete si ji pustit ve chvíli, kdy Max píseň představí (pokud vás to nebude při čtení rušit) nebo si ji poslechnout nejdřív a potom se dát do čtení... nebo si ji neposlechnout vůbec, to je na vás. 

....

Pátek, 3. červen

Slunce pomalu zapadalo, když se opírali o zeď budovy Black Moonu a poklidně pokuřovali. Veškeré nástroje a techniku se jim podařilo nastěhovat v rekordním čase, a tak nemuseli nikam spěchat. Jednalo se o jejich poslední koncert předtím, než se měli vydat na svou cestu do ciziny, a to nadšení mezi nimi bylo skoro hmatatelné.

„Tori samozřejmě pojede s námi, bez ní bysme to nikdy nezvládli," říkal zrovna Kit, když se rozhovor stočil k faktu, že přestože měla dodávka dost místa, nacpat do ní tolik lidí a nástrojů nebylo možné.

Tori přikývla. Společně s Adrian seděly na schodech vedoucích k zadním dveřím baru. Adrian se nacházela o stupeň níž a Tori měla ruce obmotané kolem jejích ramen. Bradu si v jednu chvíli položila na Adrianinu hlavu a spokojeně se usmála, když Adrian zvedla cigaretu, aby si z ní Tori také mohla potáhnout.

„A Chris jede taky," doplnil Oliver.

Chris se od svého místa u zdi odlepila. „Vážně?" zeptala se nejistě. V ruce svírala láhev cideru a tiše je poslouchala.

Oliver měl v plánu jí to nabídnout už před několika dny, ale vzhledem k tomu, jak velký chaos Torina zpráva odstartovala, se k tomu nedostal. Přítomnost Chris pro něj ale doopravdy byla samozřejmostí. „Jasně," řekl. „Teda... pokud chceš. Ale myslím, že se nám hodí každý zodpovědný člověk. Potřebujeme se ujistit, že se tam vůbec dostaneme naživu."

„No jasně, že chci!" Se smíchem k němu přiskočila. Ruce mu obmotala kolem pasu a pořádně ho zmáčkla.

„Tak si vezmeme jak auto, tak dodávku," navrhl Kit. S Maxem posedávali na zemi a posílali si mezi sebou zapálený joint. Nohy měli prazvláštně propletené a od toho, co vyšli z bytu, se Kit od Maxe neodlepoval.

Oliver si byl jistý, že za to mohl fakt, že jen co se Max zjevil v obýváku, oblečený do jedné z Adrianiných dlouhých černých sukní, Kit málem dostal infarkt. A jen co Adrian dokončila jeho oční linky (ten proces zahrnoval spoustu nadávání a vyhrožování), popadl Maxe za ruku a odtáhl ho někam směrem k jejich pokojům.

Adrian zaúpěla. „Jestli se ty linky rozmažou, tak tě zabiju!"

Oliver si schoval tvář do dlaní a začal se smát. Adrian ho plácla po ruce a zamávala před ním tužkou na oči. „Teď je řada na tobě."

Musel ale uznat, že Max vypadal skvěle. Se vším svým tetováním a stříbrnými prsteny, nalakovanými nehty a řetízky působil jako správný frontman rockové kapely. Vyzařovalo z něj sebevědomí a Oliver si byl jistý, že se nic na světě nemohlo vyrovnat tomu širokému úsměvu, který mu vyrostl na tváři, když se před nimi zatočil, aby jim novou sukni mohl ukázat.

„Jo, dost z nás umí řídit, takže se můžeme střídat," doplnil Max.

Chris pozvedla obočí. „A umíte řídit na druhé straně?"

Oliver pokrčil rameny. „Jak těžké to může být?"

Než ale stihli v debatě pokračovat, byli přerušeni. Nedaleko nich totiž zastavilo auto, ze kterého vylezli smějící se kluci z Overdose. Sam na ně zamával – světlé vlasy zářící na míle daleko – a přiběhl k nim, aby mohl každého na přivítanou obejmout. „Zdravím vás, vy naše vycházející hvězdy!" Ostatní členové ho následovali a netrvalo dlouho, než nastal jeden velký chaos, jak se všichni snažili překřičet.

Overdose Syndrome byli štěstím bez sebe, když jim Less Than Zero navrhli, že by jim mohli dělat předskokany. Už dřív o tom diskutovali, ale teprve teď, po několika měsících, se jim naskytla příležitost jejich plán konečně uskutečnit. A Oliver musel uznat, že se nemohl dočkat, až je znovu uslyší hrát.

Tori nakonec zavelela, že byl konec flákání se a všichni by se měli začít připravovat. Společně tak pomohli Overdose vytahat veškerou techniku a nanosit ji dovnitř.

„Hej, Kit Kate!" křikl Sam a vrazil Kitovi do náruče hromadu kabelů. „Tohle podrž."

Oliver se kousl do rtu a Max vyprskl smíchy. Zakmital na Kita obočím. „Kit Kate, hm?"

Kit protočil očima a strčil do něj ramenem, když procházel kolem. „Jen závidíš, že jsi na to nepřišel dřív."

Max jeho poznámku ale ignoroval a rozešel se za ním. „Geniální," mumlal si pro sebe. „Naprosto geniální."

Sam podal Oliverovi jednu z kytar a široce se na něj usmál. „Připravený na pořádnou párty?"

....

Oliver rozhodně nebyl připravený.

Nezáleželo na tom, kolik koncertů se svou kapelou odehráli; každý byl něčím speciální. Ať už šlo o jejich vlastní energii nebo energii jejich diváků, každé vystoupení bylo o trochu jiné, protože kdykoliv vstoupili na pódium, netušili, co je bude čekat. A i když taková nejistota mohla být pro některé děsivá, Oliver se ji naučil milovat.

Očekávat neočekávané.

I tak mu ale celý večer vyrazil dech.

Stejně jako když je viděl poprvé, Overdose předvedli neskutečnou show. Přestože většina diváků jejich písničky neznala, kluci je dokázali rozproudit natolik, že netrvalo dlouho, než se mezi nimi otevřel malý moshpit. Lidé skákali, kývali hlavami nebo kapelu výskáním povzbuzovali. Oliver s ostatními postávali v úplně zadní části baru, stranou od jakéhokoliv dění, a s úsměvy si vystoupení užívali. Upíjeli ze svých piv a odolávali chuti do davu po hlavě skočit, protože museli šetřit síly.

Takové pravidlo samozřejmě neplatilo na Kita, který se jim na několik písniček ztratil z dohledu. Když se o něco později zjevil, byl celý udýchaný a jeden rukáv trička měl natrhnutý.

V baru panovala přátelská atmosféra. Lidé za nimi chodili, aby se s nimi pozdravili a popovídali si. Někteří jim dokonce gratulovali k nejnovějšímu úspěchu. Tori totiž očividně nelhala a svou roli manažerky brala opravdu vážně a ujala se spravování všech jejich sociálních sítí.

„Koukejte do toho dát všechno," řekla jim, když Overdose dohráli a oni v šatně dokončovali své poslední přípravy. „Chci to celé natočit, takže se opovažte mě zklamat."

Všichni poslušně přikývli a Adrian Tori políbila. „To bysme si nikdy nedovolili."

Tori se s nimi brzy rozloučila a oni tak v místnosti zůstali sami. Otočili se na sebe a Oliver si byl jistý, že jejich výrazy byly identické – to nadšení smíchané s nervozitou a neskutečným vděkem zároveň. Adrenalin pomalu uvolňující se jim do krve.

„Myslím, že bysme měli mít nějaké heslo," řekl Kit.

„Co?"

„Jako sportovci před zápasem. Potřebujeme pokřik."

Oliver pozvedl obočí. „Vypadáme snad jako sportovci?"

„Ne, vypadáme jako parta b–"

Max mu zacpal pusu dřív, než stihl větu dokončit a Adrian se začala smát. „Co takhle tam prostě jít a vytřít všem zrak?" navrhl.

Oliver přikývl. „Jo, jdeme jim nakopat prdele!"

A tak vstoupili na pódium, a udělali přesně to.

....

„Ty kráso," zamumlal Max do mikrofonu udýchaně. Vlasy měl úplně mokré. Nejen od potu, ale také díky tomu, že si v jednu chvíli část láhve s vodou vylil na hlavu.

Oliver se mu ani nedivil. Sám byl rád, že popadal dech a svou flanelovou košili musel po prvních pěti minutách odhodit, protože mu bylo neskutečné horko. Max navíc po pódiu přímo poletoval. Skákal a kroutil se do rytmu, jako by mu patřil celý svět. Byl ve svém živlu a Oliver ho jen fascinovaně pozoroval. Jednou za čas se ale schválně podíval na Kita, který, jak se zdálo, z Maxe nedokázal odtrhnout oči a jen tak tak se mu dařilo nezapomínat, že by měl bubnovat.

„On se normálně zbláznil!" zakřičela k němu Adrian. Usmívala se ale od ucha k uchu a sama do svého vystoupení dávala všechno, co mohla. Jednou za čas také pohledem vyhledala Tori v dálce a svůdně na ni mrkla (nebo se o to alespoň pokoušela).

Maxova energie byla nakažlivá, a i Oliver se brzy přistihl, jak cestuje z jedné strany pódia na druhou a dává si opravdu záležet na svých kytarových sólech. Připadal si, jako by mu hudba prostupovala celým tělem. Byla v jeho krvi, v jeho plicích, srdce mu tepalo ve stejném rytmu a zpěv a křik lidí pod nimi mu tvořil husí kůži na rukou.

Přesně pro tohle žil.

Max si odkašlal. „Další písnička je pro nás opravdu důležitá," řekl. „A já bych ji rád věnoval každému, koho se kdy společnost snažila přesvědčit, že je s nimi něco špatně." Z davu se ozvalo zahvízdání. „Protože chcete říct tajemství? Je to jen velká kopa sraček! Každý z vás si tu zaslouží být a my jsme moc rádi, že s vámi tenhle speciální večer můžeme sdílet. Milujeme vás!"

Kit zabubnoval.

Max se na něj přes rameno zazubil „Díky, Kite." Kit mu poslal vzdušný polibek. „A teď bych chtěl, abyste mi pomohli poslat zprávu, dobře?" Z davu se ozval potlesk a souhlasný výskot. „Fajn, takže všichni zvedněte své prostředníčky... pořádně vysoko!"

Sám svou volnou ruku zvedl do vzduchu, a i zbytek kapely se k němu připojil – Kit si dokonce vylezl na stoličku za bubny, až měl Oliver strach, že přepadne. Stejně tak jej následovali i diváci, až před sebou brzy neviděli nic jiného než jeden velký les prostředníčků.

„Výborně!" Max se usmíval. „A teď chci, abyste těm, kteří o vás kdy pochybovali nebo vás uráželi, řekli pořádné: Jdi do píči." Tu poslední část přímo zazpíval.

Oliver vyprskl smíchy a Kit do těch tří slov dal snad celou svou duši. Diváci se k němu s radostí připojili.

Max si odhrnul vlasy z čela. „Díky, děcka. Tohle je Justify Me."

Jen co se z reproduktorů začaly linout první tóny další písně, atmosféra v baru se úplně změnila. Oliver věděl z první ruky, jak moc dokázala hudba spojovat, ale snad nikdy si nepředstavoval, že by to bylo takové. Protože by přísahal, že přesně v ten moment splynuli v jedno. Ta vzdálenost mezi každým z nich se zmenšila. Pryč byly jejich rozdíly, nesrovnalosti a nedokonalosti. Na těch několik dalších minut si byli rovni.

A když Max začal zpívat, Oliver cítil, jak ho v očích pálily slzy.

I've been running near and far

Covered in blisters and scars

Donutil se je ale rozmrkat, protože přesně tohle byla píseň, kde přišla řada i na jeho zpěv. A tak se soustředil na hrubé struny pod svými prsty a na to, jak mu rytmus Adrianiny baskytary duněl v hrudi. Nechal se těmi pocity obalit, dokud neexistovalo nic jiného. A když přistoupil k vlastnímu mikrofonu, jeho hlas byl silný a pevný.

And then no one's ever told me

Why people care who holds me

Oh, so do you?

Oliver nikdy nebyl extra sebevědomý, pokud šlo o jeho hlas. Neochotně souhlasil, když ho Max žádal, aby mu dělal doprovod, ale nikdy ho nenapadlo, že by ho to mohlo bavit. Ne tak jako kytara, která mu vždy sloužila jako jakási bariéra. Kdykoliv ji držel v ruce, stal se z něj někdo jiný. Někdo, komu nevadilo hrát před davy lidí a kdo si to nesmírně užíval. Zpěv byl naopak obrovský krok z jeho komfortní zóny. Jako by ho někdo svlékl z kůže a odhalil všechno, co se skrývalo uvnitř.

Jen co ale slyšel, jak se k němu připojily i hlasy lidí pod ním, veškerá nervozita ho přešla.

A když se píseň pomalu přemístila do refrénu, byl volný.

I wish I knew,

What I take away from you

I can't and I won't

Let you walk all over me

Setkal se s pohledem Adrian a zjistil, že i ona si pro sebe s úsměvem prozpěvovala. Dlouhé vlasy jí splývaly po zádech a pohupovaly se ze strany na stranu, jak kroutila boky. Oliver najednou litoval, že neměl volné ruce na to, aby ji mohl vyfotit a navždy tu neskutečnou radost odrážející se jí v očích zvěčnit.

Max měl totiž pravdu. Tahle píseň pro ně byla důležitá. Představovala zvednutý prostředníček každému, kdo se je kdy snažil přesvědčit, že s nimi bylo něco špatně. Že to, kým byli, nebylo přirozené nebo by se za to snad měli stydět. Byl to také pokus o vyrovnání se s bolestí, když taková slova přišla od někoho, kdo jim byl blízký a na koho si mysleli, že se můžou spolehnout. Bylo to vykřičení své vlastní frustrace z toho, jaká nenávist ve světě stále vládla.

Every day I have to lie

And it's hard to feel alive

When I'm my own crime

Stejně tak to ale byl způsob, jak si dodat sílu. Jak nejen sobě, ale i ostatním připomenout, že ve svém boji nikdy nejsou sami. Že s nimi není nic špatně a ať se děje cokoliv, Less Than Zero budou stát při nich.

Maxův hlas byl plný emocí, když zpíval další část:

But I am human, can't you see?

There's no justifying me

Oliver vzhlédl a zadíval se na strop. Kromě trámů a tmy doopravdy nic jiného neviděl, ale i tak si představoval, že jeho pohled míří někam dál; vysoko a vysoko. Tam, kde se nejspíš, někde, nacházel jeho táta a kam vyslal svou zprávu: Ať už jsi kdekoliv, doufám, že se díváš. A že jsi zatraceně pyšný.

Společně s tím, jak se píseň stupňovala, tak se i zvyšovala hlasitost jejich diváků, dokud všichni z plných plic nekřičeli text písně. Bylo to ohromující. Bylo to všechno, co si Oliver kdy přál, a potom ještě něco víc.

I can't believe that we still look for love

Answers from somebody up above

When all we need is to say it loud

Oliver pustil svou kytaru a zvedl ruce vzhůru. Stejně tak Adrian a Kit přestali hrát mezitímco Max svůj mikrofon přetočil k davu, aby jediné, co mohlo být slyšet, bylo ohlušující:

I'm human and I'm proud

A ten široký úsměv, který se mu vytvořil na rtech, ho už neopouštěl. Když se další refrén přiřítil jako hurikán, Oliver do něj vstoupil s otevřenou náručí a odmítal odejít. Nejradši by se tím pocitem nechal sežrat zaživa. Bylo to jako droga a on už nikdy nechtěl vystřízlivět.

You make no sense

When you excuse your ignorance

So, don't you ever try and silence me

With your bigotry

Podíval se na Maxe. S mikrofonem v ruce si pohazoval z jedné ruky do druhé a spiklenecky se na Olivera ušklíbl, když se jejich pohledy setkaly. Oliver se zamračil a už chtěl tázavě pozvednout obočí, ale hned nato se Max otočil a rozešel se směrem ke Kitovým bubnům. A jemu došlo, co plánoval udělat, těsně před tím, než se Max přes bubny naklonil a zmateného Kita popadl za tričko, jen aby ho přede všemi políbil.

To se zdálo jako skvělé rozhodnutí, protože diváci okamžitě propukli v jásot. A když se Max vrátil, aby dokončili poslední část písně, přes ten křik ho skoro až nebylo slyšet.

What do I know about your trouble, you've got my heart

But you are real this is your struggle, you've got my arms

A potom přišlo jen posledních pár tónů a byl konec. Oliver přerývavě dýchal a po zádech mu stékal pot, ale celé tělo jako by mu vibrovalo neskutečnou energií. Přešel k Maxovi a láskyplně mu pocuchal mokré vlasy. „Ty magore!" zakřičel na něj a Max se v odpověď zasmál.

„Pozor!" ozval se někde za nimi Kit, který s paličkami v ruce přeběhl ke kraji pódia, aby je mohl hodit fanouškům. Potom na lidi v první řadě začal gestikulovat a pořvávat a než se Oliver nadál, už skákal do davu a nechával se na jejich zdvižených rukou unášet někam na druhou stranu baru.

Oliver nevěřícně zavrtěl hlavou, ale schválně na kytaře zahrál krátkou melodii, aby měl Kit alespoň nějaký doprovod. Adrian k němu se smíchem přeběhla a připojila se. Když skončili, položila si hlavu na jeho rameno a Oliver ji krátce políbil do vlasů

Max po nějaké době opět zvedl mikrofon. Kit se jim mezitím stihl ztratit z očí. „Oj, ale teď nám našeho bubeníka zase vraťte! Ještě pro vás máme další písničky."

Když se Kit nakonec znovu vyhrabal na pódium, smál se a v ruce svíral láhev rumu, se kterou zběsile mával nad hlavou.

Oliver si odfrkl a Max se zamračil. „A kde jsi kurva našel tohle?" Stále mluvil do mikrofonu a několik lidí se nad jeho poznámkou zasmálo.

Kit jen pokrčil rameny a z láhve si pořádně lokl předtím, než ji poslal dál. Když rum doputoval k Oliverovi, sám se napil a poté přistoupil k vlastnímu mikrofonu. „Dá si někdo s námi?" zeptal se. Z davu se ozvalo hned několik souhlasných zavýskání, a tak se Oliver naklonil a láhev do jedné z natažených rukou předal.

Kit popadl Maxův mikrofon. „Hej, Same! Opovaž se to vychlastat sám, ty prase!" zahlásal. Sam k němu někde v dálce zvedl prostředníček, ale rum nakonec předal dál. „Děkujeme moc, snad se vám tahle menší pauza líbila, ale teď zpět k plánovanému programu. Pokud chcete vidět Maxe bez trička–"

Max mu mikrofon sebral a ohnal se po něm, ale to už byl Kit za svými bubny. Ze země sebral nové paličky a významně s nimi zaťukal o sebe.

A tak hráli dál. Hráli a hráli, dokud jim nedošly nejenom písničky, ale i hlasy a síla. A přestože se Oliver těšil na to, jaké nové příležitosti jim následující měsíce přinesou, uvědomil si, že by mu nevadilo zůstat tady: ve vydýchaném baru po boku těch nejlepších lidí, které kdy poznal. Obklopený tím, co z celého srdce miloval.

Protože snad nikdy nebyl tak volný.

Snad nikdy nebyl víc sám sebou. 

....

Max v sukni! Max v sukni! Max v sukni! 

Pořádně se rozepsat při jednom z Less Than Zero koncertů jsem vždycky měla v plánu (stejně jako Maxe v sukni a to, že Kita přede všemi políbí), ale Justify Me byl docela nedávný objev. To jsem tak jednou na procházce, poslouchám si svoje písničky a tahle přijde na řadu. A já tu písničku miluju, ale tohle bylo poprvé, co jsem se do toho textu víc zaposlouchala a přísahám, že to bylo jako by se mi v hlavě rozsvítila lampička. A moje představivost začala pracovat na plné obrátky a já najednou úplně viděla, jak Less Than Zero tuhle píseň hrají. 

A tady to je! 

Představuji si, že by Less Than Zero zněli takto? Uhh, spíš ne. Skywalker jsou hlavně hardcore kapela a Jayův hlas mi k tomu Maxe nesedí, ale jak říkám... tohle je hlavně o textu a o tom, že se z toho snažím vytáhnout takový ten Skywalker vibe. Protože Maxovy proslovy byly hlavně inspirované Jayem, který pokaždé, když jsem je viděla živě, něco takového předvedl. Navíc to jsou fakt skvělí kluci a já ráda podporuji české kapely. Hrozně moc mě baví objevovat nové kapely a myslím, že spousta lidí nemá ponětí o tom, jaké poklady se skrývají v české undergroundové scéně. Jestli tuhle píseň Less Than Zero hrají jako cover nebo jako svou originální tvorbu... to už je na vás. 

Takže jo, podporujte vaše místní kapely! Jedny z nejlepších koncertů, na kterých jsem byla, byly právě ty našich hudebníků, ale obecně je ta komunita hrozně skvělá. Pokud hledáte inspiraci, tady jsou ti, které miluju a hrají v žánru, co já ráda poslouchám: John Wolfhooker (duh), Skywalker, Glad for Today, .themayrevolution (nedávný objev, miluju), The Truth Is Out There...

Což mi připomíná... rum kolující mezi diváky? Víte, jak jsem říkala, že jdu na koncert Johna Wolfhookera? Jo, tak takhle tam kolovala láhev Jamesona a já hned věděla, že to musím zakomponovat do svého příběhu. A když už nad tím tak přemýšlím "Oj, vraťte nám našeho bubeníka," bylo taky inspirované jimi, protože při jejich setu na Rock for People zpěvák skočil do davu a zmizel (anebo to byla jiná kapela, ale rozhodně se to stalo!!). 

A Samova přezdívka pro Kita! Já na ni přišla už když jsem si říkala, že "Drum Kit" by bylo naprosto geniální, ale "Kit Kat" byl snad ještě lepší a byla jsem jakože: "Jak je možné, že jsi na to nepřišla dřív? A jak je možné, že se s tím ještě nikdo neobjevil v komentářích?" 

Nevím, co dalšího k tomu říct. Docela jsem se při psaní dojímala a když jsem slyšela "Everyday I have to lie, and it's hard to feel alive, when I'm my own crime", tak to bylo jako bych dostala pěstí do břicha. Ale jak řekl Max, pojďmě všichni zvednout prostředníčky a těm, kteří o nás kdy pochybovali nebo nás uráželi, řekněme pořádné: Jdi do píči. 

Děkuju, miluju vás, jste nejlepší, posílám vám neskutečně moc objetí a pusinek na čelo! xx