Domů se vrátili brzy. Po těch šokujících událostech je přešla nálada, a přestože se ještě nějakou dobu snažili zůstat na tanečním parketě, každá další píseň jako by jim chtěla vmést do tváře, že tam nebyli všichni.

„Panebože." Kit se naštvaně rozešel k baru, když začalo hrát All Star a něco zakřičel na Tori. Ta se zamračila, ale přikývla a brzy se už z reproduktorů linula obyčejná klubová hudba. Max se domů vydal jako první. Kit s Adrian ho ujistili, že zvládnou uklidit sami a že bude beztak nejlepší, když to bude on, kdo zkontroluje, jestli je Oliver v pořádku.

Uvnitř bytu byla tma a ticho a Maxovi se nepříjemně sevřel žaludek. Kdykoliv se něco stalo, Oliver měl tendence se dlouhé hodiny toulat po venku. Max už několikrát po nocích pobíhal ulicemi Draydale, přičemž se modlil, aby svého kamaráda našel v celku. Hned na to si ale všiml světla vycházejícího zpod dveří jeho pokoje a uklidnil se. Opatrně zaťukal.

Na druhé straně zaslechl pohyb a šustění, ale Oliver neodpověděl a ani mu neotevřel. Max ale i tak stiskl kliku a vklouzl dovnitř.

Vzhledem k tomu, že spolu vyrůstali, viděli se ve svých nejhorších momentech a neexistovala mezi nimi skoro žádná tajemství. Max si moc dobře pamatoval, jak se po večerech plížil oknem Oliverovi do pokoje. Na to, jak mu Oliver brečel v náručí poté, co mu zemřel otec. Když se poprvé opili a zvraceli spolu do škarpy. Nebo když zhulení leželi na koberci, zírali do stropu a přemýšleli, jestli jsou vůbec naživu a povídali si doslova o všem. Nejvíc mu ale utkvěl v paměti den, kdy spolu seděli v kuchyni a Maxova matka zrovna pronesla jednu ze svých oblíbených homofobních poznámek. Měl co dělat, aby Olivera udržel na místě, jelikož najednou stál na nohou a ruce zatínal v pěst. Tenkrát se na ni rozkřičel a vynadal jí. Od té doby už nikdy nemohl přijít na návštěvu a Maxovi tehdy došlo, že Oliver pro něj byl jako bratr, kterého nikdy neměl.

Pokoj mu osvětlovala jen malá lampička na nočním stolku. Oliver ležel na posteli a u rtu si držel pytel zmrzlé zeleniny. Ani se nezvedl, aby se na Maxe podíval a dál zíral do stropu.

„Jsi v pohodě?"

Žádná odpověď.

Povzdechl si a přešel blíž. Oproti Kitovi měl v pokoji docela uklizeno. V rohu místnosti stál starý gramofon a nedaleko se o stěnu opíraly dvě kytary – jedna akustická, druhá elektrická. Desky byly vystavené v malé polici, ale dost se jich válelo i na zemi. Na psacím stole mu ležely papíry, tužky a pár špinavých talířů a hrnků.

„Vím, že mě slyšíš."

Oliver něco zabručel v odpověď.

Max se usadil na kraj postele. „Netušil jsem, že jsi takový Casanova."

Konečně vzhlédl. „Jdi do prdele," zamumlal.

Max se zasmál a nevěřícně zavrtěl hlavou. „Co? Tak jsi dostal pěstí, no? Nemusíš se hned litovat." Strčil mu do nohou, aby mu tak naznačil, že se má posunout a ulehl vedle něj, stejně tak jako to dělali, když byli mladší.

„Já se nelituju."

Max nadzvedl obočí, což Olivera donutilo zakoulet očima. Pytel se zeleninou zahodil na zem a odhalil tak svůj napuchlý ret. „Fajn, možná trochu," řekl. „A je mi jedno, jestli mi někdo dal přes držku. Upřímně se divím, že jsem nedostal dřív, ale aspoň k tomu mohl mít správnej důvod. Teď vypadám jak ten největší zmrd, co se snaží nabalovat zadaný holky."

„Takže chceš říct, že ses ji nesnažil sbalit?"

Oliver ho kopl, což si vyžádalo další Maxův smích. „Idiote," řekl. „Vždyť mě znáš."

Znal. Vlastně si moc dobře pamatoval na jejich konverzaci. Bylo to krátce poté, co se Oliver rozešel se svou přítelkyní, se kterou chodil většinu posledního ročníku na střední. Max si nebyl přesně jistý, proč vtah ukončili, ale Oliver se nezdál mít zlomené srdce a neutápěl se v slzách, takže odhadoval, že to bylo vzájemné dohodnutí. I tak se k němu ale v noci proplížil – mohl přijít hlavními dveřmi a nikdo by nic nenamítal, ale lezení po střechách Maxe překvapivě bavilo – a společně otevřeli láhev vína a povídali si o tom, jak jsou vztahy na nic.

„Myslíš si, že je sex ve vztahu důležitý?" zeptal se Oliver tehdy.

Max se zamračil, jelikož nad takovou věcí nikdy dvakrát nepřemýšlel. Za svůj život měl jen pár vztahů a většina z nich netrvala déle než měsíc. Jeden z hlavních důvodů, proč si s lidmi něco začínal, byl právě sex. Do nikoho se ale také nikdy nezamiloval: láska ho děsila a beztak nebyl na nic hlubšího připravený. „Nejspíš ne," odpověděl po pravdě. „Myslím, že pokud někoho doopravdy miluješ, sex je jeden z dalších způsobů, jak svou lásku ukázat. Může vás to spojit a víc prohloubit vaše pouto, ale rozhodně se kolem toho netočí celý svět. Existuje mnoho způsobů intimity."

Oliver vedle něj zhluboka vydechl. Seděli na koberci a zády se opírali o jeho postel. „Sophie měla jiný názor."

„Nutila tě do sexu?"

Zavrtěl hlavou. „Ne," řekl. „Podle mě ale měla pocit, že mi na ní nezáleží, jelikož jsem s ní nechtěl spát moc často." Natáhl se po víně a pořádně si lokl předtím, než znovu promluvil: „Bylo to ale tím, že nemám rád sex."

„Vůbec?"

„Ani ne... teda, není to tak, že bych ho nesnášel nebo tím byl znechucený, spíš je mi to jedno. Pokud by mi teď někdo řekl, že už nikdy nemůžu mít sex, nejspíš bych se zasmál a pokračoval dál v životě, jako by se nic nestalo. Nebylo by to těžké." Podíval se na něj. „Ale hádám, že ne každý to cítí stejně."

„Já bych bez sexu asi nepřežil," přiznal Max upřímně.

Oliver se zasmál. „Samozřejmě."

Max se natáhl po láhvi a také se napil. Poté se na zemi usadil tak, aby na Olivera lépe viděl. „Není nic špatného na tom nechtít mít sex, víš to, že jo?"

Oliver se k němu otočil. „Asi." Povzdechl si. „Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel. Vždycky jsem si užíval svou roli tajemného a rebelského kytaristy, který láme dívkám srdce. Měl jsem pocit, že se ode mě očekávalo, abych spal s každou druhou a neustále s někým flirtoval. Když na to ale přišlo, spíš to byla otrava a já se nudil. Nejdřív jsem si myslel, že to bylo, protože jsem k žádné nic necítil, ale i když jsem začal chodit se Sophie, nic se nezměnilo. Možná je se mnou něco špatně."

„Nic s tebou není špatně," řekl Max s takovou rázností, až Oliver pozvedl jedno obočí překvapením. Myslel to ale vážně. Vzpomněl si na všechny ty dny, když byl mladší a sám se cítil, jako by nebyl normální. Později ale zjistil, že nebylo nic špatného na tom, jestli se vám líbili kluci, holky nebo kdokoliv jiný... anebo jste jednoduše netoužili po nikom. Sexualita, láska, touha, to všechno byly komplikované a proměnlivé termíny. Nic jako norma totiž doopravdy neexistovalo. „Víš, co je asexualita?"

Oliver naklonil hlavu na stranu. „Jo," řekl nakonec. „Nikdy mě ale nenapadlo, že by zahrnovala i mě."

Max se pousmál. „Zkusil jsi někdy kluky?"

„Jednou nebo dvakrát."

Málem se zadusil na víně. Z nějakého důvodu takovou odpověď neočekával.

„Co?" Oliver se zasmál. „Byl jsem zvědavý! Jen líbání, nic víc. Mimochodem, Kit umí fakt dobře líbat."

„Prosím?" Max se podíval na z poloviny prázdnou láhev vína. Přece nemohl být tak opilý ne?

„Nekoukej se na mě tak! Bylo to na tom večírku dva dny po tom, co se se mnou Sophie rozešla. Oba jsme byli totálně na sračky a přišlo nám to jako skvělý nápad. Neboj, žádná jiskra mezi námi nepřeskočila."

Oliver se po tomhle večeru ale rozhodl o asexualitě trochu víc zjistit a Max mu rád pomáhal. Od vztahů si na chvilku dal pauzu a radši se soustředil na porozumění své vlastní identity.

Max zamrkal a vrátil se zpátky do reality. Podíval se na současného Olivera se strupem na rtu a řekl: „Přesně tak. A proto vím, že se tím teď necháváš užírat a snažíš se najít jakýkoliv malý důvod, aby ses mohl obviňovat."

Na to nic neodpověděl a když se na něj Max podíval, Oliver zíral před sebe s rukama založenýma na prsou a obočím staženým. Působil jako malé dítě, kterému rodiče zrovna sebrali jeho oblíbenou hračku. Max nevěřícně zavrtěl hlavou. „Kdo je ta holka vůbec?" Z útržků konverzace mu došlo, že to musel být někdo, kdo s nimi chodil na školu, ale seznam takových lidí byl dlouhý a on měl zatraceně špatnou paměť na jména.

Oliver pokrčil rameny. „Bavil jsem se s ní po koncertu u nás doma. Potom jsme na sebe párkrát narazili, ale zase jsme si toho tolik neřekli. Líbí se jí naše hudba... a taky ví, odkud pochází naše jméno."

„Jsi si jistý, že jsi s ní neflirtoval? Ta holka zní jako tvoje spřízněná duše."

Než se nadál, Oliver do něj strčil takovou silou, že se s ránou zhroutil na zem. Poté po něm hodil polštářem. A dalším. „Dobře! Omlouvám se! Měj slitování," zakřičel a začal se smát. „Už nic nebudu říkat." Když se ale vyhrabal do sedu, všiml si, že i Oliverovi hrál na tváři drobný úsměv. Vyskočil na nohy a urovnal si tričko. „A teď pojď, vypadáš, že potřebuješ nějaký pořádně silný drink."

„Myslel jsem, že to ty jsi ten zodpovědný."

Max pokrčil rameny. „Asi trávím až moc času s Kitem."

....

Sice jsem si dala takový rozvrh, že budu vydávat nové kapitoly vždy v pondělí a ve čtvrtek, ale potom jsem si říkala ehh... tahle kapitola je krátká, důležitá a mám ji už napsanou, na co bych měla čekat? Takže tady je! 

Už dlouho jsem chtěla napsat nějakou ace postavu (jakožto člověk na ace spektru), protože asexuální reprezentace v médiích je sice o něco lepší, ale stále je neskutečně mizerná. A konečně se mi to podařilo. 

Badum tss.... 

Oliver! 

Říkala jsem si, okay, jak bych mohla přetočit všechny ty stereotypy motající se kolem asexuality? Well, docela pohledný mladý týpek v rockové kapele se na to dost hodí. 

Brzy příjde další kapitola, kde se Oliverovi dostaneme víc do hlavy. Asexualita (a sexualita) je jedno velké spektrum, takže jeden ace člověk může mít úplně jinou zkušenost oproti dalšímu ace  člověku, ale oba jsou validní. Oliver je částečně inspirovaný mými vlastními pocity, ale dost z toho jsem také splácala z toho, co jsem četla a viděla a slyšela. 

Pokud by vás zajímalo něco víc o asexualitě, určitě doporučuji ACE od Angely Chen (recenzi mám i na svém profilu) nebo třeba takové acedadadvice na Instagramu a TikToku nebo se podívat na skvělou ace aktivistku Yasmin Benoit. 

A samozřejmě... to by nebyl Max, kdyby se prostě pokaždé nezjevil na scéně a nepřinesl nějaké ze svých mouder. Miluju ho, protože on je přesné ztělesnění tohohle memu: