Sobota, 22. leden

Chris Oliverovi prozradila, co se stalo až ráno. Působila uvolněně a po tom smutku, který z ní sálal předchozí večer, jako by se slehla zem. Usmívala se, a dokonce si utahovala z toho, jak Oliver v noci chrápe. Což se samozřejmě snažil popřít a argumentoval, že on zase bude mít všude modřiny, protože ho Chris kopala.

Až když se chystali vyjít z pokoje s nadějí, že v kuchyni najdou nějaké jídlo, ho Chris svými slovy zastavila: „Pohádala jsem se s Kylem."

Otočil se na ni. „Včera?"

„Jo." Pramen vlasů si zastrčila za ucho. „Poslední dobou to mezi námi bylo napnuté, ale včera jsme oba vybuchli. Řekli jsme si dost hrozných věcí."

Netušil, co na to odpovědět. Bál se, že cokoliv by mu vyšlo z úst, by všechno posralo a Chris by se uzavřela do sebe. Byl rád, že mu věřila natolik, aby mu prozradila, co se stalo a on to nechtěl pokazit. A tak jen přikývl a doufal, že ji tak motivuje, aby pokračovala.

„Kyle on... nelíbí se mu, že s vámi poslední dobou trávím tolik času. Že s tebou trávím tolik času. Myslí si, že se měním."

„A měníš?"

Podívala se na něj. Dlouhé vlasy měla rozpuštěné a pro jednou na sobě neměla žádné náušnice, řetízky nebo náramky. Účes jí nezdobily barevné sponky a s Oliverovou mikinou a vytahanými tepláky působila jako někdo jiný. Jako vybledlá verze té Chris, kterou znal. „Nejspíš jo."

„A je to dobrá nebo špatná změna?"

Měřila si ho pohledem. „Dobrá," řekla nakonec. „Asi. Ty a tvoji přátelé mě učíte nové věci."

Pozvedl obočí. „Myslíš to, jak se stát alkoholikem a největším vyvrhelem společnosti?"

Koutky úst jí pobaveně zacukaly. Zavrtěla hlavou. „Překvapivě ne. Spíš mě učíte, jak se na věci koukat z nového úhlu. Jak přestat řešit, co si o mně ostatní myslí a jak být svobodná. Kašlat na normy a očekávání druhých."

„Nepřipadáš mi jako někdo, kdo by se za každou cenu snažil zapadnout."

„Taky se nesnažím," řekla. „Ale jsou určité zvyky, které člověk jen tak neprolomí. A kdykoliv se o to pokusím, začnu o sobě pochybovat. Pro vás ale jako by nic z toho neexistovalo. Prostě si děláte, co chcete a kašlat na následky."

Zasmál se. „Jsme jenom lidi, Chris, samozřejmě, že o sobě pochybujeme."

„Na první pohled to tak ale nepůsobí. Je to dost motivující a podle mě se Kyle bojí, že se ze mě stává někdo úplně jiný. Že ta Chris, do které se zamiloval, je pryč. A já si nejsem jistá, jak se ohledně toho mám cítit."

Oliver přemýšlel, jak na něco takového zareagovat. Stále se snažil zpracovat fakt, že by Less Than Zero mohli pro někoho představovat vzor. Upřímně, vždy si myslel, že budou spíš odstrašující případ. Že se jejich fotka bude promítat na obrazovkách ve školách po celém světě s nápisem: Takhle dopadnete, pokud se nebudete učit a dáte se na uměleckou dráhu. Proto slyšet, že Chris inspirovali a pomohli jí cítit se sebevědomě, bylo zvláštní. Nepříjemné, ale zároveň uklidňující. Malé světlo pronikající skrz tu nekonečnou tmu.

„Lidé se mění neustále," odpověděl nakonec. „A to je dobře. Učíme se nové věci, poznáváme nové lidi a přesně tak to má být. Být celý život zaseknutý na stejném místě se stejným smýšlením je smutné a osamělé. A pokud Kyle tvou změnu nedokáže tolerovat, tak možná není ten pravý."

Chris ho pozorně sledovala. „Takže říkáš, že bych se s Kylem měla rozejít?"

Zarazil se. Vlastně si nebyl jistý, co přesně říkal. Nechtěl se motat do cizích vztahů a po tom, co dostal pěstí, už vůbec nechtěl být na druhé straně Kyleova vzteku, ale zároveň si nemohl pomoct. Fakt toho kluka neměl rád. „Neříkám nic. Jen se dělím o svůj názor. Jak se rozhodneš, to už je na tobě."

Povzdechla si a pohled zabodla do země. „Jo, je to na mně," zamumlala. Když k němu opět vzhlédla, usmála se. „Díky. Za všechno."

Úsměv jí oplatil. Sice pochyboval, že jeho rady k něčemu byly, ale vzhledem k tomu, že se zdála být spokojená, odhadoval, že to prozatím stačilo. A tak nakonec otevřel dveře a na Chris pokynul, ať ho následuje. „Pojď, myslím, že bysme měli mít ještě nějaké toasty."

....

Ráno bylo klidné. Kit se vzbudil překvapivě brzy, což se nestávalo často, a ještě ojedinělejší byl fakt, že pro jednou neměl kocovinu. Vlastně byl plný energie a Max zmateně pozvedl obočí, když se s ním setkal v kuchyni a Kit ho vesele pozdravil. Společně se nakonec rozhodli připravit velkou snídani – nebo alespoň tak velkou snídani, jak jim jejich zásoba jídla dovolila. Opekli toasty, na jídelní stůl nanosili nejrůznější marmelády (některé museli vyhodit, protože se na nich dávno vytvořila plíseň), do konvice připravili kávu a Max dokonce osmažil vajíčka.

Oliver uznale hvízdl, když se ke stolu usadil. Chris si zabrala židli vedle něj. „Ani jsem nevěděl, že máme tolik jídla."

„Taky je to naše poslední," odpověděl Max. „Musíme jít nakoupit."

Kit se hltavě natáhl po konvici s kávou a nalil si ji do svého modrého hrnku, kterému chybělo ucho. Zalil ji mlékem a zhluboka se nadechl té slastné vůně. Káva pro něj nikdy nebyla zdrojem energie jako pro jiné. I tak se ale stala nedílnou součástí jeho života, protože i když ho možná neprobudila, dokázala mu sjednotit myšlenky. Byl po ní klidnější a mohl se o něco lépe soustředit.

„Kite?"

Zrovna si na svůj toast mazal jahodovou marmeládu. „Hm?" zeptal se, aniž by vzhlížel.

„Říkal jsem, že pojedeme spolu. Nakoupit," zopakoval Max.

Kit se zamračil. „S ničím takovým jsem nesouhlasil."

Dokázal si představit, jak Max protočil očima. „Je řada na tobě. Ale nemůžeš jet sám, protože bys zase přijel s milionem zbytečností."

Konečně se na něj podíval. „Vůbec nevím, o čem mluvíš," zamumlal s plnou pusou.

Max si povzdechl.

Oliver se zasmál a otočil se na Chris. „Jednou jsme Kita poslali pro vajíčka," vysvětlil. „O hodinu později přišel s dortem, novým hrníčkem a pytlem brambor."

„Bez vajíček," doplnil Max.

Chris se usmála. „Nemůžu říct, že by se mi párkrát nestalo to samé."

„Vidíš!" vyhrkl Kit a toastem ukázal na Chris. „Nejsem sám. Snaží se ze mě dělat blázna, ale doopravdy to dávalo naprostý smysl. Cestou pro vajíčka jsem si říkal, že už jsem dlouho neměl hranolky, a tak jsem vzal brambory, protože domácí jsou samozřejmě lepší. A potom mě napadlo, že by se k nim hodil nějaký dezert, a tak jsem koupil dort. Byl jsem na sebe fakt pyšný a říkal si, že jim tak udělám radost a na vajíčka jsem prostě zapomněl."

„A ten hrníček?"

„Byl hezkej. Nemohl jsem ho tam nechat."

Max nevěřícně zavrtěl hlavou. „To je jedno. Dneska jdeme tak či tak. A opovaž se znovu uplácet Olivera."

Kit se ušklíbl, ale dál už nic nenamítal. Beztak neměl žádné plány, a přestože by to nepřiznal nahlas, nakupování ho doopravdy bavilo. Hlavně pokud se s Maxem vydali do té obrovské Asdy na kraji Draydale, protože mohl probíhat mezi dlouhými regály a vozit se na košíku.

Brzy domů dorazila i Adrian. S povzdechnutím se usadila na volnou židli vedle Kita a když na ni zakmital obočím, sebrala mu napůl snědený toast z ruky a kousla si. „Mlč," zamumlala.

„Jak se má Tori?" zeptal se.

Kopla ho do holeně a on sykl bolestí. „Tady má někdo náladu."

„Nic se nestalo, dobře? Byla opilá, tak jsem ji odvedla domů."

„A přespala u ní," doplnil Max a zazubil se, když ho Adrian zpražila vražedným pohledem.

„Znovu," připomněl Oliver.

Adrian se zamračila. „Nesnáším vás, už jsem vám to někdy řekla?" Až poté, co dojedla zbytek toastu – Kitova toastu – si všimla, že s nimi byla i Chris, která celou jejich konverzaci s fascinovanou tichostí poslouchala. „Chris? Co ty tady děláš?"

Pokrčila rameny. Na sobě měla jednu z Oliverových mikin a pocuchané vlasy stažené do culíku. Vypadala o něco lépe, než když se v noci zjevila před jejich bytem. „Problémy doma," řekla jednoduše. „Oliver mě tu nechal přespat."

Adrian přikývla. Natáhla se po Kitově hrnku a přes veškeré jeho protestování se napila a potom se zašklebila. „Moc hořký."

„Opovaž se do toho dávat cukr." Kit ji varovně plácl po ruce a hrnek jí zase sebral. Do prázdného hrnku nalil novou kávu a přidal do ní i mléko a dvě lžičky cukru. Předstrčil ho před Adrian.

Ani si ho nevšímala, když hrnek zvedla a následně se dala do vyprávění o tom, o co Chris předchozí koncert přišla. Kit odhadoval, že to byl její pokus o odvedení konverzace na jiné téma, než byla ona a Tori. Bylo samozřejmě roztomilé, pokud si myslela, že to Kit nechá jen tak být a později ji neodtáhne stranou, aby od ní zjistil veškeré detaily.

Prozatím ale držel jazyk za zuby a zadíval se ven z okna. Nebe bylo zahalené do šedivého oparu a zdálo se, že pršelo. Jen co ale trochu víc zaostřil, došlo mu, že to nebyl doopravdy déšť ale– „Sníh!" vyhrkl, až sebou všichni u stolu trhli leknutím. „Sněží!"

Kit odjakživa miloval sníh. Což bylo docela ironické, vzhledem k tomu, že se Draydale nenacházelo na tom nejideálnějším místě pro sněžení. Pokud měli štěstí a pro jednou sníh napadl, většinou se brzy roztál nebo změnil v odpornou hnědou břečku. Když byl malý, rodiče ho párkrát vzali lyžovat do zahraničí, ale jejich rodinné dovolené skončily, jen co Kit dosáhl puberty a začal s otcem bojovat. Od té doby si vážil každé malé vločky.

Ani nevnímal, jestli ho ostatní následují, když vyběhl ven na terasu. Byl bosý a ponožky měl po prvních pár krocích promočené. Ostrý vítr a mráz se zabodávaly do odhalené kůže jeho paží jako malé jehličky, ale on jen se smíchem roztáhl ruce a tvář zvedl k nebi.

Do večera ještě pár centimetrů napadlo a jim se podařilo uspořádat jakousi amatérskou sněhovou bitvu, která se ale brzy zvrhla v jeden velký chaos a skončila, až když byli všichni promočení až na kost a třásli se zimou. Zbytek večera strávili zachumlaní pod hromadou dek s teplým čajem v ruce. Poslouchali hudbu, povídali si, smáli se a život se najednou zdál o něco krásnější.

Další den sníh zmizel a nahradil ho jen typicky vlhký a studený vzduch.

Kit z toho ani nedokázal být smutný. 

....

Pondělí, 31. leden

Leden odešel stejně rychle jako přišel, a aniž by se Oliver nadál, únor klepal na dveře. Po tom, co u něj Chris přespala, se s Kylem nakonec usmířila. Očividně to stálo hodně úsilí a opravdu dlouhou konverzaci, ale když se po několika dnech sešli, byla opět usměvavá a plná energie. Také se rozhodla, že kdykoliv Oliver zrovna nebyl v práci a ona neměla co dělat, zaplní jejich volný čas nejrůznějšími aktivitami. Chodili spolu do muzeí, kde mu nadšeně vyprávěla o nejrůznějších historických zajímavostech – fascinovaly ji hlavně antické civilizace a mytologie – a také ho brala do knihoven a knihkupectví, kde mu do náruče naskládala horu knih s tím, že si je rozhodně musí přečíst a když Oliver protestoval, že na čtení nemá čas, jen nad tím mávla rukou. Také se dali na misi prozkoumat všechny zapadlé obchody s muzikou, které se v Draydale nacházely a objevili hned několik skrytých skvostů.

Přestože Olivera takové dny neskutečně unavovaly, protože jak se zdálo, Chris měla tolik energie, že dokázala konkurovat Kitovi, byl za ně doopravdy rád. Mezi pobíháním po Draydale s Chris, pracováním v kavárně a tvořením hudby se zbytkem kapely neměl čas se utápět ve vlastních myšlenkách tak, jako tomu bylo normálně. Dokonce i jeho spánkový režim se zlepšil a už tak často nepřipomínal chodící mrtvolu.

Navíc se s Chris opravdu sblížil. Zjistil, že její rodina bydlela asi dvě hodiny od Draydale. Že měla mladší sestru, které bylo sedm a se kterou si musela snad každý druhý den volat, protože jinak by prý byla smutná. Že snad od mala jezdila na skateboardu a ráda se učila nové triky. A nejenže toho měli hodně společného, ale vzájemně se doplňovali. Mezitímco Chris dokázala Olivera odreagovat od jeho obav, on ji donutil se jednou za čas zastavit a nad svými spontánními činy trochu víc přemýšlet. Zároveň byla jedním z mála lidí, se kterými by si mohl povídat dlouhé hodiny bez přestávky a nikdy by se nenudil.

Byl neskutečně vděčný, že na sebe tehdy narazili.

Teď toho ale začínal litovat.

„Chris? Tenhle nápad se mi vůbec nelíbí," řekl a těžce polkl, když shlížel pod sebe.

Chris se vedle něj zasmála. „Budeš v pohodě. Na rovince ti to přece šlo, ne?"

„Asi desetkrát jsem spadl a mám pocit, že mám menší otřes mozku."

Stáli uprostřed prázdného skateparku a Oliver přemýšlel, proč se Chris svěřil s tím, že si vždy chtěl vyzkoušet jezdit na skateboardu. Na jeho obranu netušil, že bude během pár hodin stát na vrcholu jedné z ramp a připravovat se sjet dolů.

„Prosím tě, tak strašné to nebylo, jen malé bouchnutí. Viděla jsem horší případy. Fakt, jde ti to dobře...jsi přirozený talent." Kývla k prknu u jeho nohou. „Je to jen malý sjezd. Na tom se učí děti."

„Pokud sis nevšimla, děti od země nedělí tak velká vzdálenost, takže když upadnou, hned jsou na nohou."

Zakoulela očima a natáhla k němu ruku, které se vděčně chytil, když opatrně stoupl na prkno. „Děti jsou mnohem křehčí."

Zamračil se. „Já jsem křehký," zamumlal. „Slyšela jsi někdy ten zvuk, který vydávají moje kolena, když se zvednu? Navíc moje kuřácké plíce nejsou stavěné na tak velkou fyzickou zátěž. Nesměj se! Vážně, po každém koncertu se musím další dva týdny vzpamatovávat."

Nevěřícně zavrtěla hlavou a stoupla si na špičky, aby poklepala na jeho helmu. Byla mu docela malá, protože dřív patřila Chris a podle všeho ji naposledy nosila, když jí bylo dvanáct. Byla růžová a polepená samolepkami hvězdiček nejrůznějších barev. Přestože se zpočátku snažil argumentovat, Chris ho utišila tím, že se k sobě aspoň hodí a ukázala na stříbrné sponky ve tvaru hvězd ve svých vlasech a Oliver neměl to srdce ji odmítnout.

„Připravený?" zeptala se.

„Co z toho, co jsem řekl, znělo, jako že jsem připravený?"

„Teď!" Strčila do něj.

Zanadával, ale nezbývalo mu nic jiného než se pokusit udržet rovnováhu tak, jak mu Chris předtím ukázala. Skateboard se přehoupl přes okraj a on se najednou řítil dolů.

Dobře, řítit se bylo možná přehnané slovo, protože Chris měla pravdu, kopec byl opravdu malý, ale i tak měl žaludek až v krku a z úst mu uniklo překvapené vyjeknutí.

Jakýmsi zázrakem se mu ale podařilo sjet dolů bez újmy, ovšem na co nepomyslel, byl fakt, že bude muset také zastavit. Zpětně si uvědomil, jak mizerná učitelka Chris byla, vzhledem k tomu, že její předchozí lekce brždění nezahrnovaly. A tak se rozhodl pro to nejchytřejší řešení: seskočit. Jen co se ale nohou dotkl země, klopýtl a než se nadál, ležel na betonu. Na jedno koleno dopadl tak tvrdě, až se mu v něm ozvala ostrá bolest a kalhoty se mu pod tím nárazem protrhly.

S nadáváním se zhroutil na záda a s roztaženýma rukama se zahleděl na tmavé nebe nad sebou. Beton pod ním byl ledový, ale přes to otravné pálení v koleni chlad ani pořádně nevnímal.

Chris byla brzy u něj a ustaraně se nad něj naklonila. „Žiješ?"

Zavřel oči, ale jakkoliv se snažil, nedokázal si pomoct a na rtech se mu rozrostl široký úsměv. „Nesnáším tě."

„Nebylo to tak špatné," řekla. „Příště musíme zapracovat na tvém brždění a ten jekot by taky bylo dobré trochu ztlumit, ale brzy z tebe bude profík."

Znovu otevřel oči. „Tohle," řekl a ukázal na ni prstem, „bylo naposledy."

....

Kit vyprskl smíchy, když viděl, v jakém stavu Oliver přišel domů. Zrovna se rozvaloval na křesle v obýváku s nohama přehozenýma přes okraj a v ruce svíral joint, který málem upustil, jen co se před ním Oliver s Chris objevili. Adrian posedávala na gauči a také se pobaveně usmívala. Nebyl si jistý, co bylo vtipnější: ten zničený výraz v jeho tváři, růžová helma, kterou svíral v ruce, anebo fakt že měl jednu nohavici kalhot protrženou tak, že mohl vidět jeho krvavé koleno.

Při tom povyku netrvalo dlouho, než se v obýváku ukázal i Max a s pozvednutým obočím prohodil: „S kým ses popral tentokrát?"

„S betonem," řekla Chris a zapřela se o rám dveří.

Oliver zamumlal několik nadávek – Kit slyšel něco jako „kreténe" a „kamarádi na hovno" – a poté se zhroutil na gauč. „Adrian, pomoz mi." Hlavu si položil na její stehna. „Všichni jsou na mě dneska zlí."

„Chudáčku," odpověděla jemně a vlepila mu jednu rychlou pusu na čelo, což mu na rtech vykouzlilo drobný úsměv.

Kitovi se podařilo uklidnit a mezi hlubokými nádechy a výdechy si stíral slzy.

„Jak malý dítě," ozvala se Chris. Nevěřícně vrtěla hlavou, ale usmívala se od ucha k uchu, když sledovala Oliverův dramatický výlev.

„To se stane, když Olivera nutíš do sportu," řekl Kit.

„Přesně to jsem jí taky říkal!"

„Naprosto neschopnej–"

„Hej! Kdy naposledy jsi ty sportoval, hm?"

Kit se zazubil. „Minulý týden jsem šel s Maxem do posilovny."

„Jen jsi seděl na žíněnce a rozptyloval mě," řekl Max a usadil se na opěradlo křesla vedle něj.

Kit se na něj podíval. „To ty jsi mě rozptyloval," odpověděl. „Jak se má člověk soustředit, když opodál cvičí takovej kus?" Natáhl se a na důkaz svých slov se dotkl jeho pevného bicepsu.

Max zakoulel očima a jeho ruku hned odstrčil. „Idiote."

Kit na něj v odpověď jen mrkl a poté se natáhl po zapalovači, protože mu joint mezi tím vším smíchem stihl zhasnout. „Ale," pokračoval a kývl na Chris, „obdivuji tě, že jsi ho vůbec dokázala donutit na to stoupnout." Ukázal na prkno, které nyní leželo opřené o nedalekou zeď. „Dal bych cokoliv za to, abych viděl, jak se na tom rozseká."

Oliver zamumlal několik dalších nadávek, ale Chris se jenom zasmála. „Jedno se mi podařilo natočit," řekla s nadšením a přeběhla ke Kitovi, přičemž Maxe skoro až vystrčila z jeho místa. Nevěřícně zavrtěl hlavou, ale nakonec se vměstnal vedle Olivera s Adrian na gauči.

Kit měl co dělat, aby nepropadl v další záchvat smíchu, když sledoval, jak se Oliver snaží na skateboardu udržet rovnováhu, jen aby pod ním prkno podklouzlo a on najednou ležel na zemi. Podíval se na Chris, která vypadala, že má z videa stejnou radost jako on. „Řekni mi, proč z nás ještě nejsou nejlepší kamarádi?" zeptal se a poté jí joint podal.

S pokrčenými rameny si ho od něj převzala, ale než stihla odpovědět, Oliver, který se najednou prudce posadil, ji přerušil: „Ale ne," zamumlal, mezitímco mezi nimi těkal pohledem. „Oni jsou dva."

Max vedle něj zaúpěl a hlavu zaklonil dozadu. „Panebože, tohle bude naše smrt."

Kit zakoulel očima. „Ale prosím tě," řekl a s mrknutím si od Chris joint zase převzal. „Jen nám závidíte. Navíc, jak skvělý je, že máme vlastně úplně stejný jméno? Christopher." Ukázal na sebe. „Christine."

Ozvalo se další zaúpění a tentokrát se k Maxovi s Oliverem přidala i Adrian.

Zavrtěl hlavou a s Chris si vyměnili krátký pohled, načež oba okamžitě vybuchli smíchy

....

Všechno je krásné a všichni jsou happy! Hm, zajímalo by mě, kdy se to změní...

Tohle měly být doopravdy dvě kapitoly, ale obě byly dost krátké a takové "o ničem", a tak jsem se rozhodla je spojit dohromady. 

Jinak pokud jste si nevšimli, miluju kafe a nedokážu bez něj žít a často to projektuju na své postavy. To, jak Kit popisuje, jaký vliv na něj kafe má, je vlastně moje  vlastní zkušenost. Kafe mě taky nikdy úplně nevzbudí, protože mám úplně na houby spánek a jsem 24/7 unavená, ale sjednocuje mi myšlenky. Připomíná mi to takovou tu věc ve filmech, kdy se koukáte na obraz a on se najednou zúží, aby vaši pozornost převedl na nějakou konkrétní věc. A přesně tak to vypadá i v mé hlavě. 

A to nakupování jsem taky já jako vyšitá. Už několikrát jsem šla nakoupit a odešla s tunou zbytečných věcí a bez toho, co jsem doopravdy potřebovala. A pokud mi někdo řekne, že mám mít seznam, tak jen chci říct, že to už jsem taky zkoušela. Většinou se na něj ale buď zapomenu podívat anebo to beru jen jako přibližné směrnice a nakonec si nakupuju, jak chci.