Pátek, 21. leden

Za jiných okolností by byla Adrian štěstím bez sebe. A ani teď si nemohla pomoct a rty se jí roztáhly do širokého úsměvu, když ji Tori popadla za ruku a odtáhla ven z baru. Zastavily se, až když zahnuly za roh do malé uličky, kde Tori Adrian přitiskla k chladné zdi budovy a hluboce ji políbila. Jen kousek od nich stálo několik popelnic a v dálce mohla slyšet, jak se nějaká skupina opilců se smíchem bavila. Romantické.

Byla to taková jejich rutina. Přes všechno Adrianino flirtování ji Tori z plných sil ignorovala a odháněla svými sarkastickými poznámkami. Jen co ale došlo na nějaký večírek a Tori se dostatečně opila, už se na Adrian dychtivě lepila. Záchodové kabinky. Smradlavé uličky. Potemnělé skuliny.

Adrian věděla, že to Tori nedělala, protože by se za ně styděla. Anebo aspoň doufala, protože Tori se nikdy dvakrát netajila se svou sexualitou a hrdě všude oznamovala, že jí nikdy nezáleželo na pohlaví jejích partnerů a pokud o někoho měla zájem, dala to jasně najevo. Stejně tak věděla, že neměla problém s Adrian jako takovou, jelikož přes všechno jejich hašteření, v první řadě byly kamarádky, a to se neměnilo.

Přestože ale Adrian často vyprávěla o tom, jak je do Tori hluboce a nešťastně zamilovaná, pravda byla taková, že se doopravdy snažila samu sebe z plných sil ochránit. Tori možná byla atraktivní a byla to její dobrá kamarádka, ale za tu dobu zjistila, že své city často neprojevovala a spíš se od ostatních stranila. Byla uzavřená a většinou se zdálo, že jen před Less Than Zero dokázala ukázat svou pravou tvář. Což Adrian samozřejmě fascinovalo a lákalo, ale zároveň si díky tomu uvědomovala, že pokud se dostane až moc blízko, povede to jen ke zlomenému srdci.

A tak z toho udělala jakousi hru, ve které žádné závazky neexistovaly – nic nebylo vážné, takže se neměla čeho bát, ne? Plížení se a schovávání se ve stínech s sebou navíc neslo jakýsi pocit dobrodružství. Adrenalin se Adrian pokaždé rozlil žilami a každý polibek, každý dotek byl intenzivnější. I teď měla co dělat, aby se od měkkých rtů Tori odlepila a nenechala se její přítomností pohltit úplně. Jemně jí zatlačila na ramena a odtáhla se, což ale Tori jen motivovalo, aby své polibky přemístila na její krk.

„Tori, přestože bych byla ráda, kdybys pokračovala, budu tě muset zastavit," dostala ze sebe.

Tori něco zamumlala a její dech Adrian zašimral na odhalené kůži a elektrické jiskry jí začaly tančit po páteři. „Tori," zopakovala a tentokrát ji od sebe opravdu odtáhla svírající její tváře mezi dlaněmi, aby ji donutila vzhlédnout. „Jsi opilá."

Tori zvedla koutek úst do úsměvu. „Hmm." Rudou rtěnku měla rozmazanou a Adrian si byla jistá, že její otisky bude moct najít na svém krku a ta představa ji donutila se kousnout do rtu, jak měla co dělat, aby ji opět nepolíbila. Ještě ke všemu, když na ni Tori koukala těma svýma krásnýma tmavýma očima. Lesklé vlasy jí splývaly po ramenou a Adrian svrběly prsty chutí se jich dotknout a zjistit, jestli byly stejně hebké, jako vypadaly. „A co na tom? Už několikrát ses se mnou líbala, když jsem byla opilá."

„Jo, jenže já nejsem," řekla.

Neuběhla ani půl hodina od toho, co Less Than Zero dohráli své vystoupení a Adrian za tu dobu stihla vypít jen jedno pivo. Ještě stále byla udýchaná a celé tělo ji bolelo. Tori pro jednou nepracovala a očividně si svůj volný čas hodlala užít se vším všudy – a to házením do sebe jednoho drinku za druhým. Což by nebylo hrozné, jelikož opilá Tori většinou přišla zábrany a byla neskutečně sladká a milá, ale vzhledem k tomu, že Adrian byla bolestně střízlivá, nemohla si takový moment užívat, aniž by jí nepřipadalo, že Tori jakýmsi způsobem zneužívá.

„Tak to bysme to měly jít změnit," navrhla a odtáhla se od ní tak, aby ji mohla chytit za ruku a zatáhnout.

Adrian jen zavrtěla hlavou a ze svého místa u zdi se nehnula. „Ne, někdo musí být schopný tě odvést domů."

Tori si dramaticky povzdechla a poté se k Adrian znovu přitiskla a tvář jí zabořila do ramene. „Kdo jsi a co jsi udělala s pravou Adrian?" zamumlala.

„Zabila ji a zakopala na zahradě."

„Vždyť nemáš zahradu."

„Kdo říká, že byla moje? Nejsem přece amatér."

Tori si odfrkla. „Ne, to nejsi. Jsi totiž chytrá. Myslím, že jsi ten nejchytřejší člověk, kterého znám."

Adrian do ní šťouchla, aby ji donutila zvednout hlavu. „Přestaň mi lichotit," řekla. „Nikdy mi nelichotíš. A od kdy jsi tak milá? Trochu mě to děsí."

„Copak nejsem vždycky milá?"

„Rozhodně ne na mě."

„Hm, možná je to proto, že jsem kolem tebe pokaždé nervózní a–"

Adrian jí rychle dlaní zacpala pusu. „Moc informací najednou," řekla. „Být tebou bych mlčela, než řekneš něco, čeho budeš ráno litovat. A teď pojď, prosím tě. Potřebuješ se napít vody."

Tori neprotestovala, když ji Adrian zavedla zpět dovnitř a prodrala se rušným tanečním parketem až k baru. Tam ji donutila, ať se posadí na barovou židličku a objednala sklenici vody a jedno pivo k tomu – opravdu ho potřebovala. Tori se po pivě automaticky natáhla, ale Adrian ji plácla přes ruku. „Ani nápad," zamumlala a sklenici jí rychle sebrala.

Zrovna pila, když do ní někdo zezadu strčil a část piva si tak vylila na tričko. „Hej!" Prudce se za sebe otočila. „Dávej kurva pozor!"

„Promiň, zlato, to jsem nechtěl," zakřičel muž před ní a chytil Adrian za loket. Nemohl být o moc starší než ona a už na první pohled bylo jasné, že byl totálně na sračky. Zastřenýma očima si ji prohlédl od hlavy až k patě, což ji donutilo zatnout zuby. „Hej, nejsi ty náhodou ta basistka? Fakt se mi váš koncert líbil. Nejdřív jsem byl dost skeptickej, ale na holku jsi fakt dobrá."

„Prosím?"

Ušklíbl se. „Co? Nemyslím to špatně, to je pochvala. Jen říkám, že většina holek je v kapelách spíš na ozdobu... něco trochu zabrnkají, aby se neřeklo, ale spíš se na sebe jen snaží nalákat pozornost."

Adrian se donutila zhluboka nadechnout. „Máš pět sekund na to, abys ze mě tu špinavou pracku sundal, jinak si mě nepřej."

Zasmál se. „Ty jsi dost divoká, co?"

Byla si vědomá toho, jak Tori vedle ní zpozorněla. Odhadovala, že zbytek kapely se nacházel na blízku – matně spatřila Kitovy kudrliny jen kousek od nich – a pokud by došlo k nejhoršímu, určitě by jí pomohli. Ta myšlenka ji trochu uklidnila, přestože byla v hloubi duše přesvědčená, že si své bitvy dokáže vybojovat sama. „Pět," zamumlala a obsah sklenice v ruce muži vhodila do tváře.

Okamžitě ji pustil, načež kolem sebe začal prskat, jak se zoufale snažil dostat pěnu z úst a očí. „Ty mrcho! Jsi šílená."

„To tě příště naučí držet jazyk za zuby." Otočila se na Tori, která na ni vykuleně zírala, ale na rtech se jí začal tvořit pobavený úsměv. „Jdeme," řekla a společně se vydaly ven na čerstvý vzduch. Cestou si Adrian samozřejmě neodpustila a tomu slizákovi ještě dupla na nohu, což si vyžádalo další jeho fňukání. A když byly u hlavních dveří, přičemž se Tori naklonila k mohutnému vyhazovači, jenž vchod do baru hlídal a něco k němu zamumlala, dolehl k nim křik následovaný dusotem nohou.

„Utíkejte, utíkejte," ozvalo se jim u ucha – Kit – a než se Adrian nadála, už utíkali ulicí a jen tak tak se vyhýbali lidem, kteří po nich zmateně pokukovali.

Najednou tu byli všichni. Kit se smál jako šílenec a Max mu z plných plic nadával, Oliver vesele zavýskal a Tori, která se zuby nehty držela Adrianiny paže, aby neupadla, se tiše hihňala. Zastavili se až o několik bloků dál, kde zahnuli do prázdné uličky. Adrian se opřela o zeď budovy a snažila se popadnout dech. Tori si s hlavou v dlaních zase dřepla na zem a mumlala něco o tom, že bude brzo zvracet. Kit se zhroutil zády na zem, kde zůstal ležet a očividně mu bylo jedno, že byl chodník chladný a špinavý.

„Ty idiote," dostal ze sebe Max mezi lapáním po dechu. „Ty zasranej maniaku, mentálně nestabilní psychopate..."

Oliver se předklonil, jak se ho ujal záchvat smíchu. Ruce si zapřel o kolena a celý se třásl. Kit, na kterého byly nadávky mířené, se ale jen usmíval od ucha k uchu a hleděl nad sebe.

„Co se sakra stalo?" zeptala se Adrian.

„Co se stalo? Jen co tenhle natvrdlej cvok..." začal Max. „... viděl, že jsi na někoho hodila pití, tak se samozřejmě musel zapojit, že jo? Takže k tomu týpkovi přišel a strčil do něj."

„Měl štěstí, že jsem neudělal víc," poznamenal Kit.

„Jenže hned na to zdrhnul," pokračoval Max a Kita naprosto ignoroval. „Takže když se ten týpek chtěl bránit, byl jsem to já, kdo mu jako první přišel pod ruku. Jen tak tak jsem se mu stihl vytrhnout a utéct."

Tentokrát se i Adrian začala usmívat.

„No tak, Maxi, nemusíš být hned tak dramatický. Vždyť se ti nic nestalo, ne?"

„Ty kreténe–"

Kit byl během vteřiny na nohou a se zvednutýma rukama začal před Maxem couvat, jako by se vzdával. „Hej, hej, jen žádný rvačky, ne? Buďme trochu civilní."

Max se na něj bez váhání vrhnul. Kit zaječel a vzal nohy na ramena. Oba poté zmizeli někde ve tmě uličky a jen občas se ozvalo zaječení nebo další salva nadávek.

Oliver se konečně uklidnil a z tváří si setřel slzy. Adrian nevěřícně vrtěla hlavou a Tori vedle ní se opatrně narovnala. Byla sice trochu bledá, ale zdálo se, že svou nevolnost dokázala vydýchat. „Můžeme mít jednou večer, kdy se nestane něco šíleného?"

Oliver si odfrkl. „Vždyť by ses nudila."

Zamračila se, ale nemělo cenu mu odporovat, vzhledem k tomu, že měl zatracenou pravdu.

„Jsi v pořádku?" zeptal se a veškeré pobavení mu z tváře zmizelo.

Pokrčila rameny. „Nic, na co bych nebyla zvyklá," řekla.

Přestože hraní s Less Than Zero bylo jako splněný sen a pokaždé, když se postavila na pódium, bylo to, jako by se po dlouhé době vracela domů, ne všechno bylo růžové. Za svůj život se Adrian s podobnými komentáři naučila vyrovnávat – nebo spíš, naučila se, jak je ignorovat. Když vyrůstala, kamkoliv se otočila, tam jí někdo dával přednášky o tom, že by se měla chovat jako pravá dáma. Měla by nosit šaty a sukně a ukazovat své krásné a dlouhé nohy, ale pokud by nějaký muž měl nechutné komentáře, byla to její chyba, jelikož se tak neměla oblékat v první řadě. Pokud měla hodně make-upu, byla kurva a jen se na sebe snažila nalákat pozornost. Pokud na sobě neměla žádný, byla líná a nestarala se o sebe. Nemohla hrát v kapele, protože to byla přece mužská záležitost, a i když se jí to podařilo, tak samozřejmě nemohla být tak dobrá, protože talent očividně spočíval v tom, co máte mezi nohama. Každý druhý kompliment, každé druhé jsi fakt dobrá, muselo být následované pauzou a poté: na holku.

Poslední dobou kolem sebe sice podobné poznámky slýchala méně, ale i tak se čas od času zjevil někdo, kdo jí musel připomenout, jak nevyrovnaný svět doopravdy byl. A i když nad tím jen kroutila očima, Max, Oliver a Kit byli připravení se po hlavě vrhnout do rvačky, i kdyby to znamenalo, že dostanou jednu velkou nakládačku. Nikdy za ni ale nemluvili. Adrian se totiž dokázala ubránit. Přesto ale bylo dobré je mít na blízku, protože někdy ani její neomalená pusa nedokázala pomoct, což bylo... smutné, k zbláznění se, naprosto rozčilující.

„Hajzlové," zamumlala Tori. „Chtěla bych vidět, co by dokázal zahrát on."

Adrian se ušklíbla. „Já ne. Přišla bych totiž o uši."

Nad tím se Tori začala smát, načež ztratila balanc a Adrian ji musela rychle zachytit, aby se nezhroutila na zem.

„Myslím, že je čas tě dostat domů." Vzhlédla k Oliverovi. „Zvládnete to sami?"

Oliver mávnul rukou. „Jasně. Až ty dva najdu, donutím je všechno uklidit."

Vděčně se usmála a poté šťouchla do Tori, aby se rozešla.

....

Adrian s úlevou vydechla, když se za nimi dveře do Torina bytu zavřely. Tori byla snad ještě opilejší, než si předtím myslela, takže ji z velké části musela táhnout. V jednu chvíli jako by ale získala obrovské množství energie a než se Adrian nadála, vysmekla se jí ze sevření a bez váhání se rozeběhla a skočila do silnice. Jedno z aut mělo co dělat, aby včas zabrzdilo a splašeně se roztroubilo, což Tori jen rozesmálo. Adrian za ní křičela, ať zastaví a hned třikrát málem dostala infarkt. Nakonec ale Tori doběhla a jako zázrakem se jí podařilo ji dostrkat do schodů až domů.

Tori se v malé chodbičce svého bytu sklonila, aby si rozvázala tkaničky bot, ale ztratila rovnováhu a se smíchem sebou plácla na zem. Adrian jí proto s protočením očí musela boty pomoct sundat a poté ji odvedla k posteli, do které se Tori zhroutila. Dlouhé vlasy jí spadly do tváře a ruce i nohy nechala roztažené do stran.

Adrian se nemotorně přemístila do kuchyně, kde do sklenice natočila vodu a položila ji na nedaleký noční stolek. Ruce si založila do kapes a rozhlédla se kolem sebe. Nebyla si jistá, co by měla dělat. Když byla u Tori doma naposledy, byla to ona, kdo byl sotva při vědomí a jen částečně si pamatovala na to, jak jí skoro brečela v náručí.

Odkašlala si. „Dobrou noc," řekla nakonec a otočila se, aby odešla.

„Zůstaň tady."

„Cože?"

Tori se přetočila na bok a hlavu si opřela o dlaň. Ukázala na prázdnou polovinu postele. „Neměla bys nikde chodit sama. A navíc, chci abys tu byla se mnou."

Adrian pozvedla obočí. Přestože si nepřála nic jiného, než se zkroutit vedle Tori a usnout v jejím objetí, věděla, že by tím překročila jistou hranici, kterou si mezi sebou za poslední rok vybudovaly. Možná spolu flirtovaly a v opilosti se líbaly, ale ležet společně v jedné posteli? I kdyby měly jenom spát? Ne, to nepřicházelo v úvahu. Adrian možná milovala dotek a ráda se kdykoliv a s kýmkoliv objímala, ale představa, že by byla Tori tak blízko, byla děsivá, protože s sebou přinášela jistou zranitelnost.

„No tak, Adrian. Přísahám, že si nechám ruce pro sebe," řekla Tori a na důkaz zvedla dlaně vzhůru a zazubila se.

Adrian se kousla do rtu, jak v duchu bojovala sama se sebou. Jedna její část se ji snažila donutit, aby se otočila a odešla. Přesně takhle vznikají city. Jen si tak navzájem ublížíte. Druhá část ale skákala nadšením a to známé šimrání v břiše jí prozradilo, že jakkoliv by se tomu snažila odolat, už dávno byla ztracená.

Věc se měla totiž tak, že i kdyby se sama se sebou snažila argumentovat, logika a racionální myšlení nebyly její silnou stránkou. A tak netrvalo dlouho, než ze sebe skopla boty a zhroutila se vedle Tori. Matrace byla měkká a polštáře neskutečně hebké. Ani si neuvědomila, jak vyčerpaná byla, dokud nezavřela oči a spánek ji okamžitě nezačal stahovat do svých hlubin.

Vedle ní se ozvalo zašustění a následně cítila teplo sálající z Torina těla, jak se k ní přitiskla a jednu ruku jí obmotala kolem pasu.

Otevřela oči a podívala se na ni. „Hej, přísahala jsi, že si ruce necháš pro sebe."

Tori se zašklebila, a ještě víc se uvelebila a Adrian ji automaticky objala kolem ramen a přitáhla blíž, jako by to nebylo poprvé, co spolu takhle ležely. „Hm," zamumlala. „Pohodlná... měkká."

Adrian již po několikáté za tento večer zakoulela očima. Sama se ale k Tori trochu víc přitulila. Kdyby nebyla tak ospalá, nejspíš by si vynadala, ale teď se nedokázala soustředit na nic jiného, než na zvuk Torina rytmického oddechování a toho, jak uklidňující bylo na sobě cítit její váhu. Spát vedle Tori bylo stejně přirozené jako dýchání a předtím, než Adrian ztratila vědomí úplně, nedokázala se ubránit myšlence, že by tohle dokázala dělat po zbytek svého života.

....

Přestože se situace trochu lepší, na metalové/rockové scéně ještě  pořád existuje neskutečně moc sexismu. Kapely, ve kterých hrají ženy většinou nemají takovou podporu jako ty, kde jsou jen muži a třeba kapely, které mají větší fanouškovskou základnu mezi ženami jsou zesměšňované. Také se často setkáte s komentáři, že "Hej, beztak tu kapelu posloucháš, jen protože je jejich zpěvák sexy," a podobně. Well, Adrian všem těmhle kecům ukazuje prostředníček, protože je to naprostá legenda, která to na pódiu dokáže totálně rozmrdat a ještě u toho bude dobře vypadat. 

Celý tenhle chaos mě ale hrozně moc bavil psát a také bych jen chtěla zmínit, jak vtipné je, že Max *vysoký a potetovaný od hlavy až k patě* skoro až s jekotem utekl, protože se na něj nějakej idiot jenom špatně podíval xD Poor guy has anxiety, leave him alone. 

A taky: 

Adrian: Jsem silná, nezávislá žena, která si dokáže stát za svým. 

Tori: *usměje se* 

Adrian: Jsem slabá a udělám cokoliv, o co mě požádáš. 

A ještě bych chtěla říct, že když jsem nedávno byla ve Waterstones, tak jsem se schválně šla podívat, jestli ji mají. A měli!