„Mamá, to přece není vhodné, byli jsme pozváni všichni. Přece mě nenecháte jet pouze s komornou?" ptala se po nesčetné, vyděšená Alice.

Sestra se rozhodla mít migrénu, otec odcestoval za obchodem a matka nemohla nechat sestru doma samotnou. Nejhorší však bylo, že odmítla poslat omluvu, že se nezúčastní. Rozhodla se, vyslat jen Alici s komornou.

„Alice, přece tě nepřipravíme o možnost, zahrát si na velkém klavíru. Všichni známe tvou lásku k tomuto nástroji a hudbě. Slečna Beatrice, by tě postrádala. To hlavně kvůli té dámě, musíš jet!"

Alice věděla, že se z toho nevykroutí, jen doufala, že pán domu, bude raději zaměstnán někde jinde. Po všech těch problémech které mu již přivodila, to byla její nadějná představa.

///

„Slečno Alice, jsem tak ráda, že jste dorazila. Kde pak máte zbytek rodiny?" vyptávala se mladá lady z Loxli, jen co její nově nalezená přítelkyně vystoupila z kočáru.

„Beatrice, doufám, že to nebude na obtíž. Sestra ulehla s těžkou migrénou a matka jí nemohla nechat samotnou, otec musel za nějakými obchody. Pokud bych měla být přítěží, hned se vrátím zpět," snažila se ještě vyklouznout.

„Ne, nevadí Alice, pojďte dál, zavedu vás dnes do hudebního salonku, zde si odložte svůj svrchník. Už se nemohu dočkat, až vás zas uslyším hrát!" neumožnila jí to hostitelka.

Alice se usmála na Beatrici. Vypadá daleko lépe a hned položila otázku:

„Beatrice, prozraďte mi, vy máte nějaké novinky, že ano?"

Beatrice se rozzářila:

„Ano, přišla žádost o výkupné, Robert žije. Brzo pro něj jeho rodina pojede, věděla jsem to celou dobu, že není mrtvý. Doufám, že překonáme odloučení a jeho věznění." Modré oči se jí leskly nadšením.

„Ano, Beatrice, myslím, že to zvládnete. Máte víru a to je důležité." Také sílu, kterou muži nemohou pochopit. Dodala si pro sebe v duchu.

Beatrice je dovedla do hudebního salonku. Naštěstí, po pánu domu, nikde nebylo vidu nebo slechu. Posadila se ke klavíru a nechala své ruce klouzat po klávesách, brzo byla zas jen ve svých myšlenkách. V lese, kolem panství. Kde si hrála od dívčích let, kde se poprvé přestrojila za chlapce a zjistila, že jí nikdo nepoznal, začala se učit zacházet s kordem. Díky své šikovnosti napodobila písmo svého otce a napsala si doporučující dopis k jednomu lordovi, který vyučoval mladíky v šermu. Šlo jí to rychle a snadno. Ale když ostatní chlapci začali být vyšší a silnější, musela se stáhnout. Nikdy nebude mít mužskou postavu a bylo by to příliš nápadné. Chodila přesto trénovat sama, nejednou se dostala k souboji. Svou mrštností udolala často silnějšího a většího protivníka. Musela být tak dobrá a opatrná, aby nezískala žádný šrám. Nevysvětlila by to. Pomalu skončila svou etudu a došlo jí, že slyší potlesk. Zvedla hlavu a zadívala se do prostor salónku.

Byl tam.

„Jste opravdu talentovaná, slečno Alice! Takovou nádheru náš klavír už dlouho nezažil, že Beatrice?" pečlivě sledoval, hrabě z Loxli, dívku plnou protikladů.

„Ano, naposledy naše matka ovládala dokonalou hru na klavír, ale nikdy v tom nebylo tolik, co do toho dáváte vy!" Beartice k ní přišla a vzala jí za ruku: „Pojdte, dáme si čaj a sušenky a pak vás provedu zahradou."

„Beatrice, na chození po zahradě, je myslím dost chladno. Aby jste se nenachladily!" projevil starost, jen aby zaonačil potřebu, mít baronetu Rotswoodovou na očích.

Beatrice se usmála na bratra a jemně souhlasila:
„Dobře, půjdeme si povídat do knihovny, budeš se chtít připojit?"

Arthur se podíval na Alici, která, zas tiše stála, hlavu sklopenou a pohled upřený mimo něj.

„Jistě, rád si s vámi pohovořím." Viděl, jak se celá Alice napjala. To bude ještě zajímavé.

Naneštěstí, Alice ovládala umění rozhovořit ostatní, takže celou konverzaci, vlastně obsáhl on a jeho sestra. Uvědomil si s nelibostí. Tolik toužil poznat něco více, kolem jejich hosta.

„Omluvte mě, ale budu muset vyrazit zpět. Nechci nechávat matku se sestrou již déle čekat," podívala se na Beatrici a pak jen tak nenápadně na Arthura: „Jestli dovolíte milosti, ráda bych opustila vaše sídlo. Matka mi kladla na srdce, že jste kdykoliv vítání u nás v domě, nebo mimo sezónu i na našem panství," vysekla pukrle.

„Jistě, slečno Rotswoodová, bylo nám ctí vás tu uvítat. Taktéž jste kdykoliv zváni, nebo i vy, když se vám zasteskne po našem klavíru."

Uklonil se jí. Viděl, jak se daleko vřeleji loučí s Beatricí. Nasedla s komornou do kočáru a odjíždí pryč. Rozhodl se, zítra navštíví jejího otce s přáním, zda se může o ní ucházet. Tohle zajímavé ptáče, chce zavřít do své klece. Musí rozluštit tu hádanku, kterou skrývá, také je první ženou, kterou si dokáže představit po svém boku.

Alice, jen na půl ucha poslouchala jak komorná švitoří o kráse sídla. Jak jí celou dobu co hrála na klavír, pán hrabě, prohlížel a pozorně naslouchal každému tónu. Tohle, až uslyší matka, a to jistě uslyší. Bude ve velkém průšvihu. Ještě, že už bude pryč.

Slečnu Alici unesou.

Zůstane zde jen jeden hejsek, mladík, Aleck.

Přesně jak očekávala, matka se na ní hned sesypala po tom, co vyslechla všechny informace od komorné. Začala, plánovat novou toaletu a nový účes a nějaké místo na večírek, aby se opět mohla setkat s panem hrabětem. Alice se vymluvila na únavu, a rychle nachystala své mužské oblečení.

Na večer, se vydala společně s komornou na procházku, vzdálila se do jedné uličky, Mariane, se zdržela s květinářkou, rychle ze sebe shodila šaty, které neměla oblečeny zcela tak, jak by se slušelo a oblékla pánský kabát a klobouk. Už jen nahlas zaječela.
Přiběhli dohodnutí muži a trochu mladíkem smýkli o zem. Nasedli na koně a odjeli do přístavu.
Ona odešla k poštovnímu dostavníku. Odjížděla zpět k lesům panství Rotswood.

Alice je pryč, jen bota a kus krajkové sukně zbyly v zapadlé uličce.

(- Edit. 18 -)