Kdy to začalo
Arthur, kontroloval chaloupku v lese, ale byla opuštěná. Alice, mu opět utekla. Jenže kam mohla zmizet o chlapci nikdo nevěděl, šafář mu řekl, že snad jeho sestra se dostala do problémů a musí odejít. Byl smutný, přišel o velice výkonného pracovníka. Psí smečka také nevypadala v dobré náladě.
Byl to již týden, co pobývali na panství Rotswoodovích, kdy za ním přišel Robert:
„Arture, včera jsem taktéž navštívil krčmu. To jistě víš. Myslím, že by tě zajímala příhoda, která se mi tam udála."
Arthur, nadzvedl obočí a gestem vybídl přítele, aby pokračoval.
„Byl jsem tedy v lokále. Pil jsem to jejich místní pivo. Mimochodem, není vůbec špatné. Povídal jsem si se sedláky a kupci, když se z horního patra, hostinských pokojů, ozval šílený řev. Skoro jsem myslel, že tam mají medvěda. Já a ještě několik ozbrojených mužů vyběhlo po schodech. To co jsme viděli bylo velice komické. Na zemi ležel chlap jak hora, nebo spíš medvěd, no a nad ním se skláněla taková služtička, hubené, drobné dívčí, kterému z pod čepce vykukovaly černé vlasy.
Když se hostinská ptala co se stalo, dívenka jen velice potichu mlela o tom, že chudák host uklouzl na čerstvě vytřené podlaze, jak je jí to líto, protože si jí pán, určitě nevšiml. Vzhledem k tomu, že si přidržovala cíp své haleny, nejspíš po ní chtěl jinou službu, než úklid pokoje. Rychle se vytratila, chlap zaplatil a nejspíš rozhodně víc než bylo nutné a odjel." Robert se s úsměvem od ucha k uchu díval na pomalu rozšiřující se úsměv v Arthurově tváři:
„Bobi? Máš chuť jet se mnou na lov?" pomalu rovnal ramena.
„Lov Artý?" nenápadně protahoval nohy.
„Lov na zlodějku, co očarovala moje srdce."
Robert jen přikývl.
„Nebude to bezpečné Roberte. Tahle, jezinka, není zrovna, jak to říci, vstřícná ke spolupráci s nikým."
Robert se stále díval do Arthurova obličeje:
„Příteli, neměj obavy, přežil jsem devět měsíců v té pirátské kobce, nehodlám se tvou drahou budoucí chotí, nikterak zastrašit."
Arthur přikývl:
„Roberte, musím teď za pánem domu. Nebude snadné ho přesvědčit, doufám jen, že plán co mám v hlavě dopadne dle mých představ. Prosím, vyřiď mou omluvu dámám u svačiny. Po obědě, tě zasvětím, ano?" Nečekal na odpověď a vyhledal Iverse, poprosil jej, aby ho uvedl k panu baronovi.
„Pane barone, mám pro vás velice závažné informace."
Arthur zažíval poprvé naprosto podivné pocity. Baron jej rukou vybídl k posazení se.
„Povídejte, příteli. Co vás tíží. Ještě jsem vám nepoděkoval, za vaši návštěvu, choti i dceři to velmi prospělo."
Arthur si přišel jak školáček, nejraději by začal pochodovat po pracovně pána domu, ale to by nebylo vhodné. Začal tedy:
„Barone Rotswoode," bylo vidět, že formální tón Arthura, barona Rotswooda zaujal. „Bude se to zdát bláznivé, co bláznivé šílené!" polkl, nebylo už úniku. „Chci požádat o ruku vaší dcery."
Baron se udiveně podíval:
„Tesie, ještě je příliš mladá, nemyslíte drahý příteli?" Podíval se Hanry Rotswood na Arthura, přes stříšku prstů. Hrabě viditelně zbledl:
„Ne Tesie, já žádám o ruku vaší starší dcery. Alice."
Teď byl údiv na straně barona:
„Příteli, když jste mluvil o šílenství, myslím, že jste ani trochu nepřeháněl. Jelikož jsem vás poznal, nemyslím si o vás nic zlého, proto od vás chci vysvětlení." Dodal s hrozbou za každým slovem. Arthur se postavil a došel k oknu.
„Barone, podařilo se mi vypátrat vaší dceru. Bohužel, ještě ji nemám, ale to by se mohlo během dnešního večera, případně několika blízkých dnů změnit."
Baron přistoupil k mladšímu muži:
„Povězte mi všechno. Pokud si ze mě děláte blázny, připravte se se svou společností okamžitě opustit mé pozemky. Není horšího hříchu, než mi dát planou naději. Mluvte už, člověče!" To byl první vášnivý hovor, co od něj Arthur vyslechl.
„Tedy pane, věc se má tak. Vaše dcera v osmi letech začala žít dvojím životem. Bylo to ten den, kdy spadla z poníka. Ne, nedívejte se na mě tak. Vše vám postupně objasním. Je důležité, aby jste i vy pochopil, kdy to vše začalo. Ten den se vaše dcerka vrátila celá pobledlá a začala být tou plachou dívenkou. To však byla póza. Jak jste jí jednou jmenoval, uličnicí, tak ona si chodila hrát s hochy z vesnice, během té doby prozkoumávala lesy. Vždy se převlékla do kalhot, aby jí nevytěsnili ze svého středu. Už jako malá, ten váš les milovala. Jako dívka, by byla nápadná. Toho dne, se zapomněla převléknout zpět do šatů. Kluci z vesnice poznali poníka slečny Alice a Alího, jak si říkala jako kluk, začali je nahánět. Poštvali na ní psy. Jenže jak víte, psi vaší dceru uctívají. Ti se obrátili proti chlapcům. Neváhala, obrátila koně a psi ukáznila. V ten den se narodila opatrná, bojácná, křehká slečna Alice a nebezpečný, arogantní a odvážný kluk jménem Aleck Wood."
Baron se prudce nadechnul:
„To je ten kluk od šafáře! To mi chcete říci, že jsem měl celou tu dobu svou dceru pod nosem na svém panství?" Nalil dvě sklenky whisky, bylo mu jedno, že ještě není po poledním odpočinku. Jednu podal Arthurovi: „Nechcete říci, že moje dcera je tak krutá," bolestně se podíval na Arthura.
„Nemyslím si, barone. Spíš jen se snažila zachránit. Nevím před čím, spíš je s vašimi lesy spjatá daleko za hranice našeho porozumění. Proto i zanechala stopy únosu v Londýně. Vrátím se však k časové ose. Od Tesie, jsem vyzvěděl, že vaší paní, vždy trápilo, jak se vrací Alice špinavá z procházek po lese a z psince. Proto se začala stranit i toho co milovala. Nechtěla, aby se vaše paní trápila. Dala jí tedy jinou dceru, než byla. Podařilo se jí zfalšovat doporučující dopis pro Lorda Hestforda, k výcviku v šermu. Docházela tam. Měla jako chlapec, jeho obdiv. Byla velice učenlivá, houževnatá a šikovná. Nebála se větších protivníků, zvládala dokonale techniku. Když už jí začali přerůstat i mladší chlapci, zmizela. Nechtěla vzbudit větší podezření. Pak jednoho dne, jste jí přivezli do Londýna, jako osmnáctiletou mladou ženu, která má na čase najít si manžela. To jí nejspíše vystrašilo. Představa, že ztratí svůj les. Můj obdiv k ní začal ten den v předsálí, kdy po kluzké dlažbě uklouznula a padla k nohám mým a mého přítele. Myslel jsem, že to byl jen nepodařený pokus o navázaní rozhovoru, přece jen jsem celkem žádaný mládenec. Oba jsme se smáli, dřív, něž jsme slečně stihli nabídnout pomoc, sršeli na nás z jejích očí blesky. Otevřeně nám vyhlásila válku. Bylo to kouzelné, až do půlnoci, se mi jí nepodařilo znovu potkat. Když už jsem jí viděl, nejprve se podívala na vaší choť a poté na mě a raději nahrála mdloby. Ten večer, jsem rozhodně chtěl o tom děvčeti zjistit více. Vaše paní mě pozvala na návštěvu, kde se vaše dcera seznámila s mou sestrou a já jí poprvé slyšel hrát na pianino, jakoby vyprávěla příběh o volnosti. Podařilo se mi s ní ještě jednou tančit, poznal jsem, že je útlá jak proutek a tančí jak vánek. Nebyla vůbec tou neohrabanou dívenkou. Úmyslně sabotovala náš tanec. Ten večer, kdy naaranžovala svůj únos, jsem se rozhodl, že vás požádám o možnost se jí dvořit. Ona asi cítila nebezpečí, vaše manželka jí nejspíše vystrašila také. Odcestovala sem již ve svém převleku a začala se starat o les. Jak jsem na to přišel, je shodou okolností náhoda. V lesním jezeru jsem viděl plavat vílu, lesní vílu. Když jsem jí spatřil i po druhé, musel jsem zjistit jestli jsem se zbláznil, nebo ne. Víla utekla do domku Alecka Wooda. Myslel jsem si, že jsem jí jenom ztratil a chtěl se ohřát a pořádně obléknout, vstoupil jsem tedy do jeho přístřeší a zjistil jsem, že přede mnou nestojí polooblečený kluk, ale dívka. To, že je to slečna Alice, jsem ještě nevěděl. Když vyšla ven a já chtěl vysvětlení, řekla pouze to, že do toho nemám strkat nos, že je jen člověkem, co potřebuje les a on jí. V jednom úhlu světla z domku jsem poznal oči vaší dcery. V tu chvíli mě však zcela pod pásově odzbrojila a ztratila se. Dnes mi vyprávěl Robert, o dívce z hospody, která se ubránila mohutnému mužskému. Je to jistě ona. Již mám plán, jak jí polapit, pokud mi dáte vaše svolení." Arthur jedním douškem dopil hladký, hnědý nápoj a otočil pohled k baronovi.
„Arthure, to co jste mi tu vypověděl je velice závažné. Bude to znít zřejmě velice necitlivě, ale měla pravdu. Měl jste Alecka Wooda nechat být. Podařilo se jí zmizet a zachovat čest rodiny neposkvrněnou. Když si vás nyní vezme, vaše dobré jméno i tak drbům nezabrání. Mám ještě jednu dceru, ještě ani nepodstoupila přijetí do společnosti. Jsem naprosto rozpolcen. Chtěl bych tu opět mít svou holčičku, ale zároveň bych byl v tuto chvíli raději, kdyby zůstala nezvěstná. Rozumíte mi hrabě?"
Arthur rozuměl starému muži velice dobře.
„Pane, jsem ochoten vynaložit nemalé finanční prostředky, pro zajištění toho,aby se mohla slečna Alice vrátit, s nepokaženou pověstí. Společně s Robertem jí dnes polapíme v převlečení a odvezeme jí do kláštera. Tam zaplatím matce představené nemalý finanční obnos a necháme tam slečnu Alici minimálně tři týdny. Po té, dostanete list od matky představené, že finanční prostředky na výchovu vaší dcery jsou vyčerpány a je vhodné, aby si pro ní někdo přijel."
Baron se začal usmívat: „Ano to by bylo možné. Pokud si jí zkrotíte, příteli, je vaše. Pamatujte však, že musí říci ano, ona. Mé svolení máte."
Arthur se poklonil baronovi a odešel vyhledat Roberta. Mají mnoho zařizování.
- Edit.18 -
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top