Začne mi všechno docházet. Celou dobu jim říkám vrahové a oni přitom nic neudělali.

,,Počkej!! Takže ta vesnice a mrtví elfové byla taky iluze??!"zeptám se ho a on se překvapeně otočí.

,,Začíná ti to docházet, princezno. Jasně že to byla iluze, takové množství elfů bych si nikdy nedovolil zabít."řekne a já se zastavím nad oslovením "princezno". Nakráčím přímo k němu, chytnu ho za ten kus látky co nosí na těle a přitáhnu si ho k sobě. On se na mě jen pobaveně podívá.

,,Už nikdy mi neříkej princezno!"zasyčím na něj a on mi rázně odpoví.

,,Myslíš že mě bude bolet když mi dá elfka facku?"

,,Ne!"vykřiknu a vrazím mu pěstí do nosu.
,,Ale tohle jo!"dodám když spatřím jak si mne nos ze kterého začne téct proud krve.

,,To takhle mlátíš každýho, koho potkáš?"zeptá se na oko uraženě.

,,Podle toho, koho potkám!"řeknu sebejistě.

Podám mu ruku aby se zvednul, ale on ji odmítne a postaví se sám. Frajírek. Pak pokračujeme v tichosti až do té doby než se zeptám.

,,Jak se vůbec jmenuješ?"

Takže tady máte kapitolku...pokud si myslíte, že jsem sem zapoměla napsat nějaké vysvětlení tak to se omlouvám ale bude až v další kapitole :(
Vaše Kate😇