Lenna:

Utíkám jsem pryč z kruhové arény abych se dostala do bezbečí, jenže mířím špatným směrem. V dálce zahlédnu muže s maskou a jen tak tak se vyhnu letící ohnivé kouli. Škoda, že ovládám pouze trochu léčitelské magie a ne bojovnou magii, jako třeba Ell! Počkat...Ell! Já ji tam nechala, jsem asi nejhorší kamarádka na světě.

Rychle se otočím a běžím zpátky k aréně a na zdi uvidím velkou díru. Proběhnu tou dírou, protože je to nejkratší cesta, ale v aréně už je jen pár panikařících elfů, Ellin tam nevidím. Snad se jí nic nestalo.

Najednou všechno ztichne, jako by se nic nedělo a hned po tom tichu se ozve tlumené mluvení. Připadá mi to divné. Je to takovéto přátelské mluvení kdy se nerušeně bavíte a zapomenete na všechno kolem. Ale další věc, která mi přijde divná je ta, že se nerušeně baví hned potom co nám někdo vypálil vesnici!

Opatrně se k těm hlasům přiblížím. Jsou docela daleko, dál než jsem čekala , ale vzhledem k mým vylepšeným uším jsem je předtím neměla problém zachytit. Moje 'utajená' výprava se začne dostávat do temnějších hlubin lesa. Skoro se rozhodnu se otočit, protože mi dochází, že tam někde už jsou lidé, ale nakonec si to rozmyslím.

Když už jsem těsně u nich, schovám se za strom a kouknu se na ně, nebo jinak: zůstanu na ně zírat.
———
,,Takžee...vy jste mě unesli, abyste mi řekli, že mám podobně vzácnou magii jako tady Jack?!"zeptám se nevěřícně a kouknu se na svoje ruce.

,,No, tak nějak to je. Hlavně jsme, ale přišli na tvojí předurčenou budoucnost."řekne a podá mi můj Spis. Nevěřícně se kouknu na Caluma a pak na Jacka. To není pravda! Spis je nejvzácnější věc, která elfovi patří a taky díky tomu ví svoji budoucnost. Já jsem ten Spis nedostala, jelikož se zjeví vždy jenom rodičům dítěte a, no...řekneme, že mi ten Spis utekl i s rodiči.

Když oba dva uvidí mou bezdechou reakci začnou každý koktat a nervózně vysvětlovat.

,,To je zásluha tady Alexe, vkradl se na zámek a vzal to královně přímo ze šuplíku."řekne Jack a já se kouknu na Alexe, který se dme pýchou.

,,Děkuju." řeknu vděčně a pousměji se na něj.

,,No, moc mi neděkuj. Zatím jsme to ani nerozluštili, zdá se že to máš napsané v básničce, nebo něco takového."koukne se mi do očí a naznačí ať to otevřu.

Lehce začnu otevírat okrasnou obálku s pečetí, která vypadá, že byl někdo hodně zvědavý a rychle to otevřel. Mezitím, co vytahuji lehce nažloutlý papír, nervózně se kouknu na všechny tři a pak zpátky.

A opravdu, je to napsané jako báseň:

Vlasy podle matky zbarvené,
Oči jako otec, ztemělé.
Její magie však obyčejná není,
Les a vše živé bude její.
Povahu bojovnou má,
Na rozřazení čeká.
Když však nepovede se jí,
Na útěk se musí dát,
a až schopnosti začnou vynikat ve světle
Pravdu musí poznat.
Až stane se, co se má stát,
Boj ani láska jí nedá spát.
Pokud svrhne zlo je jen na ní,
Královna zajisté vše změní.
Vzpomínky ji pomůžou,
Vše nemusí skončit s hrůzou.