,,Potřebuju tu elfku, potřebuju její magii!!"ozve se z království, div že to neslyší elfové z městečka, které právě staví.

,,Vaše veličenstvo, ta elfka už je dávno mrtvá! Viděl jsem jak jí pronásledovali a pak už se nevrátila!"

,,To byla jen iluze ty tupče!!!"rozhořčí se královna a hodí po jejím ustrašeném sluhovy kletbu.

,,Za tvojí hloupost budeš pověřen tu elfku najít a zjistit kde je. V nejlepším mi jí sem přivedeš!"

Sluha chce odpovědět, ale z jeho úst nic nevyjde.

,,Jo a abych nezapoměla, nemůžeš mluvit! Abys nás tou svojí upovídanou pusou neohrozil!"ozve se královna a škodolibě se zasměje.
—————
,,Alex. Jmenuji se Alex!"odpoví mi a podává mi ruku.

,,Já se jmenuji Ellin, pro kamarády Ell, ale pro tebe pořád Ellin!"musím se pochválit za to, že jsem řekla pro kamarády i když mám vlastně jenom jednu kamarádku. Lennu. Kde asi teď je?

,,Hezké jméno!"odpoví ze slušnosti a já se s nadzvednutým obočím podívám na něj. Je zvláštní, že to je člověk a já ho už od setkání skoro nenávidím.

Dál pokračujeme mlčky, ale já to prostě nevydržím a zeptám se ho.

,,Jací jsou vůbec lidé?!"vyhrknu zničehonic až  sebou škubne. Trochu se zasměju, bohužel to uslyší a udělá na mě škleb, čímž dostanu záchvat smíchu. Když mě to přejde, tak je odhodlaný mi to říct.

Zachmuří se a chvilku čeká. Potom z něj vypadne věta, která mě zarazí.

,,No...víš, moje rodiče mě zřejmě nechtěli a nechali mě u lesa. Neznám lidi, ale jedno vím jistě. Tohle by osoba se srdcem neudělala.
Ten den kdy mě opustili mě našli rodiče Jacka a vychovali mě."odmlčel se se skelnýma očima a i já jsem měla na krajíčku. Připomínalo mi to můj život. Život bez rodičů kamarádů a mateřské lásky. Život s adoptivní matkou jménem Soňa. I přesto, že se snažila,stejně mi matku nenahradila.Pomalu mi začali téct slzy a Alex pokračoval.

,,Měli mě v utajení a já jsem ještě nevěděl jak nebezpečné to je. Ten den jsme se s Jackem pohádali a...já odběhl do lesa, kde mě někdo uviděl."svěsil ramena a začali mu téct slzy proudem. Položila jsem mu ruku na jeho ramena a tím jsem ho povzbudila. Tohle musí ven.

,,Když jsem se vrátil abych se mu omluvil, málem jsem dostal infarkt. Chata byla vypálená a Jack brečel nad jeho rodičema. Zabila je!"

,,Můžu za to já"dodá a já ho objemu. Vzápětí se mi vybrečí na rameno a já mu konejšivě řeknu : ,,Nemůžeš!"

Stojíme tam takhle asi pět minut a potom se odtáhnu a opatrně se zeptám na věc která mě pořád tíží.

,,Kdo je zabil, Alexi?"

On se na mě koukne a potom odpoví.

,,Ta věc bez srdce, která si říká královna!!"