A dýchl.

Začala se mi motat hlava a upadla jsem na zem. Mžitky před očima jsem se snažila zaplašit mrkáním. Nešlo to.
Začal se mi před očima míhat obrázek psíka.
Kokoro a Shin mnou třásly ale ani jsem to necítila. Křičeli. Ale já je neslyšela. Byla jsem moc otupělá. Korin měl černý kožich ze kterého šlehaly plameny. A pak už jsem neviděla nic.
---------------------------------------------
,,Huh? Kde to jsem?"

Okolo mě se rozprostírala černá. Všude černá.
Seděla jsem v černém vzduchoprázdnu.

,,Ty jsi má nová hostitelka?"

Řekl trochu podivný hlas.
Otáčela jsem se ale nic jsem neviděla.

,,Tady dole.

Řekl hlas znovu. Prohlédla jsem dolů a tam zářil bílý huňatý pejsek.

,,Hloupé. Tohle tělo má podobu Špiclíka?"

,,Co?"

,,Nehraj hloupou. Jsem generál psí armády velkého vlka Zuhara. Generál Bílý lev. Zvaný též Sněžná bestie ale říkej mi Pane."

,,Pane? Co jsi zač?"

,,Teď jsem ti to řekl."

Zaňafal dotčeně. Chvilku jsem na něj zírala a hlavou mi běžela jediná otázka. 'Co po mě chce?'
V tom pejsek přišel blíž a mrkl na mě černým očkem.

,,Jediné co po tobě budu chtít je tvé tělo. Stane se z tebe takovýhle špiclík. A tvoje vědomí zůstane tady uvnitř navždy. Teda dokud neumřu. Pak se vymažeš."

,,Ale já ti svoje tělo nechci dát."
Vykvikla jsem vyděšeně.

,,A proč?"

,,Je moje. Ty jsi neměl nikdy své?"

,,Měl. Byl jsem člověk. S docela průměrný vzhledem. Ale intelek mám pořád ohromný.
Dokázal jsem vymýšlet strategii tak dokonalou že i nejlepší stratégové chodili pro rady. Než přišel jeden muž. Ten mi bez servítek vyndal duši a dal jí do psa. A sám se v něj změnil. Nemohl jsem jinak než jít s ním. A stát se stratégem a generálem psí armády se zkratkou APŠ."

,,APŠ?"

,,Armáda psovitých šelem."

,,A nepřemýšlel jsi že tímhle kradeš duše ostatním? Kradeš to co tobě bylo vzato."

,,Takle jsem o tom nepřemýšlel. Je to u nás přirozené."

,,Není. Jsi s tím snad spokojený?"

,,Ehm...No abych pravdu řekl.... Ne."

,,Najdu způsob jak tě z toho dostat."

,,Jak?"

,,Nejdříve bych se měla vrátit mezi živoucí."

,,Jak?"

,,Nevím. Zkus to ty."

,,Nevím jak."

,,Tak se mě vzdej."

,,Pak ale zmizím."

,,To je špatný."

Seděli jsme tam a přemýšleli jsme nad možnostmi jak to provést. Teda alespoň jsem to zkoušela já. On jen seděl a zíral na mě. Vyšplhal mi na klín a já ho začala hladit.

,,Já nevím."
Zaspílala jsem

,,Zabij mě. Pak tu budeš jen ty a bude to snažší."

Vzala jsem ho do náručí.

,,To radši skončím navždycky tady než udělat něco takového."

,,Ty snad nejsi člověk! Jsi až moc milá."

Teď mě to trklo.

,,To máš pravdu! Když nejsem člověk všechno není jak by mělo být! Jsi geniální pes!"

Pochválila jsem ho a vlepila mu pusu na čenich.

Z černé okolo se stala tmavě modrá a začali se slétávat bílá světílka. Začala obalovat Pána a ten měnil tvar. Nakonec ty svěla vybuchla. A místo špicla tam stál kluk.
Měl bílé vlasy pleť a modré oči. Na krku měl bílou šálu a kalhoty s trikem byli taky bílé. A v ruce držel knihu.
Byl vlastně Soul v klučicí verzi.

,,Trochu jsem vybledl. Za to může podoba špicla."

,,V..vypadáš jako já!"

,,No.. jo. Jsem alespoň krásnej a odlišnej. Co jsi princezna?"

,,Proč zrovna princezna?"

,,Ty zachraňují krásné prince ze zakletí."

,,Prince?"

,,No dobře Generály."

,,Vypadáš jak já."

,,To vypadám jako překrásná porcelánová panenka? S překrásnýma očima? A nádherným hlasem? A přirozeným kouzlem abych vypadal zranitelně?"

,,Ty poslední dvě asi ne."

,,Škoda....Počkat...právě jsi řeklala jsem krásnej a mám nádherný oči."

,,Řekl jsi to i o mě. Vpodstatě. A nemůžu říct že bys nebyl krásnej. A s těma očima máš pravdu. Jestli mám takový i jà musím být asi hezká."

,,Víc než hezká."

Trochu jsem zrudla.

,,No jsem zas člověk. A ty jsi moje princezna. Já mám všechno a proto...se vzdávám tvého těla."

,,Co..Ne!"

,,A jmenuji se Leo."
-----------------------------------------------
Otevřela jsem oči a nademnou se skláněli Kokoro a Shin. Posadila jsem se s výkřikem:

,,Leo!"

,,Soul! Jsi v pořádku?"

,,J..jo."

,,Díkybohu."

Zírala jsem na mrtvolu velkého vlka ze kterého docházeli duše do bezměsíčné noci a Korina který měl hlavu u mě v klíně a spokojeně oddychoval. Když ale zaznamenal že jsem vzhůru zvedl hlavu olízl mi tvářa spokojeně zamručel.

,,Jsem rád že jsi v pořádku."

Řekl ale já se místo úsměvů rozbrečela.

,,Stalo se ti něco?"

Mezi vzlyky jsem mu nemohla odpovědět, ale i kdybych mohla stejně by jsem neodpověděla.

,,Soul!?"

Rozhlédla jsem se okolo a z psů a ostatních se stávali zase lidé a ty duše z nich odcházeli pryč.
Lidé se zvedali ze země a psy získali znovu své vědomí.
Jedna žena se vrhla k mrtvole malé holčičky a beze slova či vzlyku ji vzala do náručí a broukala neslišnou melodii.
Avšak já brečela uprostřed šťastných, smutných a mrtvých.
Najednou všechno ztichlo a bylo slyšet jen moje tlumené vzlykání.
Na rameni se mě dotkla ruka a druhá mi setřela slzu.

,,Princezny pláčou na veřejnosti?"

Zhlédla jsem a předemnou se na mě usmíval Leo.

,,Ty žiješ!?"

,,Chtěl jsem odejít ale když jsem tě uviděl se trápit musel jsem za tebou."

,,Ty nejsi duch jsi znovu člověk!"

,,No tak trochu. Říkejme tomu poloduch."

Rozesmála jsem se na celé kolo až Kokoro pochopila čemu se vlastně směju a přidala se a nakonec jsme se v agónii smíchu svíjeli všichni až na Lea.

,,I já jsem poloduch."

Zašeptala jsem mu do ucha.

,,Pokud poloduch znamená vypadat jako ty tak by to měl brát každý."
Začal se smát i on sám.
Smích je opravdu nakažlivý.

Leo (obě verze)