,,Sestra?"

,,Jo. Jsi šťastná že máš bráchu?"

,,A co když kecáš?"

,,Jak bych mohl?"

,,A jak si můžeš být tak jistý?"

,,Máš bílé vlasy. Žádný člověk krom starých lidí a naší rodiny nemá bílé vlasy."

,,A co když má?"

,,Prostě to vím. Ukaž mi jediného mladého člověka s bílími vlasy."

Kouká ma mě podezíravé, nevěří mi to. Jak jí to mám ale dokázat? A co třeba...

,,Soul. Naši rodiče tě hodili jako miminko do lesa."

Cukla sebou.

,,Ángelo. Proč to udělali?"

,,Byla jsi skoro mrtvá. To je jediné co mi řekli. Teda všechno co mi řekli než je popravili."

,,Popravili?"
Řekla a hlasitě polkla.

,,Jo. Za zraždu vlastního dítěte. To je trestný čin. Živích Dětí se smíš zbavovat až od šesti let. A ty jsi ještě pořád žila."

,,Ah tak."

Poznamenala a sedla si na tu špinavou oslizlou zem.
Nevím co si myslela, ale nebylo to nic pozitivního.
Celá se klepala a měla oči vykulené dokořán. Chtěl jsem ji obejmout, ale ruka mi jí prošla skrz. Zíral jsem střídavě na ni a na mou ruku.
Začala natahovat a od nikud začalo krápat.

,,Soul. Uklidni se."

,,Nii-san!"

Vykřikla radostně jakoby před chvilinkou vůbec nebrečela. Podivil jsem se tomu ale na sobě jsem nedal nic znát. Jen jsem kývl aby pokračovala.

,,Kdo jsi? Kde to jsme? A jak jsi mě našel?"

První otázku pronesla s zářivým úsměvem.
Druhou s hlavou nakřivo a nevinným tónem.
A třetí vyřkla pomalu a s tváří démona.

,,Jej to je otázek. Když ti odpovím můžu se ptát pak já?"
Poškrabkal jsem se přitom nervózně na hlavě.

,,Proč ne!?"

Řekla zase vesele. Její super rychlé změny nálad a výrazů mě začínali děsit.

,,Jsem tvůj asi o rok starší brácha a vůdce zlodějů. Jsme na ostrově Fuuji se svatyní Aiko o tom jsi asi neslyšela a našel jsem tě podle báchorek o bělovlasé dívce. Ani bys nevěřila jakou mám po Christovalu informační síť. Zasahuje i do Miamoru. Též prezdivného království zkázy."

,,Takže- můj bratr je zloděj ukrívající se na bohem zapomenuté ostrově, má iformátory a je to podivín?"

,,Yop. Lépe bych to neřekl."

Uculila se a vypadala u toho jako desetiletá holka i když jí je o dva roky víc.

,,A teď se ptám já. Kdo jsi? Kdo byl ten kluk a pes s tebou? A nechceš se kouknout po okolí?"

,,Yuy. No tak jsem Záchod.
Ten kluk je Shin a vlk Korin.
A klidně."

Řekla to s nervozitou. A...počkat opravdu řekla záchod?"
No víc z ní asi nedostanu a tak jsem ji vzal za ruku a odtáhl ji ven.

Okolo tvrze Aiko rostlo plno zeleně. Se Soul jsme sešli až dolů z kopce k jeskyni ze které vytékala voda a padala dolů. Došli jsme na kraj ostrova.

,,Ten ostrov létá! Co by se stalo kdybych přepadla?"

,,Buďto bys padala do nekonečna, nebo by ses udusila a nebo by jsi spadla z nebe zase sem a rozmázla se."

,,To nejsou moc hezké vyhlídky do budoucnosti."

Nevím proč jsem si toho nevšiml-asi špatné osvětlení- ale byla naprosto bledá. Ale ne strachy, přírodně. Až na modré oči byla celá bílá. I její bílé vlasy kousek nad ramena byli bělejší než jsem kdy viděl a že jsem jich už viděl.

,,Můžeme se kouknout dovnitr té jeskyně?"

,,NE!"

Zařval jsem a ona před ním hlasem ucukla jako králík.

,,Dobře."

Něco jsem z dálky zaslechl. Zavřel jsem tedy oči a poslouchal. Bylo to bušení obrovských křídel do vzduchu. Pískl jsem a okolo mě se seběhla moje banda.

,,Vy tři." Ukázal jsem na náhodné zloděje. ,,Odveďte ji dovnitř. Někam kde ji nenajdou."

Hned ji chňapli a dotáhli. Tohle se mi moc nelíbilo. Něco velkého se blíží.

Ostrov Fuuji s tvrzí Aiko

Omlouvám se jrstli vam kazím představy postrav a tak.