Věnováno Sianny14 protože mi dokáže dodat náladu do psaní.

Procházela jsem lesem a snažila se najít vhodnou hůl.

,,Baf!"
Vykřikl Korin z poza stromu.

,,Lek."
Opakovala jsem asi po šesté za dvanáct minut.

,,Co je? Proč tě to neleká? Jako malá jsi se vždycky lekla."

,,Jako malá. Mám sice mám pomalejší růst čímž i stárnutí ale intelektuálně jsem mnohem víš."

,,To nebylo hezké připomenutí."

,,Já vím."

Oh. Promiňte mi že jsem vás ignorovala ale musela jsem vyřešit Korina.

Já jsem Soul.
A ne že se tak i jmenuji ale já jsem poloviční duch.
Bydlím vtom nej lese jaký kdy mohl být s mojí malou rodinou, kterou tvoří Duchové Lesa.
Korin je duch přání a myšlenek.
Většinou má podobu velkého přízračného vlka.
Ale může vypadat i jako člověk a viditelný vlk.

,,Korine, vezmeš mě do rokliny?"

,,Za staroušem?"

,,Jo."

,,Co od něj potřebuješ?"

,,Slíbil mi že mi řekne kde jak jsem se narodila."

,,Znovu? Hlavně si to moc neber, víš jak se cítí když brečíš."

,,Jo většinou spadne pár stromů."

Vybraná jsem se Korinovi na hřbet a on vyrazil přímo lesem.
Abyste věděli většina lidí nás nevidí, Oni se na nás nesoustředí proto nás nevidí.
Ale existují i lidé co nás vidí jako ostatní věci.
A většinou je ostatní označí za blázny, když se o tom zmíní.

Korin byl do pěti minut u Rokle zatímco mě by to zabralo třikrát pět minut.
Sešli jsme do rokle a tam ležel Náman. Musel být v rokli protože by jinak zničil les.
Náman je totiž obří bílí čínský drak.

,,Ahoj Námane"

,,Zdravím tě Soul. A tebe též Korine"
Řekl velice hlubokým, klidným a starým hlasem s důrazem na jména.
Sedadla jsem z Korina a šla rovnou k věci.

,,Chtěl jsi mi říct jak jsem se narodila."

,,Ach ano Dítě. Znovu ti to řeknu, ale tentokrát si nebudu vymýšlet žádné smyšlené příběhy, abych ukončil tvou zvědavost mysl.
Ta noc byla krásně jasná.
Korin šel lesem a zaslechl někoho přijíždět. I spěchal se tam podívati.
Zřel dvě osoby co hodili cosi do Lesa a odjeli.
Korin tudíž přišel blíže a zjistil že ona věc je lidské polomrtvé dítě. To dítě jsi byla ty Soul.
Jeho činy vedli k tomu že tebe přinesl k nám a mi ti dali kus sebe. Jest tak učiněno stal se z tebe poloduch. My tě jest vychovali a učinili z tebe bytost jakou jsi."

Šokovaně jsem na něj zírala.
Začali mi téct slzy a utekla jsem pryč.
Slyšela jsem ta sebou ještě Námana.

,,Nevím co jsem udělal špatně."

Korin se za mnou rozběhl a chytl mě za sukni. Ta se však roztrhla a jemu zůstal kus v puse který se posléze proměnil ve vodu.

Běžela jsem ještě hodně dlouho než jsem se natáhla o kořen.
Odřela jsem si u toho koleno.
Tak jsem šla k jezírku, kde jsem si nohu opláchla. Z vody vylezla Diana. Moje jediná opora v dívčím světě.

,,Drahá, To bude dobré. Náman to pochopí!"

,,Myslíš?"

,,Vím."

Po chvilce utěšování konečně dorazil Korin.

,,Soul. Náman je na prášky. Proč jsi utekla?"

Nestačila jsem odpovědět protože se do toho vložila Diana.

,,Ty vlčí kreaturo. Nemůžeš ani říct že bys ji znal. Dívčí pocity nepochopíš!"

,,Oh. Tak nepochopím. Co si o sobě myslíš vodní babo?"

,,Spoustu věcí. Štěně."

,,Rašple."

,,Čokle."

,,Žábo."

,,Alíku!"

,,Tak to jsi přehnala. To ti nedaruji."

,,Jo a co uděláš? Zavoláš veverky aby na mě házeli ořechy?"

,,Ne. Ale Fufu králíčky."

,,Ne Fufu králíčky ne."

Abyste byli v obraze, Fufu králíčci jsou super rostomilí králíčci. Jsou huňatý, heboučký a prostě cute. Už stačí aby nad nimi byla duha.
A Diana je ulítlá na rostomilost. A když jsme u Diany. Ona je Duch lesních potůčků.
Zato Náman je Duch Lesa.
Dalo by se říct že vládce lesů.
Dosti nechápavý vládce lesů.

Soul

Korin