,,Takže ty jsi Shinova sestra Kokoro. Duch lásky a života?"

,,Přesně tak maličká."

Ty dvě si na tohle téma povídali už alespoň půl dne.

,,Proč s námi...smrt..... jdeš taky Koro?"

,,KOkoro. Jdu s vámi protože jste chtěli pomoct. Ale jsem vám k ničemu. Však nemůžu nechat tuhle roztomilou dívenku v rukách takovýho prasáka a vlka."

,,Vždyť ty...smrt... jsi Bisexuálka. Kdo je tu prasák?"

,,Tyyyy! Zaprvé no a co? A zadruhé nejsem prasák."

Její orientace byla vždycky taková. Je duch lásky tak proto. Chudák Soul ve společnosti týhle ženštiny ji lituji.

,,Shine!"

Zařvala Koro. Otočil jsem se na ni a vtom mě do obličeje praštil růžový, třipivý mráček.
Otevřel jsem leknutí pusu a hned mi ten mrak vlezl do pusy. Začal jsem se dusit. Nakonec jsem ho vykašlal jako růžový chuchvalce a spousty třpitek.

,,Co to mělo být?"

Řekl jsem a zarazil se nad tou větou.

,,Já...Ty jsi mě odklela!?"

,,Jo nedalo se to poslouchat."

Já mluvil normálně.

**************************

Bylo úžasné že Kokoro pomohla Shinovy.

Teď hrajem hru. Jeden zavře oči a ostatní navigují bez toho aby se slepce dotkly.
Teď mám zavřené oči já a ostatní řvou.

,,Doprava!"

,,Ne! Doleva!"

,,Tři kroky dopředu!"

,,Otoč se!"

,,Přeskoč ten šutr!"

,,Pozor!"

,,Na co?"

Zeptala jsem se něž jsem narazila.
Čím dala jsem si šátek z hlavy a koukal se co to je.
Byl to rudý rytíř.
Zajímalo by mě proč ale všichni rudí rytíři jsou namakný a docela vysocí.
Tenhle k tomu měl Černé vlasy a žluté oči.

,,Přejete si?"
Řekla jsem opatrně a vlídně.

,,Jen kontroluji cestovatele."

,,Aha."

,,Ukažte své průkazy."

,,Ehm.."

Začala jsem šmátrat v oblečení, věděla jsem že žádný průkazy nemáme ale co jsem měla dělat?

Sáhla jsem si za lem a našla tam občanky Shina a Kokoro.
Jelikož Korin je vlk a já nezletilá.
Na občankách bylo příjmení Ichiryuu.

Podala jsem to tomu rytíři jen na to juknul a sklonil se ke mě.

,,A ty jsi?"

Sklonila jsem hlavu jako správné dítě.

,,Soul Ichiryuu."

,,Na procházce s rodiči?"

,,Ano prosím."

Ten chlap se začal hrabat v kapse a vytáhl z ní lízátko.
Podal mi ho a popřál nám šťastnou cestu s radou abysme si hlídali psa.

,,Co to bylo?"

Ptal se Shin.

,,To nevím ale ty průkazy poukazují na to že by jsme měli být manželé."

,,Taky to může znamenat že jsme šesnactiletí sourozenci."

Kokoro ukázala na mě což byl dost dobrý argument i na Shina.

Rozdělala jsem to lízátko a strčila ho Korinovi pod čumák. Očichal ho a povolil mi ho sníst.

,,Kam vlastně míříme?"

Zeptala se Kokoro.

,,Do světa mrtvých. Musíme najít bránu."

,,Ale brána je nestálá.
Přesunuje se."

,,Víme. Ale okolo brány je vždy naschromažděna spousta zlých osob i neosob."

,,Víc jak nad bránou bych přemýšlela nad tím jak se mi do oblečení dostali průkazy."

Vložila jsem se do hovoru.

,,To nevím ale zachránilo nám to život."
Podotkl Shin.

,,Co si o tom myslíš Korine?...... Korine? Korine!"

,,Kam se poděl?"

Vrátili jsme se po cestě zpět.
Na jednom úseku cesty byla spousta psých stop.
A taky pár kapek krve.

,,Netuším co se to stalo, ale myslím si že Korin je v pěkný kaši."

Podotkl nevzrušeně Shin.

,,Tak si jdem pro něj."

Řekla jsem odhodlaně.

,,Hele nevím čím to je, ale proč se po kouscích ztrácíme a znovu nacházíme?"

Vydali jsme se po těch stopách než se ztratili v lese.
Vlezli jsme do toho lesa ale jakoby se za námi zavřel porost byli jsme v pasti. Kdyby jsme chtěly pryč museli bysme se ven vysekat.

Chtěli jsme se tedy vydat do hlubších sfér lesíka, když jsme zaslechli pískání.
Okolo se škoural ten rudý cestovák/ rytíř.

,,Promiňte pane pomůžete nám?"

Kouknul se naším směrem. Ihned přispěchal a prošel tím porostem.

,,Co se děje."

,,Náš pes se ztratil a tenhle les nás nechce pustit ven."

,,Tak ti najdem pejska Maličká a potom se odtud pokusíme dostat. I když hledání vašeho mazla bude asi zbytečné."

,,Proč?"

,,Poslední dobou se tu ztrácí zpousta psů. Co se po nich najde je jen obojek pár kapek krve a někdy stopy vedoucí k tomuhle lesu, který je taky náhodou bariéra pro duchy."

,,Bariéra!?"

Vyjekla Kokoro. To znamená že tu nějaký duch či duchové žijí?"

,,Asi tak nějak."

,,No super."

,,Ale Koro to znamená.. no víš co to znamená."

,,KOkoro. A ano vím. A to mě právě děsí."

,No tak pojďte'by řekli normální lidé tak jsem zakřičela.

,,Kolik rohlíků si koupíš?"

A Shin S Kokoro odpověděli.

,,Žádný jelikož mířím do nebezpečného lesa!"

A s úsměvy na tvaři jsme odešli hlouběji do temného lesa.