Shin se jako vždy chová divně. Já bych k němu dobrovolně nikdy nešel. Ale Soul ta ano ta by skočila bungee jumping i bez lana, pokud by to situace vyžadovala. A ani by se jí nic nestalo.
Jenom Duch je nezranitelný pokud nemá hmatatelnou formu. A tu i kdybyste zabili Duch žije dál a utvoří novou schránku.
Lidé jsou zase křehká stvoření kterým stačí upadnout z pěti metrů a už jsou na sr**ku.
Ale Soul je poloduch. Když zpadne nic se jí nestane.
Přírodní věci jí nic neudělají.
Zpadne z dvaceti metrů? Pff brnkačka. Zabodne jí někdo kudlu do zad umře. Po nějakém čase, ne hned.
A asi nějak takhle se mají vztahy mezi bytostmi a zraněními. Proč to vypravým se ptáš? Dobrá otázka.

V další vteřině totiž Soul u krku zastavil meč.
Snažila se krýt svoje rozpaky ale nešlo to.

,,Ehm. Co to děláte?"

Ti lidé se pozastavili nad její otázkou.

,,Promiňte slečno. Myšlenky jsme že jste hledaný zločinec. Vyděsil jsme jen bílé vlasy a myslela si že jste to vy. Velice se omlouváme."

,,To je v pořádku. Jen bych byla ráda kdybyste dal pryč ten meč. Nemám z něj dobrý pocit."

Ten muž odtáhl od jejího krku zbraň a já si uvědomil že vrčím. Soul mě začala hladit mezi ušima a na čumáku. Byl jsem naprosto v ráji.
Pohlédl jsem za nás a tam byli ještě tři další chlapiska. Lidi na ně nehleděli a předváděli že tu ti muži nejsou. Ale napětí v jejích tvářích mluvilo za vše.
Promluvil jsem myslně k Soul.

,,Zeptej se kdo jsou zač."

Přikývla nazpátek.

,,Ehm. Promiňte mi mou neznalost ale kdo vy jste?"

,,Jsme vojáci Christovalského krále. Také známého jako Rudý král."

,,Proč rudý?"

,,Ty nejsi odtud že?"

,,Ne, prosím."

,,Král má oblibu v zabíjení a sbírání unikátních tvorů. Nejděsivější je to že je velice mladý."

,,To je smutné."

Zaskuhrala Soul a pak mu podala ruku.

,,Jsem Soul a ty?"

,,Voják číslo 148."

,,A tvé pravé jméno?"

,,Yao. Li Yao."

,,Ooo. No vidíš ze máš krásné jméno."

Ten muž měl černé zkrácené černé vlasy. Oči měl asi tmavé a šikmé.
Jeho pleť byla trošičku do žluta. A tělo svalnaté vypracované. Prostě rozený čínský válečník.

,,Ahoj Yao třeba se někdy potkáme."

Rozloučila se s tím čínským namachrovancem. On odešel a pokračovali jsme se Shinem v rozhovoru.
Podíval jsem se na něj a byl naprosto zkoprnělý.

,,T..ty jsi si.. smrt!... promluvila s Rudým vojákem. Nic se ti nestalo a ještě k tobě byli milý! Jak to?"

,,Nevím. Asi si byl vědom toho že mě vyděsil."

,,To není pravda. Už jako menší jsi k sobě neúmyslně vábila tvory jako vosy na med."

Promluvil jsem.
Shin se vzpamatoval.

,,Tak si na ně začněte dávat pozor. A zvlášť ty Soul. Jestli se král dozví o poloduchovi, nechá tě...smrt!...stíhat dokud tě nechytí. A pak už nikdo neví co se s unikáty stalo. Protože pak je nikdo neviděl."

,,Jak by se o tom že jsem poloduch mohl dozvědět?"

,,Když to budeš pořád opakovat tak..smrt!...to zjistí velice rychle."

,,Dobrá tak doteď budem říkat místo toho..."

,,Záchod!"

Vyhrkl jsem ze sebe v záchvatu vyvenčení. Vyběhl jsem ven vykonal potřebu a vrátil se. Našel jsem tam Shina jak se válí po stole se zácjvatem smíchu a Soul která se tvářila vyjukaně.

Když se uklidnili začala Soul pomalu ale jistě soukat ze Shina informace.

,,A opravdu to nejde?"

,,Ale jo, jde. Ale asi bych to schytal od sestry."

,,Ty máš sestru?"

,,Jo. Ducha lásky a života. Kokoro se jmenuje."

,,Ta by nám pomohla?"

,,Možná jo, praštěná je na to dost. Ale beze mě vstup do světa duší nenajdete."

,,Tak pojď taky. S tebou to bude o něco větší zábava."

,,Co!? Já nevím Soul. Nikdy nikdo nechtěl aby s ním šla smrt."

,,Nám to nevadí. Jde duch který dokáže věci s myšlenkami, Záchod a duch Smrti. To je skvělá kombinace."

,,Tak jo. Už dlouho jsem nebyl na výletě."