32. Kapitola
„Tak vážení a teď vás rozdělím do dvou skupin,” rozezněl se místností učitelův pronikavý hlas. „A ještě předtím než se zeptáte, tak ne nemůžete se proměnit,” pronesl, když spatřil hned několik ruk nahoře, načež s jeho slovy všechny klesy. „Výborně a když jsme si teď všechno vyjasnili, můžeme přejít k seznamu.”
Zavřela jsem oči a držela oba palce na ruce, dokonce jsem zkoušela i na noze, jen abych zvětšila svoji šanci. Jenže já a štěstí spolu nekráčíme ruku v ruce, naopak se mi zdá, že se mi spíše vyhýbá. A i když jsem se držela té kapky naděje jako stébla trávy, někde uvnitř jsem už věděla, že to nevyjde.
Nemýlila jsem se.
„A já už jsem nám vytypoval ty nejlepší místa. Tak moc mě to mrzí Sun. Ale víš co, zajdu za učitelem a přemluvím ho, přeci nám nemůže zkazit plány. Měly jsme být spolu a...”
„I já bych chtěla raději zůstala s tebou. Ale pochybuju, že učitel změní svůj názor, však se vyslovil dost jasně. Ale i přesto si to užijeme ne? Odpoledne si sedneme k Henrymu a všechno si do detailů vylíčíme. Dobře?” Ujišťuji ho, ale také z toho nejsem moc nadšená.
„Souhlas, ale koukej si zapamatovat každou minutu, protože u Henryho proběhne podrobný výslech.” „Beru tě za slovo, ale teď by si už měl jít, protože tvoje skupinka už právě odchází,” poukázala jsem na vzdalující se hlouček.
„Tak zatím,” věnoval mi rychlý polibek, než se rozběhl za svou skupinkou.
„Zatím,” odpovím polohlasem, přičemž pochybuji, že mě slyšel. Na tváři mi hrál široký úsměv.
Tak jo, musím přiznat, že jsem překvapená, příjemně. Z počátku jsem byla skeptická a ani ve snu by mě nenapadlo, že si to užiju i bez Gabea. Jenže jakmile se naše skupinka vydala opačným směrem a zahnula za první roh, popadla mě Molly za ruku. Nejspíš si všimla mé skleslé nálady a chtěla mě rozveselit, ostatně ani ona tady neměla Thomase, ale nevypadala, že by, jí to nějak trápilo, zřejmě to tak neprožívala. Každopádně se jí to povedlo, protože mou hlavu zaměstnala tak dokonale, že jsem už na nic jiného neměla čas. Nejdřív se mnou prošla celé dolní patro, kde se momentálně nacházela naše polovina třídy. Teprve až když si udělala obrázek o tom, kde co je, vtáhla nás do kadeřnického koutku. Vlastně jsem se ale nijak nebránila. Celé tohle patro bylo zaplněné tolika stánky, že bych si sama nedokázala vybrat. Každý měl za úkol představit méně tradiční zaměstnání, a tím nám ukázat novou cestu, kterou se můžeme v budoucnu vydat.
No a nemůžu se divit, že Molly zavítala právě sem, protože jako ve všech stánkách, i tady názorně ukazovali ochutnávku jejich profese.
Posadila jsem se na plastovou židličku, protože jsem tušila, že Molly toho plně využije a chvíli to potrvá. No odhadla jsem ji jen částečně. Ona si sice sedla, přičemž zadala instrukce slečně po její pravici, která se hned vrhla do práce, avšak ještě se sklonila ke druhé a něco jí pošeptala do ucha, načež se ona dívka vydala mým směrem. Chtěla jsem hned protestovat, ale Molly mě zastavila slovy, že změna mi nijak neuškodí a že mladí je právě o změnách. A tak jsem nakonec souhlasila, nechávajíc vše na mladinké kadeřnici, doufajíc, že toho nebudu litovat.
Uběhlo asi dvacet minut a už se mnou byla slečna hotová, podávajíc mi zrcadlo. Nejistě jsem si ho od ní převzala, vůbec jsem netušila, co prováděla, klidně jsem teď mohla mít zelený vlasy. V duchu napočítám do tří, než jsem se odhodla pohlédnout na svůj obraz. Má ústa otevřená v němém úžasu. V hlavě mi běhá tolik myšlenek ale nedaří se mi zformulovat ani jednu kloudnou větu. Dobrá zpráva, žádný vodník se nekoná. Vlastně mé vlasy nijak svou barvu nezměnily. Ona dívka mi je jen spletla do dvou složitých copů a ozdobila stříbrnými kroužky, lístky a hvězdičkami.
„No co na to říkáš,” zeptala se Molly, když jsem se dlouho nijak nevyjádřovala, stoupajíc si za mě, spojujíc se mnou pohled přes zrcadlo. Znovu jsem se přelétla pohledem, abych si mohla promyslet svou odpověď.” „Já.. Vypadám jinak.” odvětila jsem nakonec, ale moc dobře jsem věděla, že tohle jí stačit rozhodně nebude. „O to přece šlo ne?” pozvedla obočí. „Ale na tohle jsem se tě neptala a ty to moc dobře víš. Tak jak se teď cítíš, popiš mi ten pocit.” Nadále jsem jí už nezvládala hledět do očí, tak jsem si znovu a znovu prohlížela své vlasy. Pramínek po pramínku.
„Já... nepoznávám se. Jako bych hleděla na sebe osvětlenou reflektory. Připadám si jako když Popelka svlékne své umouněné šaty a oblékne si večerní róbu. Z neviditelné dívky je najednou střed pozornosti.” sdělila jsem jí. Molly nejspíš ovládá nějaké čáry, jinak si to neumím vysvětlit. Ta holka ze mě dokáže vytáhnout všechno. „Jen nevím jestli se mi to líbí.” dodala jsem a znovu jí pohlédla do očí. Na to už nic neodpověděla.
„Teda holka, dneska to byla jízda, rozhodně spolu v budoucnu něco podniknem.” Okomentovala náš společný čas, když jsme vycházeli ven. „Dobře, budu se těšit.” odvětila jsem. I já si dnešek užila. A Molly mě příjemně překvapila. Myslela jsem si, že se zajímá pouze o módu a kluky, a až na její povrchní chování je vlastně docela fajn. „A díky Molly, moc jsem si to s tebou užila.” Děkovně se na ni usměji. „Ale to nestojí za řeč,” mávne nad tím rukou. „Vždyť to nebyla žádná oběť. Já se taky bavila,” usměje se. „Ale teď už radši mizím.” Zahledí se někam za mě. „Měj se. ” Zamává mi a s úšklebkem na tváři odchází.
Podívám se za sebe a samovolně se mi na tváři vytvoří úsměv. Ostatně jako vždy v Gabeově přítomnosti. „Ahoj krásko, můžeme?” Políbil mě něžně na rty. Tímto malým gestem mi opět sebral slova, takže jsem zvládla jen přikývnout.
Za půl hodiny jsme už seděli v teple milkshakeového baru a usrkávali Henryho specialitu. Navzájem jsme si do detailů vyprávěli, co jsme ten den zažily. Gabe mi samozřejmě nezapomněl několikrát připomenout, jak se mu moc líbí můj nový účes, i když jsem ho neustále prosila, ať to nedělá. Zřejmě ho ale bavilo, uvádět mě neustále do rozpaků. Ale přiznejme si to tyhle jeho sladký řeči jsem milovala.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top