„Páni kdybych věděl, že máš takový talent, přihlásil bych tě na nějakou pěveckou soutěž už dávno. Jenom jsem plýtvali tvým talentem, ale toho je teď konec. A začneme rovnou hned. Na podepiš se mi tady na papír." Henry chvíli lovil něco ve své zástěře, než vytáhl obyčejný blok, který zřejmě celou dobu hledal.
„Tak zaprvé, vyhrál jsem teprve školní kolo, to o mém talentu nic nevypovídá." „Zas tak skromný před svou slečnou být nemusíš, pokud s tebou pořád ještě zůstala, je dost pravděpodobné, že už ti neuteče. Navíc tě jistě moc dobře zná, takže všechno předstírání může jít stranou." přerušil ho Henry, ale Gabe se jen tak nedal a vyrovnaně pokračoval dál.
„A za druhé," podíval se mu do očí. „Rozhodně se ti nebudu podepisovat na čistý kus papíru. Bůh ví, jakou ďábelskou smlouvu by si na něj vytiskl. Nemám v plánu ti tu zadarmo otročit přes celé letní prázdniny. Takže promiň, ale ne, nemůžu ti dát svůj podpis."
„Škoda a já už se radoval, že tentokrát bude někdo obskakovat mě. No tak snad někdy příště." vykouzlil na své tváři naoko zdrcený výraz, čímž mi přivodil, dnes už několikátý, záchvat smíchu. „Vidíš, ze své slečny by sis měl vzít příklad. Tím svým kakabusovým výrazem mi odrazuješ všechny zákazníky."
„Jasně, jasně, před otevíračkou tu máš opravdu narváno." ušklíbl se, kroutíc hlavou. Nakonec ale přeci jen pozvedl pobaveně koutky, zřejmě už nedokázal udržet svůj poker face. Vlastně jsem byla docela překvapená, jak dlouho to vydržel. V přítomnosti Henryho se nejde nesmát. Zdá se mi, že ho bůh obdařil speciálními super schopnostmi, díky kterým ví, co přesně má říci, aby dostal člověka do lepší nálady. Minimálně u mě se mu to vždy povedlo.
„A to je přesně ten výraz, který jsem chtěl vidět. Teď už vás mohu s klidem opustit. S jistotou, že se Sunny nebude muset celé rande dívat na tvůj kyselý obličej. Nemáš zač," mrkl na Gabea, který jen nevěřícně kroutil hlavou. To Henrymu vytvořilo jen větší úsměv, který rozhodně zářil pobavením.
Gabe mu na to jen něco odvětil, k mým uším to ale nedolehlo, ty stále slyšely Henryho slova, která ne a ne odeznít.
Předtím jsem jim nevenovala takovou pozornost, ale teď, když se mi neustále přehrávály v hlavě, zaměřila jsem se blíže na jejich význam.
Je tohle rande? Není to prostě jen nějaká kamaradská sešlost. Nikdo mě ještě nikdy na rande nepozval. A ani on to tak vlastně nenazval. Ale co vůbec mezi námi je? Podle Henryho jsem jeho slečna, ale můžu se za ní považovat? Ano, líbali jsem se, ale to nemusí nic znamenat. Samozřejmě, že já bych svůj první polibek nevenovala jen tak někomu, ke kterému nic necítím. Ale on to může mít nastavené jinak. Ostatně mi nikdy nepotvrdil, že chce něco víc, než přátelství.
Jo a toť vše k mému sebejistému já, které se právě rozplynulo.
„Tak jo, dobře. Nejspíš si budu muset stěžovat Henrymu, protože zřejmě něco pokazil v přípravě tvého milkshakeu." zmateně na něj pohlédnu. „Jinak si tvůj zachmuřený výraz nedokážu vysvětlit." To už jsem ho pochopila.
„Ne to nebude nutné, je skvělý jako vždycky. Jen jsem se zamysela, promiň, " osvětlím mu, než na důkaz mých slov upiju trochu toho lahodného nápoje. „Uf, to se mi ulevilo. Už jsem se začínal bát, že Henry nezvládá svou práci. Nevím, co by si bez ní počal." A zase to jejich počínání. Vykouzlilo mi jemný úsměv na tváři.
„Tak jen doufám, že to nebylo přemýšlení o mně, co tě donutilo, tvářit se takhle." Byl to z jeho strany jen další způsob, jak mě rozveselit, ale mělo to spíš opačný význám.
Sklopila jsem pohled, míchajíc nepřítomně růžovou kapalinu brčkem. V kelímku se tak vytvořil malý výr, který znázorňoval zběsilý tok mých myšlenek. Jen velikostí se lišily.
„Oh, tak přeci." prohrábl si rukou vlasy. Tohle jeho gesto jsem už důvěrně znala. Ukazoval jím svou zoufalost. „Nech mě hádat: udělal jsem zas nějakou pitomost, kterou jsem ti ublížil.” Řekl zkroušeným hlasem. „Já jen... Tohle je pro mě nový.” zašeptal, hledíc jí do očí. Dívka si byla jistá, že mohla pohlédnout až do jeho duše.
Nikdy ani nedoufala, že ho naživo vůbec spatří. A teď tady před ní stál, pravda o patnáct let mladší, avšak o nic méně krásnější, a odhaloval jí všechna jeho tajemství. Takového ho ještě neznala. Už měla příležitost aspoň z dálky poznat toho sebejistého,  okouzlujícího zpěváka i zblízka prozkoumat dopodrobna nerozhodného lehce ztraceného chlapce.
A přesto se jí zdálo, že teprve teď, jak tu jen tak rozpolceně seděl, snažíc se z jejích očí vyčíst svůj prohřešek, že teprve teď mohla zahlédnout mladíkovu pravou podstatu. Už od samého začátku věděla o jeho dobrém srdci, ale až teď spatřila jeho velikost.  Bylo náplněno soucitem, laskavostí, něhou, pár doušky naléhavosti a špetkou rozhořčení. Ale hlavně tím nejdůležitějším, láskou. A i když jsem ještě před pár okamžiky tápala, teď jsem měla jasno. Mohla jsem být hrdá,  protože část jeho lásky teď patřila i mě.
„Omlouvám se, že jsem tě uvedla do rozpaků. Za nic nemůžeš,” Omluvně se na něj usměji. Vzápětí mám ale nutkání pokračovat, když vidím, jak si oddechl, atmosféra kolem nás se rapidně změní. Nasadím laškovní tón, který se z čistá jasna objevil, stejně jako další vlna sebevědomí „Tedy pokud nepočítáš jedno zběsile bijící srdce a plíce, které z tvé vůně přestávají normálně fungovat. ” Nepřetržitě mu hledím do očí, lačníc po jeho odpovědi. Nemusím na ni čekat nikterak dlouho. 
Přepadne dopředu, lokty se zapírají o desku stolu. Převrhnutému kelímku nevěnuje sebemenší pozornost, štěstí, že už svůj milkshake stačil vypít. Dělí nás od sebe jen pár centimetrů, až pocítím jeho horký dech, který dopadá na mou pokožku, husí kůže se dostaví hned vzápětí.
„V tom případě si do mého seznamu prohřešků připiš ještě jeden, velice malý hříšný polibek. Nebo možná ani ne tak moc malý,  protože se nehodlám držet zpátky. Po celou dobu mě bedlivě sledoval, jakoby se snad bál, že mu v samém závěru zdrhnu.  Já ale už nehodlala utíkat, ne před svým štěstím, ať už bylo sebevíc nejisté. Tentokrát jsem se ho prostě rozdohla chytit za pačesy a vyždímat z něj maximum, bez ohledu na jakékoliv šrámy,  které mi může později způsobit.
A tak když spojil naše rty v motýlí polibek, vyšla jsem mu vstříc, povyšujíc ho do nebeských výšin.
Ten den jsme si to neřekli, ale oba jsme věděli, že tenhle polibek jen potvrdil ten nejšílenější pár v historii.  Nebo minimálně dosti bláznivý. Každopádně už neplatilo žádný on nebo já. Teď jsme byli my. A i když mě to nově objevené neznámo lehce děsilo, nemohla jsem se zbavit příjemného šimravého pocitu, který postupně prostupoval mým tělem společně s žárem. S žárem jež zažehnul každou mou skrytou touhu.