Tohle jsem psala já, na rozdíl od předchozích, to byly jen překlady, jak je napsáno na začátku. :-)

Leo znovu zkontroloval přístroje. Všechno fungovalo.

,,Teď se drž, hochu,'' promluvil k Festusovi. ,,Jsme skoro na místě.''

Bronzový drak v odpověď šťastně zafrkal. Leo si užíval rychlý let, když Festus najednou ztuhl uprostřed pohybu. Leo už očekával nepříjemný pád s rozplesknutím o modrou hladinu dole, ale nic z toho se nestalo. Drak prostě zamrzl ve vzduchu (ne doslova zamrzl, nebojte se, nebyla to Chioné), zůstal zaseknutý v... v čem vlastně? Leo kolem sebe neviděl nic zvláštního. ,,Jsme v neviditelném želé,'' zhodnotil situaci. Zkusil to, a překvapivě se mohl normálně pohnout. Chudák Festus očividně schytal nějaké kouzlo původně namířené proti Leovi (zase). Leo vyskočil ze sedadla a došel drakovi po krku až k hlavě.

,,Festusi?'' čekal, jestli neuslyší známé cvakání, ale to obranné kouzlo draka zřejmě celého paralyzovalo, protože nezaslechl ani skřípnutí. Blbá magie na Ógygii. Nejdřív ho nechtěla pustit ven a teď dovnitř.

,,To mi děláš naschvál?" vykřikl do prázdna. Teď, když už je skoro u cíle, se mu do cesty postaví nějaká zapomenutá kouzla. Leo se vrátil na drakův hřbet, vytáhl Archimédovu kouli a stejně jako tehdy sestrojil jednoduchou helikoptéru. Pracoval rychle a neubránil se úsměvu, když si vzpomněl, jak Kalypsó vyváděla, když zbytky původní helikoptéry přistály na jejím jídelním stole.

Když byl s prací hotový, vrátil se na Festusovu hlavu.

,,Promiň kamaráde, ale musím tě tady nechat. Věřím, že to želé se o tebe dobře postará.''

Lopatky helikoptéry se roztočily a Leo skočil dolů. Padal pomaleji, než čekal; spíš mu připadalo, že padá vodou. Najednou bariéra skončila a Leo letěl dolů jak šíp, brzdily ho jenom plátěné lopatky jeho výtvoru.

Pak uviděl Ógygii v celé své kráse (přestože měl Leo s tímhle ostrovem nevyrovnané účty, uměl ocenit jeho nádhernou přírodu). Poznal Kalypsiinu jeskyni a zahradu. A támhle je jeho přístřešek s dílnou. A pláž! A... na pláži seděla Kalypsó.

Leovi se rozbušilo srdce. Najednou byl hrozně nervózní. Kolik času vlastně uběhlo na Ógygii? Nevěděl. V rozčilení si ani nevšiml, že celý vzplál. Látka na lopatkách shořela a Leo se volným pádem řítil dolů.

Kalypsó bezmyšlenkovitě zírala na moře. Poslední dobou se často přistihla, jak s nadějí vzhlíží k obloze. Doufala snad, že uvidí velkého bronzového draka s Leem na hřbetě? Ne. Věděla, že Leo se nikdy nevrátí. Občas litovala, že mu odevzdala své srdce. Ale stejně si byla jistá, že by nenašla nikoho, komu by ho věnovala radši.

Proč jí museli sebrat i Lea? Copak už ji nevytrestali dost? Ta kletba... Na ostrov se nikdo nedokáže vrátit. A ani zatím nikdo nechtěl, pomyslela si trpce. Jediný Leo... Kalypsó znovu upřela oči k obloze... a rychle vyskočila na nohy. Přímo na ni se řítila ohnivá koule.

Leo se snažil máváním rukama zmírnit pád, nebo se alespoň vyhnout Kalypsó. Ta naštěstí včas uhnula a zakryla si oči před pískem, který vystřelil na všechny strany, jak Leo přistál. Když se prach usadil, Leo uviděl, že sedí v menším kráteru. Zase. Zvláštní bylo, že si očividně nic nezlomil. Zvedl pohled a spatřil Kalypsó stojící o kus dál. Chvíli na něj nevěřícně zírala, pak váhavě udělala jeden krok blíž k němu. Leo se opatrně zvedl (přecejenom to přistání nebylo úplně měkké) a natáhl k ní ruku. Rozběhla se a najednou ji držel v náručí.

,,Ty ses vrátil,'' zašeptala. Leo se nadechl její skořicové vůně. ,,Přece jsem ti to slíbil.'' Pomalu se odtáhla z objetí a pozorně si prohlédla jeho obličej. ,,Nemůžu uvěřit, že jsi doopravdy tady.'' Zasmál se, jakoby z něho spadly všechny starosti posledních měsíců. ,,Já taky ne.'' Naklonila se blíž k němu a nevinně zamrkala. ,,Chyběla jsi mi.'' Kalypsó místo odpovědi přitiskla své rty na jeho.

Když se od sebe odtrhli, Leo se usmál. ,,Podívej,'' vybídl ji. Kalypsó zaklonila hlavu, aby viděla, kam ukazoval. ,,Co...?" Leo rozevřel dlaň a z ní vylétla světlice, která se na nebi rozprskla v menší ohňostroje. Kalypsó obrátila pohled k Leovi. ,,Piknik na pláži?" navrhla. Leo byl rozhodně pro.