Harry byl zoufalý. Byl v sedmém ročníku a stále neměl žádné zkušenosti s láskou. Nebyl si vůbec jistý sám sebou. Jeho nejistotu ještě podporoval fakt, který ho na jednu stranu děsil a na druhou přitahoval. Začínali se mu totiž líbit muži, tedy jen jeden jistý muž...
Přišel na to vlastně náhodou. Jednou, když byl u Snapea kvůli trestu a pomáhal mu vykošťovat vosomůry, se lehce dotkl jeho ruky, když mu podával stříbrný nůž. Ten dotyk v něm vyvolal znepokojující pocity.

I Severus si všiml, že je Harry poněkud nervózní. Proto ho po očku sledoval. Líbilo se mu, když Harry na toto jeho počínání reagoval ještě intenzivněji. Zčervenal a začaly se mu neuvěřitelně třást ruce. Když mu je potom chytil, aby si náhodou neufikl prst při krájení, Harry trochu zpanikařil a vyškubnul se mu.
Snape ho rád provokoval a dráždil. Vyžíval se v tom, ale dnes mu Harryho chování přišlo poněkud zvláštní.

Že by to znamenalo... ne to jistě ne, vždyť je to Potter. On mne přeci nenávidí, nebo že by to přeci jen bylo jinak?

Později večer zažehl oheň v krbu pomocí hůlky. Nalil si skleničku whisky, posadil se a přemýšlel nad tím, proč byl Potter z dneška tak nervózní. Díval se do plamenů a vzpomínal na svá nejrůznější setkání s tímto chlapcem. Nikdy dřív se takto neprojevil. A proto Severus nějak nechápal proč teď, když za dva měsíce skončí škola a Potter odtud navždy odejde.

***

Harry ležel v posteli s otevřenýma očima a nemohl usnout.

Sakra kdybych tak měl lektvar na spaní. Musí mi dojít zrovna dnes, když potřebuju opravdu spát? Co kdybych si pro něj šel? V učebně lektvarů přece musí Snape nějaký mít, ne?

Tiše vyklouzl z postele, vytáhl neviditelný plášť a vykradl se z pokoje. Bylo po půlnoci a tak ve společenské místnosti nikdo nebyl. Nasadil si plášť a vyšel z portrétu Buclaté dámy.
Pomalu došel až do sklepení. Kouzlem si otevřel dveře od učebny lektvarů. Naneštěstí dveře příšerně vrzly. V tomto téměř posvátném tichu, tento zvuk zněl jak motorová pila. Harry raději rychle zalezl do třídy. Doufal, že to nikdo neslyšel.

Když zavřel dveře, shodil se sebe plášť a zapálil koncem hůlky dvě svíčky. Procházel každou poličku, kterou tu viděl, aby lektvar našel. Bylo jich tu mnoho a trvalo dlouho než našel, co hledal. Sebral lahvičku z police a chystal se odejít, když v tom...

***

Severus sebou trhl, usnul u krbu. Oheň pomalu dohoříval a jeho vzbudilo hlasité vrznutí dveří.

Co to? Že by někdo vešel do učebny?

Potichu vstal a šel se podívat, co se děje. Jeho ložnice sousedila s učebnou lektvarů. Dveře do jeho ložnice zakrýval dlouhý, černý závěs. Harry si proto nemohl všimnout, že se na něho Snape dívá. A díval se docela dlouho, také bylo na co. Harry měl na sobě jen trenky. Jeho dobře stavěná postava, házela stíny v mihotavém světle svíček. Severus naprázdno polkl.

Merline, ví vůbec, jak je přitažlivý?

Když Severus spatřil, že Harry našel to, co hledal, a chystal se už odejít, vyšel ze svého úkrytu.

"Přistižen při činu, pane Pottere?" řekl svým typickým jízlivým hlasem.

Harry sebou tak trhl, až upustil lahvičku s lektvarem na zem. Rozbila se a na podlaze se objevila fialová skvrna.

"Stále takové nemehlo," podotkl Severus pobaveně a kroutil při tom hlavou.

"Já... pane profesore... omlouvám se. Já... jsem jen," snažil se Harry nějak vysvětlit svou přítomnost zde.

"Jen jste kradl. Nemýlím se že, pane Pottere?" dokončil za něj Severus větu.

"Ne, no vlastně... ano. Potřeboval jsem ten lektvar," svěsil Harry hlavu.

"Co se stalo? Pan Potter pro jednou mluví pravdu a nesnaží se mi něco nalhat? Musíte být vážně zoufalý," rýpl si Severus. Přešel k němu, kouzlem spravil lahvičku a přečetl si štítek. Chvíli přemýšlel a pak promluvil.

"Nemůžete spát, Pottere?" řekl Severus o poznání příjemnějším hlasem.

"Ano, pane profesore. Došel mi můj vlastní lektvar a tak jsem si řekl..."

"Že ukradnete lektvar z mých zásob," skočil mu do řeči Snape.

"Chtěl jsem si ho půjčit, udělal bych nový a vrátil bych ho," snažil se Harry vymluvit.

"Pottere, nejsem dnešní. Nesnažte se mi tu něco namlouvat!" zvýšil Severus trochu hlas a Harry svěsil hlavu.

"No, co s vámi, Pottere? Napadá vás nějaký přijatelný trest?" řekl po chvíli Severus.

"Já nevím..." pokrčil Harry rameny.

"Bez fantazie, jako vždy," ušklíbl se Severus.

Harry se chtěl ohradit, ale pak se zarazil. Všiml si totiž, jak se na něho Snape dívá. Severus ho propaloval pohledem, ale nebyl to pohled, který naháněl strach. Byl jiný, plný touhy a očekávání. Lačný.

Severus pomalu přešel blíž k Harrymu, který se chtěl instinktivně stáhnout do ústraní, ale bohužel za ním už byly jen dveře. Nebylo úniku.

Když už byl Severus jen kousek od něj, začal se Harry třást. Možná to bylo chladem, ale spíše tak trochu strachem a touhou, co se bude v příštích okamžicích dít.

I Severus se vnitřně chvěl, ale protože se na rozdíl od Harryho dokázal ovládat, navenek nedával nic znát. Přistoupil k němu ještě blíž. Teď se dotýkal tělem jeho hrudníku. Harry se stále chvěl a jeho třes začínal být nekontrolovatelný. Rozhodně mu nepomohlo, když ho Severus objal, aby přes něj přehodil svůj plášť. Pak mu zašeptal do ucha: "Klid, Pottere, nechci vám ublížit."

To v Harrym vyvolalo mnoho emocí najednou.

Co se mi tím snaží říct? Že by snad... ne to nemůže být pravda.

"Já myslel, že... že mě nesnášíte," vypravil ze sebe s námahou.

Severus se pousmál: "To není tak docela přesné, pane Pottere. Definoval bych to jinak. Dříve jsem vás neměl zrovna v oblibě." Mluvil klidně a přitom objímal Harryho, který se stále chvěl.

"A teď?" vysoukal ze sebe slabým hlasem.

"To snad můžete odhadnout, Pottere," ušklíbl se Severus

"Já nevím... nejsem zrovna zběhlý v... těchto věcech," řekl Harry popravdě.

"Co míníte těmito věcmi? Nejsem si zcela jist zda vám rozumím," potrápil ho Severus. Dělalo mu dobře, když viděl, jak se Harry červená.

Miloval jeho rozpaky. A nejen to, líbil se mu celý. Postava, oči, charisma. Byl prostě dokonalý a Harry sám si to sotva uvědomoval, což ho dělalo ještě víc přitažlivějším.

"No já... myslím..." řekl a Harry ale potom zmlkl. Přeci mu nemůže říct, že nikdy s nikým nechodil...

"Asi vám budu muset pomoci," řekl Severus.

Svou rukou jemně přejel po Harryho hlavě. Vjel mu do vlasů a pak dolů na obličej. Jemně se dotýkal jeho lícních kostí, pak se přesunul na jeho rty. Palcem přes ně přejel. Harry začal rychleji dýchat, ale neuhnul, vydržel jeho laskání.

Pak si Severus oběma rukama přitáhl jeho hlavu. Jazykem pomalu přejel přes horní a potom přes dolní ret. Jemně ho do něj kousl. Harry zasténal.

"Co to děláte, pane profesore?" vyrážel se zebe Harry mezi vzdechy.
Severus se přesunul k jeho uchu a zašeptal: "Nic co by se vám nelíbilo," druhou rukou mu sáhl do klína. Harry byl vzrušený.

"Ehmm..." snažil se chlapec protestovat.

"Pottere, chci vám jen pomoci, když nejste zběhlý v těchto záležitostech, jak jste sám řekl. Nechcete již konečně získat nějaké zkušenosti, hm?"

Pak se Severus opět vrátil k jeho rtům. Přejel po nich zlehka jazykem s poté spojil je v polibek. Pomalým tempem, aby si na to stihl Harry zvyknout a přizpůsobit se, pohyboval jazykem v jeho ústech. Když polibek skončil, Potter ještě chvíli stál se zavřenýma očima a vychutnával si ten pocit.
Severus si ho prohlížel. Bylo téměř jisté, že Harry je stále panic.

Když se Harry vzpamatoval, uviděl, jak mu Snape podává jeho neviditelný plášť.

"Tohle si tu nezapomeňte... Můžete za mnou přijít na další lekci. Pokud budete mít zájem," zvedl Severus koutek k úsměvu.

"Vážně?" nevěřil chlapec svým uším.

Severus přikývl a pak otevřel dveře. Harry však nikam nespěchal.

"Na co ještě čekáte, Pottere?" zavrčel Severus.

"A můžu přijít zítra?" zeptal se nedočkavě, když vycházel ze dveří.

Severus se jen nepatrně usmál a přikývl. Harry se zazubil a pomalu se vydal na svou kolej.

***

Snad se vám začátek líbil 😉