Constance
Zhluboka jsem se nadechla a otevřela jsem dveře, za kterými čekala moje maminka.
  ,,Constance měla si pravdu. Je tady." řekla mi okamžitě, ale když viděla, že na její informaci, kterou mi právě řekla, nijak nereaguji, mírně se zamračila.
  ,,Drahoušku děje se něco? Jsi bledá."
  ,,Nic se neděje maminko, půjdu pozdravit mého budoucího manžela." odpověděla jsem jí a jako ve snu jsem kolem ní prošla. Cítila jsem, že mě užasle sleduje, ale neotočila jsem se.

O pár chvil později v trůním sále
  ,,Proč bych se měla podvolit vaší vůli a vaším výhružkám?" zeptala jsem se zahalené, vysoké, mužské postavy, jež se opírala o dřevěnou hůl s červeným kamenem na svém vrcholu, který mu končil vysoko nad hlavou. Ani se nenamáhal odhalit nám svou tvář.
  ,,Protože nemáte na vybranou princezno. Když se nestanete mou ženou, zničím celé vaše království." promluvil divným, hlubokým hlasem ze kterého naskakovala husí kůže.
  ,,Jen plané řeči." odsekla jsem, a než mě tatínek stačil zadržet, pokračovala jsem.
  ,,Nevěřím vám a nestanu se vaší ženou jen proto, že mi to přikazujete!"
V tu chvíli se jeho hůl rozzářila rudým oslnivým světlem a jeho paprsek zničil jeden ze sloupů, které drželi strop.
  ,,Dost!" vložil se do toho tatínek a postavil se. Maminka si mě stáhla do náruče.
  ,,Nemáte na výběr princezno. Budu očekávat vaší odpověď co nejdříve."
S těmi slovy se vypařil jako ranní mlha a nic tu z něj nezbylo. Jen spoušť.
  ,,Tys tomu dala drahá Constance." promluvil jako první tatínek a já se vytrhla královně z rukou.
  ,,Jestli si myslí, že se mu podvolím jako nějaké zvíře, tak to se plete!" zakřičela jsem v naději, že mě i dotyčný, komu slova patřila uslyší, a vyběhla jsem ze sálu zpět do svého pokoje.
Až teprve tam jsem se dala do pláče. Nebyla jsem vůbec tak statečná jakou jsem se snažila před tím čarodějem být, bála jsem se, bála jsem se svého osudu s ním a nechtěla jsem souhlasit.
Večer téhož dne, když Karina odnesla nedotčenou večeři za mnou přišli král a královna. Nechtěla jsem s nimi mluvit a ani je vidět a tak jsem se postavila čelem k oknu.
Za tu dobu, kdy jsem byla zavřená jen sama se sebou, jsem si uvědomila jednu věc. Ať už se mi to líbí nebo ne, budu si muset toho čaroděje vzít. Nechci aby moji tvrdohlavostí trpěli lidé z našeho království.
  ,,Constance, omlouvám se, že jsme ti nevěřili." začal tatínek a já slyšela kroky až ke mně. Zvedla jsem ruku nad rameno aby pochopili, že nechci aby ke mně chodili.
  ,,Constance buď přeci rozumná. Musíš si ho vzít, jinak na celé království uvrhne hroznou kletbu." přemlouval mladou dívku král a její otec v jedné osobě.
,,Ale Johane, víš jak bude to nebohé dítě trpět?" obhajovala svou dceru královna. Neviděla ráda svou jedinou dceru takto nešťastnou, ale i ona sama věděla, že ta svatba se musí uskutečnit.
,,Tatínku, já vím, že je to nutné...ale...já nechci. Snila jsem o princi, hodném princi který mne bude milovat..." promluvila po dlouhé chvíli dívka stojící u okna. Uklidňovala se pohledem na moře, které obklopovalo jejich zámek.
  ,,Já vím drahá a bůh je mi svědkem, že přesně tohle bych si pro tebe přál. Bohužel osud nám nepřál a proto je to tak jak je."
Král jí vzal za ramena a otočil si její smutnou tvář k sobě. Dívka k němu zvedla své blankytně modré oči.
,,Musíš to udělat Constance. Pro celé království." řekl smutně a svou nebohou dceru objal. Měl sice ještě dva syny, ale dceru měl pouze jedinou.
,,Já to nepřežiji." vzdychla královna a ztěžka dosedla na obrovskou postel v pokoji své dcery.
,,Maminko, jestli to zachrání celé království...udělám to."
Král se smutně usmál. Věděl, že Constance, ač se jí to nelíbilo, udělá co je potřeba. Ovšem ani on z toho neměl radost a býval by si přál být o něco mladší aby mohl čaroději vzdorovat.
,,Dobře drahá, stanovíme termín svatby na ode dnes za týden. S tím by mohl souhlasit." řekl král a obrátil se na svou zdrcenou královnu a manželku. Ta jen přikývla a dala si obličej do dlaní. Nikdy by si nebyla myslela, že její dceru potká tak hrozný osud.
,,Maminko...bude to v pořádku." konejšila jí Constance a klekla si k jejím nohám. Královna zvedla hlavu a pohladila princeznu po hnědých vlasech, které zdědila po ní.
,,Holčičko moje..." zašeptala a pohladila Constance po hlavě.
Potom co tatínek a maminka odešli jsem vyšla na balkón. Zábradlí pořád chybělo a mě vítala chladná noc. Možná jsem doufala, že uvidím toho malého, černého ptáčka, nebo Eliota samotného, ale nebyl tu.
Opravdu mě opustil, přesně tak jak řekl.

♡♡♡
Čauky:) Tak jsem tady s další kapitolou. Jak jste si všimli tady je i náš prolog. Co myslíte jak to bude dál pokračovat?
Chci znovu upozornit že máte poslední šanci přečíst si příběhy já vlkodlak a jeho druhý díl Forest nejvyšší vlkodlak. 1.dubnem tento příběh mažu z wattpadu.
Další upozornění se týká soutěže která probíhá v "příběhu" soutěže. Určitě se mrkněte a zúčastněte se :)
Další kapitolu přidám v úterý 28.3.2017.
Beatrisie Rosseau
♡♡♡