Jonghyun vyhledal v kontaktech telefonu jednoho svého známého, jistého idiota, jemuž neprodleně poté zavolal. Přiložil si zařízení k uchu a za rytmického bubnování konečků prstů o dřevěný stůl vyčkával, než to přijme. Trvalo to vážně dlouho, mezitím se do jeho přemýšlení vnutil svým hlasem G-Dragon.

,,Co to jako děláš?" podivil se jeho chování. Zdál se mu podezřelý, opravdu podivný, povytáhl nad jeho činem obočí. Něco se mu nezdálo, Jonghyun jistě něco plánoval. Něco tomu blonďákovi došlo. Ale co to mohlo být? Neměl nejmenší tušení. Hádal ale, že se vše brzy dozví.

Jakmile Jonghyunův známý hovor konečně zvedl a na druhé straně dal vědět, že je přítomen, Jonghyun se dal bez váhání do řeči. ,,Zdravíčko, Baekho, tady Nightmare. Máš chvilku čas? Mám na tebe dotazy, na které mi jistě rád odpovíš, protože se týkají Taemina a Rena, těch dvou zpěváků, které máš tak rád."

Tohle byl geniální nápad. Nikdo nebyl jejich větší fanoušek než Baekho. I když on by se možná osobně považoval za fanynku. Každopádně si JR musel odtáhnout mobil půl metru od ucha, protože blondýn na druhé straně začal vyvádět, přesněji řečeno ječet. Určitě by ho v tu chvíli nejraději objal a dal mu pusu přes polovinu tváře, jak byl šťastný, že se o jeho miláčky Jonghyun zajímá.

,,Co bys chtěl vědět? Co mají rádi? Jak dlouho jsou spolu? Kde žijí? Nejoblíbenější barvy, jídla, filmy, seriály? Skutečná jména? Názvy písní? Tak co? Řeknu ti všechno! Yes! Konečně budu mít někoho, s kým si o nich popovídat, yay!"

Zdálo se, že ho skutečnost Kimova zájmu o TaeRen dost potěšila, ale tu bezmeznou radost mu musel Jonghyun trochu zkazit. Nemyslel to špatně, ale spousta těch informací by mu nyní byla k ničemu. Teď potřeboval pouze jedinou věc: ,,Zjisti mi, kde jsou. To teď potřebuju nejvíc. O zbytku mi popovídáš pak, ju?" Přeci jen, náplní jeho mise bylo i nasbírat co nejvíce informací o Renovi, kterého prvně musel najít a nenechat se u toho chytit.

Od Baekha se dlouho neozvalo nic, až si Jonghyun i poslouchající G-Dragon mysleli, že se ho to dotklo a zavěsil. Přitom ani jednomu z nich nepřišlo, že by v tom bylo něco urážlivého či tak něco. Naštěstí pouze potlačoval dech, jak jim o několik vteřin později vyžvanil a slíbil, že to ihned zjistí a zavolá jim zpět. Tehdy opravdu hovor přerušil a z telefonu se nadále linulo jen takové to otravné pípání.

Když GD s Jongem čekali na jeho odezvu, došel si tmavovlásek ještě pro jeden čaj, protože ten svůj už stihl vypít a v této situaci se přímo vybízelo, aby si zaskočil pro nový. Mělo to být ještě hodně zajímavé - alespoň to si myslel. Druhý v době jeho nepřítomnosti u stolu vyhledal v kapse všudypřítomná sluchátka a zapojil je do telefonu, aby příští hovor G-Dragon dobře slyšel. Nepochyboval o tom, že mu došlo, o co se jedná.

Nemuseli čekat dlouho, Sadist se sotva s vyvoleným čajem stihl vrátit a telefon začal vyzvánět. Nasadil si jedno sluchátko stejně jako Jonghyun a zapojil se do již probíhajícího hovoru.

,,Tak?" vyptával se JR nedočkavě. Pokud to Baekho nedokázal zjistit, pěkně mu vyčte, že není pořádný fanoušek, neboť by to jinak věděl. To však nebyl tento případ. Baekho přeci také patřil do jejich společnosti vrahů a zlodějů, takže by to pro něj nebylo nic těžkého ani normálně. Pro něj se jednalo spíše o příjemnou změnu.

Kimovi zapípala v průběhu hovoru zpráva, přesněji MMS od Baekha. ,,Poslal jsem ti fotku, kterou Taemin zveřejňoval asi před deseti minutami na instagramu. Je tam fotka s Renem v nějaké kavárně. Za jejich zády je na zdi velký nápis tý kavárny, takže by pro tebe neměl být problém to najít. Spokojen?"

,,Jsi úžasnej. Díky, Baekho," poděkoval mu JR s úsměvem, který nemohl spatřit, a obrátil své jiskrné oči k G-Dragonovi. Ten na moment ztuhl, Nightmare působil až tak... šťastně, troufal si říct. Donutilo ho to pozvednout koutky do příjemného poloúsměvu, aby mu to z části oplatil.

Hovor po několikeru děkování vypnuli, vypojili sluchátka a nedočkavě rozklikli fotku, již jim blondýn poslal ve zprávě. Spatřili hnědovláska, což byl Ren, a vedle něj blonďatého Taemina s bizarním účesem. Ty známé tváře nešlo nepoznat. Na oslavu toho, že je tak snadno našli, se GD hluboce napil z šálku čaje, který chtěl nabídnout i Jonghyunovi, jenž měl svou kávu vypitou, ale to by mu nemohl padnout pohled na název kavárny, v níž se hvězdy měly nacházet. Málem všechen čaj vyprskl na svého společníka, jemuž to došlo při prvním mrknutí. Byli ve stejné kavárně jako ti dva!

Kim se zvedl tak prudce, že převrhl vlastní židli. Byla to mikrosekunda, ale on hned věděl, jak si získat pozornost těch dvou, kteří tu někde okolo seděli. Herec byl vždycky dobrý, proto pro něj nebyl problém vykouzlit ve svém obličeji smutně-naštvaný výraz a k tomu několik zoufalých slziček.

,,Rozcházím se s tebou! Už mi nelez na oči!" křikl přes celou velkou místnost na šokem ztuhlého G-Dragona. Ruch uvnitř ustal, jeho hlas se rozlehl jako ozvěna. Nejlepší způsob, jak přelstít nepřítele, je přelatít přítele. Perfektně to zabralo. Tmavovlásek sice neplakal, ale jeho vyjukaný pohled dával jasně najevo, že je z JRova prohlášení úplně mimo. Přesně jak bylo třeba.

Kim se rozeběhl k záchodkům, které spatřil při hledání místa k sezení, a periferním viděním zkoumal všechny v okolí. Ti se dívali buď na zmateného G-Dragona, nebo na něj, jak běžel skrze kavárnu. Tímto způsobem se podařilo JRovi navázat kratičký, uplakaný oční kontakt s hnědovláskem nesoucím jméno Choi Min Ki. Získal si pozornost svého cíle, aniž by se o to nějak musel snažit.

Zabouchl se v jedné z kabinek a otočil klíčem, přičemž setrvával v hraném pofňukávání a slzení. Ti dva byli spolu, to se nedalo vyvrátit. A gayové vždy bývali trochu holčičatí, citlivější. Takže očekával, že když jim dojde, že se právě rozlomil mužský pár, jako poradci půjdou jeden k jednomu a druhý k druhému, aby nevyvolali moc rozruchu.

Nemýlil se, jeho mysl byla bystrá jako obvykle. Zaslechl zavrzání dveří - pokud to byl G-Dragon, tak toho idiota rozčtvrtí. Jonghyun ze sebe vydal něco, co se podobalo tlumenému vzlyku, načež se opřel čelem o dvířka kabinky. Pokoušel se znít co nejvíce utrápeně, že už prostě dál nemůže. Tím by si mohl získat srdce onoho člověka, který, jak doufal, ho sem přišel utěšit.

,,Haló, už neplakej." Malou chodbičkou před kabinkami chvilku rezonoval hlas příchozího člověka. Jonghyun si byl jist jen tím, že to není hlas GDho, tudíž to mohl být kdokoliv. Přišel mu však povědomý, jako kdyby ho jeho duše znala, protože i jen tři taková slůvka pocházející z jeho úst mu zahřála duši. Jak to bylo možné?

Jonghyun dlouze popotáhl a odemkl dvířka, pomalu z nich vylezl. Nenalézal odvahu se podívat, kdo to za ním přišel. Navíc byla hloupost vylézt ven jen proto, že prvně příchozí promluvil. Sakra! Jonghyune, ty idiote! peskoval se za to ihned v duchu. Setřel si několik slziček. Vžil se do své role tak moc, že ty slzy přestaly být hrané, ale z části je nahrazovaly skutečné. Bylo to tím, jak hřejivě a přívětivě cizí hlas zněl.

,,Ale noták, žádné slzičky, jinak nedostaneš dortíček, ano?" Hnědovlásek se ke Kimovi přiřítil tak rychle, že do něj málem narazil. Tuto nehodu mu vynahradil medvědím objetím tak silným, jako kdyby mu chtěl zlámat všechny kosti v těle. Dle bližší analýzy Jonghyun zjistil, že se jedná o Rena, jeho cíl.

,,Ne-nechci dortík, ne-nechci už odsud ni-nikdy vylézt," vykoktal ze sebe blondýn. Svou hlavičku zabořil do útulného přítmí mezi Renovým ramenem a jeho krkem, z větší části se dotýkal holé kůže na krku a nechal ji smáčet svými slanými slzami plnými žalu. Tvořily na ní úzké cestičky, zanechávaly za sebou sotva viditelnou slanou stopu. Aby druhému vrátil tu sílu v objetí, omotal kolem něj ruce tak pevně, až to vypadalo, že je v křeči - tomu však neodpovídala jeho třesoucí se ramena pod náporem vzlyků. ,,A-ať jsi, kdo jsi, pro-prosím, zůstaň se mnou chvilku... já... já to jinak ne-ne-nerozdýchám..."

Ren se nad ním slitoval a dlouhou dobu s ním zůstal v té samé pozici na tom samém místě. Hladil ho po zádech i vlasech, utěšoval ho celým svým tělem. Zdálo se, že nepojal žádné podezření o nepravosti Jonghyunova pláče, který se současně spojil i s plášem opravdovým, který JR neovládl.

Zanedlouho, pravděpodobně díky Minkiho přítomnosti, Kimovy vzlyky pomalým tempem ustaly a vrátila se mu z části jeho osobnost. Připadal si zvláštně. Neplakal, nikdy, a teď mu přišlo, jako kdyby ty slané krůpěje nemohl ničím zastavit, nedokázal je potlačit a nadobro uzamknout v té chladné, nedostupné schránce uvnitř svého srdce. To hřejivé, laskavé teplo sálající z Renova objetí mu podvědomně připomínalo něco, co kdysi znával. Jako kdyby byl ten hnědovlásek někdy dávno jeho součástí, býval mu nějakým způsobem blízký. Ač pro něj byl Ren neznámý, tajuplný, záhadný, ta jistota a bezpečí vycházející z jeho bytosti rozehřívala Jonghyunovu zmrzlou duši.

,,Už se cítíš lépe?" otázal se ho s úsměvem Choi, když si všiml, že již blondýnovo hrdlo neopouští trýznivé zvuky. Jemně jej od sebe odtáhl, aby si ho lépe prohlédl, ale Jonghyun jejich mezeru ihned minimalizoval. Svou těžkou hlavu si položil pro změnu na hnědovláskovo druhé rameno.

,,Nepouštěj mě..."

Minki zamrkal a po krátkém zaváhání ho objal znovu, ne však tak pevně jako předtím. Stal se hadrovou panenkou uzpůsobenou pro Jonghyunovo vylévání citů, o nichž blonďáček ani nevěděl, že je vlastní. Bylo to poprvé po dlouhé době, kdy mu byl dopřán tělesný dotek s někým jiným než jeho oběťmi. Sprostě Rena zneužíval.

,,Neopustím tě, mé dítě..." pošeptal mu do ouška hnědovlasý, bezděčně mu při tom sjel dlaněmi na boky a obkroužil mu je kolem pasu. Jonghyunovi nemusela Choiova slova připadat normální, ale rozhodně ho nebude z ničeho podezřívat, tím si byl Ren jistý. Pouze on věděl, jaký přesně mají tato slova smysl, skrytý význam.

Blondýnkova duše se zatřepotala, zachvěla se a do očí mu znovu pronikly slzy, které úspěšně potlačil. Ren působil jako ta nejmilejší, nejpříjemnější osoba. Potkali se prvně, přesto se však zdálo, jako kdyby se dávno znali a toto nebylo jejich první setkání.

Kdosi zaklepal na dveře, načež se ozval dřevem ztlumený hlas. Podle tónu a oslovení šlo poznat, že se jedná o Taemina. ,,Rennie? Pojď s tím malým ven. Posadíme se, objednáme si kávu a vše si vysvětlíme, ano?"

Kimovy oči se náhlým strachem z nepředvídatelného rozšířily, přestože uvnitř potěšením vykřikl. Vyšlo to! Přesně, jak předpokládal. Herec byl výborný, musel se pochválit. Podvědomně sklouzl k Leaderovi, co ten by asi řekl. Co vůbec dělá? zamyslel se na moment, zatímco ho Ren táhl k východu z místnosti a on mu nevzdoroval.

Páni, máme tu nějakou sedmou kapitolu... to je krása.^^
Co myslíte, co asi Jonghyunův Leader dělá? :P