,,Můžeš jít," řekl mu Ren. Na tato dvě slova mladík celou dobu čekal. Neřekl ani prosté děkuji, prostě vystřelil z místnosti jako raketa, aby byl co nejrychleji pryč.

Měl jasný cíl. Přestože z Renova příkazu Taeminovi pochopil, že dnes i zítra bude doma s G-Dragonem, rozhodně neplánoval zůstat uvnitř. Nikomu neslíbil, že bude hodný, takže ačkoliv byl svému Leaderovi vděčný, že jej ošetřil, musel ho kvůli svým zájmům tak trochu zradit. Sjel do nejnižšího patra, kde bydlel RapMonster s Jiminem, a využil jejich byt k tomu, aby po bočním schodišti slezl úplně dolů. Divil se tomu, že ho nevyhodili.

S hlubokým nádechem již podruhé toho dne stanul na chodníku. Přemýšlel, kde nechal svou čokoládu, ale nějak mu to bylo jedno, když mu došlo, že si může koupit jinou. Opět vyhledal v telefonu mapy, protože se na novém místě stále moc nevyznal, a silně se mu ulevilo při zjištění, že se knihovna nachází přesně na druhou stranu od místa, kde si kupoval jídlo a pití posledně. Ano, správně. Mířil do knihovny.

Možná by někomu mohlo připadat divné, že tak schopný vrah jako proslulý Nightmare vyhledá knihovnu místo toho, aby si našel informace někde v databázi. Nicméně, Jonghyun se považoval za muže ze staré školy, přestože to vyznívalo spíše ironicky. Navíc věděl, že to, co hledá v jejich systému nenajde. Tam nikdo neměl ani páru o tom, že by mohla existovat nějaká magie.

Dnešní den pro něj byl plný překvapení. Dostal nápovědu k hádance, potkal dvě nadpřirozené osobnosti a nedostal seřváno od Rena za to, že se porval. Třeba o tom Ren celou dobu věděl a byla to pro něj zkouška, do které se ve výsledku beztak zapletl někdo, o kom Minki neměl ani ponětí...

Zavrtěl nad tím hlavou. Ren byl sice génius, ale byly věci, co předvídat a sledovat nemohl. Mohl sledovat jeho, špehy by na to jistě měl. Ale to, kdo se mu postavil do cesty, nijak vědět nemohl. Kdyby o tom věděl, musel by kontrolovat i všechny nepřátele. A to bylo prostě nemožné.

Další zavrtění hlavou a přidání do kroku. Pokusil se všechny své myšlenky hodit do jednoho pytle, aby na ně už nemusel myslet. Knihovna. Knihovna. Knihovna. Knížky! Jak dlouho už na žádné nesáhl. Možná naposledy jako dítě nějakou četl, ale to bylo už pěkně dávno. Přiznával si to horko těžko, ale dost se tam těšil.

Uběhlo několik minut a on tam jako natěšený jednorožec doskákal. Tento popis byl sice absolutně nepřesný, ale několik jedinců by jej tak jistě nazvalo i tak. Prošel přes vstupní terminál, který kontroloval, jestli nekrade nějaké knihy, a namířil si to rovnou na informace. Netušil totiž, kde by magický oddíl mohl nalézt.

Jedna mladá knihomolka - ehm, slečna na informacích - mu poradila, že by fantasy knihy o magii a kouzlech měl najít v prvním patře úplně vzadu vpravo. Vydal se tedy dle jejích instrukcí do prvního patra přesně na ono místo. Bingo! Měla pravdu. Teď už jen odstranit hlouposti a pokusit se najít to pravé.

Zhruba další půl hodinu hledal jedinou knihu, která odpovídala jeho představám. Nebyly to žádné pohádky a už podle obalu poznal, že to bude mít souvislost s tím, co se mu stalo. Koženou knihu totiž zdobilo sedm symbolů: andělské křídlo, ohnivý ocas, roh, temná spirála, mrak, rudá růže a černá silueta. V křídlu poznal Taeyeon, v ocase Hyunu. Přesně proto věděl, že ta kniha je pro něj ta správná.

Odnesl si ji na blízký stolek, kam se usadil. Byla pěkně tlustá, takže mu hodně dlouho potrvá, než ji přelouská. ,,To by chtělo kafe," zamumlal si pro sebe. Měl za to, že dole u informací viděl kávovar, ale nebyl si dost jistý. No, za zkoušku to stálo.

Knihu nechal na stole a opustil na několik krátkých chvil své místo. Kávovar nalezl, jen někde jinde, než se domníval. Knihovna měla svůj vlastní bufet, kde se káva prodávala. Samozřejmě toho zneužil a ačkoliv byla silně předražená, jedno dvojité espresso si objednal. Bylo horké, ale i tak ho upíjel už při cestě nahoru. Málem kvůli tomu na schodech zakopl.

Dřív však, než se stihl vrátit, jeho místo bylo obsazeno jistým okupantem. Znuděně si podpíral hlavu a druhou rukou listoval v knize, kterou si JR vypůjčil. Jakmile zpozoroval, že se její částečný majitel vrací, s úsměvem se vyhoupl na nožky.

,,Potřebujete něco?" oslovil jej Jonghyun neutrálně. Nechtěl se pouštět do sporu, ale mladík si musel všimnout toho, že to místo již bylo obsazené. Otevřená kniha o tom svědčila. ,,Pokud ne, tak jděte, prosím, stranou a nechte mě v klidu číst."

Černovlásek na to nic neřekl, jen s úsměvem poodstoupil a nechal jej se posadit. Pak vyskočil na stolek a usadil tam své pozadí, čímž málem Kimovi vylil kávu. ,,Máš tu zajímavé čtení, co jsem koukal. Myslím, že Jackson by ti o tom mohl říct víc. Je podobnýma věcma posedlý."

Jonghyun na něj nechápavě zamrkal. ,,Jakej, proboha, Jackson? Mazej, vůbec nevíš, co to tu mám rozečteného," snažil se jej Hyun odehnat. Nějaký další podivín. O toho zájem opravdu neměl.

,,Jsem Junior, těší mě," zavrkal na něj mladík. Evidentně se mu odcházet nechtělo, protože se na stůl položil bokem a hlavu si podepřel rukou podobně jako předtím. ,,Ale noták, Nightmare~" oslovil jej, ,,ty přeci víš, o koho jde. Víš, kdo je Jackson. Copak ti nic neříká přezdívka Medium? Huuuh? Já vím, že to víš, zlatko~"

,,Zlatko?" To byl pro Hyuna mnohem větší šok než to, že se před ním zjevil mladík z podsvětí, který moc dobře věděl, proti komu právě stojí. ,,Jsi snad gay? Nebo se mě jen snažíš vyprovokovat?" Nečekal ani na odpověď. Pro něj tohle nemělo smysl. ,,Jdi pryč. Žádného Jacksona ani Medium neznám," zalhal. ,,Baj baj, bejby."

Junior zavískal a posadil se. ,,Jaké to překvápko," zamumlal si a protáhl se. ,,Já měl celou dobu za to, že znáš celou naši skupinku, a to včetně našeho Leadera BamBamieho~" Teatrálně si povzdychl. ,,Ach, co teď jen budu dělat? BamBamie se na mě bude mooooooc zlobit, když zjistí, že jsem tě nedovedl domů."

,,To máš ale smůlu," odvětil jízlivě JR, ,,a mě to tak moc trááápííí. Všiml sis toho, co je cítit ve vzduchu? Cítíš ten nezájem?" Už ho začínal mít dost. Chtěl si v klidu číst, ale tenhle maniak jej od čtení stále odrazoval a upoutával jeho pozornost. Chytal z něj tik.

,,Hmmm," zamyslel se černovlásek, ,,ne. Necítím. Ty jo? Asi máš fakt dobrý čich. Nejsi náhodou pes? Haf, haf? Haf haf haf?" snažil se s ním dorozumět štěkáním. Moc účinné to nebylo. Ba naopak to způsobilo, že se JR rozhlédl a poté mu ubalil takovou, že Junior z toho stolu sletěl.

Jonghyun si konečně dopil kávu. Tvářil se u toho stejně klidně a chladně, jako když si ji kupoval. Nemohl se přeci projevovat jen kvůli nějaké hromádce neštěstí, která se rozhodla, že mu zkazí už tak zkažený den. ,,Jak jsem řekl," promluvil naposledy k černovláskovi, než se zvedl a namířil si to k odchodu, ,,baj baj, bejby."

Věnoval mu poslední pohled, než se i s knihou vydal na informace. Tam si nechal během několika minut vytvořit knižní účet, aby si mohl knihu vypůjčit na měsíc domů. Tak si zajistil, že jej nikdo nebude rušit. G-Dragona může poslat třeba za Taeminem nebo někým. On už si zábavu najde, beztak by tomu nerozuměl.

Silně se divil tomu, že jej nikdo nepronásledoval. Všiml si dvou párů očí, které jej dlouhou dobu pozorovaly, než jim zmizel z dohledu, ale netušil, kdo a proč to byl. Rozhodně mezi nimi nebyl Junior. Věděl, že speciálně ten zůstal v knihovně, jako kdyby to bylo jeho sídlo. Až tam půjde příště, bude si muset dávat větší pozor.

Přišlo mu, že přestěhování se byla ta největší chyba, jakou udělali. Jistě se to proslechlo ostatním a právě proto teď všude nacházel lidi podobné sobě. Normální smrtelníci ani netušili, co za boj mezi nimi probíhá. A to se zatím jednalo jen o psychologickou válku. Bylo na čase začít trochu jednat.

Dobrou příležitostí pro něj bude ta mise s G-Dragonem, kterou si vzali už pár dní zpátky. Nějak na ní zatím nedošlo, ale spousta vrahounů z jejich domečku se už rozuteklo na své vlastní mise. Byl si jistý, že dnes si dá kvůli svým zraněním pokoj a bude číst, ale zítra nebo pozítří už by to mohlo být dobré a mohli by vyrazit. Třeba na své cestě objeví i něco zajímavého...

Večer

Hyun se naštěstí vrátil domů nezpozorovaně. Ani GD nevěděl o jeho návratu, protože v pokoji vůbec nebyl. Kdo ví, kam se zašantročil. Třeba se moc nudil a vzal si jednu misi sám. To, samozřejmě, Hyunovi vůbec nevadilo, spíše byl milionkrát radši. Nemusel mu vymýšlet zábavu.

Po důkladné sprše konečně zalezl do postele. Tak rád si lehl, dělalo mu to vážně dobře. Mohl vypustit všechny myšlenky a všechnu bolest, která ho trápila. Teď už mohl vytáhnout tu knihu a dát se do čtení.

Nejen obalem, ale i fontem textu a vším uvnitř kniha nepřipomínala klasickou knížku pro děti nebo dospělé. Některé ze stránek byly na okrajích ohořelé, ačkoliv samotná kniha nenesla žádné stopy po ohni. Do písma byly vkládány obrázky, často v rámečcích, a někdy text u nich ani nedával smysl. Jen ten, kdo tu knihu napsal, v ní mohl číst bez problémů. Jiní ne. Pro ostatní to byla šifra podobná té Leonardově.

Vyhledal si obsah, který kupodivu obsahovala. Asi by to jinak bylo moc chaosu. Připadalo mu, že obsah celé knihy zná, protože mu byla podezřele důvěrná. Hledal proto jen to, o čem nevěděl zhola nic. Mezi to patřily znaky z obalu a především dvě ženy - anděl, Taeyeon, a liška, Hyuna. Neříkala náhodou Hyuna něco o tom, že je i on speciální? Ale co z těch znaků tedy mohl být?

Při bližším zkoumání a přelouskání několika stránek, došel k několika závěrům. První byl ten, že Vyvolení, jak se tato skupina lidí s kouzelnými schopnosti nazývala, byli obyčejní lidé. Prostě je jen svět obdařil něčím, co se museli naučit postupem času ovládnout.

Druhý fakt byl, že si byl jistý, že mezi Vyvolené patří, a s jistotou na 90 % je ta černá silueta na obalu. Čili ovládá stíny. Tedy měl by, zatím to neuměl, nebo s nimi manipuloval podvědomě a neuvědomoval si to. To přeci naznačovala i Hyuna, že?

Dále vypozoroval, že každý z úvodních obrazců je znak pro člověka, který ovládá jeho moc. Ohnivý ocas byla Hyunina liška, andělské křídlo Taeyeonina křídla a čistota. Ovšem co přesně znamenaly ostatní symboly, v knize psáno nebylo. Pouze naznačeno, zašifrováno.

Domníval se, že roh bude nějak spojen s fyzickou sílou, protože rohy měla silná zvířata jako býci či nosorožci. Mrak mohl znamenat něco s počasím a růže pravděpodobně s přírodou. Co mohla být spirála, to absolutně netušil. Třeba se jednalo o nějakou speciální magii, která dokázala ovládat ty ostatní.

S povzdechem knihu zaklapl a zasunul ji pod postel. Tam se G-Dragon obyčejně nedívá, takže ji nenajde. Kde se vůbec mohl courat? Určitě někde s Taeminem. Ten měl jeho parťáka více než rád, měl na Ji-yonga spíše úchylku. Ta představa, jak GD souhlasí s přespáním u něj, Hyuna rozesmála. S poslední myšlenkou na znaky a skrytou symboliku se otočil dál od světla, zavřel oči a během několika minut vyčerpáním usnul.

Ahojda, konečně je tu další díl!

Načekali jste se, ale myslím si, že zaslouženě. Práce mi dala trochu zabrat a stalo se ještě něco jiného, co tu rozvádět nebudu, tákže jsem nebyla v nejlepším rozpoložení na psaní.

Tak co? Jak vás zaujal Junior? Omlouvám se všem iGOT7, že przním charaktery, ále tohle se hodilo. A hlášky měl fajn, ne? :D Navíc už znáte dalšího Leadera. Jinak... nějaké tipy, kdo další by mohl oplívat magickými schopnostmi? Teď už víte o čtyřech... a ještě jednom človíčkovi z doposud známých charakterů byste si to mohli tipnout. Zatím se moc neprojevoval^^

Jen tak btw... v pátek budu na BTS srazu, takže kdyby se chtěl někdo vidět, budu tam pobíhat se @SweetLevi^^ Zatím pa~