,,Jo, to je super." Víc na to JR neřekl. Místo toho jej obešel a lhostejně, tak jako starý Jonghyun, se vydal pryč. Věnoval ještě poslední díky Yoongimu, který se na něj zazubil, než zmizel úplně. Potřeboval se trochu projít.

Byl rád za to, že nikoho po cestě ven z domu nepotkal. Nepřál si odpovídat na žádné dotěrné otázky, jimiž by byl počastován. Zastrčil si ruce do kapes a vstoupil na rušnou ulici. Jak to bylo dlouho, co se šel jen tak projít? Nevzpomínal si. Chybělo mu to.

Auta, autobusy, tramvaje, to vše projíždělo před jeho zraky. Doufal, že už v MHD nikdy nebude muset jet, protože včerejší zážitek s Taeminem mu bohatě stačil. Aniž by se pokoušel to potlačit, pobaveně se nad tou vzpomínkou usmál. Úspěšně se mu dařilo myslet na cokoliv jiného než na Rena. Doufal, že to tak také dlouho zůstane.

,,Co si zajít do obchodu a koupit si něco dobrého?" přemítal nahlas. Okolních lidí si nevšímal. ,,Čokoláda a nějaký slabý alkohol nikdy neuškodí. Neměl bych pít před misí, ale co už. Frisco se mnou nic neudělá."

Jak si usmyslel, tak hodlal učinit. Neznal to tu, tak vytáhl telefon a prohlédl si mapy. Na těch naštěstí našel velký obchod hned ve své blízkosti. Poštěstilo se mu. S přetrvávajícím úsměvem zamířil právě tam a během několika minut stanul před vstupem dovnitř. Nezdržoval se a vstoupil.

Výběr mu netrval dlouho. Čokolády našel jako první, vzal jednu libovolnou mléčnou - tu miloval, a vyhledal alkoholické nápoje. Už chtěl sáhnout po pivu, když vtom změnil svůj názor. Chtěl to Frisco, tak proč by si měl brát pivo? To mu chutnalo jen jedno, které tu zrovna neměli. Málem udělal pěknou hloupost.

U pokladen zaplatil, vše šlo docela v pořádku. Trochu se mu nelíbilo několik pohledů, jimiž jej pozorovala skupina dívek stojící u druhé pokladny. Všiml si jich, když stál v řadě, ale podezřívavě se na ně zadíval jen jednou. Bylo neslušné na někoho civět. Tedy v případě, že by se nejednalo o někoho známého...

Nemožné! Stál už venku, na tu skupinku se prudce otočil. Že by ho poznaly? Nikdy nenechával svědky. Proto mu to přišlo neskutečné, ale ty dívky ho začaly pronásledovat. Kudy šel, ony šly za ním. Bylo to pro něj otravné. Chtěl se jich zbavit, ale nemohl jim ublížit. Taková byla pravidla. Tak jak vyřešit tento problém?

Zdálo se, že ta skupinka byla chytřejší jak on. Zahnaly ho do slepé uličky a on se nechal. V duchu si dal pohlavek. Byl nějak mimo. Nedivil se tomu však, neznal to tu. Ony zřejmě ano.

,,Hej, ty!" křikla po něm modrovlasá, zřejmě jejich vůdkyně. ,,Jsi Kim Jonghyun, že jo?" Nezdržovala se s nějakými pozdravy. Okřiknutí podle ní bylo dostatečné na upoutání pozornosti. ,,Tak seš to ty, nebo ne?"

,,A kdo se ptá?" Hyun se pokoušel si udržovat klidný výraz, i když by ji nejraději chytil pod krkem a mrskl s ní o zeď. Pro jistotu se sklonil a na zem odložil čokoládu s láhví, kdyby náhodou došlo na boj.

,,Fanynka Choi Min Kiho, kterého jsi tak zostudil, Kim Hyun Ah!" zaječela na něj. Rukama dala pokyny ostatním dívkám, které se střemhlav rozeběhly proti Kimovi. ,,Jsi to ty! Myslel sis, že tě nepoznáme, když ses obarvil?! Tak to ses vážně pletl! Zničte ho za to, že donutil naši lásku plakat a ještě k tomu mu dal facku!"

,,Být tebou, nedělal bych to," varoval ji naposledy černovlásek. Trochu se přikrčil, levou nohu posunul dopředu a zaujal bojový postoj. Nerad by jim ublížil, ale pokud jej napadnou, nebude se krotit. ,,Jsem v boji lepší, než si myslíš. Nevíš, s čím si zahráváš!"

Jeho řeči byly zbytečné. Došlo mu to, když si všiml, jak čtveřice dívek útočící na něj vytáhly nože. To u sebe Renovy fanynky obyčejně nosí zbraně? To se mu vážně nelíbilo. Když uskakoval dozadu, doufal v to, že mu nezničí nákup. Za to by je nenáviděl.

Několik prvních seknutí a bodnutí Jonghyun vykryl vlastními předloktími. Když jej však dívky obklíčily - uznával, že byly dobré, tím ho překvapily -, tak se rozhodl změnit taktiku. Bylo sice hezké, že se uměly rvát, ale přesto si moc dovolovaly. Navíc jejich Leader, Hyuna, s níž by měl právoplatně bojovat, se zdržovala vzadu. Rozhodl se jim dát lekci.

Dívky nedívky, když na něj šel někdo s nožem, tak se bránit hodlal. Jednu z dívek chytil za paži, když mu ji tak krásně nastavila, a vrhl ji proti druhým dvěma. Tak se zbavil tří naráz, alespoň pro tuto chvíli. Té, co na něj zaútočila zezadu, se sehnul a kopl ji do břicha tak, že jí nůž z ruky vypadl. Získal tím zbraň.

Ustoupil stranou a nechal tu skupinku, ať se posbírá. Byl zpátky ve svém živlu. Tohle pro něj bude dokonalá rozcvička před misí. Ve tváři se mu objevil nadšený úšklebek. Tohle bude ještě legrace, pomyslel si.

Následující chvíle vedly jen a jen k Hyunině porážce. Její dívky nebyly ani společně natolik silné, aby Jonghyuna porazily. Nezkušenost jim ubírala na síle, razanci, pohyblivosti. Čím zapálenější Kim do boje byl, tím pomalejší vůči němu skupinka působila. Chtělo se mu smát. Děsivě smát.

V ten moment se cosi zvrtlo. Dívky strnuly šokem, vzápětí však od svého nepřítele urychleně odskočily. Každý člověk měl svůj stín. Své černé dvojče, které se u něj zobrazovalo při jasném světle. To, co skupina spatřila, působilo až démonicky. Za Jonghyunem se táhlo, pohybovalo a stále zvětšovalo neuvěřitelné množství stínů. Jako kdyby si s nimi pohrával a svým způsobem do nich zapadal.

Hyuna se konečně odhodlala do boje. Skryla za sebou své společnice a s hrdě vztyčenou hlavou se vydala vstříc tomu démonovi. V očích se jí rozhořel neutuchající plamen věčné zloby. Podcenila ho, ale konečně pochopila, proč je nazýván Nightmare. Pokud se u něj tohle objevovalo pokaždé, když bojoval, pak musel své obyčejné soupeře děsit. Dokonce i ona pociťovala pocit podobný strachu. Škoda jen, že nepatřila mezi obyčejné.

,,Samozřejmě, že jsem věděla, s čím si zahrávám," zavrčela na jeho poslední slova. Nikdy nejednala bez předešlého plánu. Znala jej lépe, než si mohl myslet. ,,V tomhle stavu je pro mě jednoduché s tebou bojovat! Nevím, zda-li ty sám do toho chceš jít. To, že je má parta na nižší úrovni, neznamená, že já nejsem lepší."

,,Nejsi můj cíl!" štěkl Jonghyun. Ačkoliv tuto dívku znal jen krátký čas, pochopil, že není taková, jak vypadá. Něco skrývá, ale ačkoliv ji pozoroval, nedokázal na to přijít. Něco mu unikalo, nějaká nápověda. Stačilo jen chviličku nedávat pozor, a... Hyuna zmizela.

,,Ale ty můj ano," ozvalo se zlověstně těsně za ním. Hyunina břitva se mu ve zlomku vteřiny leskla pod krkem a značila, že by neměl dělat žádné rychlé pohyby. ,,Vážně si myslíš, že by takhle agresivní byly Renovy fanynky? Neříkám, dokáží být divoké..." sklonila se k jeho oušku, které ovanula svým nepřirozeně horkým dechem, ,,... ale dokázaly by zabíjet...?" Úšklebek, který jí zářil ve tváři, byl přesnou kopií toho, jak se JR tvářil ještě před malou chvílí.

Trocha soustředění Kimovi stačila na to, aby chytil její předloktí a násilně od sebe její zbraň společně s rukou odtrhl. Vymanil se z její blízkosti a proskočil hlouběji do stínů, do nichž se Hyuna neodvážila. Viděl to na ní, držela se od nich stranou. Jelikož si od ní udržoval vzdálenost, konečně si ji mohl pořádně prohlédnout.

Vypadala úplně jinak než na začátku. Modré vlasy jako kdyby jí vlály a podivně zářily, přestože v uličce nebylo moc světla ze slunce. Krčila se a spouštěla ruce volně k zemi, nejspíš proto působila menší. Její aura se stávala silnější a zřetelnější, kolem jejího těla se formovala žlutavá až oranžová záře. Tato z části průhledná hmota obalila některé části jejího těla a tím ji přetvořila. Prsty na rukou nahradily dlouhé, ostré drápy, uši se prodloužily a zakončily se špičkou, v oblasti beder jí vyrašilo cosi, co se později změnilo na mohutný ocas. Dokonce i její obličej prošel změnou. Doposud žhnoucí oči nahradily dvě oranžové koule, špičáky narostly a vyčnívaly, čímž byla úplně dokončena její proměna.

,,Liška..." vydechl šokovaně Jonghyun. Nebyl jediný, kdo umíral úžasem; dívky, které stály již daleko od nich, skoro křičely, když tak svou velitelku spatřily. Nebyl však schopný určit, jestli nadšením, nebo strachem. Vrtalo mu hlavou, co se to před ním právě děje. Tohle viděl poprvé, na nikoho takového nikdy nenarazil. A přesto mu to připadalo důvěrně známé, přál si se toho dotknout a zakusit tu samou moc, již Hyuna prožívala. Bylo možné, že skutečně v lidském světě existovala prastará magie, o níž toho mnoho četl?

,,Dnes tady zemřeš, Kime Jonghyune," promluvil nelidský hlas. Připomínal skřehotání podbarvené nenávistí, avšak stále v něm zaznívaly pozůstatky hlasu té na pohled nevinné dívky, které tomuto monstru vládla. Bylo to její tělo, jež ovládala. Věřila mu a přijímala jeho moc za svou. Byla absolutním kontrolerem. ,,A tvoji duši odevzdám peklu!"

Liška se pohnula. JR už předtím nestíhal její pohyby, teď ji ještě k tomu ani neviděl. Získával jednu ránu za druhou, po několika padl na kolena. Nedokázal se bránit. Když už si myslel, že ji vidí, byla najednou někde úplně jinde. Levý bok, pravé rameno, pravé koleno, záda, hrudník, zhruba tak prvně zaútočila. Nemohl ji předvídat. Bolestí zatínal zuby a snažil se i nadále, ale nic neviděl. Propadal se hlouběji do temnoty, do svých vlastních stínů.

Zavři oči, ozval se tichý hlásek v jeho hlavě. Když zavřeš oči a použiješ vnitřní zrak, dokážeš ji porazit. Je to vychytralá liška, ale ty máš něco víc. Máš cit pro souboj a nikdy neprohráváš. Nedovol jí si s tebou pohrávat, jak se jí zachce, Jonghyune.

Černovlásek sebou prudce trhl. Kdo to řekl? Odkud to bylo? Kde se to vzalo? A co přesně tím ten někdo myslel? Jediné, čím si byl jistý, bylo to, že to byl dívčí hlas. Takový jemný, hebký, malebný, skoro jako jarní vánek. To nemohla být Hyuna. Ta prožívala extázi ze své moci a krásně mu to tvrdými kopanci a ranami pěstí dokazovala. Měl by ten hlas zkusit poslechnout? Nic jiného mu nezbývalo.

Soustřeď se na boj a nemysli na to, že je tvoje vědomí holka, namlouval si v duchu. Překvapivě to pomohlo. Zavřel oči, jak mu bylo poraděno, a zhluboka se nadechl. Přepadl u toho na čtyři, protože se liška znovu vyřádila na jeho zádech. Nezbývalo mu moc času, z několika míst krvácel v důsledku poranění drápy. Vnitřní zrak, vnitřní zrak... zatím ho nikdy nepotřeboval použít, proto to nešlo tak snadno. Časy se holt měnily.

Další rána, další nádech. Nebyl si jistý, jestli to dokáže. Pokoušel se vycítit její přítomnost, ale stále na něj byla moc rychlá. Nezvládne to. Nebyl ani jedinkrát schopen odhalit její útok dřív, než byl proveden. Ztrácel naději sám v sebe. Jak se to stalo? Jak mohl klesnout tak hluboko? Vůči nadpřirozeným silám nejspíš neměl šanci. Kdo by také ano, když by je viděl poprvé v životě? Svým způsobem se svému tělu nedivil, že to vzdalo.

Hlupáku, promluvil znovu ten dívčí hlas v jeho hlavě. Sotva dořekla slovo, Hyuna bolestně zaječela a s hlukem dopadla na špinavou zem. Jonghyun neodolal a otevřel oči. Okamžitě toho zalitoval, protože jej do nich uhodilo prudké sluneční světlo. Počkat. Tak bíle nezářilo slunce. Se zadrženým dechem pozdvihl hlavu a nad sebou spatřil to nejčistší stvoření vůbec.

Spatřil anděla. Byl si jistý, že na sklonku svého nemravného života vidí posla z nebes. Vznášela se, její bílé šaty se vlnily i bez větru. Její krása jej oslepila, a to nikdy neměl pro dívky slabost. Otevřela drobná ústa, pohled upřela na liščí tělo ležící na zemi a řekla: ,,Opět ubližuješ těm, kteří neoplývají stejnou mocí jako ty, drahá sestro?" Ten hlas JR poznal. Takže takto vypadalo jeho vědomí?

,,Taeyeon," zavrčela znechuceně Hyuna. Pomalu se postavila na nohy a z velké části odvolala své síly. I krátký souboj ji velice vyčerpával. ,,Tohle je podruhé, co se mi pleteš do cesty. Bohužel, Rose jsem i tak porazila. Myslíš, že by náš pán byl rád, kdyby o tom něco věděl?"

,,Je to pouze tvůj pán!" okřikla ji blondýnka. ,,Dávno jsem se jej vzdala. Nyní vládnu sama sobě a pomáhám těm, kteří si nezaslouží tak krutý osud. Ve snaze zalíbit se mu děláš hlouposti. Sama víš, že Jonghyun není připravený na souboj s tebou. O svých silách ještě ani neví."

,,Využívá je, aniž by o tom věděl! Proto je nebezpečný a je třeba jej odstranit!" vzdorovala jí Hyuna. Nezdálo se, že by svou sestru milovala. ,,Sleť dolů, ty anděli, ať mohu tu tvou čistotu pošpinit! Kim Taeyeon, uhni mi z cesty!"

,,Omlouvám se," usmála se dcera andělů na tu zvířecí stvůru. Rozpřáhla ruce do šířky a snesla se u toho k zemi. Riskantní čin, ale mnohem snazší. Jak očekávala, modrovláska se po ní ihned vrhla. ,,Purgatorio*," zašeptala latinsky, pod jejíma nohama se v ten moment objevila zářivě bílý pentagram. Vládla magii světla a nebála se svou sílu využít pro konání dobra. A to i za cenu toho, že by ublížila své sestře. Proud energie vycházející z pentagramu stoupal vzhůru až k nebesům, ze kterých sama vzešla.

Jakmile Hyuna prvním drápem přerušila posvátný kruh, zcela ztratila svou liščí podobu. Několik vteřin v šoku němě zírala do očí Taeyeon, která se na ni jen mile usmívala, než se její tělo zhroutilo k zemi a ona ztratila vědomí. Tehdy pentagram zmizel a Taeyeonina aura se zmenšila natolik, že nebyla postřehnutelná.

Dívky stojící opodál vystrašeně přiběhly pro svou poraženou vůdkyni. Bály se přistoupit blíž k andělovi, ale nezbývalo jim nic jiného. Doběhly si až pro Hyunu a co nejrychleji s ní zmizely pryč. Každý člověk měl slabinu, ať už to byla síla, výška nebo rychlost. V případě Hyuny byla její Achillovou patou vlastní sestra, stvoření světla, které nikdy nekonalo zlo.

*purgatorio = z lat. očistec  

Ahojky.
Přiznejte se. Kdo si po přečtení této kapitoly říká: ,,What the fuck?!" Nečekané, že? Celou dobu si tu hrajeme na to, jak jsme 'normální' nájemní vrazi, najednou si jdeme koupit čokoládu a vyskočí na nás dvě magické bytosti. To prostě hlava nebere, ne?

Nicméně, ačkoliv si to nemusíte myslet, tohle je jedna z částí, kterou jsem si přála do díla připojit. Mám ráda nadpřirozeno a rozhodně mám za to, že to téhle povídce jen prospěje. Doposud bylo vše takové monotónní a najednou to nabírá obrátky. Objevují se nová tajemství. Nové možnosti. Nové osoby. Kdo z toho nemá dobrý pocit?

A pokud neznáte Hyunu z 4MINUTE a Taeyeon z Girl's Generation, rozhodně si jejich tvorbu poslechněte. Jsou to moje dívčí zlatíčka. :3