Další kapča je tady~
Není to slíbená pervy, ta bude přístě, ale myslím, že z tohoto budete také nadšení. Kolik zvratů se v kapitole objeví? No, opravdu dost...

Stál před ním Ren. Ren, jiným jménem Choi Min Ki. Ten roztomilý hnědovlasý zpěvák, kterého dvakrát špehoval, který po něm vyjel a kterého přiškrtil u zdi. Setkali se tak krátce a vzájemně si toho tolik provedli. Čekal kohokoliv jiného, třeba nějakého starého zapšklého dědulu, ale Minkiho rozhodně ne. Kde se, sakra, stala chyba?

Jonghyun šokovaně polkl. ,,Ty..." hlesl, ani myšlenku nedokázal dokončit. Jak by také mohl? Vždyť netušil, jestli ho chce roztrhnout jako hada, umačkat ho v objetí nebo se rozplakat. Byla tu ještě možnost, že by prostě utekl, ale to jeho nohy rázně odmítly. Útěk byl tedy zavržen a on se musel srovnat s chaotickou bouří pocitů uvnitř svého těla.

Zíral na Rena stejným způsobem, jako by pozoroval ateista boha. Nevěřil tomu, prostě nevěřil. Pevně sevřel oční víčka a poníženě sklopil hlavu. G-Dragon se již zvládl zvednout, a to stál vedle svého Leadera! Nebo přesněji, naproti němu. Přišlo mu, že jsou si až moc blízko, neuvěřitelně blízko...

A pak se to stalo. Taemin zaplul prsty G-Dragonovi do vlasů a pevně je stiskl. Tímto zaklonil bělovláskovi hlavu a jediným gestem si jej podmanil. Sadist věděl, že mu nesmí odporovat. Snášel tu bolest, kterou mu to působilo, a prohýbal se, jak mu blonďáček svým pohybem nakázal. Zdálo se, že se Taemin jen tak tak drží, jeho hrudník se zvedal v nepravidelných nádeších.

Dále už vše JR sledoval, i Ren na těch dvou mohl nechat oči. Taemin se naklonil k G-Dragonovu oušku, pohledem však sjížděl k nehybnému Jonghyunovi. Mlsně si olízl ret, načež svůdně zašeptal: ,,Když jsi líbal jeho, líbilo se ti to. Tak proč váháš a nepolíbíš mě, Ji-yong?"

GD pootevíral rty, jako kdyby na jeho žádost chtěl okamžitě odpovědět. Musel krátce polknout, jinak by se ani nenadechl, úplně vypadával z vnitřní rovnováhy. Taemin jej sváděl natolik, jako nikdo jiný před ním, jen těžko to zvládal a krotil se. Kdyby byl volný, Lee by jistě nebyl ten, kdo nad kým drží pevnou ruku.

Náhle ho Taemin pustil. G-Dragon to nečekal a poupadl, avšak nerozplácl se na zem. Situaci zachránil a pomalu se začal zvedat, vypadal u toho jako lovec vyhlížející svou kořist. Neměl totiž oči pro nikoho jiného než Taemina, který od něj raději ustupoval. Mohlo se také stát, že by mu GD fyzicky ublížil, to si nepřál.

,,Tak proto jsi po mně vyjel, když jsem se probral z bezvědomí. Tys mě chtěl už od začátku, je to tak?" ujišťoval se o svých myšlenkách G-Dragon. Taemin byl tak úžasný, když před ním utíkal ze strachu. Tento fakt zapřít nemohl, stoprocentně ho chtěl dostat do postele. Nevěděl, co to způsobovalo, ale vzrušovalo jej to. Taemin ho lapil do své sítě.

,,A když řeknu ano?" uculil se rošťácky blonďáček. Pomalu se protáhl, ruce vytáhl vysoko do vzduchu. Tímto způsobem odhalil své vypracované bříško, protože se krátké tričko, v kterém byl oděn, vysunulo o dost výš. Jeho úroveň sexuálního symbolu se o dost zvýšila.

,,Tak jsi mrtvý," prohlásil s chladným šklebem ve tváři G-Dragon. Byl to pravý opak toho, co všichni čekali, že řekne. Málem ostatním vypadly oči z důlků, když se po něm vrhl a přirazil ho k nejbližší zdi. Taemin schytal takovou ránu do bříška, že vykašlal i trochu krve na GDho rameno. Zlomil se v pase a na svého podřízeného se doslova zhroutil. Do očí se mu tlačily šokem a strachem vyvolané slzičky. Proč mu jeho Ji-yong tak ubližuje?

G-Dragon měl na Taemina neuvěřitelný vztek. Cítil se kvůli němu tak poníženě! Pouze to doposud nedal najevo. Ty různé mise, které mu Lee zadával, to všechno bylo tak směšné, nejvíce to časté špehování! Dávno to věděl. Dávno věděl, že je Lee Tae Min jeho vůdce, Leader jejich frakce. Nemohl však říct jediné slovíčko, nemohl se k němu přiblížit, dotknout se ho. Ve své podstatě byl úplně stejný jako Jonghyun, svého Leadera miloval více než kohokoliv jiného na světě. A přesto to jejich pohrávání na kočku a myš bylo jen frustrující chození kolem kaše.

Nestačil mu dech, síla, ztrácel se mu i rozum. Byl násilníkem, kterého z něj Taemin vychoval. Chutnal tedy plody své práce, když jej GD chytil pod krkem a smýkl s ním do strany, až se skutálel na zem. Zasloužil si to za všechno to utrpení, které si kvůli němu, jen kvůli němu, G-Dragon protrpěl.

Kdyby Sadist mohl, jistě by ve své momentální aktivitě pokračoval. Bohužel pro něj Ren již dávno opustil své původní místo a nyní mířil hlavní revolveru na G-Dragonovu hlavu. Z očí mu sršely blesky. ,,Ty idiote jeden, ještě se hni a provrtám ti kulku hlavou." Myslel to smrtelně vážně, o takových věcech nikdy nežertoval.

Jonghyun si všiml jedné drobnosti: že Minki používá dost podobný revolver jako on sám. Bylo to zvláštní. Nad tím však dlouho nepřemýšlel, protože měl oči a myšlenky jen pro trojici před sebou. Nejvíc ze všech sledoval Rena, viděl jej totiž jako hrdinu. Nebýt jeho, G-Dragon by Taemina nejspíš na místě zamordoval. Tu touhu po ublížení až moc dobře cítil, nebyl odlišný.

A pak zaslechli vzlyk. Byl to opravdový, nefalšovaný vzlyk, který pocházel z Taeminových úst. Blonďáček si přidržel před rty dlaň a další zvuky tím potlačil. Pomalu se zvedal na čtyři, uplakaný pohled upínal k podlaze pod sebou. Proč se k němu G-Dragon zachoval tak krutě? Co mu tak zlého provedl, že je na něj tak zlý? Vždyť mu nic neudělal!

Choi naštvaně zavrčel bělovláskovým směrem. Tak moc si přál jej uhodit. Místo toho stále se zbraní pozdviženou došel až k zuboženému Taeminovi a vytáhl ho na nohy. Druhý se mu ihned vrhl do náruče, hledal u něj potřebnou útěchu. Nikdo nečekal, že se to takto zvrtne.

Konečně se odhodlal něco provést i Jonghyun. Tak, aby nikoho nepopudil a nevytočil, se vyškrábal na nohy a došel až před Renovu zbraň. Nechtěl, aby někdo přišel k úrazu, což bylo zvláštní. Chtěl G-Dragona zabít vlastníma rukama, protože mu provedl něco neodpustitelného. Proč by tedy měl nechat někoho jiného, aby to udělal za něj? To by pak nebyla žádná pomsta.

Ren překvapeně vykulil očka, ale hlaveň nesklonil. Udržoval ji ve stále stejné výšce, akorát tentokrát zaměřenou na Kima. ,,Ustup, Jonghyune, ať se ti nic nestane. Nestřelím na tebe, pokud nebudu muset."

,,Takže byste to udělal?" JR mu pro jistotu vykal, cítil se tak bezpečněji. Ještě nikdy mu nevzdoroval, proto se cítil tak zle. Až moc dobře věděl, že si zahrává s ohněm, ale neustoupil. Ba naopak, postavil se před G-Dragona tak, aby bělovlásek byl co nejméně vidět.

,,Pokud budu muset, udělám to, Hyune," vyhrožoval mu Ren. Taemina pevněji stiskl, aby sklidnil jeho utichající pláč. Jeho výraz náhle ztvrdl, nedokázal se přenést přes fakt, že bylo Minniemu ublíženo. ,,Nikdo nemá právo vztáhnout ruce na mého bratra. Ustup, nebo přeber zodpovědnost nas následky."

G-Dragon překvapeně zalapal po dechu. Minki nevědomky prozradil jim doposud neznámý fakt: ,,Vy jste bratři?" vyhrkl přes Jonghyunova záda. Ten je zkoumal pohledem a těkal mezi nimi, neschopen slova ani činu. Co mu to tu Leader říká?

,,Nevlastní. Ale i tak se k sobě chováme jako ti nejlepší bratři," zasyčel na něj Ren. Vůbec nevypadal jako ten roztomilouš, kterého měli šanci poznat, ani jako ten zpěváček, za něhož se vydával. Byl nebezpečný, svým způsobem jako správný Leader. Jonghyun na něm mohl oči nechat, ale zároveň se jej dost silně bál. Jeho pocity byly jako černá a bílá, naprosto odlišné. Jeho nitro bylo plné chaosu.

,,Nightmare, poslechni ho," poradil mu za jeho zády G-Dragon. Nezdálo se, že by se nějak jeho hněv zmírnil, ale šlo na něm poznat, že ho Jonghyunova snaha pomoci obšťastnila. Minimálně mu to udělalo skrytou radost, což však rozhodně nebyl Kimův plán.

,,Ty mlč, s tebou se vypořádám později," sykl k němu JR, i on začínal ztrácet nervy. Ta zbraň se mu opravdu nelíbila, byl si při pohledu na ni nejistý. Zaráželo ho, že Leader hlaveň ještě nesklonil, jelikož doufal v to, že to udělá. Že svého podřízeného nestřelí. Šeredně se spletl.

Ozval se výstřel. Kulka proletěla skrze jeho rameno, aniž by si toho vůbec v první chvíli všiml. Hustá rudá krev se začala řinout po jeho hrudi, stékala v pramíncích stále níž a Jonghyun se ani nepohnul. Zíral na Rena a jeho pomalu děsící se tvář, když se Kim sehnul a z vysoké boty vytáhl svůj vlastní milovaný revolver. On však nevystřelil; hodil ho svému Leaderovi k nohám. Byla to past.

A Ren udělal svou největší chybu. Když totiž na kratičkou chviličku shlédl, aby se na onu zbraň zadíval, Nightmare se pohnul. Nedostal tu přezdívku pro nic za nic. Byl tichým zabijákem, během zlomku vteřiny stál před Minkim a Taeminem, z nichž tmavovláska chytil pod krkem. Nedělalo mu problém i se zraněním ty dva od sebe oddělit. Vlastně by byl schopen jim provést cokoliv, ale v tom mu bylo zabráněno někým, od koho to opravdu nečekal - G-Dragonem. Chytil ho, donutil Leadera pustit a odtáhl ho o kus dozadu.

Blondýn se na Sadist zadíval dosti nechápavě. Co to jako děláš? říkal jeho výraz. Věděl, že nemá cenu vzdorovat, protože v jejich současné situaci byl GD ten rozumější. To bylo tak smutné a pro Jongovo ego potupné. Nechal se jím táhnout, aniž by cokoliv udělal!

,,Pusť ho, Ji-yong," ozval se náhle Taemin, od svého bratra se konečně odpoutal. Očka se mu stále leskla, ale neplakal, dokonce ani nepopotahoval. S hlubokým nádechem, jenž potřeboval k zocelení svého ducha, udělal několik váhavých kroků směrem dopředu, kde ležela Kimova zbraň. Sklonil se k ní, byl v ten moment objektem zájmu všech přítomných. Bylo to docela nepříjemné.

Pousmál se, neboť jej Sadist vážně poslechl a zraněného pustil. Vůbec se nedomníval, že by to mohl vážně udělat. Srdíčko se mu zatetelilo blahem. S tímto hezkým, hřejivým a dosti naivním pocitem zvedl ze zaprášené podlahy zbraň a došel s ní až k Jonghyunovi, tentokrát trochu svižněji. Vložil mu revolver do zdravé ruky a následně se vrátil k zamračenému Choiovi, stále otočen čelem k nim.

,,Proč jsi mě střelil?" zavrčel na svého Leadera nespokojeně Nightmare. Úcta k tomu, kterému sloužil, šla stranou Nepohnul se o jediný krůček, ale jeho temná aura se rozprostírala do poloviny místnosti, jako kdyby to byly jeho klony. Pomalu požírala všechno živé, co se tu hýbalo.

,,Neuposlechl jsi rozkaz, Hyune, tedy proto," vyslovil své myšlenky Leader. Svého podřízeného spaloval pohledem, jako kdyby se ho pokoušel v mysli zabít. Bylo to neuvěřitelné. Jak mohl bránit tu lůzu, která ublížila jeho bratrovi, a zároveň se pokusit ublížit mu, svému nadřízenému, když jej předem varoval?

,,A kdo si ze mě dělal blázny první, haa?!" vybouchl Jonghyun. Miloval svého Leadera natolik, věřil v něj, že ho vážně zklamalo, jak se chová. Měl spoustu věcí, co mu mohl říct. Křečovitě sevřel revolver v dlani, ale nepozvedl ho. Místo toho nechal proudit své pocity skrze slova, ne činy.

,,Já -" začal Minki, ale byl přerušen.

,,Jaký já? TY jsi ten, kdo mi dával rozkazy. TY jsi ten, co mi napsal, že u tebe mám jisté PRIVILEGIUM, že jsem tvůj OBLÍBENEC. Nechávals mě tě špehovat přes fakt, žes věděl, jak moc to nesnáším. A vůbec! PROČ jsi tedy mě, kohož máš v oblibě, chladnokrevně postřelil, když jsem se pokoušel udělat jednou za život dobrou věc?" Na vteřinku kmitl očima k Taeminovi, při střetu s Renovýma očima k blondýnovi kývl. ,,Chtěl jsi G-Dragona zabít i přes skutečnost, že víš, že ho má tvůj bratr vážně rád - konečně mi to všechno došlo, to proto ho bránil, když jsem se ho pokoušel zabít já za to, co mi provedl. Jediné, co GD teď prožívá, je neskutečná bolest, která se mění ve vztek, který oba dva jen těžko potlačujeme! Cítíme k vám povinnost jakožto k Leaderům a, pokud mluvím za sebe, dokonce i zvláštní lásku a neuvěřitelný obdiv. To všechno kladné se mísí v našich srdcích s tím, že jste si s námi tak pohrávali a nechali nás se s vámi střetnout, aniž bychom věděli, kdo doopravdy jste, zatímco vy jste nás znali až moc dobře. Jaká je tohle spravedlnost, chtít ho zabít za jeho podstatu?!"

Po tomto velkolepém výčtu všech skutečností se Jonghyun v bolestech snesl na kolena. Pálily jej oči, ten pocit neznal. Chtělo se mu plakat. Jak se to stalo? Nikdy neplakal. Možná byl jediný, ale svá slova bral vážně a zcela upřímně. Proč se mu však do očí hrnuly slzy? Snad nikdy za celý svůj život neplakal. Co bylo špatně?

,,Jongu..." klesl vedle něj Ji-yong a starostlivě se zadíval na průstřel jeho ramene. Ren byl vážně třída - sice rána krvácela, ale nezasáhl žádnou kost ani velkou tepnu, prostě čistý průstřel. Tak přeci jen mu nechtěl tolik ublížit.

Ironií bylo, že nejvíc v šoku z celé situace byl Taemin. Jonghyun je analyzoval do nejmenšího detailu, je oba. Takový talent míval jen málokdo. A to, co říkal... opravdu jej to zasáhlo. Cítil výčitky svědomí. Zahleděl se na svého bratra a v ten moment zůstal stát jako solný sloup.

Choi se ani nepohnul, ve tváři se mu nezměnil jediný sval. Možná tak oči se zdály být trochu rozšířené, ale jinak to s ním nehnulo. Jako kdyby neměl city. To se projevilo vzápětí, kdy si opřel revolver o rameno a roztáhl své rty do pohrdlivého úšklebku. Důrazným, mocným hlasem zvolal: ,,Drahý Arone, připoj se k nám."