To bylo vše. Otevřel okno, do chladné, temné noci vyhodil svou tašku a vyskočil ven. Chvilku váhal, jestli neměl Minha probudit, aby šel s ním, ale nakonec nad svou hloupostí zavrtěl hlavou. Nesmí ztrácet čas. Ren mu umírá. 

Později

Jonghyun zadýchaně doběhl do jejich sídla ve městě. Spatřil z části zničenou budovu - o tom svědčily vyražené dveře a v několika patrech rozbitá okna. Skleněné střípky se válely všude po chodníku, protože nikdo doposud nebyl schopen je uklidit.

Opatrně vlezl dovnitř. Nechtěl riskovat výtah, mohl být třeba poškozený a spadl by s ním. Nezbývalo mu nic jiného než po vlastních nohou vyšplhat schody až do nejvyššího patra, kde měli byt Ren a Taemin. Jelikož bylo ráno, něco lehce po půl šesté, tak doufal, že Taemin bude ještě spát na svém loži. Proto byl na jednu stranu rád, že se tam dostal tak brzy.

Několikrát zakopl a jednou dokonce tvrdě spadl na koleno, ale ve výsledku se úplně nahoru vydrápal. Pár minutek dal svému tělu na regeneraci a znovuzískání sil, načež bez klepání vstoupil dovnitř. Dveřím chyběla klika, takže vlastně držely jen přibouchnuté. Bylo jednoduché se tam dostat.

,,Taemine?" zavolal. Bylo mu jedno, jestli je druhý vzhůru nebo ještě spí. Potřeboval z něj vymámit informaci, kde se nachází Ren. Na tom mu totiž momentálně záleželo že všech nevíc. Musel vidět, že je jeho Leader naživu, přestože se necítí nejlíp. Nikdo mu na volání neodpovídal, tak zavolal znovu: ,,Taemine!"

Zaslechl zvuk. Něco spadlo na zem v ložnici. Rychlým krokem tam došel, protože to dokazovalo, že se tam nachází někdo živý. Před dveřmi se však zastavil. Co když je to nepřítel? Taemin by přeci zareagoval, upozornil na sebe. Hyun pro jistotu  vytáhl svůj revolver a tašku odložil stranou. Pletla by se mu.

Následně doslova vpadl do vedlejšího pokoje s pistolí před sebou. Periferním viděním zahlédl pohyb, tak se prudce otočil. V ten samý moment mu revolver z ruky vypadl. Jonghyun totiž spatřil Rena, jak se marně snaží zvednout, celý se klepe a opírá se o postel. Ta rána, co se předtím ozvala, byla on, jak spadl z postele, protože chtěl jít za Hyunem.

,,Minki!" vydechl Hyun. Šokovaně a zároveň vystrašeně k němu klekl na kolena a stáhl si jej do náruče. ,,Proč nejsi v nemocnici? Neměl bys tu být!"

,,Hyunnie..." Renova velká, čokoládová očka se ještě rozšířila, když jej spatřila v celé své kráse. Viděl hodně rozmazaně, ale i tak svého milovaného poznal. Třesoucíma rukama přejel po jeho lících, které již dlouhou dobu nespatřil. Několikrát musel silně zamrkat, aby skryl své slzy. ,,Jsi... jsi to vážně ty?"

,,Ano, Rene, jsem to já," řekl Jonghyun. Těkavým pohledem jej prohlížel od hlavy až k patě. Z pohledného a rázného hnědovláska se stal téměř bezmocný blonďáček. Nejspíš se na něj předtím nedíval pořádně, protože si nevšiml, jak dlouhé už vlásky má. Teď, když se Ren obarvil a neměl je upravené, to šlo krásně vidět.

,,Čekal jsem na tebe," přiznal se mu Ren. Pak mu položil ruce kolem krku a pevně jej objal. Potřeboval u sebe cítit teplo jeho těla, jinak by asi umrzl. ,,Věděl jsem, že pro mě přijdeš, Hyune..."

,,Proč tě nehlídá Taemin? Vždyť jsi mohl zkolabovat, Rene!" Jonghyun byl docela naštvaný. Taemin mu přeci psal, ať se vrátí, že musí svého bratra chránit. A najednou tu sám není? To přeci nedávalo smysl! ,,Postarám se o tebe. A jakmile začne vážný boj, půjdu bojovat také."

,,Nikam nechoď, prosím," ozval se ihned Ren. Stiskl jej díky tomu ještě pevněji. ,,Prosím, zůstaň se mnou. Jsem slabý, neubráním se sám. Jsi ten nejbližší a nejvěrnější, koho mám..." Spolkl pár slz, které se mu vlivem strachu a bolesti koulely po tvářích. Po chvilce se sklonil k Jonghyunovu oušku a přerývavě do něj zašeptal: ,,Vždyť... vždyť víš, že... že tě miluji, Jonghyune."

Tmavovlásek ztuhl. Takhle přímo se mu Ren snad ještě nikdy nevyznal. Nebo ano? Nevzpomínal si. Vážně jej to překvapilo a... svým způsobem učinilo šťastným. Přemýšlel o tom, že slova ohledně Rena, která se mu snažil vtlouct do hlavy Minho, vysloví nahlas. Mohl by tím blonďáčkovi ulehčit, ne snad?

Beze slova podvlékl pod Renem ruce tak, aby si jej mohl vzít do náruče, načež se zvedl. Bylo mu na zemi chladno a nepříjemně, takže se rozhodl si s Minkim sednout na postel. Ren si navíc bude moci lehnout, pokud mu to bude příjemnější. Skýtalo to mnoho výhod. Dokonce i takové, o nichž ani jeden zatím netušil.

Hyun jej pohladil po tváři a jemně jej položil. Sám se položil vedle něj a zadíval se mu hluboko do očí. ,,Ty moc dobře víš, že mi na tobě moc záleží, Rene." Zvedl ruku a špičkami prstů něžně polaskal Minkiho hedvábnou tvář. Bál se, aby na té dokonalosti nezpůsobil jediný šrám. ,,Avšak nejsem si jist, jestli dokážu tvé city opětovat zcela."

,,Jediné, co potřebuji vědět..." Minki se zarazil, aby se mohl zhluboka nadechnout, ,,chci vědět, jestli... jestli mě máš rád, Hyune." Kdyby mu Jonghyun řekl, že ne, nemohl by říkat, že mu na něm záleží, ne? Právě proto si chtěl ověřit, jestli mu Hyun říká pravdu, nebo se jej jen snaží ukonejšit.

Kim si povzdychl. Minki byl vážně hlupáček. Natáhl se, aby jej mohl jemně políbit na čelo. Do té hebké kůže hlesl: ,,Samozřejmě, že tě mám rád. Mám tě moc rád, Minki. Jsi člověk, na kterém mi záleží nejvíce ze všech. Važ si toho, ano? Tato slova bys ode mě totiž už nemusel nikdy slyšet..." Daroval mu ještě jeden polibek. ,,Neříkám takové věci často."

,,Jsem si... toho vědom." Ren mu položil ruku na bok a z neznámého důvodu jej zmáčkl. Asi si na něco zlého vzpomněl. Z úst mu unikl ztrápený povzdech. ,,Víš, jak jsi za mnou jednou přiběhl v noci v slzách, že jsi měl zlý sen o mém kolabsu?"

,,Myslíš ten, kdy ses zhroutil uprostřed pódia a Taemin k tobě běžel v slzách?" ujišťoval se Hyun, zda-li myslí na to samé. Srdce se mu rychle rozbušilo, když blonďáček přikývl. ,,Takže se stalo přesně to?!" vyjekl šokovaně. Další přikývnutí. Tentokrát se Hyunovi srdce zastavilo.

,,Asi máš ještě víc schopností, než si myslíš, Hyunnie..." Bylo to poprvé, co se Ren mile pousmál. ,,Třeba z tebe bude věštec." Rozpačitě sklopil zrak a i přes bolest se k Jonghyunovi přisunul tak, aby mezi jejich těly byla co nejmenší vzdálenost. ,,Můžeš zkusit vyvěštit, co chci udělat..."

Měl to být pokus o vtip, ale Jonghyun se rozhodně nesmál. Místo toho mu do očí vhrkly slzy, o nichž ani neměl ponětí. Chytil Rena pevně za ramena a donutil jej se mu podívat do očí. ,,Proč se takhle tváříš? Proč vypadáš, jako kdybys byl šťastný?" Nechápal jej. ,,Naznačuješ mi, že jsem předpověděl tvou smrt, a zároveň se tváříš, jako kdyby to bylo to nejlepší, co může být!"

Tímto svým psychickým výlevem způsobil, že Minki ztratil sám sebe. Přimkl se k němu a tiše vzlykl do jeho hrudi. ,,Nejsem šťastný, vždyť umírám, Hyune! Já jen... já jen nechci ranit tebe. Přestože vím, že zemřu, tak chci, abys ty měl šťastný život, abys převzal místo po mně a jednoduše žil. Chci, aby sis mě pamatoval jako milého, usměvavého člověka, ne jako trosku, sakra!"

Hyun zůstal zírat s otevřenou pusou. Brada mu klesla hodně nízko. Věděl, že se Ren umí vztekat, ale tohle prostě... ,,Nechtěl jsem tě urazit, Rennie..." Povzdychl si a láskyplně jej objal. Přesně to teď Ren podle něj potřeboval. ,,Omlouvám se. Nezlob se na mě, prosím."

,,Já se na tebe nezlobím," vzlykl Minki, ,,já jsem naštvaný na sebe. Chtěl bych být po tvém boku, být toho postu hoden, ale místo toho jsem ti akorát tak přítěží, Hyunnie. Promiň mi to..." Vážně toho litoval. Nelitoval sebe, ale spíše své okolí a hlavně Jonghyuna. Musel snášet jeho nálady a tak.

,,Nic se neděje, zlato. Všechno je v pořádku, ano?" chlácholil jej Hyun. Nesměl jej nechat upadnout do depresí. jejich blízkost mu ani v nejmenším nevadila. ,,Co kdybych ti udělal čaj? Nebo něco malého k jídlu? Pořád nevím, kde je Taemin, tak bych se o tebe mohl postarat já. Co ty na to?"

Blonďáček fňukl a sám od sebe se vymanil z jeho objetí. Následně se posadil a řekl: ,,Taemin s G-Dragonem už jsou v boji s nějakou skupinou. Z neznámého důvodu jsme všichni tušili, že dnes přijdeš, tak proto jsem tu zůstal sám. Většina vrahů se teprve vrací z misí, ale jakmile dorazí, míří už na bojiště. I ty by ses tam pak měl vydat, přestože bych rád, abys tu zůstal se mnou." Setřel si slzy, co se mu stále kutálely po tváři, a pak pokračoval: ,,A ne, nechci, abys mi šel udělat čaj nebo jídlo. Rád bych ti já něco dal, Jonghyune."

Černovlásek zpozorněl. Taktéž se posadil, aby na sebe dobře viděli. ,,Nevzpomínám si, že bych měl narozeniny nebo tak něco," konstatoval Hyun zmateně. Z neznámého důvodu měl však pocit, že by se měl pousmát a pobídnout jej. ,,Ať to je cokoliv, rád to přijmu. Protože je to dárek od tebe a ten nesmím odmítnout, jelikož -"

Ren jej přerušil: ,,Ale musím tě požádat o dvě věci. Tedy, první je, abys pro to došel. Nevím, jestli bych byl schopný pro tu věc v pořádku dojít." Nevinně se pousmál. Už dlouhou dobu to Hyunovi chtěl dát a ta představa, jak na to asi bude černovlásek reagovat, pro něj byla něco úžasného. Proto dokázal tak rychle změnit náladu. ,,A ta druhá věc je spíše přání."

JR přikývl, jako že rozumí. Zvedl se z postele, nic nenamítal. Měl pouze jediný dotaz: ,,A prozradíš mi, kde se ta věc nachází, ať ji mohu donést?"

Ren ukázal na velkou skříň. ,,Na té skříni leží. Je to totiž vážně velká věc." Mluvil o krabici zhruba metr široké a bezmála dva metry vysoké. ,,Vím, že máš úchylku na střelné zbraně, jenže... tohle nešlo. Vím o tvých schopnostech. Temných schopnostech. A když jsem přemýšlel o tom, co nechám vytvořit z té slitiny, co jsi pro mě ukradl tehdá, jak ses setkal s G-Dragonem v hořícím domě, tohle byla naprosto jasná volba."

,,Asi bych se neměl divit tomu, že to víš," konstatoval Jonghyun. Byl však více překvapen tím, že jej Minki nechal ukrást něco, co pak použil pro své vlastní účely a ve výsledku to chtěl věnovat jemu. Velkou krabici stáhl a málem spadl, jak byla těžká. Čekal ji lehčí.

S nedočkavostí ji přinesl na postel vedle Minkiho. Ten se mezitím usadil do tureckého sedu a spokojeně se na svého přítele díval. ,,Otevři to. Myslím, že budeš velice překvapen. Mám specialistu, který pro mě dokázal vytvořil identický materiál, jaký jsi pro mě ukradl. A věř, že pevnější látku ve vesmíru nenajdeš."

Hyun pomalu rozdělal krabici na všech stranách. Stačilo jen sundat víko a podívat se, jakou zbraní jej Ren obdaroval. Skoro ani nedýchal, když víko sundával. Jen co jej odhodil pryč, vytřeštil oči a skoro omdlel. V krabici se ve světle slunce zalesklo stříbrné ostří nádherné, smrtící kosy.

,,To snad..." JR nenacházel vhodná slova. Ještě nikdy neviděl tak nádhernou zbraň, jako byla tato. Uchvátila ho svými tvary, svým leskem a jednoduše svou existencí. Tohle že Minki nechal vytvořit pro něj? Nemožné. Jak mu něco takového dokáže splatit?

,,Ano, přesně tak." Choi se usmíval jako blázen. Koutky úst mu samovolně vyskočily vzhůru. Přesně tak věděl, že bude druhý reagovat, a jednoduše se toho nemohl nabažit. ,,Je jen tvoje, Jonghyune. Můžeš ji pojmenovat, můžeš si ji vyzkoušet, cokoliv. Jen zkus mě netrefit, na manipulaci je strašně... těžkopádná. Taemin ji přirovnal ke kladivu. Ale tak znáš ho, on je párátko. Ty ji zkrotíš."

Místo toho, aby ji Hyun zvedl a ozkoušel si ji, se zadíval na Minkiho. Rychlým krokem obešel postel a doslova se po něm vrhl. Sevřel ho v tak pevném objetí jako ještě nikdy. Nedokázal jinak vyjádřit, jak moc šťastný je. ,,Já... děkuji, Rene. Vážně jsem ti vděčný. Lepší dárek mi ještě nikdy nikdo nedal, moc si toho vážím. Jsem ochoten ti za to splnit jakékoliv přání, a to myslím smrtelně vážně. Řekni mi, co je tvým přáním."

Minki se zasmál. Hyun byl skutečně kouzelný, nemohl mu odolat. ,,Inu..." začal, ,,bojím se, že mě i tak odmítneš." Soustředěně se nadechl a vydechl, musel se na to psychicky připravit. Z neznámého důvodu se strašně bál, že se JR urazí a odmítne jej. Nejspíš by to psychicky neunesl. ,,Já... já bych chtěl, abys mi splnil mé největší a zároveň poslední přání v tomto životě. Jonghyune, prosím... vyspi se se mnou."

Ahuj~
Překvápko! Další díl hned další den? Co se to děje? Jednoduše chce Shezulka povídku dopsat co nejdřív, protože chce začít makat na seminární práci (kreslí mangu, ehehe) + si našla brigádu, takže má málo času, přestože nějaký získala rozchodem s přítelem (ano, lidi, žiju, ač trochu depresivně). Navíc vás nechci moc nechat čekat, protože další díly budou velice... no, budete mě chtít zabít.

Myslím, že tušíte, jaká bude JRova odpověď. Z toho důvodu vás upozorňuji na příští kapitolu - kdo ji nebude chtít číst, nemusí, jestliže nerad yaoi. Sama bych se k dopsání nikdy nedokopala, takže mi pomůže moje drahá spolupachatelská polovička Aki_Noriko, takže proto bude Ren trochu odlišný než normálně. Jen abyste se nedivili.

A co si myslíte? Nejsou JRen vážně kawaii? :3 Akorát chudák Ren už občas neví, která bije. Roztříštěná osobnost je zlo.