Bolela ho hlava. Necítil vůbec nic, ale do hlavy jako kdyby mu zabodávali desítky ostří. Měl pocit, že tou bolestí každou chvílí zemře, pokud na ni nedostane nějaký lék. To ho přivedlo hned k několika otázkám: Kde jsem? Co se stalo?

Na to si zatím Jonghyun nedokázal odpovědět. K odpovědi na tuto otázku potřeboval otevřít oči, neboť viděl jen tmu a byl si jist, že je opravdu vzhůru. Pokusil se zkusmo otevřít jedno a následně otevřel i druhé, protože do místnosti neproudilo žádné prudké světlo jako sluneční paprsky. Místnost osvětlovala pouze měkká žlutá záře několika svíček, které stály zapálené ve výklenku ve zdi.

Svíčky? Dřevěné zdi, pravděpodobně dveře ze stejného materiálu a žádné okno? Co za idiota mohlo tuto místnost navrhnout? Kombinace plamene a dobře hořlavé látky byla smrtelná, zvlášť když se nedalo ven dostat nikudy jinudy než dveřmi, protože prosklený rám chyběl. Zbývala tedy jediná možnost. Nacházel se někde v podzemí?

Pomalu se zvedl do sedu, aby prozkoumal toto místo důkladněji. Ležel na měkké posteli se světlým povlečením, nedokázal však odhadnout přesnou barvu. Nacházel se v pokoji čtvercového půsorysu s rozlohou zhruba tří metrech čtverečních. Přežít by se v něm nějakou dobu dalo, kdyby zde stála lednička a někde blízko byla koupelna. Tím se ale zabývat nemusel, neboť tu žít nehodlal.

Jakmile spustil jednu nohu z postele, zalitoval toho. Podlaha pod náporem jeho váhy zavrzala a probudila tak toho, kdo na ní spal a o kom neměl Jonghyun ani ponětí, že v místnosti je. U nohou postele ležel zkroucený Ren a neslyšně oddychoval, když však zadlechl typické vrzání podlahy, probudil se. Připomínal svým zjevem hlídacího psa.

,,Hmm?" Zazíval, otevřel ospalá očka a pomalu se začal zvedat. Protáhl si prvně ruce, pak se vyškrábal na nohy a natáhl se celý. Nespalo se mu zrovna příjemně, když neobýval svou postel, ale co se dalo dělat. S rozkošným úsměvem se otočil na rozhozeného tmavovláska, po němž vzápětí skočil a přišpendlil ho ke zdi za postelí. Možnost sundání druhé nohy a prudkému útěku se Kimovi zamítla.

Blondýnovy oči zářily, jak byly rozšířené. Odrážel se v nich měkký plamen svíčky, který Rena vnitřně spaloval a nutil ho dělat to, o co se právě pokoušel. JR byl na posteli v polosedě a kdyby se Ren pohnul trochu jinak, snadno by ho zasednul, obsadil by mu klín. Jonghyunovy ruce držel u zdi a byl mu tak blízko, že stačilo jen málo a...

A přesně v ten moment dostal Ren hlavičku. JR se nepočítal za žádnou děvku, která by dala každému. Bylo to na něj až moc, tohle ten zpěváček přehnal. To, co se Renovi stalo, si zasloužil. Jak si mohl něco takového dovolit k někomu, koho vůbec neznal? To by udělal jen absolutní idiot!

,,NYAAA!" zapištěl bolavě hnědovlásek a rychle od něj ucukl, přičemž se chytil za rudnoucí čelo. Určitě tam kvůli němu bude mít modřinu! No je to normální? Odnesl ho do postele, převlékl jej, dovolil mu se skvěle vyspat a on mu za to dá hlavičku? Okřikl ho: ,,Ty blázne! O co se pokoušíš?!"

,,O co se to pokoušíš ty, haa?!" štěkl po něm naoplátku Jonghyun. Obdivoval, jakou troufalostí, drzostí a odvahou Ren oplýval. ,,Co to, kurva, mělo být?! To je u vás gayů normální pokusit se znásilnit každého nově příchozího?!" Vztek a nechuť v něm vřela natolik, že zapomínal na to, co vlastně říká.

,,Haa?" Minkiho to trochu zmátlo. Nakrčil nechápavě obočí a i přes hrozící riziko se zvedl a k blondýnovi se přiblížil. ,,Nechápu, co ti v troše blízkosti vadí, když ty a G-Dragon..." Jeho vyčítavý hlas se při posledních několika slovech ztlumil, protože mu začalo něco docházet. I jeho tvář změnila svůj výraz. Teď už věděl.

Jonghyun by mu znovu vrazil, kdyby tentokrát nebyl tak uchvácel Renovýma čokoládovýma očima. Mysl se mu zahalila temnou mlhou, která ovlivňovala jeho rozum a zdravý úsudek. Jednalo se o stejné strnutí, jejž prožil při pohledu na G-Dragonovy rty. Ty rty...

V momentě, kdy JR odklopil pohled stranou a přejel si prsty po svých vlastních rtech, zkoumaje je, ho Minki popadnul za tričko a přitáhl si ho tělo na tělo. Začínal mít z Kima strach, tohle byl jediný způsob, jak si získat trochu respektu - povýšením se.

,,Byla to fraška? Byla to jen scéna, kterou jste si sestrojili, abyste se mezi nás dostali?" Hnědovláskovi se do očí při střetu s Jonghyunovým zrakem nahrnuly slzy. Blondýnovy oči byly temnější než kdy jindy, došlo mu totiž, co se stalo a proč skončil tady. Za všechno mohl G-Dragon se svými pekelnými rty.

,,Když to byla jen hra," vystrašený Choi od něj pomalu odlezl až k okraji postele, z něhož málem sletěl na zem, ,,tak proč... proč ses s GDm dostal mezi nás? Co je vaším cílem?" Pokusil se spolknout knedlík, který se mu usadil v krku a dusil ho. Bylo to děsivé, zvláště to, v jakém byl Jonghyun rozpoložení. Nemohl za to, ale cítil, jak se klepe.

Nightmare doslova žhnul hněvem, jeho kůže svědila a možná i na dotek pálila. Tím, co G-Dragon provedl, v něm probudil něco, co mělo spát tak dlouho, jak jen to šlo. Pokud doposud někomu připadal jako vrah děsivý, nebyl nic oproti tomu, co se z něj stalo teď. Dalo by se říct, že Ren neměl šanci na přežití.

Hnědovlásek pod jeho upřeným nenávistným pohledem nakonec z postele opravdu spadl, nemusel se o to ani moc snažit. Jonghyun byl dávno na nohou, když se Ren přisunul do rohu a schoulil se do malého klubíčka, aby šel co nejméně vidět, nejlépe vůbec. Měl pocit, že pokud se na druhého ještě jednou podívá, srdce mu vyskočí z hrudi, jak splašeně bilo.

,,Kde je G-Dragon?" zeptal se jej hlubším hlasem blondýn. Protáhl se u toho natolik, že se ozval zvuk zdánlivě připomínající praskání kostí. Temná aura neničila pouze Jonghyunovu mysl, ale začala požírat i jeho tělo jako svou potravu. Za to, že byl Kim tak mocný a strašlivý, musel platit nějakou daň. Čím více se zahloubával do temnoty, v níž byla uvězněna jeho duše společně se srdcem, tím více ztrácel své fyzické já.

,,Ne-nevím," vykoktal ze sebe vystrašeně Minki a přitiskl si k obličeji předloktí. Asi si myslel, že mu to pomůže, že ho to nějak ochrání. Šeredně se spletl. Jonghyun překonal třemi kroky vzdálenost mezi nimi, chytil ho pod krkem a vyzvedl jej v mžiku tak vysoko, že ani špičkami bot nedosáhl na vrzající podlahu.

,,Moc dobře to víš. Vyklop to a nechám tě být," navrhl mu s dobrým úmyslem JR. Myslel to pro něj dobře, přestože byl vzteky bez sebe. Nevadilo by mu ublížení, ale zabít ho nechtěl. Až tak daleko ve svém stádiu nebyl. Stačilo mu pár slov o tom, kde mohl GD být, anebo jak se k němu mohl dostat. Víc po té holce nechtěl.

Ren sípal a snažil se od svého krku jeho ruce zoufale odtáhnout. Očekával svou brzkou smrt, pokud v tom hodlal druhý pokračovat. Sebevrah nebyl, musel mu to říct. ,,O patro... výš... vpravo vzadu..."

Blondýnovi se ve tváři objevil zlý úsměv od ucha k uchu. Choie ještě chvilku trápil, než ho posadil na zem a opřel ho o zeď. Jemně to zrovna nebylo. Naposledy se k němu sklonil, přesněji k jeho oušku, do kterého zašeptal: ,,Tak je to správně, moje malá děvko.", a bezbranného Rena hrubě kousl do krku. Bylo to proto, aby věděl, že už nikdy nemá dělat to, s čím dnes začal.

Při triumfálním odchodu z místnosti si Jonghyun prokřupával prsty a svíral je v pěst. Nechal se tak snadno ovlivnit, neviděl teď před sebou žádný jiný cíl než G-Dragona. G-Dragona rozpáraného od hlavy až k patě. Kdyby si dal byť jen o trochu větší pozor a zaposlouchal se do Renových bolestných vzlyků, které se po chvilce změnily v psychopatický smích, nejspíš by i zaslechl slova pocházející z Renových úst.

,,Na konci se uvidí, kdo je čí děvka, můj drahý Hyune."

To však Jonghyun neslyšel, byl již o patro výše, kam vyběhl po schodech, a prohledával každičký pokoj, který spatřil. Pochyboval, že mu Ren řekl zcela pravdivé informace. Nutně potřeboval najít G-Dragona a vykuchat ho, než bude plně spokojen.

,,G-Dragone!" křičel jeho jméno z plných plic, volal ho k sobě. Neměl u sebe žádnou zbraň, ale to mu v ničem nebránilo. ,,Ty zkurvysyne! Jsi mrtvej tak jako tak, takže koukej vylézt! Budeme to mít oba dva mnohem jednodušší!" S nadávkami rozhodně nešetřil, tak sprostý nejspíš nebyl za celý svůj život. To také proto, že GD provedl něco, co neměl nikdy nikdo udělat; políbil ho. To se doposud nikomu nepodařilo, obzvláště ne muži. Políbil ho šílený zabiják, vrah a blázen, který si za toto pochybení zasloužil krutou smrt.

Po rozražení posledních dveří konečně našel Jonghyun toho, koho hledal. Uprostřed velkého sálu stáli dva muži s meči v rukou. Jeden z nich byl G-Dragon, který právě jen tak tak unikl ostré čepeli, která mu prolétla kolem tváře. Kdyby neuhnul dost rychle, jeho obličej by se jistě o mnoho zošklivil, protože by mu prořízl tvář. Ten druhý bojovník byl Taemin, o tom nebylo pochyb. Na svého protivníka se uculoval stylem, jako se dívá matka láskyplně na svého syna. Nešlo si ho splést.

,,Oh, Jongu!"

G-Dragon ho zpozoroval jako první. Byl natolik pohroužen do této jejich malé hry, že neslyšel jeho předchozí volání a ani necítil tu nebezpečnou auru, která se kolem Jonghyuna šířila. Zcela instinktivně sklopil ostří a Taeminovi naznačil, ať se dojde napít nebo tak něco. Na druhého se mile uculil a docupital k němu.

,,Tak už mi nikdy neříkej!" vyštěkl po něm blondýn a vrazil mu takovou ránu pěstí, že G-Dragon odletěl kus dozadu. Byl to přímý zásah, pěst ho kvůli tomu dost bolela. Ale zabralo to, rozhodně se díky tomu cítil lépe, ve všech směrech.

,,Hej!" Taemin ke svému společníkovi ihned doběhl a pomohl mu se zvednout na nohy. Slyšel za svými zády Jonghyunovo odfrkování, které silně připomínalo koně. Divokého koně. Pro jistotu i s G-Dragonem o kus ustoupil. Byl to pro tmavovláska takový šok a rána, že skoro ztratil vědomí, jen tak tak se udržoval vzhůru.

,,Vypadni od něj," zavrčel vztekle Jonghyun a rychlým krokem se k nim začal přibližovat. Stačil se zastavit akorát včas, protože jinak by mu hrdlem projela čepel Taeminova meče. To ho rozdráždilo ještě víc.

Lee stáhl nyní již bezvládného G-Dragona do své náruče a s ostřím namířeným na Kima se začal sunout dozadu. Potřeboval zraněného dostat na lavici, která byla na konci místnosti připevněna ke zdi a sloužila jako lavička, jako odpočinkové sedátko. Pokud si GD brzy nelehne, mohlo by to s jeho tělem skončit špatně.

,,Co po něm chceš? Proč tohle děláš?!" zeptal se druhého blondýna hlasitě Taemin a udělal několik kroků zpět. Neviděl, kam postupuje, ale věřil si a doufal, že jde správně. Z Jonghyuna nespouštěl oči, nedal mu jedinou možnost na zrádný, neviditelný útok. ,,Z jakého důvodu ubližuješ svému příteli? Copak se tohle dělá?!"

,,Tak příteli? PŘÍTELI?!" Jonghyun v podstatě vyšiloval, byl smyslů zbavený. ,,Kdyby to BYL můj PŘÍTEL, jak se mi tu snažíš tvrdit, tak by VĚDĚL, co si MŮŽE a NESMÍ ke MNĚ dovolit! Políbil mě! Ten krypl mě políbil tam před všema, čímž neskutečně ublížil mé hrdosti, mě pýše, mému egu! Nic takového si dovolit nesmí NIKDO."

V době jeho velice vášnivého odůvodnění, proč může dělat to, o co se snaží, a co hodlá dále udělat, Taemin došel tam, kam potřeboval. G-Dragona šetrně odložil na lavici a sledoval u toho JRa, který byl už tak blízko, že by ho mohl snadno proklát mečem. Byl tu však problém; meč držel Jonghyun, pevně ho svíral za tupou stranu čepele a zabraňoval tak Leemu v jakémkoliv pohybu. Byl v pasti, vrah před ním měl navrch.

Zbývala mu jediná věc, kterou mohl udělat. Stiskl čudlík na mikrofonu připevněný v uchu, který běžně nosíval, a zašeptal jediné: ,,Onew, křídlo A, místnost 221. Potřebuji pomoc." Poté se na Jonghyuna vrhl.

Další díleček je tu. Tak co, chová se Taemin správně, že G-Dragona chrání? Vyšiluje Jonghyun zbytečně? A jak vlastně zareaguje Ren?
Sdělte mi své názory v komentářích, budu vám všem za ně vážně moc vděčná.^^