Jelikož je mému drahému jednorožci špatně, tak zveřejňuji kapitolu dříve. Měla vyjít až ve středu (mám teď psací období, už mám kapitolu další rozepsanou), ale co bych pro Nori neudělala. ♡

Jonghyun nedokázal k G-Dragonovi zvednout svůj načervenalý pohled. Připadal si vážně trapně, jak se tu nad ním GD tak snadno povyšoval. Proč se nechal? Netušil. Jednoduše neměl sílu a náladu na to, aby mu výrazně vzdoroval. Bylo pro něj těžké se udržet daleko od pláče, do kterého mu bylo. Se svou psychikou byl stále více v koncích a ten, o kom si myslel, že by mu mohl pomoci, na něj byl ještě zlý. Jako kdyby to všechno do teď nestačilo.

Z oka mu skanula dlouho potlačovaná slza. Setřel ji rukávem, ale byla nahrazena další a další, až dokud jich po jeho tváři nestékaly desítky. Bylo to neuvěřitelné. Propadl smutku jen kvůli alkoholu? Přesněji kvůli tomu, že se opil? Myslel, že mu to pomůže přijít na jiné myšlenky, ale ono to mělo přesně opačný účinek...

Když Ji-yong spatřil ty slané kapičky, které tekly po Kimově bradě a odkapávaly dolů, jeho chladné srdce se zachvělo. Poprvé za věčnost pocítil vinu za něco, co pravděpodobně způsobil. Ty výčitky, jimiž se zahltila celá jeho mysl, v něm vyvolaly mnoho otázek. Asi ta nejdůležitější z nich byla: Co jsem to provedl?

Netušil, co by měl udělat. Obejmout ho? Utěšit ho? Ale byl to Jonghyun, ten homofobní blázen, takže by hrozilo, že by mu tím akorát přitížil. Tak co třeba sklenice alkoholu? No, vzhledem k tomu, že se nejspíš zhroutil právě kvůli tomu, to asi není nejlepší nápad, G-Dragone.

Tento problém Jonghyun vyřešil za něj a velice mu to usnadnil. GD netušil, co to Jonga popadlo, ale když se blonďáček zvedl a prudce se k němu přitiskl, rukama jej objal kolem pasu a hlavu mu zavrtal do hrudi, na několik vteřin přestal dýchat. Nic takového od něj nečekal.

,,Vezmi mě domů, Ji-yong..." požádal jej Nightmare plačtivě. ,,Prosím, vezmi mě někam pryč..."

A tak G-Dragon poslechl.

Dalšího dne, ráno

Probudila jej silná bolest hlavy. Nebyl si jistý, jestli žije, nebo je mrtvý, protože ho bolelo snad všechno v těle. To bylo vážné. Cítil však, že leží v něčem měkkém a teplém. To se stávalo, jen když byl 'doma' v podzemí. Zvláštní. Vůbec si totiž nepamatoval, že by večer šel domů, pamatoval si totiž jen na J-Hopa, bar a... G-Dragona.

Prudce otevřel oči. Ty rázem zase zavřel, protože jej do nich uhodilo prudké sluneční světlo. Bolelo to, musel si na to zvyknout. Překvapením pro něj však bylo to, že ležel na boku. Málokdy tak usnul. Pro svou bezpečnost se zkusil přetočit na druhou stranu postele, v níž ležel, kdy ho potkalo překvapení; po druhém otevření očí, tentokrát bezbolestném, se zadíval na malý stůl se židlí, kde seděl a vlastně i ležel, přesněji spal, G-Dragon.

Jonghyun polkl. Nejspíš ležel v jeho posteli, že? Proč by také jinak Ji-yong zaujímal pozici, ve které se nacházel. Začal se pomalu zvedat, aby mohl toto místo v klidu opustit. Vzpomínal si na to, co včera prováděl, jak se zlil a jak mu brečel... Dál měl okno. Možná se mu s GDm něco stalo a on nechtěl, aby mu to bylo předhazováno, vyčítáno či podobné věci.

,,Klidně lež," ozval se od stolu rozespalý hlas. Následně se zvedla rozcuchaná hlava a protřela si očička, aby mohla vůbec vidět. ,,Nevyháním tě, takže hezky v klídku hajej, ať se dostaneš z kocoviny. Pokud si přeješ, dojdu ti pro pití nebo tak..."

Jonghyuna to trochu zmátlo, takže to, že zůstal sedět, nepředstíral. Byl vděčný, že G-Dragon neležel vedle něj, ale teď se cítil špatně, že kvůli němu spal na stole. Došlo mu okamžitě, že není u sebe doma, ale u něj. O tom žádná, hloupý nebyl. Akorát jej udivovalo to, jak se GD choval. Normálně byl úplně jiný.

,,Mohl bych..." promluvil po chvilce ticha JR, ,,poprosit o sklenici vody?" Pokoušel se být co nejhodnější, aby druhého nijak nenaštval. Připadal si trapně za své činy a potřeboval si s ním vážně promluvit. Na J-Hopa neměl ani pomyšlení, nejspíš se s ním ani nerozloučil.

Čekal něco ve smyslu, že ho G-Dragon odbyje s tím, že poprosit může. Nepředpokládal, že se bělovlásek zvedne, obdaruje ho laskavým úsměvem a opustí místnost, aby zaskočil do kuchyně pro pití. Pro jistotu vzal jednu sklenku i pro sebe. Tu položil na stolek a s druhou zamířil k Hyunovi. Krok za krokem mu byl stále blíž a Jonghyun byl o to více nervózní. To, že netušil, co se večer přesně dělo, ho děsilo.

Když došel Ji-yong až těsně k blonďáčkovi, JR sklopil zrak. ,,Děkuju..." hlesl a vodu od něj přijal. Dlouze se napil, měl opravdu žízeň. Chtěl mu poděkovat ještě jednou, ale na to byl moc stydlivka. Včerejší den s ním moc zamával a on se choval úplně jinak než normálně. Důkaz toho byl, že odložil sklenku a GDho chytil za zápěstí, jakmile se otočil k odchodu.

,,Proč jsi nepoložil mě někam na zem a sám si nelehl do postele?" zeptal se jej na rovinu. Popravdě čekal, že se probudí nahý v jeho náruči, ale ono nic takového nebylo. Byl za to samozřejmě rád, nepřál si s G-Dragonem nic mít, ale odhadoval to na Kwonův styl. Něco se stalo, protože dělal něco jinak než od něj bylo očekáváno.

Bělovlásek se nadechl a posadil se vedle něj. Nejspíš by mu měl říct vše o tom, co se stalo. Zasloužil si to vědět. ,,Víš..." začal, ,,nespal jsem s tebou, ani se tě nijak divně nedotýkal, nelíbal tě a nic takového. Takže jsem neviděl důvod v tom, abych spal s tebou v posteli, protože by sis myslel přesně tohle. Ať si myslíš cokoliv, nejsem úchyl nebo něco takovýho. I když je fakt, že by mi nevadilo se zaplést s klukem... ale ještě jsem s nikdy žádným neměl nic víc než pusu. A ani nechci. Takže jako první po tobě chci, aby sis zapamatoval tohle. Okey?"

Blonďáček na něj koukal s rozšířenýma očima, jako kdyby mu nedokázal uvěřit. Sadist k němu byl upřímný a to prostě nedávalo smysl. Muselo se stát něco hodně zlého, aby se GD takto změnil. Nebo že by snad... si v něm vybudoval důvěru?

Ji-yong bral mlčení jako souhlas a pokračoval ve svém vyprávění. ,,Včera, jak ses mi rozbrečel v tom baru, jsem si pár věcí uvědomil. Třeba to, že mít parťáka je docela fajn. Ty jsi fajn. Bavilo mě za tebou chodit do nemocnice, relativně nezávazně se s tebou bavit a i předtím společně být na misi. Myslím, že jsem tě docela poznal na to, abych věděl, co tě dokáže zranit, přestože si to nechceš přiznat. V analýze jsem dost dobrej, nemysli si, že ne." Na chvilku se odmlčel a pozoroval u toho Jonghyunovy měnící se výrazy ve tváři. Nejspíš po tomhle znovu zkolabuje. ,,Trápí tě Leader. Jako já k němu chováš obdiv a takové ty věci, ale tebe zranilo mnohem víc, že tě chtěl jen využít. Postřelil tě, když jsi mě chránil - za což ti děkuji - a pak za tebou ani nepřišel. A nakonec teď jsi ho potkal při odchodu z nemocnice a -"

,,Jak o tom víš?" vyhrkl šokovaně Jonghyun. Začínal se celý třást, protože tahle konverzace pro něj nebyla úplně pozitivní. Ukazovala mu, jak je slabý, jak nedokáže skrývat své pocity. ,,Jak můžeš vědět o tom, že tam na mě čekal? Já... já si nevzpomínám, že bych o tom včera někomu říkal."

Ji-yong tušil, jak se asi cítí. Jako první mu však chtěl říct, jak se domů dostali a co se dělo, než šli spát. Položil se na záda a ruce si složil pod hlavu. Nebylo to na dlouhé vyprávění, ale nedokázal se dívat na blonďáka, jak trpí. ,,Přijel jsem do toho baru autem. Když jsi mi řekl, že chceš domů, vzal jsem tě k sobě, protože jsem nevěděl, co s tebou jiného. Nabízel jsem ti tady pak sprchu, ale jak vidíš, jsi stále ve svém oblečení, takže na sprchu nedošlo. Navíc by nebylo vhodné tě nechávat sprchovat se samotného. Pak jsem tě prostě odnesl do postele a ty jsi usnul..."

,,Ale jak víš o té věci s... s... s... Re-Renem?" JR se dlouhou dobu nedokázal přinutit k tomu, aby to jméno vůbec vyslovil. Bylo pro něj až moc bolestné, ale nechtělo se mu říkat obyčejně Leader. Bylo sice hezké, že mu GD dopodrobna vše řekl, ale to důležité vynechal.

,,Twitter, instagram, internet je toho plný," prozradil mu GD nemilou zprávu. Bylo nesmyslné chodit kolem horké kaše, když by se to beztak brzy dozvěděl. Akorát by Kwona seřval, že mu o tom nic neřekl. ,,Čekal na tebe, pak tě chytil, objal, nechtěl pustit, tys ho praštil a skoro rozplakal. Ehm, myslím, že sis tím získal nenávist od poloviny populace našeho státu. Všude jsou fotky, dokonce i jedno video, nějakej rozhovor s Renem... a to je asi tak všechno." Zarazil se, málem na něco zapomněl. Ruka sevřená v pěst mu vyletěla do vzduchu jako raketa. ,,Jo! A ještě jsem četl nějaký výhružný dopisy typu: ,Zabijeme tě, Kime Jonghyune, za to, že jsi ublížil naší lásce!', ze kterých si nic dělat nemusíš, protože se jedná jen o nějaký ty psaníčka od vlhkejch patnáctek, který sledujou yaoi a ty dva, Rena a Taemina, hróózně moc milujou."

,,Děkuji za upřímnost," hlesl Jonghyun. Pochopil, že závěr byl řečen vtipně a měl ho trochu pobavit, ale on se cítil akorát hůř. Kvůli němu teď bude mít Leader problémy, protože se ho každý bude ptát, co za člověka to bylo. Taky už sám nebude moct vyjít ven, protože jej každý druhý bude chtít zabít. Nebyla to příjemná vyhlídka, přesto byl rozhodnutý G-Dragona opustit a vrátit se do své frakce. Alespoň tam by mohl být v bezpečí. ,,Budu muset jít."

,,Nevyháním tě, klidně tu zůstaň." GD se zvedl do sedu, ležení mu už nebylo příjemné. Moc dlouho nad tím nepřemýšlel, prostě se posunul za Jonghyuna a opatrně ho zezadu objal. Věděl, že to potřebuje, že není tak silný, jak se snaží být. ,,Nikam nemusíš. Uvidíš, že brzy bude všechno v pořádku." Hlavičku si položil na Kimovo rameno, i když cítil, že by druhý nejraději utekl. ,,Přišel za tebou. Sice pozdě, ale přišel. To něco znamená, nemyslíš? Určitě se objeví znovu."

Po chvilce, kdy JR seděl se zády rovnými jako pravítko, se začal k G-Dragonovi otáčet. Nemohl si přiznat fakt, že mu je GDho přítomnost příjemná a že jeho objetí je vážně hezká věc. Nikdy ho nikdo neobjímal. Tedy kromě škádlivého objímání od Taeyanga, za což tmavovlásek vždycky schytal pár kopanců. Tohle bylo jiné. Ji-yong mu opravdu chtěl pomoci. Neměl by ho tentokrát odmítat. Navíc, stejně by to neodkázal.

,,Jeden den," zamumlal se skelnýma očima upřenýma do těch G-Dragonových, ,,necháš mě tu zůstat? Jen jediný den, pak odejdu, slibuju. Ale mám ještě jednu podmínku," vymýšlel si Jonghyun. Pak do bělovláska strčil, on neudržel rovnováhu a rozplácl se na posteli. JR si lehl těsně vedle něj, přehodil přes ně deku a položil mu ruku kolem pasu. ,,Obejmi mě a ignoruj fakt, že se ti tu brzy rozpláču jako malá holka. Prosím, kamaráde..."