Možná ne pro vás, ale alespoň pro mě je čas na oslavu. :3 Protože tuhle storku píšu už od listopadu minulého roku a poslední kapitolou jsem překročila hranici celkem 50 000 slov! (Přesný počet: 51 781 slov a 98 A4 ve Wordu - velikost písma 10,5, aby si někdo nemyslel, že přeháním. :D) Takže jako dáreček tu máte další kapitolu. :3

Rozhostilo se mezi nimi ticho. Dalo by se krájet. Naštěstí byl Jonghyun první, kdo jej prolomil, a to docela příjemným způsobem. Položil dlaň na G-Dragonovu ruku, která mu přistála na rameni, a stiskl ji. ,,Děkuji..." zašeptal. Pak od rudovláska odstoupil a s nepatrným úsměvem otevřel dveře do nové fáze života. 

O dvě hodiny a několik mučivě nudných konverzací s otravným G-Dragonem déle

Taemin lehce nedomyslel to, že budou muset pěšky a městskou dopravou, protože nebyl nikdo, kdo by tak velkou partu bláznů s taškami úplně všude dovezl do jejich nového domova. Stal se tedy terčem nadávek a šťouchanců, ze kterých jej bolelo celé tělo. Sebevědomí, které si udržoval v Renově frakci, velice brzy opadlo a z něj samotného se stalo bezmocné štěně mezi hladovými vlky.

,,Za tohle nám zaplatíš," mručeli, nadávali a peskovali jej. ,,Mám úplně podupané boty..."

,,Kterej idiot mi vzal mobil?!"

,,Uhni, ty blbe!"

,,Nešahej na mě, pedofile!"

,,Ti dám pedofila, že se z toho poděláš!"

A zhruba tak to probíhalo. Vůbec je nezajímalo, že na ně ostatní zírají lidé s otevřenou pusou, na to byli jednoduše zvyklí. Cestování městskou hromadnou dopravou pro ně bylo příšerné. Docela je i zajímalo to, kdo měl původně brát věci těch, kteří byli na misi, když je ve výsledku stejně táhli oni. To vše jim bude Lee muset vynahradit.

Jediní, kteří se svým způsobem doopravdy bavili, byli G-Dragon a Jonghyun. Rudovlásek za celou cestu nezavřel pusu a pořád o něčem mluvil, ať to byla sebevětší kravina. Nejspíš jej popadla hovořivá, díky které se z něj stal ten největší blázen pod sluncem. JR se pokoušel jej několikrát umlčet, slovy i pěstí, ale nic z toho nezabíralo. Kdyby mu GD netáhl polovinu tašek, asi by jej z malé tramvaje vykopl. Byl by větší klid a také více místa.

Konečně dorazili na místo určení. Nacházeli se na okraji města, shodou okolnosti přesně na druhé straně od bývalého příbytku Renovy frakce. Trmáceli se tedy přes celé centrum, kde se potýkali s problémy jako ještě jindy. A o co hůř, když dorazili, zjistili, že nejsou jediní, kteří zde budou bydlet. Jediným existencím, kterým došel fakt, že se k nim připojí zbytek Taeminovi frakce, byli Key, G-Dragon, Minhyun, T.O.P a Taemin.

Dalším výrazným ‚pozitivem' – hlavně pro Jonghyuna – bylo, že se během cesty probudil Ren. Stále si udržoval svou malátnou osobnost, ale dokázal se pochybovat tak nějak sám. Pomáhal mu Taemin a možná to byl také důvod, proč na něj vrazi křičeli a dělali z něj blázna. Prostě se jim to nelíbilo.

Když se dvě velké skupiny střetly před svým novým domovem, měřily se nepřátelskými pohledy. Pořád se jednalo o dvě skupiny vrahů, které se v první chvíli nedokázaly přátelsky promíchat. Všichni si drželi odstup. Našli se však i tací, kteří se mezi druhé vnutili rádi. Kupříkladu GD s Keyem se na sebe usmáli, a poté, co G-Dragon položil Jonghyunovy tašky na zem, se rozešli ke své partě. Byli přivítáni velice mile. Někteří dostali objetí a poplácání po zádech, i když o to nejspíš nestáli. Key se mezi Onewem, Minhem a svým parťákem Jonghyunem cítil jako doma.

,,Junior Royal?" ozvalo se po dlouhé době šepotu. Cesta nebyla jediná věc, co Lee nedomyslel. Z davu vyšel vlastník JRova oslovení. Poznal jej podle vzhledu, protože s ním jednou byl v baru. Přesně tak. Do Renovy party se vnutil J-Hope a zamířil přímo k Jonghyunovi.

,,No nene," zasmál se JR, když jej spatřil. Taková náhoda, byla vůbec možná? ,,Tak řeknu ti, že tebe vidím rád." Zdvořile k němu natáhl ruku jako tenkrát v baru Devil. Tam Hoseoka prvně potkal a přiznal se mu s tím, co mu provedli G-Dragon s Renem.

,,Tohle jsem vážně nečekal," zasmál se J-Hope. Vážně viděl Jonghyuna rád. Měl za to, že jej už znovu nikdy neuvidí. „Takže ty patříš pod Rena, jo? To by mě za boha nenapadlo. Když za tebou posledně přišel Ji-yong, tak jsem si říkal, že budeš spíš nějakej jeho známej, ale že by to bylo takhle? To mě vážně nenapadlo." Obrátil se na GDho. „Jsi fakt dobrej, kámo, bratříčkovat se s konkurencí. To by jen tak někdo nezvládl."

„Dělal jsem to pro svoje dobro. Nechci dopadnout jak Rose a její frakce," křikl po něm zpět G-Dragon. Mluvil pravdu, nemělo cenu to nějak skrývat.

Taemin se zoufale pokoušel získat si vší pozornost, ale nikdy se mu to zcela nepodařilo. Jeho snahy byly kompletně zničeny, když se z jeho frakce oddělily dvě hlavy – hnědovlásek a černovlásek, kteří se vydali za J-Hopem. Jako dvojčata mu hodili ruce kolem ramen, každý z jedné strany, a zakřenili se na něj jako blázni.

„Koho to tady máš, Hobi?" promluvil černovlasý. Vyměnil si s hnědovláskem důležitý pohled, který nevěstil nic dobrého. „Nějaký nový úlovek?"

„Spíš někoho, kdo s náma bude pít. Pokud nám ho teda G-Dragon nezabere, je totiž jeho. Takže bacha, Jine," uchechtl se J-Hope. Pustil JRovu ruku, již stále svíral v dlani, a odehnal od sebe ty dva otravné komáry, co mu věčně jen pijí krev. Prohrábl si vlasy. „A ty, Jimine," promluvil k hnědovlasému, „tak ty ani nemysli na to, do čeho ho zasvětíš. Do postele ho nedostaneš, takže na to ani nemysli."

„Klid, chlape," uklidnil jej Jimin. Docela se ho to dotklo. „Vždyť jsem ještě ani neviděl jeho prdel. Bez pohledu na ní s nikým do postele nelezu," zafrkal nespokojeně. Nad Hobiho úsudkem ohrnul nos. Za koho jej, probůh, má?

„To, že jsem tady taky, váš nezajímá?" zavrčel na ně Jonghyun a přetrhl tím tak jejich rádoby vtipnou idylku. „Do postele mě nedostane nikdo," opáčil ostře Jiminovým směrem, „a chlastat s nikým taky nejdu." Na důkaz toho ve zlomku sekundy vytáhl svůj milovaný revolver a namířil jej na hnědovláska, který představoval největší nebezpečí. „Nebratříčkuju se s váma dobrovolně. Jsem tu kvůli práci. Chcete si hrát? Fajn. Pak dostanete kulkou. Nemám čas ani náladu na hraní, zvlášť od někoho, kdo tohle bere jako jednu větší hru."

„Hou, hou, hou!" vložil se do toho G-Dragon. Vážně nemůže Kima nechat chvilku osamotě. Postavil se před Jimina, který tentokrát nic velkého neprovedl. „Jsou jen trochu uvolněnější, nezlob, Hyune," snažil se jej usměrnit. Popravdě se bál toho, že by JR vážně vystřelil. Snad mu v tom zabrání jejich zvláštní pouto, v důsledku kterého se k němu GD pomalu začal přibližovat. Držel ruce zvednuté, aby JR viděl, že mu nechce ublížit. „Teď polož... tu zbraň..."

Jonghyun na něj dlouho nenávistně hleděl, než se zhluboka nadechl a zbraň spustil dolů. Cítil na sobě pohledy ze všech stran. Jeden z nich byl vážně intenzivní, proto se tím směrem zadíval. Nikdo neměl právo si jej tak dlouho prohlížet. Když se však střetl s těma čokoládovýma očima v krásné, zženštilé tváři lemované tmavými vlasy, rázem zkameněl. Nebýt toho, že na něj G-Dragon promluvil a zbraň mu snadno zabavil, nejspíš by se v Renových očích ztratil nadobro.

„Blázne," šeptl mu Ji-yong do ucha. Blondýn okamžitě sklopil svůj zrak. GD však pokračoval ve svém káravém proslovu. „To nevidíš, jak jsou tu všichni napjatí? Nejraději by se pozabíjeli. Už jen tím, že jsi vytáhl zbraň, si je dost popudil. Jin s Jiminem si s tebou chtěli vytvořit dobrý vztah a ty je místo toho skoro zastřelíš. Ber je na lehkou váhu, obzvláště Jimina. Dokáže být blbější než ten tvůj Baekho, o kterém jsi mi vyprávěl, ale na pěstní souboje neseženeš nikoho, kdo by jej porazil."

„Nikdy nebudu brát sexuální narážky na lehkou váhu," odsekl hněvivě JR. Ukradl mu z rukou svou zbraň a zastrčil si ji zpět za opasek. „A teď uhni. Čím dřív se všichni dostaneme dovnitř, tím lepší to pro nás bude..."

Do řeči mu hlasitě skočil Taemin. „Mohli byste mě už konečně poslouchat, prosíííííííím?" Všichni jej okázale ignorovali, ale zdálo se, že po scénce mezi Jonghyunem a Jiminem se rozhodli uposlechnout žádosti. Kvůli slovíčku prosím se tomu nedalo říkat rozkaz. Jakmile získal vší pozornost, nebo se o tom alespoň domníval, vydechl a mile se usmál. „Vítejte v novém domově!" přivítal je tak trapně, jak jen to šlo.

„Vítej i ty," zamumlala většina členů jeho vlastní frakce, a to včetně G-Dragona. Ostatní, kteří stále spadali pod Rena, jen překvapeně koukali, co se to kolem nich děje. Nebyl však čas na to, aby se vyptávali ostatních, o co tu jde, takže jednoduše čekali, co z něj vypadne dál.

Vymyslel si snad ten nejhorší proslov všech dob. Přitáhl si k sobě Rena, který se už zdál být fyzicky v pořádku, a důležitě si odkašlal. ,,Dnes nadešel den, kdy se naše frakce spojí a já a tady Ren, kterého všichni moc dobře znáte, se staneme vašimi společnými Leadery. Jste rádi, že? Budete mít nyní mnohem více společníků, se kterými budete moci trávit společný čas a se kterými budete chodit na mise!"

Davem se nesly hlášky typu: ,,Co mi je po někom jiném.", nebo: ,,Vždyť stejně budu chodit na mise sám.", či: ,,Si ze mě děláte prdel...", a podobné.

,,Ticho tam!" okřikl je Ren. Ano, Ren. Vážně se mu nelíbilo, jak k Leemu přistupovali, když to vše dělal jen pro jejich dobro. ,,Prostě držte huby a smiřte se s tím. Je to rozkaz. A to teď nemluvím jen ke své partě," podíval se na Arona, ,,ale také k té Taeminově," zadíval se na modrovlasého človíčka z Leeho frakce.

Ten slaďouš se na něj jen zašklebil, ale nic na to neřekl. Sice poslouchal, ale zdálo se, že ho výklad Leaderů vůbec nezajímá. Několikrát dokonce znuděně žďuchl do Jina, který stál vedle něj, a vždy se mu dostalo stejné reakce: ,,Nech toho, Yoongi."

Své řeči se znovu ujal Taemin. V ruce držel velký svazek klíčů. Po obecenstvu blýskl zářivým úsměvem, načež mezi ně tento svazek vhodil. On a Ren již samozřejmě klíče od svých pokojů měli, protože bydleli společně v posledním patře, které patřilo celé jim. Také skryl nějaké pro ty, kteří tu nebyli. ,,Vyberte si pokoje. A nepoperte se o ně. Vždy je na klíči napsáno číslo, pro kolik lidí pokoj je. Máte deset minut na to, abyste si to vyřešili, jinak vám pokoje určuji já. A věřte, že to nechcete."

Jak předpokládal, začali se o to prát jako divoká zvířata. A to měli být dospělí. Obrátil se na Minkiho, který pohledem hypnotizoval jediného člověka, který se boje neúčastnil - Jonghyuna. Jediný uvažoval logicky a věděl, že nemá cenu se mezi ně rvát, protože na něj prostě nějaký pokoj zbyde. Doufal, že bude maximálně dvoulůžkový, ale pro jednu osobu by pro něj byl ideální.

Jakmile válka skončila, Jonghyun se vecpal mezi ostatní a začal se ptát na místo pro sebe. Každý, kdo měl klíč a své nové spoluspáče u sebe, mu však řekl, že o žádném dalším klíči neví a že k nim se již nevejde. Blondýn začínal být dost nervózní a z nervozity se vztekal.

,,Si tady někdo ze mě dělá srandu nebo co?!"

Vrazi utichli až nepřirozeně rychle. Taemin se k němu rozešel a chytil jej za ramena, protože nechápal, co se děje. ,,Hyune, je všechno v pořádku?"

,,Ha, kéžby. Nejspíš se stěhuju zpátky do podzemí," zavrčel na něj. To má spát na chodbě, nebo co? ,,Kdybyste alespoň uměli počítat. Nevyšlo na mě lůžko v žádném pokoji. Ani samotný pokoj. Tak mi řekněte, co to jste za organizaci, když nedokážete vyřešit ani nic takového?" Už tak měl zkaženou náladu a tohle mu ji mnohonásobně zhoršilo.

,,Jongu..." vložil se do toho GD. Odvedl svého společníka o kus dál, neboť na něm viděl, že by mu nedělalo problém Taemina chytit za vlasy a někam s ním praštit. ,,Nevyšiluj. Budeš na pokoji se mnou, ano? Prostě ti jen dokoupíme postel, jednoduché. Mně to nijak -"

,,Ne," křikl někdo ostře. Nikdo si ani nevšiml toho, že se Choi hnul z místa, a už stál těsně za Jonghyunem. Stačil mu jeden pohyb a blonďáček byl otočený čelem k němu. Ten děs, který se JRovi náhle objevil v očích, donutil Rena se usmát. Stál od něj asi půl metru, ale i tuto vzdálenost hravě překonal. Prstem přejel po Hyunově krku až na bradu, kterou mu vyzdvihl. Ren na něj hleděl tak povýšeně, jak to jen šlo. Kdyby o sobě Leader prohlásil, že mu následující slova neudělala škodolibou radost, silně by lhal. ,,Ty budeš spát se mnou."

Překvápkooo, BTS jsou tu. Paráda, ne? Bude docela legrace, když máme 4 skupiny v jednom domě. A chudinka JR, nevyšel na něj klíček. :C Co myslíte, bude se mu nakonec chtít být s Renem v pokoji? :3