,,Ne," křikl někdo ostře. Nikdo si ani nevšiml toho, že se Choi hnul z místa, a už stál těsně za Jonghyunem. Stačil mu jeden pohyb a blonďáček byl otočený čelem k němu. Ten děs, který se JRovi náhle objevil v očích, donutil Rena se usmát. Stál od něj asi půl metru, ale i tuto vzdálenost hravě překonal. Prstem přejel po Hyunovu krku až na bradu, kterou mu vyzdvihl. Ren na něj hleděl tak povýšeně, jak to jen šlo. Kdyby o sobě Leader prohlásil, že mu následující slova neudělala škodolibou radost, silně by lhal. ,,Ty budeš spát se mnou."

Jonghyun na něj zíral tak dlouho, jak jej do toho starší nutil. Nohy mu zamrzly a sotva se dokázal pohnout, byl opět schopen jen přiložit dlaň na jeho hruď a lehce do ní zatlačit. Jako kdyby Minki ovládal nějakou kouzelnou moc. Svazoval jej pohledem a ještě k tomu mu způsoboval silný bolehlav.

Jenže tentokrát se JR nehodlal vzdát tak snadno. Vlastně ani nemohl. Kdyby Choiovi dovolil, aby si s ním tak snadno zahrával, jen by ukázal, jak moc je slabý. To nemohl. Cítil podporu, která vyzařovala z G-Dragona opodál - ten se toho tentokrát neúčastnil -, a to bylo vše, co nyní potřeboval.

,,A o tom..." Kim zdlouhavě mrkl, ,,rozhoduje kdo jako?" Rozhodl se, že jej trochu shodí před ostatními. Zasloužil si to, Jonghyun ho silně nenáviděl. Prudce se mu vysmekl a udělal dlouhý krok vzad. ,,Nevím, kdo jsi, ale pokud si myslíš, že máš nade mnou moc... tak si ji ztratil minulou noc." Sice se ta jejich událost stala ráno téhož dne, ale jemu šlo o ten rým, který vyvolal uznání a potlesk mezi ostatními. Tentokrát Ren nebyl ten, kdo se vítězoslavně šklebil.

Minki vypadal, že každou chvíli pukne hněvem. Tomu se JR nijak nedivil, ba se tomu ještě smál. Provokoval hada bosou nohou, hrál si s velice nebezpečným ohněm. A vůbec mu to nevadilo. S úsměvem si plácl s Yoongim, který se společně s ním a zbytkem party vydal do budovy. Neměli důvod čekat venku, když už i Taemin byl na odchodu.

G-Dragon Jonghyuna rychle doběhl, nesl všechny jeho tašky. „Tak to bylo dobrý," pochválil jej uctivě. Nikdy si nemyslel, že by byl Nightmare schopen svému nadřízenému takhle odporovat. Bylo na tom však také něco, co ho děsilo. Temná aura, která se kolem Rena i JRa hromadila, nevypadala dobře.

„Díky," poděkoval mu Jonghyun. Ani se na něj u toho nepodíval. Natáhl se k němu pro svoje věci, které si přeházel přes ramena a sevřel je v rukou. „Budu bydlet s tebou, GD. I kdybys mě tam měl přivázat, aby mě Ren nedostal. To prostě nedovolím." Vyběhl krátké schody, které byly jedinou překážkou k tomu, aby se bezpečně dostali do domu. Litoval toho, že mají na tak obrovskou budovu jen jeden výtah, neboť museli dlouho čekat, než se pro ně uvolní místo.

„Nic se ti nestane, o to už se postarám," ujistil ho GD. I když nemyslím si, že bys v tomhle stavu ty zrovna potřeboval nějakou pomoc, pomyslel si v duchu. Vypadáš mnohem nebezpečnější než kdy dřív, Hyune.

Když na ně přišla řada, společně vešli do výtahu. Nemilým překvapením pro ně bylo, když se k nim připojil i Choi, který šel jako úplně poslední. Nevšimli si ho do doby, než nastoupil dovnitř. Jak dlouho je mohl poslouchat? To raději nechtěli vědět. Už jen snášet jeho nesnášenlivé pohledy bylo dost těžké na to, aby mu nic neřekli.

Po několika mučivých vteřinách se výtah zastavil, cinkl a otevřel dveře. Nacházeli se v předposledním patře, kde se jejich pokoj měl nacházet. Ren jel ještě o patro výš, takže se tu rozdělili. Jonghyunovi to udělalo radost. Vyhrál nad ním, Minki o něj již nadále neměl zájem. A pokud ano, tak mu to nedával najevo, a to bylo přesně to, co si JR přál.

Rudovlásek se nahrnul ke dveřím s číslem 29 jako první a vzrušeně strčil klíč do zámku. Otočil s ním na jednu stranu a vzápětí na druhou, protože se netrefil. Zámek zacvakal a brzy měli tu čest vstoupit do svého nového domova. Oběma klesla brada a museli sbírat spodní čelist z podlahy; tak moc je překvapilo to, do jakého luxusu se to dostali.

I když získali pouze jednolůžkový pokoj, měli pocit, že zašli do ráje. Nebyl to jen sen? Všude drahý mahagonový nábytek, blyštivá světla, jednoduše skvělá harmonie. Už teď se tam cítili jako doma a to za sebou sotva zavřeli dveře. Z pohledu na krémové stěny si připadali jako tající zmrzlina. Vše uvnitř působilo tak strašně hezky a tak... jedle!

Jako první se rozhodli prozkoumat svou ložnici, do které vedly z úzké chodby dveře vlevo. Vstoupili do královského pokoje. JR snad nikdy neviděl postel s nebesy naživo. „To si ze mě děláš prdel," hlesl šokovaně. Kdyby ho GD nezadržel, už by se rozeběhl a do té chundelaté nádhery by se vrhl po hlavě. Měkké polštáře, peřina a vyšívaná, chlupatá deka, která připomínala hebkou ovečku. Nejspíš začal slintat.

„Jestli tady někde najdu jednorožce, tak asi začnu blejt duhu," vyslovil Ji-yong své i Kimovy myšlenky. Nebylo to možné. Vážně jim Leadeři koupili něco TAKOVÉHO? Bylo to nadmíru jejich očekávání. Své předchozí bydliště si museli zřizovat sami a tady pro ně bylo vše připraveno.

Nabízela se otázka: „Proč to pro nás udělali...?", již položil Hyun. Odložil své tašky na podlahu – ne, ony mu samy vypadly. To byla lepší formulace. Chtělo se mu z části i brečet. Jak? Proč? To jim na nich tak záleží? Okamžitě mu začalo být líto toho, co Renovi řekl. I když... ne, zas tak moc líto ne. Jenže tohle byla taková krása, až mu z toho oči přecházely. Jak asi budou vypadat další pokoje?

Místnost opustili jako dva blesky a vydali se do ostatních místností ve svém bytě. Měli svůj vlastní byt. To bylo něco do té doby nepředstavitelného. Vždyť oni očekávali jeden pokoj! Získali útulnou kuchyň, luxusně vybavenou koupelnu, absolutně všechno. I lednička byla plná jídla.

„Jongu..." promluvil Kwon, když moc dlouho mlčeli a jen němě obdivovali své nové obydlí. „Nejsem si jistý, jak se teď mám cítit. Je to divný?" S otázkou vepsanou v hnědých očích se zadíval na svého parťáka. „Popravdě, chce se mi brečet a uspořádat nějakou party zároveň. Moje duše je v naprosté –„

„Kakofonii," doplnil za něj Jonghyun. „Taky to tak cítím. Bohužel." Měl by být vděčný. Sice to vše zařizovali Minhyun s Keyem, tedy co se týkalo koupě tohoto domu, ale i tak to byla velká zásluha Leaderů. „Máme u nich nesplatitelný dluh. I když myslím, že u mě si ho Choi vybral už předem."

„Teď mu budeš říkat Choi?" zajímal se GD. Hádal, že vztah mezi Renem a Jongem bude teď dost vyhrocený a minimálně Jonghyun od něj bude chtít být co nejdál. „Nechci ti do toho rýpat, ale jednou přijde čas, kdy to budete muset nějak přejít. Jinak se pozabíjíte."

„Nedělalo by mi to problém," odvětil klidně JR a pokrčil u toho rameny. Sklonil se k ledničce a vybral v ní ovocný jogurt, jenž mohl alespoň na chvíli utišit jeho hlad. „Nemusím ho vidět už nikdy. Stejně mi dává rozkazy přes hodinky. A pokud budu spolupracovat s tebou, kdož se dostane do databáze a navolí si misi dle výběru, tak s ním už nebudu muset komunikovat vůbec. Víš -"

Jeho řeč byla přerušena hlasitým řinčením telefonu. Oba dva zároveň se otočili k lince, na níž stála pevná linka – právě vyzvánějící telefon. Vyměnili si podezřelé pohledy. Měli to vzít, neměli to vzít? Na takové otázky bylo pozdě, protože se GD natáhl a všetečně do telefonu zavrkal: „Haló?"

„Tady Taehyung. Jsi to ty, GD?" ozvalo se z druhé strany.

„Jop, to jsem já. Co chceš, Tae?"

Jejich hovor trval několik minut, o tom však JR neměl ani tušení. Hned na začátku se odebral do jejich ložnice a celou si ji důkladně prohlédl. Líbilo se mu, že mají manželskou postel. Problém tím byl vyřešen, budou spát spolu a ani jeden z nich nebude muset ležet na tvrdé podlaze potažené nepochybně drahým kobercem.

„Zradil mě," zamumlal si pro sebe. Stále přemýšlel jen a jen o Minkim, přestože se to pokoušel zamlčet a nepřiznat si to. Nemohl jej ze své mysli vyhnat, a to ani násilím. „A já ho přesto nedokážu úplně nenávidět..."

Bylo mu z něj samotného špatně. Jeho pocity byly rozpůrné, a tenhle luxus, do kterého byli uvrženi, mu to akorát ještě více pomotal. Proč se k němu Ren zachoval tak zle? Kdyby to neudělal, možná by s ním i do pokoje šel. Možná by s ním i bydlel. Jedna jeho část si to přála i teď, ale mnohem větší část z něj měla strach. Proto ten hněv a vzdor, byl to jen přeměněný strach a prvotní obrana.

„Jonghyune?"

Blonďák sebou trhl, když za sebou zaslechl G-Dragonův hlas, v němž zaznívala lehká starost. Polkl a silně zamrkal, aby skryl své skelné oči. Poté zaujal stabilní polohu a s hraným úsměvem se na svého parťáka otočil. „Co ti Tae chtěl?" Jména si dokázal zapamatovat velice rychle.

„Taehyung," opravil jej okamžitě Kwon. Tae byla pouze zkratka. „Bydlí v tom největším bytě, který zabírá polovinu jednoho z pater. Večer se koná party, takže máme všichni dorazit. Pití a jídla tam bude dost, takže se nemáme ničeho bát. Ale klidně můžeme něco donést."

Zdálo se, že nad tím JR přemýšlí. Nakonec lhostejně mlaskl a pokrčil rameny. „Jako klidně. Když už máme žít tady, tak to nějakou oslavu chce. Ale nepočítej s tím, že budu na nějaké takové ‚pařby' chodit častěji." Při slově pařba udělal ve vzduchu uvozovky. „Ale rád uvidím J-Hopa, to nezapřu. V tom baru mě svojí osobností docela zaujal."

„Hobi je kliďas, ten nic neprovede," souhlasil s ním GD. Když se nad tím tak zamyslel, mezi nimi bylo snad nejvíc pařmenů, co kdy viděl. Krom sebe do této jejich party patřil právě Taehyung, šotek Yoongi, J-Hope, Jin, Jimin, RapMonster a Jungkook, čili Kookie. Jeho tvrzení se tedy dalo užít na Hoseoka samotného, ale kdo ví, jak se projeví změna v jeho chování, když bude ve svém živlu?

Tím jejich konverzace nejspíš končila. Kim se sehnul ke svým taškám, které otevřel a přešel s nimi ke skříni, do které si plánoval uložit své oblečení. Věděl, že musí část nechat GDmu, poněvadž se stále jednalo o jeho byt. Zabral si tedy polovinu – vše se mu do ní krásně vešlo – a zbylý prostor zanechal drakovi.

Ji-yong jej po celou dobu pozoroval, ale s ničím mu nepomohl. Chápal, že je mladší v horším psychickém rozpoložení, než dává najevo, tak mu chtěl dát čas, aby si to v hlavě urovnal. Vymyslel u toho také skvělý plán, kterým Jonghyunovi dokáže to, že dokáže žít život i bez Rena. Nemohlo to být přeci tak těžké, ne? Jednou si na to zvykne.

„Helec," promluvil k němu, přičemž se usadil na postel, „co kdyby ses obarvil? Hádám, že na rudo asi nepůjdeš, ale černá nebo hnědá by mohla být fajn, ne?" Vážně skvělý nápad, GD. Teď jsi to vážně skvěle vyřešil. „Myslím, že tím dost Minkiho i zmateš a on ti pak dá pokoj."

Vysloužil si akorát pobavený úsměv. Očekával, že se mu JR vysměje, protože přesně tak jeho škleb působil. Avšak to, co mu na to druhý odpověděl, doopravdy nečekal. Nebyl si jistý, jestli mluvil s tím samým Jonghyunem, který mu plakal na rameno v podzemí.

„Proč ne," rozchechtal se Hyun, „rudá zní skvěle. Ale to až potom. Nyní pojďme na tu party. Je čas si trochu hrát."

Ahojda. Předem říkám, že sama nevím, jak to, že se mi ve třech dnech povedlo napsat už tři kapitoly. Šikulka já. Nicméně mám předem naplánované ještě dvě kapitoly, takže by tu možná (jen možná) do konce týdne mohly být. Snad vás to alespoň potěšilo.^^