Kdyby nejstarší předem věděl, co za přednášku je po této otázce čeká, tak by se na ni nejspíš ani nezeptal.

Minki se začal znovu sápat po Jonghyunovi, očka se mu strachem rozšířila. Klepal se jako osika, neměl o sobě ani tušení. ,,To Choi," zašeptal v slzách, ,,to Choi ti ublížil. J-já nejsem zlý, on ano! A-a já nechci, a-aby se znovu pro-probudil."

G-Dragonovi jeho slova jednoduše nedávala smysl. Sklonil se k němu, aby si něco ověřil. S nakrčeným nosem se vrátil do své původní polohy a na Jonghyuna zavrtěl hlavou. ,,Neber ho vážně," varoval ho, ,,je zlitej jak hovado. Cítím z něj alkohol až moc dobře."

,,To s tím ale nesouvisí!" okřikl jej Ren divoce. Nikdo by neřekl, že dokáže takhle zareagovat, když se tu utápěl v slzách. I když mu Jonghyun uhýbal, jak jen mohl, Ren se po něm vysápal až na nohy. Pevně se blondýna chytil za tričko, které sevřel v pěst a chvíli na něj bezmocně hleděl. Znovu ztlumil hlas. ,,Prosím, věř mi, Hyune."

JR si povzdychl. Proč? Proč zrovna on? Asi se začne za všechny své hříchy modlit, aby jej znovu nepotkalo nic takového. Momentálně trpěl více než kdy jindy. Přiložil své dlaně na Minkiho tvář - z dechu cítil, že toho stihl už vážně dost vypít - a zatlačil na ně. Jestli od sebe dostane jeho tvář, bude ten nejšťastnější člověk na světě. ,,Promluvíme si o tom, až nebudeš idiot a nebudeš v sobě mít alkohol. Do té doby s tebou odmítám mít cokoliv."

Zdálo se, jako by Ren o jeho slovech přemýšlel. Svou snahu nevzdal, ale i tak se od něj odtáhl. Zakolísal a nebýt toho, že se natáhl a zapřel se o linku, asi by se svalil na zem. Nějak se mu zatmělo před očima a zamotala se mu hlava. Asi toho vážně vypil moc.

Jak jej Ji-yong sledoval, svým způsobem měl strach o jeho zdraví. Neměl by, protože stál na Jongově straně, ale i tak vzal Minkiho za paži a posadil jej na své místo. Nechtěl, aby si při pádu ublížil, takhle se alespoň mohl opřít. Taemin by ho zaškrtil na místě, kdyby dopustil, že se jeho bratrovi něco stalo.

Kim na něj koukal jako vyoraná myš. Víc než to, že GD Renovi uvolnil místo, ho překvapil fakt, že mu vůbec pomohl. Pozorně sledoval každičký pohyb, který hnědovlásek udělal, aby se ubránil jakémukoliv ublížení na zdraví nebo jeho pokusu. Co kdyby Renovi najednou přeskočilo, vzal do ruky láhev s pitím a hodil ji po něm?

Místností se rozhostilo ticho, které narušoval pouze hukot a hlasitá hudba z provizorního tanečního parketu. Minkiho prsty sklouzly k jedné ze sklenek, které se válely na lince. Chopil se jí a ono broušené, kapkami zakalené sklo po vypitém nápoji začal laskat svými dlouhými prsty. Zkoumal každou hranu a zákoutí, což mu pomáhalo zklidnit a rozjasnit chaotickou mysl.

,,Jsem nemocný," promluvil, když z jeho tváře skanula poslední slza. Jonghyun si zasloužil znát pravdu, alespoň částečnou. Skrýval před ním spoustu informací až moc dlouho, přestože s ním měl ještě velké plány. Cítil na sobě dva upřené pohledy, ale neopětoval ani jeden z nich. ,,Mám mnohočetnou poruchu osobnosti."

Znovu nastalo to tíživé ticho, které vyvolávalo spoustu děsivých myšlenek v jejich hlavách. Mladíci tak nějak čekali, že Leader své tvrzení ještě nějak rozvede, ale to se nejspíš stát nemělo. Choi nadále utápěl své opilé, čokoládové studánky na skleničku od alkoholu.

,,Jsi opilý a plácáš nesmysly," obvinil jej Jonghyun a zničil tak Minkiho naději, že by ho pochopil. ,,Jak jsem řekl. Promluvíme si, až budeš střízlivý. Potkal jsem lidi s touhle poruchou a od toho, jaký jsi ty, byli mnohem odlišnější. Takže nám tu, podle mě, mažeš med kolem huby. Je to tak, nebo snad ne?"

,,Není to moje jediná nemoc," hlesl Ren raněně. Nečekal, že po něm druhý tak vyjede. Bohužel, co se dalo dělat, musel se s tím nějak smířit. Pokusil se na něj vytáhnout něco, čím jej zaručeně dostane. ,,Vzpomínáš na tu noc? Měl jsi zlý sen o mně a ustrašeně jsi za mnou přiběhl. Brečel jsi a bál se o mně." Přítomnost G-Dragona vypouštěl do doby, než GD překvapeně zalapal po dechu. O tom mu JR nejspíš neřekl, bingo. ,,Tak co když ti řeknu, Hyune... že to, co se ti zdálo, se stalo?"

Kim překvapeně vykulil oči. Ne, to nemohla být pravda. ,,Proč o tom mluvíš před G-Dragonem?!" vykřikl. V tu chvíli, kdy ten sen měl, se cítil úplně k ničemu a ano, bál se, ale o tom se Ji-yong neměl nikdy dozvědět! Co si o něm teď pomyslí?

,,Sám jsi řekl, cituji: ,Pokud mi chceš něco říct, nechápu, proč bys to nemohl říct i před Ji-yongem.' Přesně to jsi mi tvrdil, když jsi zoufale nechtěl, aby tvoje opora odcházela," oponoval mu Choi klidným hlasem. Nebyli v situaci, kde by bylo vhodné na sebe ječet.

Tímhle Jonghyuna dokonale umlčel. Ne však na dlouho. Podobně jako Minki uchopil do dlaně jednu z broušených skleniček od alkoholu, kterých by byla škoda, kdyby se rozbily. Přesně proto ji sevřel tak pevně, že se brzy s praskotem proměnila na hromádku střepů olemovaných rudými kapičkami krve.

,,Hyune!" G-Dragon k němu ihned skočil a odtáhl jej od toho nadělení, na které Minki vyděšeně hleděl. Jonghyun však zbylé střepy ve své ruce silně stiskl, čímž způsobil, že se mu zaryly do kůže mnohem hlouběji a způsobily mu docela vážná poranění.

,,Hyune, nech toho," požádal jej Ren. Nemohl se na něj takhle dívat. Tak tohle se z něj stalo po tom, co mu udělal? Bude jej teď navždy nenávidět a dávat mu to sežrat tím, že si bude ubližovat? Nikdy si nepřál, aby to dopadlo takhle!

,,Nechápu, proč bych měl," zavrčel na ně oba dva Jonghyun a bleskově se G-Dragonovi vytrhl. Připomínal divokého býka, který byl drážděn a vyjížděl kvůli tomu po ostatních. ,,Není potřeba, aby ses o mě staral ty, Choii," uvědomil Minkiho. Vážně se mu to nelíbilo. ,,Myslím, že mám důvod od tebe být co nejdál. Mně stačí G-Dragon, nikdo jiný."

Věnoval celé místnosti nadřazený pohled. Dokonce i na Ji-yonga tak shlížel. Nemělo cenu zůstávat, alespoň ne v téhle části bytu. Rozhodl se pro jednoduchý únik; na patě se otočil, odešel z kuchyně a namířil si to na taneční parket, kde se plánoval ztratit mezi ostatními, hudbou, tancem a alkoholem.

Další ráno

Když se Jonghyun probudil, jako první pocítil nesnesitelnou bolest hlavy. Nedalo se to vydržet, bolestně zaskučel. Oči držel stále zavřené, protože intuitivně cítil, že mu sluníčko září přímo do obličeje. Překulil se na bok a natáhl ruku, aby zjistil, kde leží G-Dragon. Měl se nacházet také někde na posteli.

Hledal, hledal, hledal, ale Ji-yong nikde. Nad tím zjištěním zamlaskal a pomalu otevřel očka. Sotva se zvedl na loktech, už si rovnou lehal. Debilní kocovina, asi toho vypil moc. Popravdě si pamatoval jen to, jak poznal členy Taeminovy frakce, jejichž jména si už také nepamatoval, a pak měl tmu. Snad nikoho nezabil, nebrečel nebo tak něco. Za to by se vážně styděl.

,,Dobré ráno," ozvalo se odněkud z místnosti. Jonghyun v první chvíli nepoznal, kdo to promluvil, ale jakmile mu to došlo, prudce se posadil a rozhlédl se. Zatmění před očima ignoroval a usilovně mrkal, aby dobře viděl.

,,Co děláš v mém pokoji?" zavrčel Renovým směrem. Hnědovlásek seděl na židli na druhé straně místnosti a podpíral si dlaní těžkou hlavu. Spící JR jím byl pozorován hodně dlouhou dobu, ani si nedokázal představit jak.

,,Nejsme ve tvém pokoji, Hyune," opravil jej Minki. Musel mu dokázat, že je vše jinak, než si myslí. ,,Slíbil jsi, že si promluvíme, až budu střízlivý. Nyní jsem. Takže bych si s tebou rád popovídal. Jen my dva."

,,Přemýšlím, proč bych tě měl poslouchat," zamumlal Jonghyun nevrle. Neznělo to však už tak útočně, spíš dost obranně. Přitáhl si peřinu blíž k tělu, protože na sobě neměl tričko. Bolest hlavy mu hodně zamezovala v tom, aby utekl. Navíc Ren určitě zamkl dveře, takže to nemělo cenu. Musel tedy zůstat a vyslechnout ho. ,,Nejdřív mi ale řekni, co se stalo včera večer."

,,Spali jsme spolu."

Hyunovi se znovu zatmělo před očima, málem se tam zhroutil. ,,Cože...?" vydechl šokovaně. Oči se mu rozšířily jistým druhem strachu. Tohle by si pamatoval, navíc necítil žádnou fyzickou bolest. Tak jak, proč...

,,Neboj," zasmál se Choi pobaveně, ,,jen si z tebe dělám legraci. Nic takového se nestalo. Krom toho, že jsem ti svlékl polité tričko, usušil tě a uložil tě do postele, jsem se tě ani nedotkl." Vážně jej pobavilo, jak se Kim okamžitě ošil a přejel si starostlivě dlaní po paži.

,,I-idiote," vykoktal ze sebe druhý. Tohle bylo od Rena vážně zlé, psychicky mu tím přitížil. V mysli se mu znovu začaly vynořovat obrázky z toho osudného dne, kdy na něj Leader vztáhl ruku. Nějakým způsobem je předtím vytěsnil, ale teď tu byly znovu. Srdce mu bilo hlasitěji než kdy jindy.

Minki se pomalu zvedl ze svého místa a línými kroky přešel až k posteli. Usadil se na jejím okraj, z rozklepaného mladíka nespouštěl oči. Ach jo, nejspíš to přehnal, neměl o tom mluvit. ,,Rád bych ti o sobě něco řekl, Hyune. A vím, že ty to chceš slyšet, ale potřebuji, aby ses uklidnil. Omlouvám se, ten vtip byl z mé strany vážně hloupý."

,,Jo, bylo to dost hnusný," konstatoval Nightmare. Pro jistotu se od něj o kus odtáhl. Přál by si zmizet jako pára nad hrncem, aby se tomuto vyhnul. Jak by mohl být v jeho přítomnosti v klidu? To prostě nešlo. ,,To kvůli tomu, jak jsi mě ponížil a zničil, nemůžu být v klidu. Měl jsem tě rád,  skoro tě uctívám a poslouchám tvé rozkazy, což nezmizelo, ale ty jsi mi provedl něco, co ti nikdy nedokážu odpustit. Takže se nesmíš divit tomu, že se chovám jak idiot, moje city se bleskově mění a já prostě blázním. Všechno kvůli tobě. Pohrál sis se mnou a já teď nevím, jestli chci, abys byl po mém boku, nebo abys zmizel tak daleko, jak jen to jde."

Trochu se zarazil, když mu tohle všechno řekl. Neplánoval to a samotného jej to překvapilo. Proč mu to řekl? Vždyť Ren měl být ten, kdo mu něco vysvětlí. Ne naopak! Grrr, chtěl si dát facku. Bude teď vypadat jako slaboch, někdo zmatený ve svých pocitech.

,,Nebyla to tak úplně moje vina. Tys mě vytočil a moje zlejší osobnost převzala vládu nad tělem," dal se do vysvětlování Ren. Zůstával na svém místě, ale později se plánoval přiblížit. ,,Prosím, poslouchej mě. To s těmi nemocemi je pravda, já si nevymýšlel. Nebyl to výplod fantazie v podnapilém stavu, všechno je to pravda."

,,A jak ti mám věřit, že se jen nepokoušíš u mě vyvolat soucit a tím si mě získat?" obvinil jej Jonghyun. Věděl, že přesně o to Minkimu jde, pouze to dobře skrývá. Jemu však nic nezatají, on na všechno přijde. ,,Já totiž vím, že přesně o to ti jde! Chceš mě dostat jen do postele a nic víc!"

,,Nepleť do toho něco úplně jiného!" zvýšil na něj Minki hlas. Nechtěl na něj křičet, ale musel mu ukázat, kdo tady vládne. Hádal, že by se měli uklidnit oba dva, protože sám nebyl zcela v pořádku. ,,Chci s tebou mluvit o něčem vážném a ty na mě vyvalíš tohle. Neměj mě za úchyla. Vždyť víš, že mi na tobě záleží hlavně po psychické stránce. Proto jsem si tě vybral."

,,Vybral? A k čemu to tvoje vybrání jako bylo, haa?" Kim věděl, že by se měl krotit, ale on prostě neodolal. Veškerou svou psychiku, kterou si budoval, mu Ren zničil jediným činem. To, na čem si dával záležet, najednou zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku. Ale zlého kouzelného proutku. ,,Kdybych pro tebe byl vyvolený, tak bys mi to nikdy neudělal..."

,,Hyune..." Rena to už vážně začínalo štvát. Porušil svou vnitřní přísahu, že se k němu nepřiblíží, než bude JR klidný, a vlezl na postel úplně. Posadil se přímo před Jonghyuna, ale žádnou částí svého těla se jej ani nedotkl. ,,Přestaň o tom mluvit. Nechci ti vyhrožovat, ale pokud v tom budeš pokračovat, tak začnu. Rozumíme si?" Povytáhl jedno obočí vzhůru, očekával adekvátní odpověď na svou otázku.

Sledoval, jak se JRova očka krátce rozšířila. Musel vyčkat jeden dlouhý nádech a výdech, než od něj Kim odvrátil tvář a o kus se odsunul. ,,Fajn." Pozitivní pro Rena bylo, že neřekl nic ve smyslu, ať odejde z jeho osobního prostoru.

,,Chci si s tebou promluvit normálně. Slíbil jsi mi to," naléhal na něj Minki. Nechápal, proč je stále tak odtažitý. Byl si vědom toho, že k němu Jonghyun asi nebude milý jen tak, ale stejně by si přál, aby mu byl trošku bližší. ,,Nevíš, jak je tohle pro mě důležité. Až ti to řeknu, tak asi pochopíš."

Nic se nedělo. Ticho pohlcovalo prostor mezi nimi, vyplňovalo jej vlastním, specifickým druhem napjaté atmosféry. ,,Tak dobře. Stejně mě odsud nepustíš do té doby, než mi to neřekneš, co?" Hádal správně, Minki mu na to přikývl.

,,Začalo to, když mi bylo 14, tedy přesně před deseti lety," ujal se slova Ren, obraz v jeho tváři se změnil. Působil tak... zamyšleně, jako kdyby se do té doby sám vracel. ,,Tehdy jsem se to prvně stalo. Naštval mě jeden spolužák, už ani nevím čím, ale mně se najednou přepnula osobnost a já o sobě nevěděl. Když jsem se pak vrátil do svého normálního 'já', vůbec jsem nevěděl, že jsem byl tím, kdo ho zranil. Dokázali mi to tím, že si mě jeden spolužák natočil, jak ho biju. Nevěděl jsem, jak se to stalo, kdy se to stalo, prostě jsem měl v hlavě v ten čas prázdno. Nepamatoval jsem si to. A právě tak jsem se dozvěděl o mnohočetné poruše osobnosti, tedy o vícero osobnostech v jedné osobě."

Musel se odmlčet, jinak by asi do něčeho praštil. Ruce pevně svíral v pěst a snažil se udržet veškeré své pocity na uzdě. ,,MPO bude jediná nemoc, o které ti řeknu, protože ty ostatní už nejsou tak důležité. Tahle je momentálně nejnebezpečnější, zvláště pro tebe. Sám víš, že pro tebe mám slabost. A moje zlá část, říkám jí prostě Choi, protože nemám rád své příjemní, tak ta miluje hlavně tvoje tělo. Proto se stalo to, co se stalo. A pokud mě nenaštveš tak, jako posledně, znovu se to nikdy nestane. To ti mohu slíbit."

A znovu to otravné ticho. Jonghyun však vycítil, že by měl něco říct, tak si podepřel hlavu rukou a zadíval se na něj. ,,Vážně mi chceš tvrdit, že ti je jen 24?" Měl za to, že bude Ren starší, ale je možné, že už se o tom bavili a on to prostě zapomněl. Jména a data pro něj byla jednoduše zbytečné věci, stejně většinou všechno vyvraždil. ,,To znamená, že jsem o dva roky starší. Bomba."

,,Moc se nevytahuj," uzemnil jej Minki. Vykopl nohou tak prudce a znenadání, že JR ani nemohl zjistit, co bude jeho cíl. Když se mu podlomila ruka a on spadl do peřin, pochopil. Zavrčel a vyhrabal se znovu nahoru. Musel poslouchat dál, Choi se totiž dal do vyprávění. ,,Vývoj téhle nemoci souvisel se špatným jástvím. Nevím, jak moc máš nastudovanou psychologii, ale když ti řeknu, že mě rodiče v dětství dost zanedbávali, mělo by ti to stačit. Prostě se mi už v mladém věku vytvořily další osobnosti. Zatím chápeme?"

,,Jojo, chápu všechno, mami," procedil starší mezi zuby. Ha, teď se bude moci vytahovat tím, že je starší. Alespoň nějakou výhodu z tohoto rozhovoru bude mít.

Ren jej zpražil pohledem, ale nic extra k tomu neřekl. ,,Jsi starší, spokojen? Ne, nic neříkej, já to vím. Teď mě poslouchej dál. Zbytek vezmu ve zkratce. Prostě od té doby, se u mě objevil Choi a začal ke mně promlouvat - v mém případě je MPO spojena se schizofrenií - to se mám, že? -, jsem byl čím dal horší kluk. Až mě ze školy vykopli, vyhodili mě z domova a já skončil na ulici. To mi bylo asi 16. Do dvou let jsem se naučil perfektně ovládat všechny možné zbraně, na které si vzpomeneš - mám na to talent, a začal se živit jako žoldák. Něco jako ty. Začínal jsem se základní skupinou, jejíž Leader byl U-Kwon. Mými prvními společníky tak byli: Zico, Taeil, Kyung, B-Bomb, P.O a Jaehyo. Kromě B-Bomba s Taeilem, kteří by měli pořád žít, skončil zbytek podříznut mou rukou. Díky tomu jsem získal všechno to, co mám. A to je asi konec mého příběhu."

,,A já si myslel, že tomu jen šéfíčkuješ. Ty asi fakt něco dokážeš, co?" ušklíbl se JR. Uznával, že jej Ren překvapil. Tohle bylo obdivuhodné, povraždil vlastní společníky a Leadera jen kvůli chtíči po nadvládě. I když, mohl si vzpomenout na to, kdy jej bez váhání postřelil. To chtělo víc než trochu kuráže. 

,,Vážně ti mám odpovídat?" usmál se tomu Ren. Opravdu zvláštní, usmívat se v takové situaci. Pootočil svou tvářičku naproti oknu, aby se mohl dívat na modrou oblohu. Skutečně měl byt vysoko. ,,Víš... mám jeden hlavní důvod, kvůli kterému jsem s tebou navázal kontakt. Myslím to, že jsem se ti takhle představil, poznal tě osobně a tak."

Jelikož se Choi zastavil v hovoru, Jonghyun jej chtěl trochu popostrčit. Tohle jej dost zajímalo. Co tak mohl mít za důvod? ,,Nom? Já stále poslouchám, i když se tomu stále divím."

Hnědovlásek se zhluboka nadechl a sklopil hlavu k zemi. Do tváře mu popadala velká spousta oněch lesklých pramínků. Možná by bylo lepší, kdyby tohle zamlčel, ale zašlo to už tak daleko, tak proč to zamlčet? Povzdychl si. ,,Mám zhruba tak rok, než podlehnu nemoci. Do roka zemřu a ty budeš dalším Leaderem."

Tradá, jedna delší část pro vás! Snad se líbí. A za ten konec... gomenne.