Baekho rázem stál na místě jako poslušný hošánek, jelikož mu došlo, kdo mu to právě skončil na záda. Jeho nadšení zmizelo v momentě, kdy jej pomalu a jistě Minki se svým vražedným výrazem začal dusit. Místností se rozlehl hnědovláskův šílený smích, při kterém vykřikl: ,,Opovaž se znovu někdy sáhnout na to, co je mé!"

Jonghyun na něj vystrašeně koulel oči. Nejen že z Rena dostal obrovský strach, ale také proto, že viděl to, co nikdo jiný ne. V těch očích plných šílenství spatřil zakořeněnou bolest, která vyplouvala na povrch v podobě doposud neprolitých slz. Že by v něm tyto pocity byly vyvolány pohledem na boj? Šlo na Renovi poznat, že JRa brání, vždyť Baekha málem dostal až na pokraj života...

Baekho klesl na čtyři a přerývavě sípal, rukou se držel za již volný krk. Svůj šokovaný pohled upínal k zemi. Nedokázal se na Ren ani podívat. Měl pocit, že se každou chvílí rozbrečí. Byl Minkiho opravdový fanoušek a za svou lásku k němu dostal tohle? Proč? Proč si jako svého vyvoleného vybral Jonghyuna, k němuž nyní udělal pár kroků a i přes protesty jej vytáhl do stoje a sevřel ho ve svém ochranitelském objetí? Neměl ponětí, co je na Kimovi tak úžasného, vždyť si takovou poctu ani nezaslouží!

,,Hyune, jsi v pořádku?" zeptal se Choi svého podřízeného starostlivě. Ohmatával jeho tělo a pokoušel se zjistit, v jak špatném stavu se nachází. Krvácel z mnoha míst, možná měl i něco zlomeného. Doufal, že se nejedná o nic vážného, protože mu bylo úzko z toho pohledu na něj.

,,Ne..." hlesl Jonghyun tiše. Následně do Rena strčil tak silně, že se hnědovlásek svalil na postel. Již hlasitěji po něm štěkl: ,,Nešahej na mě, sakra! Nesnesu na sobě dotyk chlapa, moc dobře to víš a stejně se na mě lepíš!" Pak jako hysterická ženská šlehl očima k Baekhovi a utekl z místnosti pryč. Úmyslně za sebou práskl dveřmi, až se za ním otřásly.

Až teď mu docházela Renova slova: ,,Opovaž se znovu někdy sáhnout na to, co je mé!" To ho Ren bral jako věc, přivlastňoval si jeho osobu? Zvedl se mu z toho žaludek. Už chápal, proč nemá chlapy rád. Celkově vlastně neměl nikoho rád. Vlastnit se mohly pouze věci, ne lidé, proboha! A nic na tom neměnil ani fakt, že sám byl vrah a byl v podstatě netvor, ne člověk.

Zmateně doběhl až k gauči, na němž se pokoušel v noci spát, a zamotal se do peřiny. Zachvěl se, když si vzpomněl na ten hrozný sen. Ne, nesmí na to myslet. Pokud to totiž bude udržovat ve své mysli, tak se v něm znovu probudí ono zoufalství a strach, kvůli kterému podlehl a nechal se ukolébat lidským dotekem. Takovou chybu už znovu nikdy nesmí udělat.

Z pokoje se již neozvala jediná hláska, jediné slůvko či slabika, Baekho z místnosti tiše odešel. Zdálo se, že nebude dělat problémy, protože si to namířil ze společenky rovnou ke vstupním dveřím, od nichž šel nejspíš na ošetřovnu. Jonghyun se mu nedivil, nejspíš chtěl být Renovi nyní co nejdál. Samotný si přál, aby se před ním ten problémový hnědovlásek znovu neukázal.

Bohužel, jeho přání nebylo vyslyšeno, protože o několik vteřin později vyšel Ren z jeho pokoje. Prvně se rozhlédl po místnosti a jakmile Jonghyuna zachumlaného v dece spatřil, vydal se k němu. Blonďák se na protest otočil zády a přetáhl si peřinu i přes hlavu, jako kdyby tím mohl zcela zmizet z prostoru.

,,Hyune, copak je?" oslovil jej Minki posmutněle. Určitě to hrál, ale i tak to znělo dost reálně. ,,Proč se přede mnou schováváš?" povytáhl obočí, načež se posadil vedle něj. Nezdálo se mu to, něco bylo špatně. Jenže netušil, že za to může on sám.

,,Jdi pryč," odbyl jej nabručeně Jonghyun. Myslel to vážně, nelíbila se mu jeho přítomnost. Ne teď. Přál si, aby Ren zmizel zpět do televize a byl pro něj jen otravný, homofilní zpěvák se svou blonďatou polovičkou Taeminem. Kdyby jej nepoznal, nikdy by neměl takové problémy, třeba jako onen konflikt s Baekhem. Byl to nesmysl. Vůbec nic z tohohle nechtěl. Kéž by Choi jednoduše zmizel ze světa.

Kdyby tak Jonghyun věděl, co si to právě přál...

,,Proč bych měl jít pryč? Nikam nejdu, Hyune," odporoval mu Ren se zavrtěním hlavy, které blondýn nemohl vidět. Tak, aby druhého nevyděsil, mu prvně položil dlaně tam, kde odhadoval ramena, a až poté jej objal a shodil do svého klína jako hromádku neštěstí. Líbilo se mu, když za ním Kim v noci přišel a spinkali spolu. Tak proč je teď tak odtažitý?

Minki měl Hyuna raději než kohokoliv jiného. Občas spal s Taeminem, to nemohl popřít, ale k němu cítil pouze sourozeneckou lásku, nikoliv tu lásku, již skrýval pouze pro svého podřízeného. Táhlo jej to k němu o to víc, když viděl, že i Kim občas mívá slabší chvilky, kdy touží po přítomnosti svého Leadera. Bylo k neuvěření, kolikrát Jonghyuna z povzdálí sledoval a přál si ukázat se mu, protože jej chtěl poznat osobně, utěšit jej objetím a možná i něco víc...

,,Hej!" vykřikl podrážděně Nightmare. Vůbec se mu nelíbilo to, co Ren provedl. ,,Pusť mě!" vzpíral se mu jak slovy, tak tělem. Navíc se mu přes deku špatně dýchalo, tak se chtěl dostat na čerstvý vzduch. Hnědovlásek mu to neulehčoval, spíš dělal přesný opak.

,,Ne, nepustím, protože jsi jen a jen můj," nárokoval si jej Minki. Vymotal mu alespoň hlavu, aby na něj mohl dobře vidět. Překvapením pro něj bylo, když se Jonghyunovi podařilo vyprostit i jednu ruku a hnědovlásek byl obdarován ne příliš dobře mířenou fackou. Přesto se trefil a Leadera začala solidně štípat tvář.

,,Pusť mě, ti říkám!" štěkl na něj rozhněvaně Kim. Přestával se krotit a to nikdy neznamenalo nic dobrého. ,,Kurva, nešahej na mě!" Zmítal se tak silně, že Minkiho znovu několikrát trefil, aniž by si toho byl vědom. Chtěl svobodu, ne být něčím majetkem. Překvapeně vytřeštil oči, když jej najednou Choi pustil a on měl tu možnost ochutnat podlahu. Příjemné to nebylo.

Hyun po čase vzhlédl vzhůru. Naskytl se mu svým způsobem srdceryvný pohled na svého Leadera, který byl od pasu dolů zamotaný v dece, což byla Jonghyunova vina. Ren hleděl kamsi do dály, do prázdna, pohled silně rozostřený. Důvodem však nebyly slzy, on nebyl schopen je ronit, ale pocit připomínající zlomené srdce - odmítnutí.

Nestávalo se často, že by se Minki cítil tak špatně. Muselo se sejít dost špatných okolností, protože jindy býval jako sluníčko, nebo své pocity nedával najevo. Buď a nebo. Jeho rozostřený pohled souvisel s tím, že se mu motala hlava. Mohlo to být z nedostatku vody, ale on věděl, že to tím není. Nebyl už ani schopen určit, jestli je Jonghyun někde blízko.

Slyšel z povzdálí, jak volají jeho jméno.

,,Minki?"

,,Minki!"

,,MINKI!"

,,Proboha, Minki, prober se!" zaječel Aron a silně u toho s hnědovláskem zatřásl. Tím jej konečně přivedl zpět na Zem, protože sebou Ren škubl a prudce se nadechl. Zapomněl dýchat, zapomněl všechno. Jeho zpomalené smysly teprve nabíhaly, jako když člověk zapne starší počítač.

Choi se pomalu rozhlédl po místnosti, v níž se nacházel. Vzpomínal si, že zde byl s Jonghyunem, ale najednou kolem nich stáli skoro všichni: Baekho s Minhyunem, T.O.P, Aron držící jej za ramena, Seungri, Taeyang a samozřejmě Jonghyun. Jemu věnoval ten nejdelší pohled ze všech, protože v jeho očích spatřil ty své. Skelné, ale bez slz, zcela identické.

,,Proboha, vždyť krvácí!" vzpamatoval se jako první Minhyun. Ostatní byli ztuhlí nejspíše šokem, že vidí Rena tady mezi nimi. Udělal k němu krok blíž a vzal jej za nezlomenou packu, tu si poté důkladně prohlédl. Nebyl sice doktor, ale jelikož se specializoval na jedy a takové svým způsobem lékařské věci, měl praxi v první pomoci. Ren si to vůbec neuvědomil a ve svém transu si zaryl nehty hluboko do dlaně, takže několik mililitrů této karmínové tekutiny poskvrnilo část deky pod ním.

,,Chceš ho vzít na ošetřovnu?" zapojil se do pomoci Taeyang, který se od sebe zároveň pokoušel odstrčit škodolibého Sengriho. Ten měl akorát poznámky mimo a všechny provokoval nebo otravoval. Když už Yangovi došly nervy, sykl po něm: ,,Přestaň otravovat a dones nějaký čistý hadr a vodu. Budeš nám alespoň k něčemu užitečný."

,,No jo, mami," zahučel nespokojeně Seungri, takové rozkošné, blonďaté štěňátko. Když se mu chtělo, dokázal být opravdu okouzlující. Zvláštní, jak snadno se dokázal změnit, stejně jako ostatní. Opustil od svého původního návrhu kopnout Yanga někam a vydal se, jak mu bylo přikázáno, pro hadřík s vodou. Byl naštvaný kvůli tomu, že jednou je středem pozornosti někdo úplně jiný než on. Všichni se z Rena mohli zbláznit, jemu však byl úplně volný.

,,Jsem v pořádku!" vyhrkl najednou Minki, který se konečně vzpamatoval a došlo mu, o co tu jde. Setřásl ze sebe Aronovy starostlivé ruce a zároveň se uvolnil z Minhyunova sevření. Přitáhl si zkrvavenou dlaň k sobě a rádoby ochranářsky ji přitiskl ke svému tělu. Další větu i svůj důvěrný pohled věnoval jen a jen Aronovi. ,,Opravdu, nic se neděje. Jsem v pořádku." Jako kdyby tušil, že mu druhý nevěří, mu naznačil očima, ať mu pomůže tohle divadýlko dohrát.

Aron si nebyl jistý, co si o tom má myslet. Odvrátil svůj zrak, protože se cítil z Minkiho lehce nesvůj. Tiše hlesl: ,,Eh, jasně..." Tím nejspíš jejich konverzace skončila, protože zraněný pokývl hlavičkou a přestal na něj tak zírat. Kwak to všechno hezky pochopil.

,,Co tady vůbec dělá?" ozval se uraženě Baekho. Svá slova nesměroval nikam jinam než na Jonghyuna, který sem hnědovláska předešlého dne dotáhl. Muselo to mít nějaký vážnější důvod a Baekho ho chtěl opravdu znát. Nebyl nejspíš jediný.

Než Kimovi došlo, že se ptal jeho, dlouho to trvalo. Blondýn byl totiž myšlenkami úplně někde jinde a své okolí prakticky nevnímal. Viděl před sebou Rena, stále ten prázdný, strhulý výraz, jímž koukal Minki ještě pár minut zpět. Něco mu tady nehrálo, ale nedokázal přijít na to, co to bylo. Leader mu jistě něco skrývá...

,,Jonghyune, mluvíme na tebe," oslovil blondýnka přísně T.O.P. Nebyl na něj naštvaný nebo tak něco, jen to byl v podstatě táta celé jejich skupiny a dohlížel na ně. Jednalo se o nejmoudřejšího a taktéž nejstaršího člena frakce, takže měl na tuto pozici právo větší než kdo jiný.

Kim sebou cukl, protože již podruhé přerušili nit jeho myšlenek a trochu ho tím polekali. Zvedl zrak od země, k níž se jakýmsi zázrakem přilepil očima a nedokázal se odtrhnout. Kdyby alespoň trochu rozumně myslel, věděl by, že se na Rena nesmí podíval. Jenže od to udělal a udělal to znovu. Hleděl jen na něj, vnímal pouze jeho a ve své mysli udržoval čistě jeho obraz. Ničí jiný.

Místností se rozlehlo mrtvolné ticho, které přerušovalo jen nepravidelné dýchání většiny přítomných. Čekalo se na to, co jim Jonghyun prozradí, co udá jako důvod toho, že k nim dovedl slavného zpěváka, s nímž neměli nic společného. Alespoň to si mysleli. Byl s nimi spojen mnohem více, o čemž se jim ani nezdálo. Aron, Ren a Jonghyun byli jediní, kdo znali pravdu, ale dva z nich neznali pravdu celou.

,,Proč," promluvil blondýn tichým a vyčítavým hlasem, ,,proč jim to neřekneš sám, Choi Min Ki?"

Ani si neuvědomil, jak moc tímhle oslovením Renovi ublížil. Zabodl ostrý šíp do hnědovláskova srdce a trefil to nejcitlivější místo vůbec. I když v Jongově hlase zaznívaly nějaké pocity, Minki je nevnímal. Cítil pouze ten chlad a odpor, který z jeho podřízeného vyzařoval, ačkoliv se to pečlivě snažil skrývat. To oslovení mu jasně dokázalo, že s ním JR hodlá manipulovat jako s někým, koho nezná. Nelíbilo se mu to, protože mu ten fakt způsoboval neočekávanou bolest.

Měl by se jim přiznat? Po Jonghyunových slovech všichni znovu umlkli, nikdo nevydal ani hlásku. Nemohl očekávat, že jej radostně přijmou, protože se jednalo o dospělé muže. Překvapilo by je to? Byli by nadšení a obratem milí, nebo by se k němu chovali lhostejně, bylo by jim to jedno? Spokojenost je různého druhu a Ren měl vážně strach, že když se prozradí, bude to špatné. Hodně špatné, asi nejhorší scénář pro něj.

Ale... bylo tam ale. Kim jej vybídl. Nebyl to dostatečný důvod k tomu, aby projednou poslechl nadřízený podřízeného? Musela to být dobrá rada, jinak by mu to Jonghyun neřekl. Nebo snad ano? Výhodou jejich současného vztahu byla důvěra, i když možná naivní - tedy minimálně z Choiovy strany.

Následoval hluboký nádech, který byl předzvěstí té největší chyby, již plánoval udělat, dokonce úmyslně. Aron se ho vrtěním hlavy snažil zadržet, ale jelikož už se Minki rozhodl, nebylo cesty zpět. Pomalu navázal oční kontakt s každým svým podřízeným. Spatřil u nich nervozitu, zvědavost, ale také odhodlání a poslušnost. Ta se tak často nevídala.

Nakonec sklopil hlavu. Váhal, jestli se dívat na Jonghyuna, nebo ne, ale bylo to až moc riskantní rozhodnutí na to, aby to unesl. Připadalo mu, že se brzy rozpláče, ale i tak jeho hlas zněl skálopevně. Každý s napětím očekával tu jedinou větu, která unikla z Renových rtů v podobě sebejistých slov: ,,Jsem váš Leader."

Tramtadadá~

Tak co, jak se vám líbil díleček?^^ Takový trochu rozpačitý, řekla bych~
Nicméně, chtěla bych se vás na něco zeptat. Všem asi došlo, že tohle má být JRen story, ale nikdy jsem neplánovala tam zahrnout žádné romantické prvky. Pravda, občas nějaký ten kiss, ale ten byl spíše pro zábavu.

Moje otázka tedy zní: Líbilo by se vám, kdyby se vztah Rena a Jonghyuna projevil trochu více? Něco ultra sweet s trochou tajemství a lasky? Sdělte mi váš názor, prosím~