Další díleček přesně pro vás~

,,Víš, na kom právě sedíš? A víš, kdo je majitelem tohoto pokoje?" ušklíbl se zlověstně Kim. Pořád byl silnější než on, při boji před schodištěm se to potvrdilo. Musel sebou silně škubnout, aby druhého vychýlil z rovnováhy, a pak se z jeho sevření jednoduše dostal. Strhl jej pod sebe a přehodil se nahoru v podstatě ze vteřiny na vteřinu. Minki možná ani nezaregistroval, že se něco děje, a už ležel v Jonghyunovu neplánovaném poloobětí.

Jonghyun byl dobrý v tom, že když se dostal do nálady, dokázal své pocity a své názory zamlčet úplně perfektně. Přesně v oné náladičce se díky Baekhovi a jeho narážkám nacházel, takže mu toto škádlení, dalo by se říct, nedělalo vůbec žádný problém. Nic to pro něj neznamenalo, nijak se tím nezaobíral. Přitiskl se na Rena tak moc, že jej to až muselo bolet - JR přeci nebyl žádná špejle. Svým dechem a vyceněnými zuby vykukujícími ze šklebu se takřka otíral o Leaderovu kůži jen kousíček od ouška. Byl jako divoké zvíře - dravé a vražedné.

Věděl, že Ren nemá slova. Ten jen zarytě mlčel a pokoušel se srovnat s tím, co se to děje, protože byl úplně mimo. JR si svou teorií o jeho pocitech byl až moc jistý. S tichým smíchem se od Leadera odtáhl alespoň o kousek, laškovně si u toho přejel jazykem po vlastních rtech. Škádlil jej rád, až na to, že tuto svou stránku většinou skrýval. Byl při ní až moc hravý a snadno ubližoval. Přesně z toho důvodu se stal vrahem, jedním z těch nejlepších.

Když Minki dlouho nic neříkal, Hyun promluvil za něj. ,,Měli bychom jít spinkat. Je již přeci večer, no ne?" zazubil se na druhého. Ten pořád mlčel a jen jej probodával svým nenávistným pohledem. Říká se, že od lásky k nenávisti je to jen malý kousek...

Jonghyun se ze svého Leadera pomalu zvedl, došlápl na podlahu a přehodil přes něj deku. Zdálo se, že Ren něco zamumlal, ale deku nepozdvihl, vlastně se ani nehnul. Skoro jako kdyby jej šok paralizoval, nebo dokonce zabil. První možnost byla trochu více smysluplnější, minimálně JR jí věřil. Pomalým krokem se přesunul k velké skříni, v jejíž spodní části skrýval jednu slabší peřinu, kdyby mu bylo v zimě opravdu chladno. Tu vzal a aniž by se rozloučil, místnost tiše opustil. Plánoval se uvelebit na gauči nebo sedacích pytlích. Možná si ještě pustí televizi, pokud po něm tedy někdo, jako třeba Baekho, znovu nevyjede.

O pár hodin později, stále noc

Víčka se mu chvěla strachem, pot se z jeho čela jen hrnul. Viděl jej, jak umírá. Jak mu vypadl mikrofon z ruky a on z vteřiny na vteřinu ztratil vědomí, jeho tělo se bezvládně zhroutilo doprostřed pódia. Hudba utichla, ječící dav zachvátila panika. Všude se rozlezl zděšený křik a hrobové ticho zároveň, do něhož pronikl Taeminův plačtivý řev. Volal jedno jméno, s nímž vyběhl ze zákulisí a se slzami v očích si probojoval cestu k hnědovláskovu tělu, které obklopil spolek ošetřovatelů.

V tu chvíli se Jonghyun s výkřikem probral z noční můry. Okamžitě vyskočil na nohy, přestože byl slabý, rozespalý a hodně se motal. V místnosti panovalo stejně hrůzné ticho a tma jako ve chvíli, kdy si ve snu uvědomil, že je konec. Musel se ujistit o tom, že je Ren v pořádku, ať to stojí, co to stojí.

Rozrazil dveře a rozšířenýma očima strachem nalezl objekt svého zájmu: spícího hnědovláska. Po tváři mu steklo několik slz, aniž by si byl vědom toho, že pláče. Musel k němu, musel ho probudit. Zcela samovolně to udělal, klesl na podlahu jen kousek před postelí. ,,Rene..." hlesl s pláčem. ,,Rene, probuď se..."

Když se dlouho nic nedělo, Jonghyun se rozplakal ještě mnohem víc. Nejspíš díky tomu, že s ním JR zatřásl, se hnědovlásek opravdu probudil. Protáhl se a shodil peřinu, spinkalo se mu vážné dobře. Tak kdo ho v tuto noční dobu budí?

Srdce se mu zastavilo, když spatřil, jak blonďáčkovy slané slzy kanou po jeho tváři. V mžiku oka se vymrštil do sedu a uchopil do rukou Jonghyunovy vlhké tvářičky, z nichž se pokusil všechno zlé odstranit. ,,Proboha, Hyune, copak se děje?"

,,Já... já..." vzlykal přerývavě Kim, ,,nech mě spát s tebou. Prosím... já... měl jsem zlý sen a... a..." Nedokázal zbytek vyslovit. Prostě se vrhl do Renovy náruče a donutil jej se položit na záda. Třásl se jako osika, ale i tak se natáhl pro deku a sebe i svého Leadera přikryl. Byl z té noční můry celý mimo a nedokázal se donutit uklidnit. Potřeboval se ujistit o tom, že je Choi v pořádku.

,,Samozřejmě, zlato, lehni si ke mně," zareagoval trochu opožděně Ren a pevně jej k sobě přitiskl. V první chvíli se potřeboval vzpamatovat z toho, co se vůbec děje. Jonghyunův dech ho lechtal na hrudi, jak pevně si blonďáčka u sebe držel. ,,Copak se stalo? Všechno mi řekni."

,,Ty... koncert... omdlel jsi, asi... slyšel jsem křik, Taeminův křik, taky jekot davu, fanoušků... a-a já... nevím, kde jsem byl, ale... viděl jsem to... umíral jsi... bál jsem se, tak jsem... tě musel vidět v pořádku," odvyprávěl mu Nightmare všechno od začátku do konce. Nic nevynechal, ani tu část o svém strachu o jeho osobu. Proč by to skrýval? Pořád to byl jeho Leader, jemuž byl oddaný a neměl sebemenší důvod mu něco zatajovat. Miloval jej svým způsobem, jednalo se však pouze o nevinnou, psychickou lásku spojenou s úctou, respektem.

Jonghyun byl nyní velice rád za to, že svého Leadera poznal. Mohl jej obejmout, mohl se jej dotknout, mohl s ním mluvit a užívat si jeho přítomnost. Až teď mu došlo, že by o to mohl velice snadno přijít. Co kdyby Ren věnoval svou pozornost třeba Baekhovi nebo Minhyunovi? Kdyby zvolil T.O.Pa, nedivil by se tomu, protože to byl vysoce inteligentní tvor. A on si toho přesto nevážil. Vše mu došlo až v momentě, kdy si uvědomil, že by svůj vzor mohl velice rychle ztratit. Ať už vinou nemoci či něčeho jiného.

Ren byl jeho náhlou upřímností příjemně překvapen, očka trochu vykulil. Z těch zraněných vzlyků, které blonďáček vypouštěl ze svých úst, jej bolelo srdce. A ten sen... Nedávalo mu to smysl. Jak se mohlo Jonghyunovi zdát něco takového? Pokud byl takto zničen pouze ze snu, tak jak unese pravdu, již před ním Ren tak úzkostlivě skrývá? Jak mu asi bude, až se dozví, proč se jemu jako jedinému ukázal ve své pravé podobě jakožto jeho Leader?

Ještě dlouho poté se Ren pokoušel Jonghyuna ujistit v tom, že bude všechno v pořádku. Když konečně blondýnek usnul, Minki ho hladil ve vláscích a pozoroval ho. I tak málo mu stačilo k tomu, aby usnul s úsměvem na rtech a příjemným pocitem, že na něm JRovi záleží.

Neusmíval by se, kdyby tušil, co za peklo je oba bude čekat ráno. O několik krátkých hodin později se rozletěly dveře do Jonghyunova pokoje a prudce praštily do zdi. JR sebou škubl tak silně, že trefil Rena spícího blíže ke dveřím do hrudníku. Z jeho úst uniklo tiché, bolestné zasténání.

,,Kime Jonghyune," zavrčel cizí hlas ode dveří. Tentokrát sebou JR švihl natolik, že se vyhoupl do sedu a ke dveřím obrátil svůj zrak. Věděl, že je pozdě. Že Baekho, jehož hlas samozřejmě poznal, rozpoznal tvář toho, s nímž sdílel lože. To si ověřil v následující větě, kterou po něm Baekho prsknul: ,,Jsi zrádce. A pro mě již navždy mrtvý muž!"

Tím však zábava nekončila. Ren, který nevěděl, o co jde, zaujal podobnou polohu jako Jonghyun a o co hůř, omotal mu ruce kolem pasu. To vše se zavřenýma očima a potutelným úsměvem na rtech. ,,Nevyšiluj, Hyune," špitl ke svému podřízenému, nevědom si hrozícího nebezpečí, ,,všechno je v pořádku. Nic se neděje."

Jako kdyby jim to osud chtěl dát sežrat, Minkimu se v noci podařilo nějakým způsobem si sundat bílé tílko, v němž usínal, takže byl jednoduše polonahý. Jonghyunovu smrt zajistil v momentě, když se svými měkkými rty otřel o blonďáčkovy tvářičky. Chtělo se mu mazlit, byl rozespalý a své okolí vůbec nevnímal.

,,Ty idiote!" křikl Jonghyun vyklepaně na svého spoluspáče a praštil do něj natolik, aby od něj druhý odpadl. Cítil v sobě ten nenávistný, spalující pohled, jímž jej Baekho propaloval. Neuniklo mu ani to šokované zalapání po dechu, po kterém blondýn u dveří doslova začal běsnit.

,,Takže takhle to je," zavrčel dotčeně Kang. Ruce svíral v pěst, tváře mu rudly vztekem. Pomalu a jistě se přestával kontrolovat, protože takovou (s prominutím) sviňárnu mu již dlouho nikdo neudělal. ,,Lháři! Ty zatracenej zkurvysyne! Okamžitě vylez z tý postele, než tě z ní vytáhnu sám nebo tě v ní dokonce zabiju!"

,,Není to tak, jak si myslíš!" bránil se Jonghyun zuřivě. ,,Na mou čest ti přísahám, že tohle -"

,,Tak čest? Ty ještě něco takového znáš, hajzle?" plivl po něm znechuceně Baekho. Několika dlouhými kroky překonal místnost a už už se natahoval, aby ho praštil, když schytal ránu jako první.

Tohle byla opravdu urážka a Jonghyun ji neodkázal tolerovat. Energicky vyskočil na nohy, jako kdyby byl již pár hodin vzhůru ve své nejlepší kondici, a rozpřáhl se, aby blondýna uzemnil. Ani Baekho však nebyl slabý a nedal se snadno - přeci jen, oba dva to byli výborní zabijáci. Vrhl se po Hyunovi celým svým tělem a ramenem jej nabral do břicha, takže se Nightmare zlomil v pase.

Pro Kima byla nevýhoda v tom, že Baekho více posiloval a měl tedy více fyzické síly. Když stojíte proti hoře svalů, která se umí skvěle rvát, jen těžko nad ní vyhrajete nějakým skvostným plánem, jež uměl JR vážně rychle tvořit. Stačil sotva uhnout pěsti, která se na něj po nárazu do břicha vyhrnula. Tohle bylo zlé, on si nechtěl zničit vlastní pokoj! Navíc pokud zasáhnou středověkou lampičku s plápolajícím načervenalým světlem, bude to dost dobře v háji. Za tu by JR vraždil.

Když se po něm Baekho ohnal znovu, JR to schytal, protože se zamyslel až moc nad tím, co by se s jeho pokojem mohlo stát, kdyby se tu poprali. Musel nad tím přestat uvažovat, protože jinak zemře a jako studenému mu to bude už úplně jedno. Další pěst velice snadno zastavil svým předloktím a dal druhému ochutnat jeho vlastní medicínu. Baekho o kus odletěl, z natrženého rtu mu začala odkapávat lesknoucí se rudá krev. Připomínal běsnící bestii, zrozené monstrum určené k zabíjení.

Jejich souboj se změnil v krvavou rvačku, ve které šlo opravdu o život. Mlátili se jako dva neurvalci, kteří se dostali do sporu kvůli nějaké dívce. To nebylo zcela pravdivé a ani zcela lživé. Kde kdo si totiž Rena mohl splést s krásnou dívkou. A také nešlo přímo o něj, i když si to zvláště Baekho mohl myslet. JR se s ním pral z toho důvodu, že chtěl získat zpět svou čistou tvář, již mu Kang pošpinil svými obviněními.

Zdálo se, že to nemá konce. Pak ale přišla zlomová chvíle, kdy si Jonghyun začal uvědomovat, že ztrácí sílu a prohrává. Lapal po dechu, srdce mu bilo až v krku a občas dokonce vynechalo - minimálně si to myslel. Ani si neuvědomil ten moment, kdy se mu zlomily nohy a on padl na zem. Schytal několik kopanců do břicha, než konečně zakročil někdo, od koho by to nečekal.

Ačkoliv měl Ren zraněnou ruku, neváhal a do boje se zapojil. Nesměl dovolit, aby bylo jeho Jonghyunovi vážně ublíženo. To prostě nemohl akceptovat. Aniž by ze sebe vydal jedinou hlásku, vylezl nepozorovaně z postele a po Baekhovi zezadu skočil. Pevně sevřel zámek kolem jeho krku za pomoci svých paží a koleny stiskl jeho boky, aby nespadl. Připadal si jak na divokém koni, jehož plánoval zkrotit.

Baekho rázem stál na místě jako poslušný hošánek, jelikož mu došlo, kdo mu to právě skončil na záda. Jeho nadšení zmizelo v momentě, kdy jej pomalu a jistě Minki se svým vražedným výrazem začal dusit. Místností se rozlehl hnědovláskův šílený smích, při kterém vykřikl: ,,Opovaž se znovu někdy sáhnout na to, co je mé!"