Jako kdyby někdo zatroubil na kouzelný roh, který měl přivolat pomoc jako v Narnii, tak se obloha zatemnila. Z cumulů, které pokrývaly celá nebesa, se začaly snášet kapky vody. Uprostřed toho všeho se vznášela černá silueta s křídly dvakrát velkými jako ona sama. Stačilo jí jen roztáhnout ruce a z oblohy vyletělo několik zlověstných blesků doprovázenými hlasitým burácením. Takto se na scénu dostal vládce klimatu a také všech Vyvolených – Kim Jaejoong – doprovázen Minewem a spoustou dalších žoldáků, kteří přišli bojovat za Minkiho stranu.

G-Dragon vkládal veškeré své síly do boje s Hyunou, ale jak GD věděl již na začátku, Hyuna začínala mít převahu. Bojoval jako dravé zvíře, jako správný drak, nicméně rány přibývaly a jeho schopnosti se zhoršovaly. Když si Ji-yong skutečně uvědomoval, že se blíží jeho posledních pár minut, odhodlaně nalákal Hyunu do pasti, již celou dobu strojil. Nechal ji za sebou skočit do polorozpadlého hořícího domu, který sami celou dobu ničili, a uvěznil ji mocnou ranou uvnitř. Dům se zhroutil.

Následně se rozeběhl k místu, odkud cítil nejvíc magie. Bylo mu jasné, že přesně tam najde Jonghyuna, se kterým se chtěl alespoň na sklonku svého života jako se svým nejlepším přítelem rozloučit. Nemýlil se. Nalezl Hyuna vznášejícího se ve vzduchu, protože jej stále držel ve své moci Jackson.

„Hej!" křikl, čímž na sebe upoutal pozornost. „Jonghyun se můj!" bránil jej. Skokem a následným kotoulem se zmocnil Hyunovy kosy, která ležela bez povšimnutí na zemi. Vyhnul se tím S.Coupsovi, jenž na něj ihned po výkřiku v podobě rozběsněného býka zaútočil. Tady to bylo vážně v háji.

„Další myška na hraní?" zamumlal si pod imaginární vousy Jeonghan. Luskl prsty, čímž ve vteřince S.Coupse zastavil a donutil jej vrátit se k němu. Svého býka pohladil po hlavě a ohlédl se na Jacksona. „Nech Hyuna být. Postará se o něj Hyuna, už se vrací. Jdi si pohrát s tímhle ubožákem."

„I ten ubožák má docela sílu. A hlavně talent. Talentů má víc, ale ostatní jsou skrytý tak, že o nich ani on sám neví," opáčil G-Dragon. Ani sarkastický úšklebek si na závěr nemohl odpustit. Byl to jeho poslední boj. Byl si vědom, že to tu pro něj dnes skončí, a byl s tím smířen. Musel tedy ukázat, co za draka se v něm skrývá. „Mé jméno je G-Dragon, hajzle! Koukej si ho zapamatovat, protože ti ho brzy vyreju do čela s touhle krásnou kosou!"

Ústa mu brzy klesla, když jej kus betonu trefil do zad, přičemž na zem dopadlo Jonghyunovo vysílené tělo. Nikdo by to neřekl, ale Jacksonova magie jej skutečně vyčerpala, jak se jí snažil odolávat. Pohled měl rozostřený a hlava jej bolela, jako kdyby v ní měl střepy, ale i tak si všímal těch rychlých a úderných pohybů, kterými se GD projevoval při boji a úhybům Jacksonovi.

„Stačí!" Hyun se postavil na nohy a zhluboka se nadechl. „Death Scythe!" rozkázal. Jako na povel se jeho stín změnil na dlouhé šlahouny, které odstrčily od sebe Jacksona a Ji-yonga. Kosa mu byla navrácena do rukou, kde bylo její skutečné místo. „Začínám to brát vážně. Nikdo. Nemá. Právo. Ubližovat. G-Dragonovi!"

Sotva to dořekl, svět jako kdyby se zpomalil. Svýma očima, jimiž hleděl jen a jen na svého nejlepšího přítele, sledoval oranžovou kouli připomínající blesk, která přiletěla z oblohy. Náraz, kterým uhodila do země, odhodil pryč všechny v jejím okolí. Netýkalo se to jen jediného člověka – G-Dragona, jehož hrudníkem projely ostré ohnivé drápy.

To celé JR viděl pomalu. Ani tak ovšem nebyl schopen tomu neštěstí zabránit. Kwonovy oči upřeně hleděly do těch Hyunových. Mihla se v nich bolest, ale zároveň i štěstí, když se na Jonghyuna usmál. Jako kdyby tím říkal: „Tohle ještě není konec. Brzy se uvidíme, můj příteli..."

Junior Royal zařval jako ten nejzoufalejší člověk na světě. „KIM HYUN-AH!" vyjekl a s Death Scythe ověnčenou několika stínovými čepelemi se rozeběhl proti ní. Vyběhl do vzduchu, zhmotněné stíny mu posloužily jako schůdky, a s další dávkou křiku skočil proti ní. Jeho rychlý útok, rychlejší než kdy dřív, ovšem neměl žádné účinky. Liška se na něj jen spokojeně usmála, než zmizela za zády svého Leadera a jeho rána tedy minula.

Do nebe znenadání vyšlehl záblesk světla, který oslepil všechny zúčastněné. Hyun si musel zakrýt uslzené oči předloktím, aby jej z toho nerozbolela hlava ještě víc. Byl zmatený, co se děje. Ani tak ovšem neztrácel svou ostražitost a připravenost k boji. Mohl to být jen klamný manévr z nepřátelské strany, a to by nedopadlo dobře.

Když světlo uhaslo, prořízl vzduch bolestný výkřik. Liška padla k zemi a v křeči se převracela ze strany na stranu. Její plamenný ocas šlehal sem a tam. Jonghyun klečící na zemi na ni měl skvělý výhled. Pomalu se přesouval k G-Dragonovi, protože nemohl dovolit, aby bylo GDho tělo ještě více znetvořeno. Muselo vydržet, aby jej dokázal pohřbít. A právě v momentě, kdy se jej dotkl, se jeho tělo zachvělo.

Oblohu křižovaly blesky, ale Jaejoong nebyl již jediným jejím okupantem. Jakmile Jonghyun zvedl hlavu, aby spatřil zdroj svého třasu, zorničky se mu rozšířily na maximum. Přímo nad jeho hlavou, až mu proud větru rozcuchal vlasy, prolétl obrovský drak. Nebyl však hmotný – jeho tělo tvořily šedivé, mihotající se pruhy, které připomínaly páru, spíše kouř. Působil jako duch. Duch, který se uvolnil z těla, ve kterém přebýval.

Pohled mu padl na G-Dragona. Přestože se to nehodilo, rozesmál se jako blázen. Z očí mu tekly slzy přímo zběsilou rychlostí, zatímco v náruči svíral tělo svého nejlepšího přítele a společníka. GD byl vážně něco. „Ghost Dragon, že? Tak proto sis říkal G-Dragon?!" vykřikl ve zvláštní kombinace eufórie a zoufalství. Až takhle neobyčejný Kwon Ji-yong, velký G-Dragon zvaný Sadist byl. I on jako každý jiný měl své tajemství.

Obrovský drak ve své duchovní formě se prohnal skrze velkou, doposud stojící hořící budovu, která se díky tomu zřítila přímo na paralyzovanou Hyunu. Liška neměla žádnou šanci na únik. Ostatní Vyvolení a Jeonghan utekli a zachránili si tak životy, o které by bývali přišli.

Oko za oko, ocas za ocas, ozvalo se Jonghyunovi v hlavě. Ji-yong k němu ještě naposledy promluvil, než s mohutným zamácháním obrovských blanitých křídel vlétl přímo do sutin, kde se někde nacházela Hyuna. Ozval se jekot, který během několika vteřin utichl, a další život tak byl osvobozen z tohoto hrůzného světa.

Hyunovo srdce se rozpadalo na milion kousků. Sevřel Ji-yongovu schránku těsně u sebe a zabořil mu hlavu mezi rameno a krk. Z hrdla mu unikly první ztrápené vždycky, které neměly konce. Těžko kvůli tomu dýchal, párkrát se téměř udusil. Nezpozoroval ani Taeyeon, které se podařilo přežít a doletět k němu. Ačkoliv chtěla GDmu pomoci, bylo pozdě. Jeho srdce již nebilo.

„Hyune..."

Jonghyun slyšel její hlas poznamenaný smutkem. Cítil na svých ramenou její vřelé dlaně. Dojímalo jej to o to víc, protože věděl, že je definitivní konec. Že G-Dragon, kterého považoval za svého skutečného přítele, již nikdy neotevře oči ani ústa, už nikdy se na něj hloupě neusměje či si do něj ironicky nerýpne. Jeho duše doposud naplněná jistým druhem lásky, se pomaličku vyprazdňovala.

Nastala jedna ze dvou chvílí, jichž se ve svém životě nejvíce bál. Několikery paže se jej pokoušely odtrhnout od mrtvého, ale neúspěšně. Vzlykal, vzdychal, křičel, trhal sebou a nevzdával se. Nemohl ho opustit. Vždyť to byl Ji-yong! Jeho drahý Ji-yong, se kterým sdílel pokoj! Spali spolu v posteli, přestože mezi nimi nebylo víc než přátelství!

Kdyby nebylo G-Dragona, jak by si JR uvědomil svou lásku k Minkimu? Nebýt G-Dragona, který jej navštěvoval v nemocnici poté, co jej Ren postřelil, co by se stalo s jeho psychikou? Vždyť by jeho duše zemřela a všichni jeho blízcí s ním! Ren by se nikdy nedozvěděl, jak moc mu na něm záleží, a Hyun by naopak netušil nic o jeho nemoci a o tom, že brzy zemře i jeho milovaný Leader!

„Nechte mě být!" vykřikl zoufale. Ta netolerance z řad jeho bojovníků jej rozhněvala. Kolem jeho těla se rozhořel stínový plamen, který jako tlaková vlna v momentě exploze jeho niterních emocí odhodila lidské bytosti několik metrů daleko.

„Jonghyune!" okřikl jej někdo. Z nebes přímo před plačícího mladíka dopadl padlý anděl s křídly roztaženými a zdviženými. Snažil se mu dokázat, kdo je tu pánem. „Přikazuji ti, aby ses navrátil do sídla. Okamžitě!" Poté se obrátil na Taeyeon letící kousek za ním. „Odnes G-Dragona pryč tak, aby mu nehrozilo žádné nebezpečí. Já se mezitím postarám o S.Coupse s Jacksonem."

Sotva tohle dořekl, ztuhl na místě. Jedním z jeho ramen prolétl šíp protkaný temnými nitkami. Bolest způsobená smrtí bližního vyvinula Jonghyuna na další stupeň, kde se mu odemkly nové možnosti v podobě účinnějších zbraní. Jedním z těchto důsledků byly i stínové čepele na Death Scythe odhozené opodál.

„Odmítám... poslouchat... tvé rozkazy!" vyštěkl po něm Junior Royal. Cenil zuby jako vzteklý pes, ale připomínal svým vzezřením spíše dravou šelmu. Stačil by jen ocas, uši a drápy... a mohla by se z něj stát liška podobná Hyuně. Její moc se stále vznášela ve vzduchu. Že by byl JR schopen ji nějak absorbovat?

Ať byla jeho síla sebevětší, Jaejoonga to nemělo šanci nikdy zlomit. Měl na něj totiž tu největší páku, jakou kdy mohl mít. S jiskřením v očích ze svého ramene vytrhl stínový šíp a prudce se otočil čelem k němu. Ve vysoké rychlosti po něm šíp vrhl nazpět, přičemž se ušklíbl, když zasáhl jeho nezraněnou paži. Tím mu v podstatě zakázal bojovat.

„Jestli hned teď neodejdeš, budeš si navěky vyčítat, že Ren opustil tento svět bez tvé přítomnosti," hlesl panovačně. Byl si moc dobře vědom svého postavení. Všímal si také, jak se Hyunovo tělo napnulo a uslzené studánky rozšířily, jen co zmínil jméno jeho milovaného. Nelhal mu. „Pospěš si. Myslíš si, že moje přítomnost je tu náhoda?"

Černovlásek věnoval poslední pohled G-Dragonovi, než jej do své péče převzala Taeyeon. Na JJových slovech bylo cosi pravdy. Musel jít do toho. Natáhl jednu ruku a za pomoci svých sil si kosu vhodil do ruky. Opřel se o její konec, aby se zvedl, a následně věnoval pevný pohled druhému Kimovi. Potřeboval zůstat klidný a silný. Jeho psychika ještě nezažila to nejhorší. Přesto pro něj dnešní den bude takovou ránou, že bude trpět navěky věků.

„Zvládni to tady. Věřím ti, Jaejoongu," prohlásil. To byla jeho poslední slova v této bitvě, než se rozeběhl pryč. Ren na něj čekal. Nikdy by si neodpustil, kdyby Minki, ten, jehož nejvíc miloval, zemřel osamocen. Nezasloužil by si to.

Pláču. Kdo se mnou?
Neplačte. Bude hůř.